Kdo řídí Islámský stát (a proč)

Email Tisk PDF

Dva příběhy, které snad mohou alespoň částečně objasnit pozadí a motivy Islámského státu a dalších ozbrojených islamistických organizací.



 

 

 

Islámský stát (podle arabské zkratky Daeš) v mnoha ohledech vyvolává protichůdné dojmy – na jedné straně na odiv všemožně dávaný náboženský fanatismus a nesmyslná brutalita, na straně druhé očividně chladně kalkulované vojenské operace. Tento nesoulad nyní, přinejmenším do určité míry, vysvětluje německý Der Spiegel, který údajně získal přístup k tajným dokumentům IS.

Hadží BakrDokumenty prý byly nalezeny u Hadžího Bakra, skutečným jménem Sámira abd Muhammada Chlífávího. Byl zabit loni v lednu v Sýrii a podle dokumentů ho lze považovat za hlavního strůjce taktiky IS, jejímž hlavním cílem není ani tak džihád jako takový, jako spíš detailně promyšlené vybudování zcela ahistorického chalífátu.

Organizační struktura a řetězce velení, které Bakr prosadil, jasně odkazují na struktury tajných služeb, a to včetně zvláštních oddělení pro sledování, zajišťování bezpečnosti, výslechy či zbrojní technologie, vedle nichž působí specializované odbory pro šariatské soudce a instruktory. Dokumenty podle Der Spiegel odhalují podrobnosti o špionážních a jiných zpravodajských operacích, které měly Daeši pomoci získat moc v oblastech zájmu a zajistit, že po převzetí moci nebude hnutí čelit žádnému odporu.

Do různých regionů se pod krytím islámských „misionářských center“ vydávali agenti IS, kteří pak do centrály předávali informace o místních vlivných lidech, zdrojích jejich příjmů, jejich politické orientaci či o možných pákách k vydírání. „Z nejschopnějších uděláme šaríatské šajchy. Chvíli je budeme cvičit a pak je vyšleme,“ poznamenal Hadží Bakr v jednom z dokumentů. V každém městě budou vytipováni „bratři“, kteří se přižení do nejvlivnějších rodin, abychom „do nich pronikli bez jejich vědomí“.

Při sběru informací v Sýrii Bakr už dlouho před propuknutím arabského jara v roce 2011 spolupracoval s kýmkoli a pravidelně měnil spojenectví, jen aby do budoucna získal co nejvýhodnější pozici. K taktice patří také likvidace všech místních lídrů schopných organizovat odboj proti IS, ale zároveň i vyhýbání se přímé konfrontaci s vládními silami – jakmile je tlak armády příliš silný, dává IS přednost ústupu a přenechává tak boj proti armádním jednotkám místním syrským skupinám a hnutím. Tuto taktiku IS zatím naposledy uplatnil v palestinském uprchlickém táboře Jarmúk nedaleko Damašku: do tábora pod správou palestinských skupin jeho ozbrojenci vstoupili v koordinaci s dalšími rebely, popravili několik zajatých obránců, a když syrská armáda po dohodě s palestinským vedením zahájila útok (a Organizace pro osvobození Palestiny vzápětí otočila s tím, že s útokem nesouhlasí), bojovníci IS z Jarmaku odešli a přenechali své pozice ozbrojencům z Fronty al Nusrá, což je syrská odnož Al Kajdy. Zároveň s tím ale IS napadl aktuálně „nepotřebné“ džihádistické bojůvky u Aleppa, aby na jejich úkor rozšířil své pole působnosti. (Mimochodem, USA, Británie, Francie a „jejich“ Jordánsko v Radě bezpečnosti OSN odmítly zařadit Islámský stát na seznam teroristických skupin s argumentem, že je to vlastně totéž co Al Kajda v Iráku, tzv AQAP, a ta už na seznamu je… )

Podle Der Spiegel lze současný úspěch IS přičítat tomu, že mezi jeho zakládajícími členy bylo mnoho příslušníků Saddámových tajných služeb a jeho bezpečnostního aparátu. Platí to i pro Hadžího Bakra, který prý býval „vysoce inteligentním, rozhodným a skvělým logistikem“, cituje německý magazín jistého iráckého novináře. Když ale USA po svém dobytí Iráku v roce 2003 tamní armádu a bezpečnostní složky rozpustily, stal se z něj „zahořklý a nezaměstnaný“ muž. Spolu s několika kolegy vytvořil organizací, a protože byl spíše nacionalista, než islamista, „chytlavou“ náboženskou tvář své skupině dodali v roce 2010, kdy do jejího čela dosadili vzdělaného klerika Abú Bakra Bagdádího. Tento muž byl zrovna k mání -- prošel si americkým vězením pro terorismus a byl z něj kupodivu i propuštěn.

Takto připravena se skupina, která si dnes říká Islámský stát, v roce 2012 rozhodla vstoupit „do hry“ a s mixem běsnícího pojetí islámu a chladných strategických úvah ovládá značné oblasti Iráku a Sýrie. Tak nějak všem a všemu navzdory, celém světu na vztek.  

 

Příběh druhý

Nejvýše postavený činitel Saddámova režimu, který nebyl nikdy zajat (uvězněn a popraven), generál Izzat Ibrahím Dúrí, byl podle všeho zabit. Tvrdí to přinejmenším guvernér irácké provincie Saláhuddín, v současnosti lehce nezaměstnaný, neboť jeho provincii z valné části ovládá IS a on sám je tak v „provinčním exilu“. Dúrího život prý skončil při bojích v oblasti Tikrítu a jeho ostatky byly dopraveny na americkou ambasádu (!) do Bagdádu, která zajišťuje testy DNA. Ilegální strana Baas jeho smrt popírá.

Izzat DúríNení zřejmé, do jaké míry se dvaasedmdesátiletý Dúrí fakticky ještě účastnil skutečných bojů, ale pro současný Bagdád je to zpráva týdne, neboť starý generál byl posledním žijícím účastníkem Saddámova vojenského puče z roku 1968.

Juan Cole nicméně připomíná jinou skutečnost: na rozdíl od drtivé většiny čelních představitelů striktně sekulárního Baasu se Dúrí k náboženství nepřimkl až po americké invazi v roce 2003, ale už koncem 90. let, kdy se stal patronem súfistického řádu Nákšbándí v severoiráckém Mosulu. Mezi sunnity v tehdejším Iráku převažovali tradicionalisté a mystický súfismus k jejich tradici patřil. Americká invaze a okupace však tančící súfisty donutila k akci a ozbrojenci z řad Nákšbándíů posléze patřili k nejefektivnějším oddílům bojujícím proti americkým a iráckým šíitským jednotkám na severu Iráku. Podle některých to byla zásluha právě Dúrího a jeho vedení. Loni na jaře se Nákšbándíové jako jedna ze skupin působících v Mosulu rozhodli spojit se IS ve snaze vytlačit z města a okolí šíitské vládní oddíly. IS této aliance zneužil a vrazil svým novým spojencům nůž do zad: zajal jejich lídry, súfisty i baasisty bez rozdílu.

Organizace přesto funguje dál a není na tom nic divného: americká armáda se soustředí na likvidaci hlav různých ozbrojených skupin v Afghánistánu či Iráku už roky, ale analýzy naznačují, že v případě náboženských skupin, v jejichž čele často stojí rodové klany a jedni vůdci jsou okamžitě nahrazováni dalšími nábožensky charismatickými příbuznými, tato taktika zatím zafungovala jen v asi pěti procentech případů. Dúrího případná smrt tak nebude mít na situaci v regionu větší vliv, tím spíš, že už byl beztak odstaven na vedlejší kolej kvůli bláznivému nápadu spojit se s IS.

Summary? Zničením Iráku i struktur vládnoucí strany Baas Spojené státy vytvořily mocenské vakuum, které zaplnily „nechtěné“ a „zahořklé“ sekulární skupiny v kombinaci se silami náboženskými. Nebo: skony Hadžího Bakra a Izzata Dúrího, ať v palcových titulcích vypadají sebelíp, nemají z hlediska dalšího vývoje žádný význam. Nebo ještě jinak: New York Times konstatuje, že prodej amerických zbraní na Blízký východ udržuje tamní války v chodu, čili že existují vlivné kruhy, pro něž je výhodné, že „kdosi“ – a je jedno kdo -- ono mocenské vakuum (po amerických invazích v Iráku a Libyi, po rozpoutání války v Sýrii a nově při válčení v Jemenu) zaplňuje.

Francie mezitím dodala Libanonu první várku zbraní celkem za tři miliardy dolarů, které jdou ze saúdského rozpočtu, odkud plynou pokoutně peníze i pro IS a další sunnitské džihádisty. Oficiálně mají být protitankové rakety určeny k vyvážení vlivu Íránu a k posílení „boje proti terorismu“, v reálu ale většina zbraní u libanonské armády skončí jen formálně a rychle se „rozuteče“ tu různým skupinám napojeným na Al Kajdu, tu na IS, něco zbude jistě i na Hizballáh. Vlastně na tom ani moc nesejde. Jak vysvětluje komentář MEE myšlení politiků i zbrojařů, „mír nám účty nezaplatí“.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 20 Duben 2015 06:09 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz