Pár poznámek k západní podpoře terorismu

Email Tisk PDF

(Carlos Latuf) Asi nemá smysl nevěřícně kroutit hlavou a ptát se, proč západní politici tak urputně podporují islamistické teroristy, důležitější je pochopit dopady této politiky.



 

 

 

Opakování je prý matka moudrosti. Matně tušíme, že v čele Islámského státu stojí jistý Alí Bakr Baghdádí a že páteř vedení Daeše tvoří zneuznaní stratégové ze Saddámovy tajné služby, která byla rozprášena po americké invazi do Iráku. O organizační struktuře velení toho moc nevíme, ale zato najisto víme, že Baghdádího zástupcem a tedy dvojkou Daeše je jistý Fadíl Ahmad Hajálí alias Hadži Mutáz. A víme to proto, že právě tak ho označuje Pentagon pokaždé, když ho zabije. Poprvé se tak stalo loni v prosinci po jednom z amerických náletů, podruhé minulý týden. Tentokrát prý už má být opravdu mrtvý a jeho smrt prý bude mít zcela určitě „negativní dopad na operace IS“. Možná je opravdu mrtvý, možná ne – třeba zabití lídra pákistánského Talibanu Hakímulláha Mahsúda Pentagon oznámil celkem osmkrát, než se v listopadu 2013 „zadařilo“ doopravdy – ale jinak víme, že Mutázova případná smrt na činnost IS větší vliv mít nebude. Protože matkou moudrosti není jen opakování, ale i historie, a ta říká, že každý zabitý „významný lídr“ toho kterého džihádistického hnutí (a bez zabitého „významného lídra“ či „důležitého vysokého velitele“ se žádný správný americký nálet neobejde) je vždy lehce a rychle nahrazen a „jede“ se dál.

Ostatně, zatímco se objevují zprávy, podle nichž nálety americké aliance a vedle ní soustředěný tlak Íránu, Iráku, Sýrie, Kurdů a dalších skutečně protiislamistických skupin dokázal za loňský rok zmenšit řady Daeše asi o sedm tisíc teroristů, americké velení si není jisté skoro ničím. Americké tajné služby ještě na počátku letošního roku odhadovaly početní stavy Islámského státu na 22 tisíc až 32 tisíc mužů ve zbrani, na počátku srpna oba údaje snížily o dva tisíce. Agentura AP tak s odvoláním na zdroje v amerických zpravodajských agenturách shrnuje očividné – rok války Islámský stát nijak významně neoslabil. Například vrchní velitel spojeneckých operací v Iráku a Sýrii generál Kevin Killea má za to, že obrat nastane ve chvíli, kdy irácká armáda dobude zpět Ramádí, největší město sunnitské provincie Anbár. Jenže před rokem ještě Islámský stát v Ramádí nebyl, obsadil ho teprve před třemi měsíci. Jeho pád americké velení omlouvalo poukazy na strategickou zanedbatelnost města ležícího necelých sto kilometrů od Bagdádu, nyní ho má za budoucí důkaz úspěchu. Notnou míru ignorance přitom generál Killea prokázal, když měl na tiskové konferenci zodpovědět otázku ohledně aktuální kapacity Islámského státu: „Nemohu mluvit o tom, kolik lidí k IS přichází, a vlastně ani nevím, kolik sil IS aktuálně v Iráku a Sýrii má,“ prohlásil s tím, že „ze své pozice a s plnou zodpovědností může mluvit jen o tom, co vidí osobně na bojišti.“ Na otázku, co tedy vidí, už odkázal novináře na centrální velení amerických ozbrojených sil. A odtud zaznívá mantra o úspěšné strategii, kterou netřeba měnit… „Začíná se zdát, že prohraná válka ve Vietnamu byla ve srovnání s tím vším dokonale promazaným strojem,“ soudí k Obamově „válce proti Islámskému státu“ americký magazín Mother Jones. A to ještě v jeho reakci nejspíš nevěděli, že v době, kdy je nevhodné se veřejně paktovat s Islámským státem i Al Kajdou, zkouší Washington navazovat vztahy s dosud lehce přehlíženou „trojkou“ na syrském teroristickém „nebi“, skupinou Ahrár al Šám. Kuriózní – přinejmenším z pohledu západních snah -- je, že vedení těchto džihádistů říká Američanům „NE“, protože se bojí, že by se tím diskreditovali. Asi jim bohatě stačí úzké vazby na Turecko, tedy na jiný členský stát NATO, který nad islamistickým terorismem drží ochrannou ruku.

Mimochodem, nově se objevují tvrzení, že právě turecká tajná služba dala syrské Al Kajdě tip, kde najít a rozprášit halasně avízovaných pět desítek „nových syrských rebelů“, které USA vypustily do Sýrie. Prý se tím Ankara pokusila ukázat Spojeným státům marnost jejich počínání a přimět je, aby se přidaly k Turecku a otevřeně podpořily jeho spojence, tedy Al Kajdu a Islámský stát, v boji za svržení Asadova režimu v Sýrii, což už pro USA není aktuálně prioritou.

 

Pomoc jemenské Al Kajdě

V praxi by takový turecký nátlak nemusel být nijak neúspěšný, protože kýžená situace vzniká mimo jiné i v rámci pokračující saúdské agrese proti Jemenu. Spojené státy Saúdy všemožně podporují a dodávají jim i mezinárodně zakázané kazetové bomby, nad jejichž užitím posléze zavírají oči. USA ani Saúdská Arábie nicméně příslušnou konvenci nepodepsaly, a tak se zdá být vše „v pořádku“, byť Jemen byl za pouhých pět měsíců podle Červeného kříže rozbombardován na úroveň Sýrie po čtyřech letech války. A k tomu se nyní stále více ukazuje, že zatímco USA podporují Saúdy v jejich agresi, Saúdové a jim věrné jednotky v Jemenu se pro změnu opírají o místní skupiny Al Kajdy. Nebo spíš „opíraly“, protože aliance s Al Kajdou ještě nikdy neskončila dobře – krátce poté, co saúdské a jiné arabské oddíly vytlačily šíitské rebely z jihojemenského přístavu Aden, nastoupila Al Kajda a všechnu tu slávu s novým „dočasným hlavním městem“ Saúdům (a tím i Američanům) zkazila. Už ovládá některé adenské čtvrti a co je nejzajímavější, z města přitom nejsou hlášeny žádné prudké boje, což naznačuje, že se saúdské jednotky těm kajdistickým nijak vážně nebrání, a tak Al Kajda Arabského poloostrova (AQAP) nejenže vyhodila do povětří policejní základnu, aby bylo jasné, kdo že to v Adenu bude ve skutečnosti vládnout, ale její ozbrojenci patrolují v ulicích města a vyvěsili své prapory i nad několika vládními budovami a přístavem samotným. Už předtím AQAP využila saúdského bombardování húthijských rebelů a ovládla přístav Mukalla, nicméně pokud ovládne plně i Aden, dosáhne na svého druhu primát – bude první frančízou teroristického hnutí, která v některé arabské zemi dostane pod kontrolu největší město dané země, což je cosi, na co se nezmohl ani Daeš v Iráku nebo Sýrii. A to vše s (nepřímou) podporou USA, které ještě navíc do Jemenu dovezly útočícím Saúdům spousty zbraní, které Al Kajdě vystačí na generace. A zatímco Saúdové bez ohledu na civilní oběti bombardují „bránu k Saná´a“, tedy město Táíz, Al Kajda jde v jejich stopách. A „mezinárodní společenství“, což je obvyklý terminus technicus pro USA a jejich západní vazaly, mlčí.

 

Víza pro Al Kajdu

Není to tak dlouho, co generál Michael Flynn, donedávna šéf americké vojenské rozvědky DIA, konstatoval, že bez ohledu na názor zpravodajské komunity Bílý dům vědomě přihlížel vzniku a posilování Daeše coby nástroje ke svržení Bašára Asada a nechával na Perském zálivu a Turecku, aby džihád v Sýrii financoval, bez ohledu na to, že „bylo dobře známo, že IS připravuje seriózní plány útoků v Iráku“. Kontext tomuto vývoji nabízí kniha J.Michaela Springmanna, amerického kariérního diplomata, který pro vládu naposledy pracoval v útvaru zpravodajství a výzkumu ministerstva zahraničí USA. Ze státních služeb byl vyhozen poté, co podal desítky žádostí o svobodný přístup k informacím ohledně jeho vlastních poznatků. Ve svých pamětech nazvaných Visas for Al Qaeda (Víza pro Al Kajdu) se věnuje dekádám amerických vazeb na Al Kajdu spjatou s Usámou bin Ládinem, které později vedly ke vzniku Islámského státu. Popisuje například, jak mu během působení na americkém vízovém oddělení v saúdské Džiddě na konci 80. let jeho představení opakovaně nařizovali vydávat nezákonná víza pro islamistické ozbrojence, kteří z různých muslimských zemí tranzitovali přes Džiddu. Později prý zjistil, že vízové oddělení bylo plné agentů CIA, kteří využívali svého diplomatického statutu k zakrývání utajovaných operací, a právě mezi ně patřilo i vydávání víz těm samým teroristům, kteří posléze stáli za 11. zářím. Tímto způsobem americká víza dostalo i třináct z patnácti únosců letadel z dosud největšího teroristického útoku na americkém území, přičemž deset z nich dostalo vízum právě na konzulátu v Džiddě. Podle Springmanna ani jeden z nich nesplňoval podmínky pro udělení víza a měl jim být vstup na americké území zakázán. Mimochodem, podle Springmanna, nebyla praxe na konzulátu v Džiddě ničím výjimečným, neboť například kultovní egyptský „slepý šajch“ Omar Abdal Rahmán, ideového strůjce teroristického útoku na Světové obchodní středisko v roce 1993, získal americké vízum od agenta CIA, který pod diplomatickým krytím působil na ambasádě v súdánském Chartúmu. Šajch Rahmán získal mezi lety 1986 až 1990 šestkrát americké vízum se souhlasem CIA, a to i na ambasádě v Káhiře. „V době, kdy dostával víza a přijížděl na americké území přes Saúdskou Arábii, Pákistán a Súdán, už byl dávno na americkém seznamu teroristů,“ podotýká Springmann.

Zmíněný generál Flynn stál i za nedávno zveřejněnou zprávou DIA, podle níž USA sázely na Islámský stát coby nástroj své geopolitiky už v roce 2012. Nicméně, nebyly v tom samozřejmě samy. Jakmile totiž Al Kajda a Daeš v dubnu 2013 obsadily ropná pole v Hásace a Dejr i Zoru na východě Sýrie, dostalo se jim přímé podpory i z Evropy: EU odhlasovala zmírnění sankcí proti Sýrii tak, aby umožnila teroristům prodávat kradenou syrskou ropu na mezinárodním trhu a to i evropským koncernům. „Logickým závěrem tohoto evropského šílenství je to, že Evropa bude financovat Al Kajdu,“ shrnul tehdy přední americký expert na Sýrii Joshua Landis. Jinými slovy, od počátku roku 2013 Západ vědomě financoval teroristy mimo jiné i prostřednictvím ropných dovozů, bez ohledu na to, že si byl vědom, že jsou „smrtelným nebezpečím“ a posilují vzestup Islámského státu v Iráku a Sýrii. Nebo ještě jinak, Západ už podporoval Al Kajdu v Afghánistánu, aniž by si propočítal, že dojde k 11. září; nyní Západ podporoval (nebo vlastně, svou pasivitou vůči Turecku nebo Kataru, který teroristy dál financuje, stále podporuje), aniž by si propočítal, že se mu v Iráku a Sýrii zcela vymkne kontrole… A to je prý opakování matka moudrosti. V tomto světle se ovšem evropský „strach“, že nám sem Daeš v rámci milionů uprchlíků podstrčí i své teroristy, jeví poněkud trapně a pokrytecky. Proč se jich přece bát, když jsou přece „naši“?

 

PS. Vlastně nemá smysl nevěřícně kroutit hlavou a ptát se, proč západní politici dělají to, co dělají. Nabízejí se různé odpovědi, počínaje totálním pomatením smyslů našich elit a různými teoriemi ve prospěch sionistických plánů na vytvoření Velkého Izraele (třeba ZDE nebo ZDE) konče. Důležitější je si uvědomit, jak je to, co dělají, nebezpečné nejen pro Blízký východ, ale i pro Evropu a v menší míře i pro vzdálené Spojené státy. Jinými slovy, pro značnou část světa.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 25 Srpen 2015 10:05 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz