Na rozdíl od USA nemá Rusko k džihádu závazky

Email Tisk PDF

(kresba Ľubomír Kotrha)Barack Obama se s Vladimirem Putinem během půldruhé hodiny mezi čtyřma očima v New Yorku dohodli, nebo si možná jen navzájem řekli, co kdo chce udělat, a co ten druhý proti tomu případně zmůže, a pak dospěli k určitému „vzájemnému porozumění“.

 

 

 

 

Vlastně to šlo vcelku rychle, stačilo 48 hodin. V kostce: Barack Obama s Vladimirem Putinem přednesli na Valném shromáždění OSN své protichůdné projevy, pak se na půldruhé hodiny zavřeli k jednání, posléze John Kerry pro CNN připustil, že si obě strany „v principu“ rozumějí a že Bašár Asad sice padnout musí, ale pokud by se tak stalo nyní, bylo by to pro Sýrii zničující, vzápětí ruský parlament na žádost Damašku schválil nasazení armády v Sýrii a ruské letectvo zahájilo první nálety na nejméně sedm oblastí v provinciích Homs a Hamá, přičemž o útocích hodinu dopředu informovalo i Spojené státy nebo Británii.

Rusko tvrdí, že do Sýrie vysílá jen „žoldnéře na dobrovolném základě“, přičemž celou akci obhajuje „obranou ruské národní bezpečnosti“, neboť je třeba „zlikvidovat hydru Islámského státu dříve, než se rozleze do Evropy a Ruska“. Ruský prezident k tomu zdůraznil, že nemá v úmyslu zatáhnout svou zemi do války v Sýrii „až po krk“ a celá operace je prý časově omezená na leteckou podporu útočných akcí syrské armády. Dodal přitom, že „není tajemstvím, že tak zvaný Islámský stát za svého nepřítele označil už dávno“, upozornil ale zároveň, že od Bašára Asada očekává „pružnou pozici, připravenost ke kompromisům“ vůči opozici.

Přitom Rusko navíc připravuje pro Radu bezpečnosti OSN rezoluci o „boji proti terorismu“, jejíž případné přijetí bude ale pro Západ znamenat otevřené akceptování Bašára Asada v čele Sýrie, zatímco odmítnutí rezoluce fakticky vyjde jako podpora Daeše

A zatímco Francie nově požaduje vyšetřování Asadových válečných zločinů, přičítá si vlastní oběti náletů, a také John Kerry už se znovu vrátil do tradiční role a prohlásil, že ruské nálety „nepomáhají americkým snahám o dekonflikci“, dokonce i konzervativní britský The Telegraph vyzývá západní státy, aby se k ruské válce proti Daeši přidaly, neboť pro Evropu je hrozbou právě Daeš, a nikoli Asad. Faktem přitom je, že po cestě do Moskvy z minulého týdne podle všeho mění svou pozici vůči válce v Sýrii turecký prezident Erdogan, obvyklou asadovskou mantru „musí pryč“ už vypouští také německá kancléřka Angela Merkelová, nutnost „oživení politického procesu“ (bez požadavku na Asadův pád) zdůraznily také Francie a Británie, nově se v podobném duchu vyslovilo také Rakousko. A mimochodem, při setkání se syrským ministrem zahraničí Valídem Mualímem v New Yorku se přidal i český prezident Miloš Zeman, který „vyjádřil podporu své země syrskému národu a jeho legitimní vládě, přičemž požádal Mualíma, aby předal pozdravy prezidentu Bašáru Asadovi“. Arabská média přitom citují i Zemanova slova, podle nichž v Sýrii neexistuje Asadovi alternativa.

Vladimir Putin koordinaci vojenského postupu už v New Yorku projednal s íránským prezidentem Hasanem Roháním, přičemž Teherán zahájení ruských vojenských operací přivítal, stejně jako vláda v iráckém Bagdádu.

 

Daeš, Kajda a ti ostatní

Významnou změnou oproti v zásadě bezvýsledné americké „válce proti IS“ je už od prvních okamžiků skutečnost, že ruské letectvo útočí na veškeré džihádisty, tedy že na rozdíl od USA nerozlišuje například mezi Daešem a Frontou al Nusrá, což je syrská frančíza Al Kajdy. USA už křičí „faul“! V provincii Homs se totiž vedle Al Kajdy do palby dostaly prý i zbytkové oddíly bojující pod vlajkou prozápadní Svobodné syrské armády (FSA), přičemž při náletu na jejich štáb v provincii Hamá prý bylo zraněno osm ozbrojenců.

USA rovněž upozorňují, že v oblasti náletů v západní části provincie Homs „pravděpodobně“ nejsou žádní příslušníci Daeše, byť takový odhad nelze brát za bernou minci, neboť obecně Daeš v regionu Homsu pravidelně bojuje a na jihu regionu, kolem Palmýry, prokazatelně přítomen je. Británie už Rusko rovněž varovala, aby nechalo na pokoji FSA, které Západ financoval a cvičil k boji proti Asadovi, a to až do doby, než FSA fakticky zaniklo a většina jejích členů buď uprchla do zahraničí, nebo se přidala k džihádu.

Ministerstvo zahraničí USA mezitím drží image strany, která nesouhlasí s nikým, kdo není pod americkým vedením, a tvrdí, že ruské nálety proti Daeši jsou „odsouzeny k neúspěchu“ a ve skutečnosti jen „přilévají olej do ohně“. Nicméně americký požadavek, aby Rusové mířili jen na Daeš a ostatní džihádisty nechali být, přitom silně připomíná praxi amerických náletů z prvních dnů Obamovy „války proti IS“, kdy také byly terčem různé protivládní frakce, včetně Fronty al Nusrá. Zatímco ale USA si za to tehdy vysloužily kritiku džihádistů, že podlamují jejich „revoluci“, Rusko žádné závazky k silám usilujícím o svržení Bašára Asada nemá.

Svým způsobem pozoruhodným se pak jeví na pohled vzdorovité prohlášení USA, že bez ohledu na zahájení ruských náletů budou pokračovat i nálety americké (konkrétně v oblasti Aleppa), neboť Rusko fakticky o ukončení amerických náletů proti Daeši nikdy nemluvilo, naopak, vyzývalo Washington ke koordinaci postupu (což USA odmítly).

Prvních dvacet ruských bojových misí prý zasáhlo osm cílů Daeše, včetně vojenských skladů a skladů pohonných hmot, přičemž měla být zničena „koordinační střediska“ Daeše (video z náletu je ZDE), tvrdí oficiální ruské prohlášení s tím, že se útoky vyhýbaly civilním infrastrukturám. To ale zpochybňují různé nevládní organizace, které začaly vydávat údaje o civilních obětech takřka současně se startem prvních ruských stíhaček. Prim zatím hraje tak zvaná organizace „Bílé přilby“, která se dříve jmenovala Syrská civilní obrana, byla placená americkým ministerstvem zahraničí, a ačkoli oficiálně měla být nestranná a humanitární, svými prohlášeními fakticky jen naplňovala americkou politickou linii v Sýrii, za což si posléze vysloužila nálepku obyčejného „propagandistické hlásné trouby“. Právě „Bílé přilby“ jako první oznámily, že ruské letectvo zabilo už 33 civilistů, přičemž ke své zprávě přiložily fotografii, o níž se ale poměrně rychle zjistilo, že se týká incidentu starého pět dní a nemajícího tedy s ruskými nálety nic společného. Syrská exilová opozice v New Yorku mluví o 36 civilních obětech, včetně pěti dětí, a v Británii sídlící „monitorovací“ „one-man show“ Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR) uvádí, že ruské a syrské stíhačky zabily 27 lidí. Rusko reagovalo výzvou Spojeným státům, aby o civilních obětech ruských náletů předložily nějaké důkazy.

 

McCain (s Jaceňukem a Saúdem) pění

Bez ohledu na očekávanou, ale ve skutečnosti jen mírnou kritiku z Washingtonu se přitom zdá, že se Vladimir Putin s Barackem Obamou během jejich půldruhé hodiny mezi čtyřma očima v New Yorku přece nějak dohodli, nebo si možná jen navzájem řekli, co kdo chce udělat, a co ten druhý proti tomu případně zmůže, a pak dospěli k určitému „vzájemnému porozumění“. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov po jednáních s kolegou Johnem Kerrym prohlásil, že obě strany chtějí „Sýrii demokratickou, jednotnou a sekulární“, jen se „trochu rozcházejí v tom, jak toho dosáhnout“. Problém Spojených států totiž spočívá především v tom, že se ocitly tváří v tvář hned dvěma nepřátelům, tedy Daeši a Asadovi současně, což je fakticky ochromuje. Nebo jak bylo údajně zaslechnuto v Pentagonu, USA nyní Putinovi dělají „vězeňskou děvku“.

Rusko svými nálety v každém případě jen odhalilo, jaký zmatek v USA panuje. Využívají toho domácí kritici Obamovy administrativy i její dosud věrní spojenci z Blízkého východu. Třeba tradiční jestřáb John McCain má za to, že si administrativa „plete své přátele, podporuje nepřátele, zaměňuje opatrnost za prozíravost a rizika akce nahrazuje hrůzami nečinnosti. A do trosek blízkovýchodní politiky této administrativy vstupuje Vladimir Putin,“ prohlásil McCain s tím, že zatímco Putin je „vrah a bandita“, samotný Daeš „bezpochyby založil Bašár Asad,“ byť fakta ukazují spíš na americkou stranu. (Mimochodem, ozval se i ukrajinský premiér Jaceňuk, podle něhož jsou ruské nálety „dalším krokem k destabilizaci globální situace, ke zvýšení napětí ve světě“ atd.) To saúdský ministr zahraničí Ádil Džubajrí se do Bílého domu ve srovnání s McCainem tak razantně pustit neodvážil, postěžoval si jen obecně na „nedostatek robustní akce ze strany náš všech“. „Volali jsme po přímé vojenské intervenci, chtěli jsme bezletovou zónu, chtěli jsme zónu bez vozidel, chtěli jsme masivní vyzbrojení syrské opozice. To mám na mysli, když říkám, že se udělalo málo. Proto jsme po čtyřech letech tam, kde jsme.“ A na adresu Bašára Asada prohlásil: „Není pro něj v budoucí Sýrii místo, při vší úctě k Rusům a komukoli jinému,“ přičemž pohrozil vojenským svržením Asadova režimu. Nelze ovšem vyloučit, že podobná silná slova Saúdové pronášejí jen proto, aby zakryli rostoucí domácí i zahraniční problémy, stejně jako postupující „ztrátu popularity“ ve světě. Vedle finančního propadu v souvislosti s nízkými cenami ropy silně utrpěla i prestiž Rijádu coby „ochránce dvou svatyní“ v Mekce, kde v davu zahynulo na tisíc lidí, a k tomu dál pokračuje marná saúdská agrese do Jemenu – nejenže sílí kritika Saúdů za vysoký počet civilních obětí, tvrdou ranou bylo zmasakrování více než 130 svatebčanů, což je o to nepříjemnější, že saúdské stíhačky na jejich cíle navádějí američtí operátoři. K tomu už se i na mapách dá zobrazit postup jemenských rebelů na saúdské území…

Je aktuálně vcelku jasné, že Moskva nenechá Damašek padnout, dokonce i podle Fox News se znovu vrací do ligy světových mocností, a při všech trumfech v rukou nemusí ani měnit Asadovu „hlavu“ za nějaké ústupky. Naopak, podle amerického velitele evropských sil NATO generála Philippa Breedlova nad Sýrii vytváří protivzdušnou „bublinu“, která má „podkopat americké a koaliční operace v regionu“, a zároveň i skoncovat s izraelskými nálety na Sýrii, jak podotýká izraelský deník Haarec.

 

Záběry z prvních ruských náletů.







AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 01 Říjen 2015 17:03 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz