Obama je prý ochotný přijmout íránský jaderný program

Email Tisk PDF

A kromě toho navíc pokračující rozklad opoziční Syrské národní rady, moderní otrokářství v „osvobozené“ Libyi, pár videí z Bahrajnu nebo političtí rappeři z Fezu.

Po bouři reakcí, které vyvolal Günter Grass svým textem (a z nichž mě některé fakt překvapily a mohou se stát počátkem důležité diskuse), nabírá situace kolem Íránu na dynamice dál. Barack Obama Íránu v tichosti, prostřednictvím tureckého premiéra Recepa Erdogana, vzkázal, že USA by mohly íránský civilní jaderný program akceptovat, pokud nejvyšší duchovní vůdce země Alí Chameneí znovu zopakuje a hlavně bude s to dostát svým prohlášením, že jeho země „nebude nikdy usilovat o jaderné zbraně“. 

Erdogan zajel za Chameneím minulý týden, ještě předtím ale v Soulu hovořil s Obamou, a právě tam mu Obama předal poselství pro Írán, píše obvykle skvěle informovaný komentátor Washington Post David Ignatius.

Západní tajné služby konstatují, že Írán zastavil vojenský jaderný program bezmála před deseti lety a nic nenasvědčuje tomu, že by ho chtěl obnovit. USA ale na Teherán uvalují další a další sankce, což je z valné části motivováno hlavně snahou zklidnit bojovně naladěnou izraelskou vládu, která válkou proti Íránu vyhrožuje s železnou pravidelností (byť některé zprávy tvrdí, že tuto variantu podle všeho odložila, přinejmenším na příští rok). Obamovo poselství do Teheránu je o to bizarnější, že Írán má podle národních i mezinárodních zákonů i dohod, které podepsal, na civilní jaderný program právo a posvěcení z Bílého domu na tom nic nemění. Skutečnost, že Obama vyjadřuje ochotu souhlasit s tím, na co má Írán zcela běžně právo, tak jen ukazuje míru pokřivenosti postoje Spojených států. (BTW. Tajné služby USA aktuálně ve výroční zprávě uvádějí, že Íránu civilní jaderný program příliš nefunguje a loni narazil na „jisté technické překážky“).

Obama prý přes Erdogana nevzkázal, jakou dohodu nebo způsob kontroly íránského jaderného programu by si představoval, ale vyzval Íránce, aby této nabídky využili při rozhovorech, které mají začít 13. dubna. To vše se ale odehrává jaksi „pod stolem“, na jednacím stole je všechno jinak. Hillary Clintonová už avízovala, že bude trvat na splnění vágně formulovaných požadavků, které ani dost dobře splnit nejdou, a tak jsou rozhovory nejspíš už dopředu odsouzeny ke krachu. Navíc ani není stále ještě jasné, kde by se rozhovory vůbec měly konat – USA a Turecko navrhují Istanbul, Írán by zase raději jednal v Iráku nebo v Číně. Teherán nicméně před rozhovory naznačil ochotu ke kompromisu, když oznámil, že je připravený zastavit program nejvyššího obohacování uranu, byť si ponechá možnost výroby jaderného paliva. Šéf íránského jaderného programu Firejdún Abbásí prohlásil, že Írán může ukončit obohacování uranu na 20 procent, protože už má pro výzkumný reaktor paliva dost. „Tuto činnost provádíme na základě potřeby,“ podotkl. „Když je potřeba naplněna, snížíme produkci a to dokonce až na 3,5 procenta.“ 

USA nicméně před jednáním vyzvaly Írán, aby zastavil obohacování uranu na 20 procent pro lékařský výzkum, na což má přitom podle smlouvy po nešíření jaderných zbraní právo, a navíc, aby uzavřel jaderný provoz ve Furdú, který je umístěn uvnitř hory a je chráněn silnými vrstvami betonu. Jaderné zařízení ve Furdú je přitom pravidelně kontrolováno mezinárodní inspekcí, která tam od října 2009 byla už více než desetkrát. Írán navíc v lednu oficiálně potvrdil, že zařízení ve Furdú je Mezinárodní agentuře pro jadernou energii dál k dispozici. Požadavek na uzavření Furdú lze proto považovat za náznak, že USA Íránu povolí jaderný program jen v místech, která nebudou chráněna před americkými či izraelskými bombami.

A další dimenze vztahů USA vůči Íránu. Američtí činitelé tvrdí, že za masovými protesty Afghánců, které propukly poté, co byly na americké letecké základně Bagrám spáleny stovky výtisků koránu, jsou íránské „protiamerické provokace“. Podle této verze řídí íránská ambasáda v Kábulu „velmi aktivní“ program posilování disentu proti americkým okupačním silám, z čehož tak nějak vyplývá, že protesty Afghánců vlastně nevyvolalo spálení koránů, ale Írán, bez jehož agentů by nejspíš Afghánci pálení svých posvátných knih po dekádě okupace, která jejich zemi přinesla jen destrukci, zmar a smrt, jen v klidu přihlíželi, ne-li rovnou tleskali. Republikánský kongresman Mike Rogers dokonce varoval, že Írán se v Afghánistánu stává „stále nebezpečnějším“, protože se s každým incidentem „zdokonaluje“. Vzhledem k počtu „incidentů“ spáchaných během okupace už tak Íráncům musí z tohoto zdokonalování pukat hlava…

 

 

Podle zmíněného Ignatiusova komentáře Obama s Erdoganem v Soulu probírali i konflikt v Sýrii. Turecký premiér prý americkému prezidentovi sdělil, že vyvine tlak na Teherán, aby omezil svou podporu syrskému režimu, zatímco USA a Turecko budou dál poskytovat podporu opozici. Výsledná situace je tedy následující: datum, do kterého měla vládní vojska odejít, dnes uplynulo, v Sýrii se válčí dál (přičemž se konflikt lehce přelévá i do Turecka a Libanonu) a vyhlídky na příměří, které mělo nastat do 48 hodin po dnešku, jsou mizivé. Západ kritizuje Asada, že nedodržuje dohodu, stahuje vojska pomalu a přitom ještě válčí. Asad zase vinu shazuje na povstalce, kteří dopředu oznámili, že žádné příměří nepodepíší. Nejspíš proto Asad koncem týdne podmínil úplný odsun vojsk z povstaleckých měst písemnou stvrzenkou od povstalců, že od 12. dubna budou dodržovat příměří, jinak že od dohody ustoupí i Damašek. Je to ale jen takový píárový pokus, protože vlastně ani není jasné, jací že to povstalci by měli písemné záruky o zastavení palby předložit. Vousatí saláfisté ze Syrské svobodné armády nic takového neudělají zcela určitě, protože už vedou proti Damašku džihád, a ten žádné příměří nezná, a samozvaná exilová syrská národní rada (SNC) zase sama neví, jestli ještě existuje. Souhrn z poslední doby: nejprve z ní odešlo několik významných sekulárních členů, a to na protest proti tomu, že v SNC dominuje stále více Muslimské bratrstvo, pak se odštěpila nová organizace, která chce chránit zájmy alávitů a Turkmenů, pak se začaly objevovat citace západních diplomatů, podle nichž je SNC jen binec bez skutečného vlivu v Sýrii, a nakonec ze SNC vystoupila celá frakce syrských Kurdů, kterým se nelíbí, že jim ostatní členové odmítli do budoucna slíbit podporu „kurdské věci“. Abdal-Bakí Júsef, lídr kurdské strany Jakítí a nedávno ještě nejvyšší kurdský představitel v SNC, prohlásil, že organizace odmítla uznat kurdskou minoritu v Sýrii, a že tak činí pod tlakem turecké vlády. SNC sídlí právě v Istanbulu. Kurdské organizace v různých zemích se dlouho dohadovaly, na jakou stranu syrského konfliktu se mají přidat, přičemž turecká Strana kurdských pracujících (PKK) otevřeně podporuje Asadův režim a varuje, že pokud turecká armáda podnikne invazi do Sýrie, eskaluje PKK své útoky v Turecku.

PKK a další skupiny vedou s Tureckem už dekádu různě intenzivní válku o autonomii nebo rovnou nezávislost tureckého Kurdistánu. Rozhodnutí Ankary ponechat svého dlouholetého spojence Asada na holičkách a místo něj začít podporovat SNC někteří analytici vnímají jako projev snahy Turecka upřednostnit nacionalisty z SNC, kteří by byli s to zvládnout syrské Kurdy, čímž by oslabili ambice Kurdů tureckých. PKK z tohoto pohledu proto logicky považuje případný pád Asadova režimu a převzetí moci v zemi lidmi ze SNC za hrozbu pro separatistické ambice syrských Kurdů. Kurdové, kteří do povstání proti Damašku vstoupili mezi prvními (na protest proti tomu, že jim režim opakovaně odmítl vydávat občanské průkazy a uznat je tak plnoprávnými občany Sýrie), se tak znovu dostávají do pozice „proti všem“, nicméně jejich odchod ze SNC podle všeho citelně oslabí intenzitu povstání na severozápadě Sýrie a navíc jim poskytne lepší pozici pro vyjednávání s Damaškem, až bude povstání potlačeno. Ono totiž podle všeho – za čas -- potlačeno bude

Mezitím podle neověřitelných zpráv syrské opozice dál pokračují boje, v nichž dál umírají lidé po stovkách. Rebelové přitom brání křesťanským Syřanům v útěku z Homsu, nahánějí je do mešit, aby sloužili jako živé štíty – logika je prostá: křesťané prý podporují režim a ten na ně nebude útočit. 

  

 

Libye. Na západě země se podle všeho dál bojuje, vláda z Tripolisu pohrozila, že do oblasti vyšle jednotky, ale je zřejmě jen slovní cvičení, protože první pokus v tomto směru ztroskotal poté, co bojovníci obou znepřátelených měst vládní oddíly prostě zahnali na útěk

Ze samotného Tripolisu přicházejí kusé zprávy, stvrzující fakt, že prozatímní vláda nemá pod kontrolou ani hlavní město a celá země je jaksi v chaosu: mezinárodní letecké spoje jsou odkloněny z hlavního letiště, protože se vládě nepodařilo odtud vyhnat jakousi milici, která si letiště jaksi přivlastnila, v ulicích řádí náboženská policie, která bije a bičuje lidi odmítající chovat se podle šaríji, Tunisko opakovaně uzavřelo hranici s Libyí, Alžírsko oznámilo, že rodina Muammara Kaddáfího může zůstat, „jak dlouho uzná za vhodné“, a nebude vydána zpět do Libye, Libyjci pro změnu nechtějí do Haagu vydat Kaddáfího syna Sáifa Islama a chtějí si ho mučit sami, a tohle půlminutové video samo vydá za tisíc slov…

V Libyi se navíc rozmáhá novodobé otrokářství – podle Mezinárodní organizace pro migraci nejsou mnohé věznice pod kontrolou státu, ale řídí je milice, které do nich zavírají černošské gastarbeitery. Ty pak prodávají či pronajímají zájemcům na práci, přičemž cena se pohybuje mezi 210 až 645 dolary.

 

 

V Bahrajnu po dvou měsících hladovky o víkendu ve vězení zřejmě zemřel aktivista Abdulhádí Chawádža. Soudí tak jeho právník na základě toho, že úřady už zakázaly veškeré návštěvy nejen jemu, ale i Chawádžově rodině. 

Situaci v Bahrajnu vykreslují dvě videa, na prvním ženy s dětmi utíkají před slzným plynem, na druhém jemenští žoldáci ve službách režimu zatýkají děti. Jeden kluk vystrašeně volá „Miluju krále!“

 

 

Dneska na závěr L'Bassline, hiphopeři z marockého Fezu. Kritizují volební podvody, královu novou ústavu a tak…

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz