Syrské déja vu: Trump kopíruje Obamu (AKTUALIZOVÁNO)

Email Tisk PDF

Všechny parametry, které kdysi Obamovi zabránily v agresi do Sýrie, stále platí, a tak není přímý vojenský vpád Pentagonu proti Damašku příliš pravděpodobný.



 

 

 

Tohle už tu jednou bylo, je to dokonalé déja vu. „Barack Obama na podzim neřekl světu celý příběh, když se snažil hodit vinu za chemický útok z 21. srpna 2013 u Damašku na režim Bašára Asada,“ konstatoval v prosinci 2013 respektovaný americký investigativní novinář Seymour Hersh. „V některých případech dokonce nebral v potaz důležité zpravodajské informace, v jiných zase předpoklady považoval za fakta. Co je nejvýznamnější, nevšímal si skutečnosti, kterou americká zpravodajská komunita dobře ví: že syrská armáda není jedinou, kdo má v tamním konfliktu přístup k sarinu, nervovému plynu, který studie OSN (aniž by ukázala na viníka) označila za látku použitou při útoku. V měsících před útokem americké zpravodajské služby vytvořily série přísně tajných informací, které vyústily ve formální operační rozkaz – plánovací dokument, který předchází pozemní invazi – přičemž uváděly, že Fronta al Nusrá, džihádistická skupina spojená s Al Kajdou, už dokáže vytvářet sarin a je s to ho vyrábět v dostatečném množství. Když k chemickému útoku došlo, měla být Fronta al Nusrá mezi podezřelými, ale Obamova administrativa si ze zpráv tajných služeb vybrala jen to, co potřebovala k ospravedlnění útoku proti Asadovi. Ve svém televizním projevu o Sýrii Obama vinu za útok na rebely ovládanou oblast Východního Ghútu hodil výhradně na Asadovu vládu, a dal najevo, že je připraven dodržet svá předchozí varování, že jakékoli použití chemických zbraní pro něj bude „červenou čarou“: „Asadova vláda plynem zabila tisíc lidí,“ prohlásil. „Víme, že zodpovědný je Asadův režim… a proto, po pečlivém zvážení, jsem se rozhodl, že je v zájmu národní bezpečnosti Spojených států odpovědět na použití chemických zbraní Asadovým režimem vojenským úderem.“ Obama šel do války, aby podpořil vizi veřejné hrozby, ale učinil tak, aniž by s jistotou věděl, kdo že to 21. srpna ráno chemický útok podnikl.“

Stalo se před čtyřmi lety. Hrozbu amerického útoku na Sýrii tehdy odvrátilo Rusko dohodou o plné likvidaci syrského chemického arzenálu. Dnes už navíc víme, že chemický útok, na němž Obama bazíroval, byl false flag operace turecké tajné služby. A prokázaným je rovněž i fakt, že džihád v syrském konfliktu vyrábí a používá chemické zbraně, což v průběhu let dosvědčily zdroje OSN nebo třeba Organizace pro kontrolu chemických zbraní.

V předvolební kampani Donald Trump Obamovu politiku v Sýrii ostře kritizoval a sliboval, že ji radikálně změní tím, že se místo na „změnu režimu“ hodlá soustředit na boj proti Daeši. Ještě minulý týden Trumpův ministr zahraničí Rex Tillerson tvrdil, že svržení Bašára Asada už není prioritou, ale americká velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová už mluvila jinak než její šéf, také ministři zahraničí EU se shodli, že Asad v Sýrii „nemá budoucnost“ a sám Trump rozšířil pravomoci Pentagonu, čímž si uvolnil ruce k dalšímu válčení i bez souhlasu Kongresu.

A pak přišel další z bezpočtu chemických útoků, tentokrát v džihádem ovládaném Idlíbu. Trump po vzoru obamovských „překročených červených čar“ okamžitě prohlásil, že Sýrie „překročila mnoho mezí za červenou čarou“, a že se jeho pozice vůči Sýrii mění, protože „nyní má vůči Sýrii zodpovědnost“. Spojené státy, Francie a Británie na půdě OSN okamžitě vyzvaly k rozhodné akci proti Sýrii, byť musely čekat ruské veto; podle Moskvy se celá jejich rezoluce zakládala na „falešné informaci“. Washington s tím očividně počítal, protože s odkazem na „pravidelné selhávání“ OSN vůči Sýrii začal mluvit o právu na jednostrannou akci, i bez souhlasu OSN. Syrská vláda je „nelegitimní“ a páchá „nevyslovitelná zvěrstva“, vysvětlila Nikki Haleyová a Trump dodal, že chemický útok v Idlíbu je "urážkou lidství“.  

Podobná prohlášení přecpaná velkými slovy sypali obamovští činitelé jako na běžícím pásu v roce 2013, kdy chtěli na Sýrii zaútočit, nebo samozřejmě i George Bush před agresí do Iráku. Není sice jasné, zda je Trump ochotný „jednostranným postupem“ v Sýrii riskovat válku s Ruskem, nicméně vyloučil jakékoli konzultace s Moskvou, zatímco Tillerson má za to, že Rusko a Írán nesou za chemický útok „morální zodpovědnost“ a vyzývá Rusko, aby přehodnotilo svou podporu Damašku. Před blížící se Tillersonovou cestou do Moskvy je to možná záměrné vyhrocení vztahů a „kolíkování claimů“, nicméně Kreml (bez ohledu na pokračující americké třeštění kolem „ruských stop“) připouští, že vztahy s Trumpovým Washingtonem mohou být i horší než za studené války. (Do slovních přestřelek se zapojil mimochodem i Daeš, který v poselství adresovaném Spojeným státům Trumpa označil za idiota.)  

Samotný chemický útok mezitím dál halí spousta nejasností, Organizace pro kontrolu chemických zbraní teprve zahájila svá šetření a k určení viníka má ještě daleko. Spojené státy spolu s Británií a Evropskou unií ale okamžitě přišly s „jasným příběhem“, který dokonale slouží jejich zájmům v Sýrii a nepřipouští žádné pochybnosti, stejně jako v roce 2013. Ruské tvrzení, že to konvenční nálet prostě „jen“ zasáhl džihádistickou chemičku, tak zůstává zcela mimo diskusi. Jak jsem připomněla pro PL, je přitom všem třeba mít na paměti, co je to vlastně ten Idlíb. Provincie na severu Sýrie, u tureckých hranic, přes které už roky proudí džihádisté sem a tam. Celou oblast, do níž syrský režim navíc pravidelně vyváží „kapitulované“ džihádisty z celé země, dlouhodobě ovládá syrská frančíza Al Kajdy a spolupracující organizace a skupiny. A právě ti mají i monopol na informace. Žádní nezávislí novináři v oblasti nejsou a ten poslední „nezávislý“ americký novinář, který po boku Al Kajdy působil až do osvobození východního Aleppa, vousatý divous Bilal Abdul Kareem, se nyní ocitl na americkém vládním „kill listu“, na němž jsou islámští extremisté určení k fyzické likvidaci. Slavné píárové „záchranářské“ Bílé přilby sice za dokumentární film o sobě dostaly nedávno Oscara, ale ani jejich lídři nebyli do USA vpuštěni rovněž pro své vazby na teroristy. Jinými slovy, prakticky vše, co z Idlíbu vychází – informace, fotky nebo videa – tak či onak vypouští Al Kajda.

Nejdůležitější otázka kolem chemického útoku ovšem zní „Proč?“ Cui bono? OSN na jedné straně potvrzuje, že Asadův režim odevzdal všechny komponenty nutné k výrobě chemických zbraní, ale i kdyby mu nějaké někde za nehty zůstaly, proč by je – v době, kdy vítězí – používal a přivolával na sebe „hněv Západu“? Jistě, pokud budete mít duševní rozhled (třeba) Evropských hodnot, odpovíte, že je to tím, že je Asad přece řezník a vrah. Stačí ale sundat klapky z očí a otázka „Proč?“ zůstává. Nabízejí se totiž i jiná vysvětlení. Třeba chtěl „někdo“ americkému ministrovi zahraničí Rexi Tillersonovi důrazně vzkázat, že jeho politika, v níž už sesazení Asada „není prioritou“, je „hodně špatná“ a měl by se „vzpamatovat“. Pokud ano, povedlo se. Nebo chtěl někdo Američanům vzkázat, že jejich rozhodnutí přestat dodávat zbraně džihádu bylo idiotské. Pokud ano, úkol splněn. Nebo chtěl někdo „nabourat“ probíhající konferenci OSN-EU, která mimo jiné měla na programu otázku rekonstrukce Sýrie. Nebo chtěl někdo třeba odvést pozornost od skutečnosti, že americká „koalice proti Daeši“ (včetně zmíněných Britů) jen za březen pozabíjela v Iráku a Sýrii nejméně 1 484 civilistů… Mimochodem, když americký Newsweek zveřejnil tyto údaje, zdůraznil, že Trump už zabíjí víc lidí než Rusové.

V Idlíbu se něco stalo, počkejme si ale na to, zda to byl opravdu syrský chemický útok, výbuch džihádistické chemičky nebo jen neuvěřitelně morbidní píárové cvičení. Když jsem u toho, tak katarská Al Džazíra, hlásná trouba režimu, který džihád v Sýrii usilovně podporuje, už druhý den dává onen „chemický útok“ do uvozovek. To není jen tak samo sebou. Je totiž zvláštní, že americký veletoč vůči Sýrii přichází v době, kdy i Saúdská Arábie vzala vážně Trumpovy nové přístupy vůči Damašku a konstatuje, že je připravená se „vyrovnat s novou politickou realitou“, protože Sýrie je prý už pro Rijád „ztracená kauza“.

Faktem ovšem je, že USA se změnou své politiky vůči Sýrii „nečekaly“ až na chemický útok – syrští džihádisté totiž už v týdnu oznámili, že jim CIA obnovila dodávky zbraní. Stačilo, že jejich nově utvořená (kolikátá už?) koalice slíbila, že už nebude vést bratrovražedné boje s dalšími džihádisty a soustředí se výlučně na režim v Damašku. Čili, Al Kajda, která je spjata s „novou koalicí umírněných“, bude na syrská města útočit americkými zbraněmi.

Všechny parametry, které kdysi Obamovi zabránily v agresi do Sýrie, stále platí a navíc ve zvýšené míře, a tak není přímý vojenský vpád Pentagonu proti Damašku příliš pravděpodobný. Evropské „elity“, které se obávaly možného americko-ruského sbližování, ale mohou pocítit uspokojení.

Válka v Sýrii mezitím pokračuje.  

 

P.S.: Syrská opoziční televize už slibuje reportáže z dalších chemických útoků, tentokrát k nim dojde v provincii Hamá…
AKTUALIZACE: ... a nad vesnicí Latamíná na severu provincie Hamá se už objevil "žlutý mrak"...

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 07 Duben 2017 10:28 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz