Saúdský MbS: válčí, kde se dá, neposlouchá USA, baví se s Rusy a Číňany…

Email Tisk PDF

Přátelství budoucího krále s Trumpovým zetěm podle všeho nebude s to „zachránit“ skutečnost, že Bílý dům zavelel k ukončení „katarské krize“, ale Saúdové ho neposlechli. A k tomu se poohlížejí po Rusku a Číně.

 



 

 

 

Tak zvanou katarskou krizi jsem v půli června „zabalila“ konstatováním, že „pomalu končí“: Spojené arabské emiráty, které Saúdům slouží jako ocásek, totiž už tehdy zmírnily rétoriku a ujistily, že vojenská akce proti Kataru není „na stole“. Také Saúdové už nedávali Kataru žádná ultimáta a naopak tvrdili, že námořní blokáda katarských přístavů je jen mýtus a že pokud by Katar potřeboval, dodají mu Saúdové i potraviny…“ To vše bylo nepřímým přiznáním prohry a opravdu „vymalováno“ mělo být vzápětí, kdy USA prodaly Kataru své staré stíhačky za celých 12 miliard dolarů a navrch ještě vyjádřily „nepochopení“, proč krize, kterou pomohl rozpoutat osobně Donald Trump, vlastně dál pokračuje. Washington přitom připustil, že nic z toho, co Saúdové Kataru vyčítají, se vlastně nedá ani nijak prokázat, a připomněl i saúdské zapojení do terorismu „ať už prostřednictvím financování teroru nebo jinými prostředky“...

Saúdští panovníci, kteří při vší své ignoranci žijí v přesvědčení, že jsou díky ropě všemocnými a neomylnými vládci (přinejmenším okolního) světa, připomínají zaoceánský parník – také otáčejí velmi pomalu. A hluboce uražený, ponížený a dotčený zaoceánský parník se otáčí o to pomaleji, pokud tedy vůbec. Jejich prohru mělo zakrýt pokračující „brblání“, jež vyvrcholilo 13 požadavky, které spolu se svými nečetnými spojenci předložili Kataru coby podmínku ke zrušení blokády. Jakmile se péčí americké agentury AP na veřejnosti objevily kusé detaily „kapitulačních podmínek“, autorům začalo být trapně, i kvůli posměchu, který vyvolali na sociálních sítích – a tak saúdští vazalové ze Spojených arabských emirátů okamžitě obvinili Katar, že nechal zveřejnit dokument schválně…

Saúdové především chtějí, aby Katar omezil své vztahy s Íránem, se kterým se mimochodem dělí o největší plynové naleziště na světě, v podobném duchu omezil své vztahy s libanonským Hizballáhem a panarabským Muslimským bratrstvem, zrušil tureckou vojenskou základnu na svém území a v neposlední řadě zrušil i vysílání Al Džazíry a dalších zpravodajských kanálů. Je jen výmluvné, že saúdští „bojovníci proti dezinformacím“ chtějí po Kataru, aby „umlčel“ i portály, s nimiž nemá nic společného, ale které se Saúdům prostě nelíbí. Třeba oceňovaný Middle East Eye by měl být na přání „House of Saud“ umlčen očividně proto, že o novém a budoucím vládci Saúdské Arábie – korunním princi a ministrovi obrany Muhammadu bin Salmánovi (dál jen MbS), namísto oslavných ód píše jako o „princi chaosu“: „Zahájil letecké nálety proti Húthiům v Jemenu a pak zmizel na dovolenou na Maledivách (mimochodem za osm milion dolarů, pozn. T.). Trvalo dny, než se mu americké ministerstvo obrany dovolalo. O deset tisíc lidských obětí později Húthiové dál pevně ovládají hlavní město San´á, osvobozený jih země vyhlašuje nezávislost na (prosaúdském a v Saúdské Arábii sídlícím jemenském „prezidentovi“) Mansúru Hádím a v zemi propukla epidemie cholery. Čehokoli se bin Salmán dotkl, skončilo špatně. Nejprve přišel s úspornými škrty, které postihly státní zaměstnance, když varoval, že jinak stát do pěti let zbankrotuje. Pak škrty odvolal, protože prý už byla znovu nastolena finanční stabilita. A pak vrhl 500 miliard dolarů na vojenské nákupy z USA.“

Za situace, kdy se novým vládcům Saúdské Arábie -- po faktickém palácovém převratu, který do pozice budoucího krále vyzvedl teprve jednatřicetiletého MbS – nepodařilo vytvořit jednotnou sunnitskou frontu, která by na někoho udělala dojem, je neuchopitelný i saúdský požadavek, aby Katar „na požádání souhlasil s měsíčními audity během prvního roku a ve druhém roce na čtvrtletní bázi. Po následujících deset let. Katar bude každý rok monitorován, jak tento požadavek dodržuje.“

Jinými slovy, „velkého bratra“ ze Saúdské Arábie by uspokojila jen totální kapitulace a ponížení Kataru. A z toho vyplývá, že podmínky byly formulovány tak, aby nemohly být přijaty, což mimochodem platí i pro Turecko a jeho vojenskou základnu v Kataru. Také Írán se opětovně za Katar postavil. Katarský emír, který může saúdské požadavky vcelku snadno vnímat i jako špatně zastřenou snahu o „změnu“ svého režimu, tak nechal podle očekávání veškeré požadavky Saúdů odmítnout coby „neopodstatněné a neproveditelné“. Čili, nechť si jdou Saúdové po svých...

Ale pokud byly požadavky formulovány záměrně tak, aby nemohly být akceptovány, nabízí se pohled na novou „normu“ Perského zálivu: saúdský absurdistán se „krize“, kterou si sám – s aktivní pomocí Donalda Trumpa -- vymyslel, jen tak vzdát nehodlá. Je ale samozřejmě otázkou, zda lze stále mluvit o skutečné „krizi“, nebo spíš jen o jakési zpupnosti nového saúdského vedení.

 

Rizika a „jistoty“

Režim, v jehož čele MbS královským dekretem svého otce před pár dny stanul, má v sobě už dopředu zakódovaná rizika, přičemž není řeč jen o akutních sociálních, ekonomických, vojenských a jiných problémech, jimž království čelí. Novým problémem je i úzká mocenská základna – MbS totiž ze „hry“ vyloučil i své nevlastní bratry, kteří měli dobré jméno (a na rozdíl od většiny klanové větve MbS i skutečné vysokoškolské vzdělání). Monopolizací moci tak sice MbS „bere vše“, ale současně ponese i osobní zodpovědnost za všechna svá rozhodnutí, protože už bude mít jen málo lidí, na které bude s to své očekávané neúspěchy – a s nimi spjatý chaos -- svalit.

A že neúspěchy přijdou, lze předpokládat už jen z výčtu konfliktů, které MbS na Blízkém východě zdědil nebo sám rozpoutal: kromě aktuálního střetu s Katarem je tu stále neúspěšnábrutální agrese proti Jemenu, proxy válka v Sýrii, situace v pásmu Gazy, stupňování napětí vůči Íránu, brutální represe ve vazalském Bahrajnu, kde sunnitská monarchie se saúdskou podporou válčí proti svým většinově šíitským poddaným… A k tomu je tu navíc reálná možnost, že se saúdským tlakem proti Kataru rozpadne beztak už vachrlatá „ropná“ Rada pro spolupráci zemí v Perském zálivu (GCC): MbS sice může počítat s věrností Muhammada bin Zajída, korunního prince Abú Dhabí ze Spojených arabských emirátů – SAE spolu s Bahrajnem nyní dokonce kriminalizují i „projevy sympatií“ vůči Kataru až 15 lety vězení – ale Kuvajt, Omán a samozřejmě Katar o nějakém sbližování s válečnickým „princem chaosu“ MbS nejspíš uvažují jen s největšími rozpaky. Když nyní konec GCC připouští i Spojené arabské emiráty, je očividné, že loajalita, kterou budoucímu králi a samozvanému „vůdci sunnitského světa“ MbS vyjádřily saúdské frančízy McDonald´s a Burger King, nic moc zachránit nemůže.

MbS se tuto realitu snaží vykompenzovat hledáním nových „backingů“. Při nedávné Trumpově „miliardové“ návštěvě Rijádu pozval jeho zetě Jareda Kushnera, ortodoxního žida, s jeho ženou Ivankou na soukromou večeři. Právě navazování „rodinných vazeb“ ze všeho nejvíc připomíná „staré dobré časy“ z dob vlád bushovského klanu, nicméně současně dává najevo ochotu tmářské Saúdské Arábie navázat i vztahy s Izraelem, po čemž mimochodem volají už i přední izraelští činitelé. Tyto trendy mohou na jedné straně naznačovat, že se Rijád konečně odhodlal udělat nad Palestinci veřejně kříž, na straně druhé může být ale výsledná cena vysoká – nejenže Írán (po Kataru) prohlubuje vztahy právě s palestinským Hamasem, ale dostává od Saúdů volnou ruku vrazit klín i do „jejich“ GCC. Čili prolomit bez jediného výstřelu jejich „cordon sanitaire“. Čili rozmazat – alespoň do určité míry – dosud uměle vyostřované hranice mezi sunnity a šíity. Čili zmírnit sektářské napětí na Blízkém východě, z něhož Saúdové až dosud „odvozovali“ značnou část své moci. Čili zbavit Saúdy alespoň části jejich vlivu a současně i smyslu…

A pak je tu samozřejmě Washington. Přátelství s Trumpovým zetěm podle všeho nebude s to „zachránit“ skutečnost, že Bílý dům opakovaně zavelel k ukončení „katarské krize“, ale MbS ho neposlechl. Facka Trumpově administrativě jak vyšitá! Autorita Spojených států na Blízkém východě pokračuje ve volném pádu, přičemž není jasné, jak dlouho budou USA s to pokračovat se svou politikou v regionu – řeč je především o Sýrii, Iráku, tažení proti Íránu nebo oné fantasmagorické vizi zvané „sunnitské NATO“ -- bez „skutečných“, tedy na slovo poslušných arabských spojenců…

 

Rusové a Číňané přicházejí

MbS je možná „princem války“ i „princem chaosu“, má ale ještě jednu „úchylku“, která musí ve Washingtonu vyvolávat puzení okusovat si nehty – ačkoli byl vždy považován za nejvíce proamerického člena celého saúdského vedení, za poslední dva roky byl už čtyřikrát v Moskvě za Vladimirem Putinem. A ruské oficiální agentury také jako jedny z mála jeho nástup do čela království přivítaly s neskrývaným nadšením, s tím, že prý právě MbS je s „připraven na kompromisy v komplexních regionálních otázkách, jako jsou krize v Sýrii a Jemenu“.

Příčinou takového optimismu může být v zásadě jen ropa. Už jen rozhodnutí OPEC snížit těžbu bylo podle všeho hlavně výsledkem společné rusko-saúdské iniciativy, jejímž cílem je držet ceny kolem 50 dolarů za barel – a současně takovou cenou bránit Spojeným státům, aby se z nich stal plnohodnotný vývozce finančně nákladných břidlicových energií. Rusko podle všeho sází na snahu MbS – při záchraně svého království -- diverzifikovat v současném multipolárním světě i ropné trhy a nastolit na nich adekvátní multipolaritu, což je v zásadním rozporu s poválečnou politikou USA, která spočívala v pevné kontrole světové ropy. Mimochodem, ruský koncern Rosněfť, který se nyní etabloval v iráckém Kurdistánu, vyjádřil zájem o podíly v saúdském státním ropném konglomerátu Aramco, jehož privatizace by měla začít příští rok, přičemž už nyní se Saúdy založil společný investiční fond… MbS je současně i ministrem obrany, a z tohoto titulu prý jedná mimo jiné o nákupu ruských tanků T80, stejně jako domlouvá projekt, v jehož rámci by v Saúdské Arábii vyrostl závod na produkci čínských dronů. Do Číny totiž pro změnu často jezdí jeho otec a „dosluhující“ král Salmán, který při zatím poslední návštěvě Pekingu letos na jaře dojednal obchody za 65 miliard dolarů. Nicméně, v době, kdy se Saúdové stále více zbavují dolarů coby rezervní měny, především vyvolal spekulace o možném prodeji ropy Číně za čínské jüany. A to by byl další hřebíček do rakve petrodolaru

Tož tmářská Saúdská Arábie v současném světě. V hóóódně velké kostce.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 25 Červen 2017 20:37 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB