Poprava šajcha Nimra jako projev saúdského strachu

Email Tisk PDF

Saúdští vladaři jsou posedlí strachem, že kdyby život ve své zemi liberalizovali byť jen o píď, království se jim okamžitě rozpadne. A tak budou uzdu spíš jen dál utahovat.

 

 

 

 

Šíité tvoří až 15 procent z asi 29 milionů občanů království, obývají především ropný východ země a jsou občany druhé kategorie – jsou diskriminováni ve vzdělání, vyznání, přístupu k zaměstnání ve státním sektoru… Šajch Nimr al Nimr v roce 2011 hlasitě podporoval jejich nenásilné protesty a zatčen byl krátce poté, co v rozhovoru pro BBC prohlásil, že „zbraň slova je mocnější než kulky, protože ze souboje kulek by moc profitovala“. Nikdy neváhal veřejně kritizovat saúdskou vládnoucí rodinu a volat po svobodných volbách, čímž ovšem musel saúdské vladaře strašit víc než třeba teroristické útoky Al Kajdy a Daeše dohromady – volby by totiž konec feudálního Domu Saúdů přinesly rychle a zaručeně. A taková hrozba z šajcha Nimra udělala v očích královské rodiny teroristu číslo 1. Je příznačné, že žádné jiné „teroristické“ obvinění mu nejsou s to připsat ani oficiální saúdská média, byť ještě v listopadu se objevovaly píárové pokusy propojit šajcha Nimra s Al Kajdou nebo alespoň s Íránem. „Je to jasný vzkaz všem, kdo by chtěli svrhnout vládu,“ obhajuje nyní popravu pro Middle East Eye Džamál Khašúggí, šéf saúdské satelitní televize Alarab TV a člen mocenského establishmentu. „Nimr otevřeně volal po svržení systému, což by se v každé demokratické zemi rovnalo vlastizradě.“

Mimochodem, k trestu smrti „ukřižováním“, čímž se v Saúdské Arábii rozumí useknutí hlavy a veřejné vystavení bezhlavého těla, byl odsouzen v roce 2014, a když o rozsudku na sociálních sítích informoval jeho bratr, byl zatčen také.

Šajch Nimr byl zabit v rámci nejmasovější popravy za posledních pětadvacet let. Popravovalo se současně ve dvanácti saúdských městech, přičemž ve čtyřech věznicích namísto stínání hlav střílely popravčí čety. Celkem přišlo o život 47 lidí a většinu z nich tvořili sunnité, kteří byli už před deseti a více lety obvinění z členství v Al Kajdě. Kromě Nimra byli ale popraveni i šíitští aktivisté, z nichž tři byli v roce 2012 zatčeni ještě jako nezletilí. Třeba Nimrův synovec Alí byl zatčen za účast na protivládních protestech a po údajném mučení se doznal k členství v „teroristické buňce“, a právě za to si pak vysloužil trest smrti.

Evropský parlament už loni v říjnu rezolucí vyzval Saúdy, aby Alího omilostnili, o totéž žádali v západních médiích rodiče dalšího mladistvého demonstranta, ale žádný výsledek takové opatrné našlapování podle očekávání nepřineslo. Kdyby se něco podobného stalo například v Sýrii nebo Íránu, Západ by už uvaloval sankce, po popravě šajcha Nimra ale EU nyní vyjadřuje jen „seriózní obavy“, zatímco USA upozorňují, že smrt povede jen k vyostření „sektářských pnutí“ na Blízkém východě, a vágně vyzývají Rijád k „dodržování lidských práv“.

Postoj Západu je na jedné straně pokrytecký, ale při současném stavu politického establishmentu pochopitelný. Saúdové jsou posedlí strachem, že kdyby život v zemi liberalizovali byť jen o píď, království se jim okamžitě rozpadne, a tak budou uzdu spíš jen dál utahovat, shrnuje analýza Financial Times. A Západ na Saúdy nechce tlačit ze stejného důvodu. „Je si dobře vědom, že opozici proti monarchii vedou zatvrzelí islamisté a nikoli sympatičtí liberálové, a tak je největší noční můrou Západu rozpadlý ropný kolos sedící na pětině světových zásob ropy, v jehož ulicích řádí Al Kajda a Daeš.“

Tato představa může být pro západní politiky, kteří vesměs hájí zájmy korporací, možná hrůzná, na druhé straně ale ústí v jedno: „Černý Daeš, Bílý Daeš. Ten první podřezává krky, vraždí, kamenuje seká ruce, ničí kulturní památky lidstva a opovrhuje archeologií, ženami a nemuslimy. Ti druzí jsou lépe oblečeni a jsou umytější, ale dělají to samé,“ shrnul nedávno Kamál Daoud v komentáři, který v přece jen (vůči Saúdům) „svobodnějším období“ západního mainstreamu otiskl New York Times. „Islámský stát; Saúdská Arábie. Ve svém boji proti terorismu Západ bojuje s jedněmi , ale tiskne si ruce s druhými. To je prostý mechanismus popření a popření má svou cenu: uchovávání strategické aliance se Saúdskou Arábií s sebou nese riziko zapomnění, že ono království se rovněž spoléhá na alianci s duchovenstvem, které produkuje, legitimizuje, šíří, káže a brání wahhábismus, ultrapuritánskou formu islámu, která živí Daeš.“

 

Gesta síly

Nicméně, zmíněné „sektářské pnutí“ v regionu se opravdu dostavilo. Rozzuření demonstranti v Teheránu podpálili saúdskou ambasádu a policie je musela rozhánět vodními děly a slzným plynem a zatýkat po desítkách, terčem útoku se stal také saúdský konzulát ve druhém největším íránském městě Mašhadu. Íránské vedení Nimrovu popravu označilo za „zločin“, libanonský Hizballáh za „atentát“, demonstrace propukly v Bahrajnu a třeba postsaddámovský irácký premiér Núrí Málikí prorokoval, že poprava šajcha Nimra je začátkem konce saúdské vládnoucí rodiny, zatímco současný šéf irácké vlády Hajdar Abádí dodal, že letošní rok a boj koalice Ruska, Íránu, Iráku, Sýrie a Hizballáhu proti Daeši přinese konec saúdského wahhábismu.

Saúdové sice vzápětí po hromadné popravě – nejspíš, aby řeč nestála -- obvinili Írán z podpory terorismu, ale zdá se být pravděpodobnějším, že celá ta krvavá monstrakce – už za loňský rok přitom Saúdové popravili rekordních bezmála 160 lidí -- nebyla ani tak výzvou šíitskému Teheránu, jako spíš důkazem křečovitého strachu vládnoucí rodiny z budoucnosti. Jakýkoli otřes – ať už v podobě demonstrací nebo vnitropalácového boje o moc – může být totiž jejím posledním. I proto už loni v březnu král Salmán přijal drakonický zákon, který zakazuje takřka vše, ateismem počínaje a „zaseváním rozporů ve společnosti“ konče.    

Poprava šajcha Nimra tak na jedné straně může být – například -- pokusem uklidnit domácí fanatické duchovenstvo, že vládnoucí rodina je bez ohledu na účast v syrském politickém procesu, v jehož rámci jedná i s Íránem, dál neochvějně sunnitská. Nemusí být ale náhodou ani to, že vlna poprav přišla jen pár dní poté, co Rijád oznámil rekordní rozpočtový deficit ve výši 130 miliard dolarů, což je osminásobek schodku loňského. Více než rok trvající saúdská snaha proměnit snižování cen ropy v globální ekonomickou zbraň vytunelovala valutové rezervy království rychlostí 10 miliard dolarů za měsíc, a tak už o polovinu poskočily domácí ceny pohonných hmot a očekává se rovněž zdražení elektřiny, vody a dalších komodit. Ministerstvo financí k tomu navíc nevyloučilo ani možnost, že by vůbec poprvé uvalilo na saúdské občany daně. Jinými slovy, hromadná poprava mohla opravdu být ze všeho nejvíc jen pokusem vzkázat doma i v zahraničí, že režim je stále pevný v kramflecích a je s to se rázně vypořádat s každým, kdo nebude poslušný.    

Do kategorie „rozhodnosti“ přitom pochopitelně spadá i konec příměří v jemenské válce, který Rijád oznámil současně s hromadnou popravou. Žádné velké překvapení to nebylo, protože Kuvajt už pár dní předtím oznámil, že na pomoc Saúdům vyšle do Jemenu své vojáky/žoldáky, nicméně i tento krok lze vnímat jako důkaz saúdského rozchodu s realitou. Po tři čtvrtě roce nejenže Jemen nedobyli, ale ztrácejí dál dokonce i své vlastní území. Jemenští rebelové z šíitského hnutí Ansaralláh a jejich spojenci obsazují saúdská města i ropovody, ostřelují raketami provinční Nadžrán a zostuzují mocné ropné feudály s každým dalším dnem války. Pokračovat v tomto konfliktu se tak – spolu s Nimrovou popravou – jeví stále více jen jako vzteklé běsnění dlouho rozmazlovaného dítěte, které neví kudy kam.

Po oznámení Nimrovy popravy propukly pouliční protesty právě v Nadžránu. Vláda do šíitských oblastí, ale především do Nimrova rodiště v provincii Kátif, vypravila dlouhé kolony obrněných transportérů a vyhlásila v regionu výjimečný stav. Ačkoli Nimrův bratr vyzývá jen k nenásilným protestům, o strachu režimu vypovídá skutečnost, že v obavách před útoky demonstrantů byly po celém východě Saúdské Arábie údajně zavřeny policejní stanice, z čehož vyplývá, že případné potlačení případné šíitské rebelie bude mít na starosti výhradně armáda složená ze žoldáků, kteří nemají k původním obyvatelům žádný vztah…  

 

Mimochodem, veřejné setnutí hlavy:



AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 03 Leden 2016 16:59 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz