Shodnou se Putin s Trumpem i na Libyi?

Email Tisk PDF

Generál Chalífa HaftárTrump kritizující Kaddáfího svržení, Haftár v Moskvě, Egypt ochotný ke spolupráci nejen kvůli ropě, ale i stabilitě své západní hranice, Západ zacyklený v nesmyslech a Kaddáfího následníci na vzestupu coby síla schopná sjednotit a stabilizovat Libyi…

 

 

 

 

 

 

Letos v lednu jsme cestou do Dahšúru kousek za Káhirou přejížděli železniční koleje, které jako by začínaly hned u silničky lemující nevábný kanál. Když jsem se na ně taxikáře zeptala, mávl rukou kamsi za obzor, že prý po této železnici jezdí egyptští vojáci do Libye. Směr byl na pohled správný – o několik tisíc kilometrů dál na západ opravdu kdesi musela být Libye – ale ten taxikář si celou cestu užíval role pohádkáře, a tak jsem jeho vysvětlení rychle pustila z hlavy.

Vzpomněla jsem si na to až před pár týdny, kdy se egyptský „strongman“- prezident Abdal Fattáh Sísí rozhodl hodit přes palubu své sponzory ze Saúdské Arábie a plně se přiklonit k Rusku a podpořit i Asadovu Sýrii. Trestem za to byl konec saúdských dodávek ropy Egyptu, což – spolu s asociálními požadavky Mezinárodního měnového fondu provázejícími půjčku 12 miliard dolarů – zvýšilo napětí v Egyptě. Okamžitě se objevily zprávy o tom, že Káhira se začala poohlížet po ropě z Iráku, jehož šíitská vláda je pod kontrolou Íránu, tedy ještě donedávna úhlavního nepřítele všech egyptských režimů. Je očividné, že Irák nebo Írán nemají volných miliard na rozdávání, ale mohou „dělat radost“ ropou, zatímco Rusko při adekvátním nedostatku peněz „umí“ velkorysé úvěry na prodej zbraní za dobré ceny. Ve hře jsou i případné miliardy ze Spojených států, které budou o to jistější, oč víc se bude Egypt sbližovat s Izraelem a obracet se zády k Palestincům, ať už těm z okupovaného Západního břehu, nebo k Hamásu, který egyptský režim beztak považuje jen za pobočku nebezpečného Muslimského bratrstva. Ale je tu ještě ta železnice do Libye…

Bylo by pro Káhiru asi krajně rizikovým vysílat vojáky do libyjského chaosu, ale vsadit na libyjského generála Chalífu Haftára -- někdejšího člena kaddáfíovské vlády, pak agenta CIA a nyní lídra nejmocnější vojenské síly v zemi, která navíc bojuje ve jménu jedné ze tří konkurujících „vlád“ – už nijak marně nevypadá. Haftár podporuje tzv. Tobruckou vládu a je s to reálně ovládnout celou východní Libyi, tedy drtivou většinu všech libyjských zdrojů ropy. Západ by mu sice mohl zabránit v prodeji této ropy, nicméně jen těžko by mohl zabránit tomu, aby Egypt něco z téže ropy „získal darem“, výměnou za podporu. A co víc, Haftárův vyslanec už koncem září v Moskvě prý žádal nejen zrušení zbrojního embarga vůči Libyi, ale i o zahájení ruské vojenské intervence do Libye podle syrského modelu. A nyní se Haftár, v posledním půlroce už podruhé, zjevil v Moskvě osobně, podle všeho k jednání s ruským ministerstvem obrany. "Rusko hájí naše zájmy v OSN a jeho slova se nerozcházejí s činy," prohlásil poté Haftár s tím, že si obě strany "velmi dobře rozumějí", neboť Moskva "realisticky chápe situaci v Libyi".

A jsou tu i další dílky doplňující nově vznikající skládačku – „Tobrucká“ vláda vyjádřila naději, že s Donaldem Trumpem se změní americké priority v Libyi, přičemž konstatovala, že jsou se zvoleným americkým prezidentem přirozenějšími spojenci než s tzv. vládou „národní jednoty“, která – prakticky bezmocně -- sedí v Tripolisu a neustále se zmítá ve vnitřních soubojích. Trump během kampaně zničení Libye, na němž má hlavní zásluhu Hillary Clintonová, ostře kritizoval, přičemž tvrdil, že s Kaddáfím ve funkci by na tom dnes svět byl lépe. A generál Haftár v roli jakéhosi antiislamistického diktátora by tuto díru mohl zaplnit. Vzájemné sympatie s Trumpem chová i Abdal Fattáh Sísí a o blízkých názorech Trumpa s Putinem se popsaly už tuny papíru; z hlediska tématu je ovšem nejdůležitější ortel, který Trump vynesl nad „umírněnými“ rebely v Sýrii, stejně jako setkání jeho syna se syrskou exilovou „opoziční“, proruskou a sekulární aktivistkou Randou Kassisovou.    

 

Ohňostroj marnosti

Fakt, že se v Libyi už „něco“ změnit zkrátka musí, dokresluje například „mezinárodní konference“, kterou Západ svolal na konec října do Londýna. Přítomní ministři zahraničí Británie a USA Boris Johnson a John Kerry se na ní snažili přimětbývalého šéfa libyjské centrální banky, kterého si před časem sami jmenovali, aby vydal více peněz tripoliské vládě „národní jednoty“, kterou sami podporují. Čili, snažili se přesvědčit kohosi, kdo k tomu už ani není oprávněn, aby porušil libyjské finanční zákony a vydal peníze komusi, kdo nemá ani právní mandát, přičemž by obě strany měly podle Západu být na stejné lodi, ale přesto nejsou...

„Směšnost celé situace odráží nejen hloubku libyjské krize, ale i způsob, jakým se mezinárodní společenství samo zahnalo do kouta ve snaze vypořádat se s chaosem postkaddáfíovské Libye,“ konstatuje komentář Middle East Eye. „Tím, že upřednostňuje svou vlastní agendu – boj proti Islámskému státu a řešení nelegální migrace – na úkor hledání skutečného řešení pro Libyi, se dostalo do situace, kdy podporuje cosi, co není s to vypřádat se s reálnými výzvami.“ Není divu, že (tripoliská) vláda je v očích Libyjců silně zdiskreditovaná a že mezinárodní mocnosti nebyly s to vytvořit v zemi novou realitu. Je očividné, že je nutná změna přístupu, v jehož rámci by do řešení problémů „vstoupili skuteční mocní hráči libyjského konfliktu“. Spojené státy tento komentář dokreslují v praxi – aniž by byly s to posunout Libyi ke stabilitě, podnikly ve skrytu před americkou veřejností během tří měsíců 367 náletů proti pozicím Daeše v Syrtě, pak nálety ukončily, aniž by Daeš padl, ale nabízejí, že bombardování zase obnoví, pokud o to „tripoliská vláda“ projeví zájem… 

Libyjci obecně dnes musejí volit mezi chaosem s různými milicemi a džihádisty na jedné straně a vládou armády, Libyjské národní armády generála Haftára, která byla s to nastolit pořádek na východě země a svou špatně spravovanou moc jí ochotně předaly i četné demokraticky zvolené městské rady. A v tomto procesu ožívá i význam Kaddáfího loajalistů. Podle některých analýz se dělí na nejméně tři hlavní proudy, mezi nimiž ale ční skupiny stojící právě za generálem Haftárem nebo za Kaddáfího synem Sáifem Islámem, který Západu vlastně vždy vyhovoval, ale musel padnout se svým otcem a státem, aby nyní podle některých názorů mohl napravit škody napáchané Západem...

Čili, je tu Trump kritizující Kaddáfího svržení, Haftár v Moskvě, Egypt ochotný ke spolupráci nejen kvůli ropě, ale i stabilitě své západní hranice, Západ zacyklený v nesmyslech a marnosti stále odmítá, že by zničením Libye udělal chybu, a Kaddáfího následníci na vzestupu coby síla schopná sjednotit a stabilizovat Libyi…

Libye pět let po „demokratizaci“ začíná konečně nabízet přece jen nový obrázek. Škoda jen, že v něm chybí Evropská unie, pro niž by stabilita Libye a přerušení migrační vlny měly být zájmem nejvyšší kategorie. K tomu by ale nejspíš Francie a Británie, iniciátoři likvidace libyjského státu, musely nejprve přiznat své chyby a složit účty nejen Libyjcům, ale také ostatním členům EU stiženým migrací. 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 30 Listopad 2016 11:14 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB