Mají Trumpovy „bezpečné zóny“ v Sýrii pomoci hlavně Kurdům?

Email Tisk PDF

O „bezpečných zónách“, které chce Donald Trump prosadit v Sýrii a Jemenu, se mnoho informací na veřejnost nedostalo, nicméně podmíněný „souhlas“ Ruska a Sýrie napovídá, že „nový“ Washington ke konfliktu v Sýrii nesměřuje.

 

 

 

 

 

V umělohmotné bouři, kterou Donald Trump vyvolal koncem minulého týdne, když oživil Obamův dekret a občanům sedmi muslimských zemí dočasně zakázal vstup do USA, zaniklo jedno minidrama. Nový americký prezident totiž současně rozhodl o zásadním zpřísnění vydávání amerických víz také pro občany Afghánistánu, Pákistánu a Saúdské Arábie, tamní elity nevyjímaje. Pro Rijád to musela být facka – být jediným takto postiženým z celého tmářského Perského zálivu a navíc ve společnosti takových nestabilních zemí jakými jsou Pákistán, o Afghánistánu ani nemluvě! A hned den na to Trump zatelefonoval saúdskému králi Salmánovi…

Saúdská královská rodina, která se honosí titulem strážce nejsvětějších míst islámu a ráda si hraje na mluvčí celého islámu, už beztak čelila silné kritice muslimského světa, že proti Trumpovu „muslimskému zákazu“ ani nešpitla. Ve finále se ale znemožnila ještě víc, když se ukázalo, že hlavním smyslem Trumpova telefonátu bylo přimět Saúdy, aby fakticky financovali vznik „bezpečných zón“ v Sýrii a Jemenu, v tom Jemenu, proti němuž právě Saúdové vedou už skoro dva roky destruktivní agresi. A Saúdové, kteří se dál topí v ekonomických problémech a kteří už mají pro dělníky namísto výplat bičování, bez námitek přikývli a pokorně zdůraznili „hluboké a trvalé strategické partnerství“ mezi oběma zeměmi. Je už jen ironií, že Saúdská Arábie, kterou Obama neubránil před vyzrazením její účasti na teroristických útocích z 11. září a která je hlavním sponzorem sunnitského wahhábistického terorismu, nyní Trumpa vyzývá, aby „vedl blízkovýchodní snahy o porážku terorismu a pomohl vybudovat novou budoucnost, ekonomickou a sociální“. Jinými slovy, na pohled všemocní Saúdové závisí na amerických ozbrojených silách natolik, že z Washingtonu akceptují cokoli a jakkoli ponižujícího – hlavně ať americká armáda zůstane. V očích arabského a muslimského světa to je cejch. (A tady se mimochodem začíná rýsovat určitý vzorec Trumpova zahraničněpolitického postupu: vojenská bezpečnost Evropy za podmínky, že si ji Evropa zaplatí, zeď na hranicích s Mexikem a zaplatí ji Mexiko, přežití saúdského královského rodu také očividně nebude zadarmo, byť v tomto případě Washington výměnou alespoň slibuje společné „zatnutí tipce“ čím dál suverénnějšímu Íránu… )

 

Převládají nejasnosti

O vyhlášení mezinárodně uznaných „bezpečných zón“ na severu Sýrie Turecko usilovalo dlouhé roky. Argumentovalo nutností vytvořit oblasti, kam by se mohli koncentrovat uprchlíci ze Sýrie, kteří jinak končili přímo v Turecku. Obamův Bílý dům tyto plány vždy odmítal s tím, že by se vše jen zkomplikovalo, a nezbytné bezletové zóny nad těmito oblastmi by ve finále jen vedly k válce s Ruskem.

Donald Trump nyní dal ministerstvu zahraničí a Pentagonu 90 dní na to, aby připravili plány právě na vytvoření takových zón – a po letech Obamovy „války proti Daeši“ – také 30 dní na vytvoření strategie boje právě proti Daeši. V předvolební kampani přitom razil „bezpečné zóny“ z humanitárních důvodů a kritizoval clintonovský princip „bezletových zón“, který podle něj povede jen k nové a větší válce. Navíc opakovaně zdůrazňoval, že nemá v úmyslu rozpoutat válku s Ruskem, a tak nynější plány na „bezpečné zóny pro lidi“, nad nimiž ovšem sám – společně s Pentagonem -- průběžně váhá, nejsou příliš srozumitelné.

Rusko se k Trumpovu nápadu zprvu postavilo opatrně a varovalo Washington před možnými důsledky, pak si ale Trump zavolal s Putinem a jejich rozhovor prý byl „věcný a pozitivní“ a týkal se prý stabilizace vztahů i spolupráce v Sýrii. Krátce na to Rusko konstatovalo, že „bezpečné zóny“ budou proveditelné pouze se souhlasem Damašku. Ve stejném duchu se vyjádřila i Sýrie – bez koordinace s její vládou nebudou Trumpovy „bezpečné zóny“ bezpečné. Jinými slovy, se zónami nebude problém, pokud Washington prohloubí svou spolupráci s Asadovým režimem. Mimochodem, nebude bez významu, že Trumpův dekret o boji proti Daeši mluví o „hledání nových partnerů k boji proti Daeši a nových politik k posílení koaličních partnerů k boji proti Daeši a jeho spojencům“. A tak se po Tulsi Gabbardové u Bašára Asada v Damašku vzápětí zjevil Trumpův stoupenec a bývalý kongresman Dennis Kucinich. Navázání diplomatických styků to sice ještě stále není, ale…

 

Bezpečí pro Kurdy?

Potíž s „bezpečnými zónami“ ovšem spočívá především v tom, že o nich Trump diskutoval s Putinem a nejspíš i s někým v Damašku, vnutil je králi Salmánovi, ale na veřejnost žádné podrobnosti neunikly. Takže se nabízí prostor jen pro spekulace. A které z nich vypadají reálně?

Lze samozřejmě brát v potaz Trumpovy teze o „humanitárnosti“ a považovat plánované „bezpečné zóny“ za útočiště, kam by se mohli civilisté uchýlit před předpokládanými boji na severu Sýrie. Lze je samozřejmě vnímat i jako potenciální „rehabilitační“ střediska pro všechny, kdo se budou přes Turecko do vlasti vracet z emigrace a budou muset podle všeho projít nějakým „kontrolním“ procesem, byť není jasné, zda právě to leží Trumpovi na srdci. Potenciální dohoda s Damaškem a Moskvou nicméně může jeho plány revidovat.

Ve hře ale může být určité „rozparcelování“ Sýrie na „bezpečné zóny“ pod patronací Ruska, USA a Turecka, jak ji na mapě odhaduje izraelský portál Debka. S touto variantou totiž souvisí skutečnost, že Trump ve svých proklamacích o „bezpečných zónách“ důsledně mlčí o syrských Kurdech, jejichž strana PYD ovládá enklávy na severovýchodě Sýrie, udržuje úzké vztahy s tureckou PKK a přinejmenším pro Turecko je synonymem „terorismu“. Je příznačné, že Trump v čele „koalice boje proti Daeši“ ponechal „zvláštního vyslance“ Bretta McGurka, který je považován za hlavního strůjce vojenské aliance mezi USA a syrskými Kurdy. A právě ti už nyní hlásí dodávky nových amerických obrněných vozidel – na jedné straně platí, že jsou to Kurdové, kdo vedou „americkou“ ofenzívu proti Rakká, „hlavnímu městu“ Daeše v Sýrii, ale na straně druhé je zřejmé, že vyzbrojování kurdských oddílů nutně posílí i rámec jejich potenciálního státu v Sýrii. Čili, zatímco ruský návrh nové syrské ústavy počítá s posílením kurdské „autonomie“, Trumpovy „bezpečné zóny“ i nové zbraně mohou Kurdům poskytnout klid pro další budování svého státu, Rojavy… Za takové konstelace by největším poraženým z „bezpečných zón“ bylo Turecko, která až dosud vylučovalo vznik jakéhokoli kurdského státu u svých hranic.

Ale to jsou jen spekulace.

Uvidíme.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 01 Únor 2017 08:01 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz