Saúdské ztráty z „nevítězné“ války proti Jemenu

Email Tisk PDF

Saúdská agrese do Jemenu dosáhla svým způsobem mrtvého bodu, přičemž pokračování konfliktu nejenže prohlubuje saúdské problémy, ale vyvolává paniku v samotném srdci feudální diktatury.



 

 

Od okamžiku, kdy oddíly šíitských rebelů z hnutí Ansar Alláh plně ovládly jemenské hlavní město Saná, uplynul rok. Húthijští rebelové společně se silami věrnými bývalému jemenskému diktátorovi Alímu Sálihovi mezitím kontrolují většinu Jemenu, a agrese vedená Saúdy a dalšími monarchiemi z Perského zálivu s tím nic moc nezmohla. Je sice s to město i další oblasti ovládané rebely rozbombardovat bez ohledu na civilní oběti a související humanitární katastrofu, ale podle některých místních analýz nemá kapacitu jemenskou metropoli znovu ovládnout.

Saúdské letectvo a oddíly věrné svrženému a Saúdy podporovanému prezidentu Hádímu byly s to získat kontrolu nad čtyřmi provinciemi na jihu země. Toto rozdělení je – bez nasazení početných pozemních vojsk a při pokračujícím odhodlání Húthíů zahraniční agresi vzdorovat – nejspíš trvalejšího rázu, o čemž svědčí i fakt, že se Hádí se svou vládou po půl roce sice vrátil do jihojemenského přístavu Aden, ale rovnou ho zároveň vyhlásil za „nové hlavní město“ Jemenu.

V kostce: Mansúr Hádí byl v roce 2012 zvolen prezidentem, aniž by měl byť jediného protikandidáta, a to na dvouleté přechodné období, a jakmile jeho termín vypršel, odmítl se vzdát funkce. Loni v září ho Húthiové donutili kývnout na rozdělení moci. Letos v lednu rezignoval, odjel do Adenu, kde se znovu prohlásil za prezidenta, a vyzval k boji proti Húthíům, ale zakrátko Húthiové Aden dobyli, a tak Mansúr Hádí uprchl do Saúdské Arábie, načež Saúdové jeho jménem vtrhli do Jemenu, aby ustavili Hádího, který sám už jednou rezignoval, „právoplatným prezidentem“.

Není aktuálně příliš jasné, jaký osud Hádího v Adenu čeká – přístav je totiž tradiční baštou jihojemenských separatistů, kteří nemají pro mocenské spory o Saná příliš pochopení, veškeré náklady Hádího „jemenské vlády v Adenu“ musejí hradit Spojené arabské emiráty, protože „prezident“ nemá v zemi žádnou větší oporu, natož zdroje, a zprávy emirátských médií o tom, jak prezidenta při návratu z exilu obyvatelé Adenu nadšeně vítají, vyznívají lehce křečovitě.  

Související: Saúdové vyhráli bitvu o Aden, ale co válka o Jemen?

 

Ztráty narůstají

Zatímco saúdská armáda a její spojenci (s tichým souhlasem USA, které už v Jemenu svými bezpilotníky zabily víc civilistů než Al Kajda a za odměnu za svou vojenskou a logistickou podporu od Hádího získaly jemenský ostrov Sokotra, aby si na něm mohly zbudovat vojenskou základnu) za nezájmu západního mainstreamu dál zabíjejí civilisty po desítkách i stovkách, je příznačné, že ještě méně se mluví o ceně, kterou za válku útočníci platí. Saúdové a jejich Hádí se totiž sice opravdu vrátili na jih Jemenu, ale Húthíové společně se sálihovci úspěšně ničí jejich americkou vojenskou techniku a dokázali už zaujmout i pozice přímo v Džizánu na jihu Saúdské Arábie, útočí raketami na saúdské vojenské základny a hlásí přitom nemalé úspěchy. (Různá videa se zničenými saúdskými či emirátskými tanky a obrněnými transportéry nabízí rebelská satelitní televize Al Masírá.)

Saúdové, Spojené arabské emiráty i Katar sice vyslaly do Jemenu své pozemní síly, ale i ty už počítají ztráty – přímo na hranicích padl saúdský generál, velitel 18. mechanizované brigády, při raketovém útoku na základnu invazních vojsk padlo na padesát vojáků v uniformách Bahrajnu a SAE, při stejném útoku prý zahynulo i na 240 saúdských vojáků, přibývá zpráv o zajatých útočnících. Je přitom příznačné, že zatímco zabití vojáci, kteří byli občany Spojených arabských emirátů, jsou ve vlasti blahoslaveni coby „mučedníci“ a dostalo se jim oficiálního pohřbu, desítky dalších zůstaly anonymní a byly pohřbeny v tichosti, což například podle Al Monitor naznačuje, že se jednalo o žoldáky, nejspíš z Afriky a s největší pravděpodobností ze Somálska.

Ztráty Spojených arabských emirátů jsou přitom už dnes nejvyšší od vzniku armády SAE v roce 1971. Vedlejším produktem celého válečného chaosu jsou územní zisky Al Kajdy Arabského poloostrova (AQAP), která už od února ovládá přístavní Mukállu, údajně se s Hádím dál „dělí“ o Aden, pumovými útoky masakruje civilisty a stínáním hlav po desítkách popravuje emirátské vojáky/žoldáky prchající z bojiště…

 

Padne král?

Různé odhady z letošního léta, tedy ještě před vysláním pozemních sil, hovořily o tom, že Saúdové musejí na agresi měsíčně vynakládat minimálně 175 milionů dolarů měsíčně. S prodlužováním konfliktu a vysláním pozemních sil se tato suma násobně zvýšila, nemluvě o nákladech na zničenou techniku či vrtulníky, to vše v kombinaci se ztrátami vojenských základen na vlastním území a s náklady, které na válku v Jemenu „poctivě“ vydávají saúdští spojenci z Perského zálivu.

K tomu samozřejmě roste deficit saúdského rozpočtu, který způsobují pokračující nízké ceny ropy, přičemž jen za první pololetí letošního roku Saúdové spotřebovali celých deset procent svých měnových rezerv. Přitom všem ale především není zřejmé, zda má „mladé“ vedení Saúdů nějakou „ústupovou strategii“ ze všech aktuálních problémů. 

Související: Saúdský „blowback“ aneb Krize kolem dokola

Naopak, mladý král a jeho nejbližší okruh nejspíš na problémy a jejich řešení příliš nehledí, i když třeba ratingová agentura Fitch v létě změnila vyhlídky Saúdů ze „stabilních“ na „negativní“, což odráží situaci, v níž se saúdská ekonomika kvůli válce, vedené především v důsledku sektářské zaslepenosti a strachu z íránské dominance v regionu, ropě i domácím sociálním problémům ocitá. Krajní nervozitu, která tváří v tvář hromadícím se problémům otřásá Domem Saúdů, ostatně dokládá dopis, v němž vnuk krále Abdalazíze al Saúda vyzývá široké příbuzenstvo k urgentnímu setkání královské rodiny, jinak jí prý hrozí pád: „Blížíme se neustále k pádu státu a ztrátě moci,“ napsal jeden z princů, který si nepřál být jmenován. „Apelujeme na všechny syny krále Abdalazíze – počínaje nejstarším princem Bandurem až po nejmladšího prince Mukrína – aby svolali mimořádné setkání rodiny k prodiskutování situace a učinění všeho nutného k záchraně země.“ (Král Abdalazíz v roce 1932 založil oficiální saúdský stát a má 13 stále žijících synů.) A dopis pokračuje: „Nebudeme s to zastavit odtok peněz, politickou nevyzrálost a vojenská rizika, pokud nezměníme metody rozhodovacího procesu, i kdyby to znamenalo výměnu samotného krále.“

Jinými slovy, přinejmenším jeden člověk v saúdské královské rodině tuší, že je „něco špatně“. A není jisté, co se s ním stane, až bude odhalen, neboť výzva k výměně krále je přece jen nezvykle troufalá. Saúdové totiž nechávají stínat lidem hlavy snad rychleji než Daeš

…a tak byl představitel této lidskoprávní hororové šou zvolen do čela panelu OSN pro lidská práva.

Tož tak.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 23 Září 2015 16:10 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz