O nové Al Kajdě a staré Hillary

Email Tisk PDF

Sýrie, Rusko a Írán mají půlrok, aby válku v Sýrii dovedly do konce – půlrok za předpokladu, že v amerických prezidentských volbách vyhraje Hillary Clintonová.



 

 

 

Syrská frančíza Al Kajdy, Fronta al Nusrá, oznámila rozchod s Al Kajdou. Stalo se tak prostřednictvím videoprojevu lídra Fronty Abú Muhammada Goláního, mimochodem jeho prvního videa vůbec. Očividným cílem tohoto kroku je snaha uchránit Frontu al Nusrá před ruskými, syrskými a americkými nálety, neboť právě kvůli vazbě na Al Kajdu byla na půdě Rady bezpečnosti OSN (spolu s Daešem) označena za „povolený terč“ bombardování.

Je tu ovšem několik ALE. Za prvé, k formálnímu přerušení vztahů Frontu al Nusrá vyzval před časem samotný vůdce Al Kajdy Ajmán Zavahrí, čili tento krok byl z nejvyšších džihádistických a teroristických míst oficiálně posvěcen. Za druhé, na záběrech je vedle Goláního vidět Ahmad Salámí Mabrúk, egyptský Abú Goláníterorista, který patří do Zavahrího nejbližšího kruhu už přinejmenším od počátku 90. let a podle dostupných zpráv už pro Al Kajdu „pracoval“ v Egyptě, Pákistánu, Afghánistánu, Jemenu, Súdánu, na ruském Kavkazu nebo v Ázerbajdžánu. Za třetí, Golání měl na videu maskáče a bílý turban, což je image nápadně podobná známým snímkům Usámy bin Ládina, nejspíš aby své stoupence ujistil, že na směřování teroristů z Fronty al Nusrá se nic měnit nebude. Za čtvrté, právě tato image vysvětluje, proč nepadlo ani slovo o ideologickém rozchodu s Al Kajdou, naopak, Golání nejenže vzdal hold aktuálnímu vedení Al Kajdy, ale charta jeho nové Fronty al Nusrá – přejmenované ovšem na Frontu dobytí Levanty (Džabhát Fath al Šám) -- mimo jiné mluví také o „touze po globální islámské vládě“ nebo o „uznání idžtihádu“.

„Rebranding“ Al Kajdy přišel údajně po sérii tajných jednání, na nichž džihád v Sýrii dohadoval novou alianci k boji proti Damašku a jeho ruským spojencům. Je proto nejspíš příznačné, že někteří západní „experti“ už na nové Al Kajdě v Sýrii vidí pozitiva – lze ji prý na rozdíl od jiných teroristických skupin považovat „za skutečně syrského hráče“ a nikoli jen za odnož „organizace sídlící někde v zahraničí, kterou osud Syřanů příliš nezajímá“. Jiní zase bez ohledu na proklamace z charty Usáma bin Ládin„nové Nusry“ zdůrazňují „domácký“, a tudíž pro Západ asi přijatelný charakter, neboť se prý na rozdíl od „internacionálního“ Daeše hlásí k „syrskému džihádu“. A třeba agentura Reuter´s proměnu Al Kajdy v „umírněné“ teroristy, kteří ještě nedávno páchali válečné zločiny, zdůrazňuje tím, že nová organizace přece už na rozdíl od té „staré“ nemá černou vlajku, ale bílou

Není jasné, zda takto doložená „proměna“ postačí západním vládám a jejich tajným službám k tomu, aby změnily dosavadní, docela čerstvý náhled a přidaly se ke Kataru dělat s Al Kajdou „byznys“ v podobě finanční a zbrojní podpory. Zatím se zdá, že nikoli – šéf amerických tajných služeb James Clapper označil „odchod“ Fronty al Nusrá od Al Kajdy za pouhý „píárový tah“, který má Al Kajdě pomoci sjednotit roztříštěné džihádisty Sýrie. Šéf CIA John Brennan současně ale vyjádřil pochybnost, zda se podaří udržet jednotu Sýrie, a znovu zopakoval mantru o tom, že válka v Sýrii pokračuje jen kvůli tomu, že Bašár Asad zůstává u moci. Je ironií, že právě Brennan v půli července mimo jiné prohlásil: „Někdy mám pocit, že ve Washingtonu jsou lidé, kteří ne zcela chápou blízkovýchodní specifika a zájem této části světa o demokracii.“ 

 

       

„Nechte nám džihád!“

Brennanovy zmínky o nevyhnutelné balkanizaci Sýrie přitom podle všeho vyjadřují především frustraci z toho, jak se situace vyvíjí přímo na syrském bojišti. Syrská armáda se svými spojenci obklíčila a obsadila východní čtvrti Aleppa, poslední tamní baštu džihádu, a právě výsledek této bitvy je podle všeho určující pro výsledek celé války. Nebo jinak, obklíčení džihádistů, z nichž většinu až dosud podporovaly USA a Perský záliv, a následné otevření tří humanitárních koridorů staví Washington, který chtěl s Ruskem koordinovat postup, do naprosto hloupé situace obyčejného přihlížejícího, který ztrácí jeden „asset“ za druhým. Americké ministerstvo zahraničí proto označilo ruskou nabídku volného odchodu pro civilisty za „mrazivou“, protože Damašku a Rusku nelze věřit, a podle Johna Kerryho je to nejspíš jen „trik“. Americký nesouhlas s humanitárními koridory totiž vychází z předpokladu, že tím Damašek, Rusko a Írán zkoušejí „vylidnit“ východní Aleppo, aby pak mohly snáze zlikvidovat tamní džihádisty v čele s „novou“ Frontou al Nusrá, a to bez větších civilních ztrát. Ono „vylidnění“ Aleppa je pak z amerického pohledu přirovnáváno k „válečnému zločinu“, byť stejné humanitární koridory přitom USA spolu s iráckou armádou použily například při nedávném obléhání Fallúdži nebo Ramádí. Pro Aleppo ale prý platí, že civilisté mají přece právo zůstat ve svých domovech a při likvidaci džihádu pod jejich okny jim nesmí být zkřiven ani vlas…

V každém případě z Aleppa vyšlo jen několik set civilistů, mimo jiné i proto, že džihádisté v obklíčených čtvrtích brání lidem vstoupit do humanitárních koridorů. Z pohledu USA je to „nevítězná“ situace hned z několika důvodů – na jedné straně Západem a Perským zálivem podporovaní džihádisté držením civilistů ve válečné zóně páchají válečné zločiny, pokud ale lidi pustí ven, budou snáze zlikvidováni, a proto některé rebelské oddíly už začínají kapitulovat. Jeden ze tří koridorů je navíc speciálně určený pro džihádisty, kteří z Aleppa vyjdou se zbraněmi od CIA nebo i z východní Evropy; právě tato „ulička“ má podle Ruska napomoci Spojeným státům „uchovat tvář“ a nějaké rebely – podobné komentáře ruských médií mimo jiné napovídají mnohé o obsahu nedávných kremelských jednání. Současně ale nelze vyloučit, že mnozí z těchto „umírněných“ džihádistů namísto do Idlíbu na severu země nezamíří třeba za azylem do Evropy… Jako kdyby Washingtonu nestačilo, že turecká armáda pár dní před Erdoganovou cestou do Ruska vyslala sedm tisíc vojáků na „inspekci“ americké základny NATO v Incirliku, z níž americké letectvo podnikalo nálety v Sýrii, a zablokovala svou hranici pro Západem sponzorovanou Svobodnou syrskou armádu.

 

Hillary oznamuje válku

Lze předpokládat, že osvobození posledních čtvrtí Aleppa od různých džihádisticko-rebelských skupin je v podstatě v chodu a podle všeho není aktuálně po ruce žádná „nechromá“ síla, která by celý proces zvrátila, a to i při pohledu na francouzské a britské apely k ukončení blokády a záchraně džihádistů v Aleppu. Je naopak zřejmé, že Damašek, Rusko, Írán a všechny jejich přidružené spojenecké skupiny a hnutí mají půlrok na to, aby válku v Sýrii dovedly do konce – půlrok za předpokladu, že v amerických prezidentských volbách vyhraje Hillary Clintonová.

Demokratická kandidátka má v zádech neokonzervativní ideology, saúdskou a izraelskou lobby, vojensko-průmyslový komplex atd atp, z čehož lze usuzovat, že naváže tam, kde kdysi ještě ve funkci ministryně zahraničí končila – stačí připomenout, že bez ohledu na názor Pentagonu nechala zničit Libyi, čímž mimo jiné otevřela další migrační koridor do Evropy, nebo její zásluhy na odtržení Kosova, z něhož je dnes bašta džihádu v Evropě. Je tak naivní předpokládat, že rozpoutá nějaký další konflikt? Proti Číně nebo Rusku asi ne, protože to by jí žádné rychlé politické body, natož alespoň propagandistické „Vítězství“ nepřineslo, a tak se už soustředí na „osvědčený“ Blízký východ, z něhož americké války už beztak udělaly spolehlivý zdroj migrantů valících se do Evropy. Slibuje tedy Izraeli „větší bezpečnost“, ale o míru s Palestinci nebo Íránem se ani nezmiňuje, a vzhledem ke svým saúdským sponzorům nemůže vynechat ani jejich zájmy a investice, které chce Damašek nyní – až po pěti letech nepřátelství -- konfiskovat, tím spíš v době, kdy se Saúdové, pro něž jsou Palestinci najednou „teroristi“, sbližují právě s Izraelem, s nimiž je pojí pocit regionální prohry na úkor Íránu. Připočteme-li k tomu očividnou nutnost „korigovat“ aktuální východní směřování nevypočitatelného Recepa Erdogana, průsečíkem zájmu potenciální prezidentky je Sýrie.

A tak Jeremy Bash, někdejší vrcholný činitel Pentagonu a nyní zahraničněpolitický poradce Hillary Clintonové, oznámil, že v případě volebního vítězství Clintonová nařídí „komplexní zhodnocení“ syrské války s důrazem na „reset“ konfliktu směrem ke svržení Asadova režimu. Podle Bashe je Asadův režim „vražedný“ a cílem USA bude eskalovat v Sýrii hned dvě války současně, proti Daeši i Asadovi. O Al Kajdě se nezmínil, zato Asadovi připsal „užití chemických zbraní proti vlastnímu lidu“, bez ohledu na to, že toto obvinění bylo dávno vyvráceno coby turecká false flag operace s využitím syrského džihádu, Obamova administrativa už ho dlouho ani nepoužívá a ze všeho nejvíc tak připomíná mantru o Saddámových neexistujících „zbraních hromadného ničení“. A neobstojí příliš ani obvinění, že Damašek stabilně porušuje mezinárodní právo, neboť USA přinejmenším v Sýrii nedělaly nikdy nic jiného. Ve výsledku se tak nabízí vyhlídka na americkou válku, z níž budou – kromě Clintonových sponzorů – týt hlavně džihádisté, protože žádná reálná sekulární a umírněná opozice proti Asadovi neexistuje už delší dobu. A vzhledem k příkladům Libye nebo Kosova, kde rovněž po zásahu paní Clintonové zvítězil džihád, lze konstatovat, že přinejmenším z pohledu Blízkého východu lze očekávat jen další války a zmar.      

 

Rozhodující půlrok?

Jenže je tu ještě onen zmíněný půlrok (a samozřejmě předpoklad, že Hillary Clintonová opravdu vyhraje). Za půl roku už bude opravdu složité vydávat různé spojence Daeše či „nové“ Al Kajdy za „umírněné“, a co víc, bez přístupu do Sýrie přes turecké území bude americký „reset“ syrské války krajně složitý. Nabízí se ještě samozřejmě možnost rozpoutat válku přímo s Íránem, ale to by musela prezidentka nějak vyprovokovat zrušení dohody o jeho jaderném programu, navíc v době, kdy Teherán už dostal první ruské protiraketové systémy a obě strany posilují vojenskou spolupráci i kooperaci obecně. Írán by bránil svou územní celistvost rozhodně usilovněji než třeba Irák a nejspíš by si vzal na pomoc i libanonský Hizballáh, který nedávno úspěšně vyslal nad Izrael svůj (v Rusku vyrobený) bezpilotník, nejspíš v okaté snaze ukázat své schopnosti.

Nicméně, podle některých zdrojů byl Bašár Asad v červnu – jen pár dní před izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem -- tajně v Moskvě, aby se seznámil s hlavními body budoucí rusko-americké spolupráce v Sýrii, stejně jako s hlavními body možného urovnání konfliktu mezi Izraelem a Sýrií kvůli Golanským výšinám, přičemž svůj souhlas se závěry jeho rozhovorů v Kremlu vyjádřil prý i Írán. Od června se situace sice dramaticky změnila ve prospěch Damašku a Moskvy, ale i tak lze předpokládat, že zákulisní jednání mezi všemi zúčastněnými hráči o vykolíkování akceptovatelných řešení dál pokračují. O to víc lze pak předpokládat, že veškeré válečnické plány Hillary Clintonové mohou – za určitého vývoje situace – být jen předvolební rétorikou, která má podle všeho jen nadchnout další generaci amerických voličů k dalšímu umírání a destrukci ve jménu „vývozu demokracie“ a bůhví čeho ještě (a samozřejmě k odevzdání hlasu pro Hillary).

Bašár Asad v každém případě v rámci procesu národního usmíření znovu přizval Syřany k jednotě a rekonstrukci země, přičemž – na pokyn Ruska -- slíbil amnestii všem rebelům, kteří si „nezašpinili ruce krvavými zločiny“, složí zbraně a vzdají se úřadům.

Tož tak nějak.

 

PS.

Ministerstvo obrany USA – určitě i s přihlédnutím k vývoji v Sýrii – ve svých výhledech pro blízkou budoucnost připouští, že je americká (a západní obecně) hegemonie ohrožena Čínou a Ruskem, a to ve „světě, který se stále více vymyká řádu“.

 

PPS.

Delegace afghánského Talibanu navštívila Čínu, aby projednala svůj boj proti Západem udržované vládě v Kábulu a informovala čínskou stranu o „okupaci invazních jednotek a jejich zločinech vůči afghánskému lidu. Rádi bychom, aby čínské vedení tyto otázky předložilo na mezinárodních fórech a pomohlo nám osvobodit se od okupačních sil,“ cituje Reuter´s zástupce Talibanu, který aktuálně kontroluje asi třetinu afghánského území, tedy nejvíc od roku 2001.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 31 Červenec 2016 18:54 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB