O saúdském „pohřebním“ masakru a jednom (možná) rozbitém radaru

Email Tisk PDF

Protisaúdská a protiamerická demonstrace v San´áSaúdové se ani po roce a půl dobývání Jemenu nechtějí smířit s faktem, že „jejich vítězství“ je stále v nedohlednu, zatímco jejich geopolitické postavení se neustále jen zhoršuje a dostává Spojené státy do nepříjemných situací.



 

 

Mluvit o masakrech v „nepravý čas“ asi není na místě, ale tenhle masakr přišel v naprosto nevhodnou dobu. Zatímco se především USA, Francie a Británie předhánějí v kritice Ruska kvůli bombardování východního Aleppa a hrozí možnými odvetnými útoky, saúdské letectvo v jemenském hlavním městě San´á vybombardovalo státní pohřeb, přičemž podle některých údajů zabilo více než 200 lidí a přes pět set dalších jich zranilo.

Rijád zprvu tvrdil, že onoho dne žádné nálety nepodnikal a saúdská média masakr zkoušela hodit na Daeš, jemenské rebely nebo oddíly někdejšího prezidenta Alího Abdalláha Sáliha. Pomoci se snažil i Vysoký komisař OSN pro lidská práva, jordánský princ Ziád Ra´ád al Husajn, který také „nevěděl“, kdo že to v Jemenu bombarduje. Posléze ale Rijád svou vinu neoficiálně uznal a využil „special treatment“, který mu Západ zajišťuje na půdě OSN, tedy pravomoc vyšetřovat své válečné zločiny sám, načež dospěl k závěru, že skutečným viníkem je „chyba“, konkrétně „nepřesná informace“ od jakýchsi jemenských vojenských zdrojů. Je to fakticky jen zkopírování běžného amerického postupu, který „omyl“ považuje za dostatečné popření možného válečného zločinu, ať už se jednalo o zničení nemocnice Lékařů bez hranic v afghánském Kunduzu nebo nedávný útok na oddíl syrské armády u Dejrizoru, při němž bylo zabito přes 90 syrských vojáků.

Zatímco pro Saúdy jako by tím vše skončilo, pro Spojené státy – plně ponořené do kritiky Ruska kvůli východnímu Aleppu -- nastaly nepříjemnosti. Mluvčí ministerstva zahraničí John Kirby se hned na dvou tiskových konferencích dokonale zamotal do vysvětlování, v čem že vidí rozdíly mezi saúdskou válkou v Jemenu a ruskou v Sýrii. Tvrdil, že „některé rozdíly“ tu jsou, ale vzápětí se rozpovídal o sérii podobností, přičemž jednou z nich je prý skutečnost, že syrská vláda požádala Rusko o pomoc, což je skoro totéž jako když jemenská „vláda v exilu“ v Saúdské Arábii požádala Saúdy o invazi. Konečným argumentem se pak stalo tvrzení, že Saúdská Arábie má „naléhavé právo na sebeobranu“ (a tedy na agresi do sousedního Jemenu), zatímco syrská vláda nemá právo likvidovat Al Kajdu ve východních čtvrtích svého města. A saúdský slib, že masakr prošetří, je prý úplně něco jiného, než ruský závazek k témuž, protože nevěří, že by to Rusové, na rozdíl od Saúdů, mysleli vážně. To bylo v úterý.

Ve středu John Kirby znovu dostal otázky ohledně saúdského bombardování a americké podpory saúdské agrese. Konstatoval, že pokud by USA Saúdy nevyzbrojovaly a v konfliktu silně nepodporovaly, „omezilo“ by to saúdské snahy snižovat počty zabitých civilistů. Přítomné novináře tím zmátl a na následné dotazy vysvětlil, že je „důležité mít na paměti, že ne všechny nálety, které podnikají, zabíjejí civilisty“. To je zásadě asi pravda, protože nedávná studie dospěla k závěru, že na civilní cíle mířila až dosud minimálně třetina všech saúdských náletů a počty civilních obětí v Jemenu jsou podle všeho srovnatelné s těmi ruskými v Sýrii. Nicméně obětí v Jemenu přibývá takovým tempem, že Červený kříž už tamním nemocnicím začal dodávat i márnice.

Kirbyho muka (i s videi ZDE) při obhajobě Saúdů a kritizování Rusů a neschopnost racionálně zdůvodnit americkou podporu saúdské agrese přitom podle všeho ukazuje na rozporné postoje, jaké ve Washingtonu vůči Saúdům vládnou. Na jedné straně je tu stále ožehavější kauza s odtajněným saúdským podílem na útocích z 11. září, skutečnost, že USA roky vědí o tom, že Saúdové (spolu s Katarem) financují Daeš, proti němuž USA oficiálně vedou „válku“, nebo obava vládních právníků, že Spojené státy mohou nést určitou právní zodpovědnost za saúdské zločiny spáchané během agrese proti Jemenu, o nichž Human Rights Watch, tradičně napojená na ministerstvo zahraničí USA, mluví jako o válečných zločinech a i ve Washingtonu je mají za „odporné“. Mimochodem, Obamova administrativa se prý snaží vyhnout tomu, aby mohla být považována za „spoluútočící stranu“, což jen napovídá, jak významně je do války v Jemenu zapojena. Právě kvůli případné budoucí obhajobě prý také předala Saúdům seznam věcí, které by rozbombardovat rozhodně neměli.

A proti tomu všemu stojí peníze – Saúdové patří k největším odběratelům amerických zbraní a další dohoda, tentokrát za 1,3 miliardy dolarů, byla podepsána právě v těchto dnech, bez ohledu na vše výše řečené. Peníze tedy vítězí.

 

Patová situace

Saúdská Arábie – s podporou svých feudálních kolegů z Kataru, Spojených arabských emirátů, Kuvajtu a Bahrajnu – svou agresi proti Jemenu zahájila loni v březnu. Formálním důvodem bylo rozhodnutí vrátit do čela státu svrženého prosaúdského prezidenta Mansúra Hádího, ale pravděpodobnějším motivem byl strach ze šíitského rebelského hnutí Ansaralláh, které s přímou i nepřímou – byť i podle New York Times nepříliš významnou -- pomocí Íránu pomalu, ale jistě přebíralo moc v Jemenu. Když na Jemen začaly dopad první saúdské (fakticky americké a britské) bomby, kontrolovali rebelové z klanu Húthiú nejen hlavní město San´á, ale i veledůležitý přístav Aden.

Za více než půldruhého roku dokázala antišíitská koalice v čele se Saúdy a s podporu USA, Británie a Francie ovládnout značná území, především ale strategicky významný pobřežní pás na jihu země a dostat pod kontrolu významnou námořní cestu, průliv Báb al Mandíb. Al Kajda byla vytlačena z přístavu Mukálla, dobyty byly Aden i Táíz, nově se daří ofenzívě na saúdsko-jemenské hranici. Saúdové navíc tvrdí, že pozemní i námořní blokáda Jemenu pomohla zastavit dodávky zbraní, peněz a potravin z Íránu, a proto se vláda v San´á potácí na hraně kolapsu. A to prý pro změnu zabránilo proměně Jemenu v šíitský stát a šíření íránského vlivu v „arabském světě“. Na realitu se samozřejmě dá nahlížet i z jiného úhlu – blokáda je na vině rozsáhlého hladomoru a dodávky zbraní do Jemenu podle všeho proudí mimo jiné přes Omán, monarchii, která bez ohledu na členství v Radě pro spolupráci zemí Perského zálivu (GCC) na rozdíl od ostatních agrese neúčastní a s Íránem vždy udržovala věcné vztahy.

Současně ale Rijád nedokázal dobýt hlavní město, v němž dál vládnou Húthíové spolu s bývalým prezidentem Alím Abdalláhem Sálihem, nepodařilo se mu obnovit v Jemenu Hádího „zákonnou“ vládu, masakrem na pohřbu v San´á jemenský odpor podle všeho jen pomohl zatvrdit, ale především dosáhl toho, že se bojové operace už před časem přelily na saúdské území. Jemenští rebelové přímo v Saúdské Arábii ničí saúdskou bojovou techniku, útočí na tamní vojenské základny a města, jejichž obyvatelé musejí být evakuováni, a už delší dobu nutí saúdské vojáky k masovým dezercím a přebíhání na stranu jemenských rebelů.

Saúdové zabředli v partyzánské válce, kterou ani vyhrát nemohou – rebelové veškeré návrhy ke kapitulaci (pod rouškou příměří) odmítají, na bitevním poli se ustálil jakýsi status quo, ale za to platí, že čím déle agrese trvá, tím se geopolitické postavení Rijádu zhoršuje. Jemen je přitom dál fakticky rozdělený na dvě části a je velkou otázkou, zda Saúdům ve finále nezbude se s touto skutečností smířit, tím spíš v době, kdy financují válku, na kterou už dávno nemají peníze.

 

Rakety, nebo porouchaný radar?

Saúdští králové a princové, zvyklí na to, že jejich moc nezná hranic, se s realitou své agrese proti Jemenu nejspíš budou smiřovat jen velmi těžko, a tak s pomocí jednotek napojených na Al Kajdu chystají další pozemní ofenzívu proti Jemenu ze svého území. A s trochou americké asistence už se podařilo odvést i pozornost od jejich pohřebního náletu a Jemence znovu z „obětí“ proměnit v „agresory“.

Jemenští rebelové totiž v reakci na masakr v San´á prý vypálili rakety nejen na Saúdskou Arábii, ale i na americká válečná plavidla. Rebelové sice jakékoli ostřelování amerických cílů popřeli a ve stejném duchu se vyjádřila i armáda věrná Sálihovi, rakety ve finále prý k americkému křižníku Mason ani nedoletěly, ale USA reagovaly raketovým protiútokem, který zničil radarové stanice na jemenském pobřeží.

Americké létající tankery doplnily palivo útočícím saúdským bombardérům prý více než 5500krát, na jemenském území působí americká zvláštní komanda, nicméně útok na zařízení patřící rebelům americké vojenské zapojení v Jemenu přece jen mění v přímý vstup do války. Je ironií, že teprve po této „sebeobranné“ akci USA přiznaly, že vlastně nemají ponětí, kdo po jejich lodích vlastně střílel. Následovaly zprávy o dalších rebelských raketách, které znovu americké lodě netrefily a nezpůsobily žádné škody, a po nich další jemenská dementi. To už ale americké námořnictvo použilo opatrnou formulaci, podle níž se jeho křižník „zdá se“ znovu, už potřetí za sebou, stal terčem útoku, načež Pentagon připustil, že si není jistý, co se ve skutečnosti stalo, tedy zda se jednalo o letící rakety nebo o selhání radarového detekčního systému na křižníku Mason.

A pokud Saúdové chystají ofenzívu ze severu, zničené rebelské radary mohou usnadnit nejen další dodávky zbraní prosaúdským silám, ale i výsadek jednotek z moře. Raketové útoky na křižník Mason mohou takové akce i „ospravedlnit“…

Tož tak.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 16 Říjen 2016 15:44 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz