V malém Jemenu začala velká válka

Email Tisk PDF

Válka proti Jemenu je jen dalším z řady pokusů udržet starý „světový řád“ a z něj vyplývající mocenská postavení, ať už je řeč o Saúdech, nebo USA.



 

 

 

Na první pohled saúdský útok na Jemen s podporou několika arabských států a ex post odklepnutým razítkem od Saúdy ovládané Ligy arabských států vypadá jako vstup do sektářského konfliktu, v jehož rámci „šíitští rebelové“ bojují proti „sunnitským kmenům“, a činí tak s podporou šíitského Íránu s cílem svrhnout Saúdy podporovaného jemenského prezidenta. Z takového obrázku ale vzniká představa, že se v zemi, kterou ještě loni v září Barack Obama vydával za příklad úspěchu americké protiteroristické politiky, rozhořel konflikt mezi šíity a sunnity, tedy konflikt sektářský. Důležitější ale nejspíš bude pohled druhý, protože tato „sektářská válka“ až tak sektářská není, naopak, má své hluboké kořeny v jemenských dějinách a oba náboženské proudy jsou jejich nedílnou součástí.

ZaídovéPro uchopení současné situace je třeba se vrátit o více než deset let nazpět, kdy tehdejší prezident Alí Abdalláh Sálih vedl na severu Jemenu šest krvavých válek, které měly zlikvidovat tamní rebely (a Al Kajda vyhazovala do vzduchu šíitské mešity v Saadě, baště Húthíů). Své dnešní jméno zdědili podle Husajna al Huthího, buřičského klerika, člena prominentní šíitské rodiny, který se nemalou měrou zasadil o obrození zaídismu, neortodoxní šíitské sekty, která je zastoupena prakticky jen v horách na severu Jemenu a své kořeny odvozuje od Alího ibn Abí Táliba, bratrance proroka Muhammada. Už jen samotný vznik hnutí v 80. letech minulého století byl přitom vlastně reakcí na zahraniční intervence, neboť zaídové posilování své víry vnímali jako obranu proti vlivům „dovozových“ saúdských sunnitských ideologií a současně i jako projev nesouhlasu s proamerickou orientací vlády v San´á. Tyto dva pilíře spolu s kritikou marginalizace menšin a bezbřehé korupce Saúdy financovaného státu utvořily základ rebelského hnutí Húthíů.

 

Krok za krokem

Rebelům v roce 2011 nahrálo arabské jaro a revolta proti diktátoru Sálihovi, neboť využili chaosu a mocenského vakua a z hor se výrazně posunuli směrem k San´á. Poté, co USA neudržitelného Sáliha vyměnily za jeho zástupce generála Hádího, Húthíové zůstali v opozici a dál kritizovali beznadějnou korupci nového režimu i zhoršující se ekonomickou a sociální situaci v zemi podporované USA i Saúdy. I proto byli Húthíové s to získat nové stoupence i mimo své tradiční sféry a utvořit nejen koalici proti Hádího vládě, ale získat na legitimitě účastí v „konferenci o národním dialogu“, která měla dojít k návrhu nové ústavy, ale ve finále nic hmatatelného nepřinesla.  

O poměrech v Jemenu výmluvně napovídá skutečnost, že když se Húthíové nakonec rozhodli „konat“ a jejich oddíly loni v září poměrně snadno vstoupily do hlavního města, vítaly je i davy tamních – nešiítských -- obyvatel. Rebelové vcelku rychle uzavřeli dohodu s Hádím o utvoření nové vlády, do jejíhož čela nastoupil uznávaný technokrat Chálid Baháh, napětí mezi různými frakcemi v San´á ale sílilo a vyvrcholilo nejen obléháním prezidentského paláce, ale především únosem prezidentova poradce Ahmada Aváda Mubaraka. Poté, letos 21. ledna, následovala demise prezidenta i vlády. Kolaps jemenských státních struktur zaskočil nejen americké tajné služby, ale i vedení Húthíů – do té doby dávali přednost být stranou vysokých funkcí a situaci chtěli ovládat spíš z pozadí. Nyní ale rozpustili parlament a pokusili se nastolit vlastní struktury, přičemž chaos v San´á oživil a posílil separatistické tendence jižního Jemenu. Prezident Hádí vzal zpět svou rezignaci a uprchl ze San´á do své rezidence v přístavním Adenu na jihu země. Prohlásil Aden za nové hlavní město Jemenu a na důkaz podpory jeho legitimity tam za ním zamířili i mnozí zahraniční diplomaté, ale ani tato západní a arabská podpora nic nevypovídala o jeho skutečném postavení. Netrvalo dlouho a nálet „neidentifikovaných“ letadel na prezidentský palác v Adenu donutil Hádího uprchnout znovu a když se húthíjské jednotky rychle přiblížily na dohled Adenu, uprchl 25. března rovnou ze země, konkrétně do Saúdské Arábie. O den později koalice pod vedením Saúdské Arábie (a konkrétně prince, Muhammada bin Salmána al Saúda, takto nejmladšího ministra obrany na světě) a s předchozím souhlasem Spojených států zahájila útok na Jemen, vyhlásila nad ním bezletovou zónu a vzápětí začaly ze San´á přicházet zprávy o zabitých civilistech…  

 

Ropa stoupá

Írán invazi označil za „agresi podporovanou Spojenými státy“ a varoval Saúdy, že tímto svým „nebezpečným krokem“ krizi v Jemenu jen prohloubí. Bílý dům připouští, že agresi napomáhá „zpravodajsky a logisticky“, neb Jemen očividně není Ukrajina, a pokud se boje přenesou až na jih země, je americké námořnictvo navíc připraveno „zajistit“, aby byl strategický průplav Báb al Mandíb dál bezpečný pro ropné tankery. Právě kvůli obavám o ropné trasy přitom už světové ceny ropy rostou a podle některých názorů saúdská válka proti Jemenu ukončí éru nízkých cen jako takovou. Otřásly se rovněž akciové trhy a roste i cena zlata, přičemž není vůbec jisté, jak válka dopadne na samotnou Saúdskou Arábii, která – především v důsledku nestability sociální i finanční – pocítila razantní propad akcií a největší odliv kapitálu za uplynulé čtyři roky, a to v celkové hodnotě 18 miliard dolarů.

Saúdové mají sice nejlépe vyzbrojenou armádu na Blízkém východě, ale to na vývoj války nemusí mít větší vliv, o čemž svědčí například pochybné „spěchy“ útočících zemí ve válce proti Daeši nebo především nevítězné“ americké války v Afghánistánu či Iráku. Pentagon navíc přiznal, že v Jemenu „ztratil“ zbraně a munici za půl miliardy dolarů: dodal je v uplynulých letech jemenské vládě, ale není s to potvrdit, u koho tyto zbraně skončily. Je pravděpodobné, že se o ně „podělili“ Húthíové s Al Kajdou Arabského poloostrova (AQAP), která byla až do saúdského vpádu hlavním protivníkem Húthíů. Už v lednu přitom USA navíc potvrdily, že s nástupem Húthíů a pádem Hádího vlády v San´á byly „ochromeny“ americké „protiteroristické“ operace v Jemenu, čímž je míněna především ztráta zpravodajských údajů nutných pro další nálety bezpilotníků. Další ránu Washington přiznal krátce před invazí: Húthíům se dostaly do rukou tajné dokumenty o amerických špionážních akcích v Jemenu, na což Pentagon zareagoval urychleným stažením posledních příslušníků svých speciálních jednotek...

 

Velké otázky

Jak se bude vyvíjet válka, jejímž cílem je podle Saúdů opětovný nástup prezidenta Hádího k moci, se teprve ukáže, nicméně Húthíové prozatím sebevědomě tvrdí, že se při obraně své země obejdou i bez íránské vojenské pomoci. Není pravděpodobné, že by Teherán v době, kdy se blíží k jaderné dohodě s USA a se Spojenými státy spolupracuje i v boji proti Islámskému státu v Iráku a Sýrii -- do války v Jemenu vstoupil stejně dramaticky, jako Rijád. Pokud by se ale válka měla pro jemenské rebely vyvíjet nepříznivě, je možné, že íránská vláda bude pod tlakem především domácích „jestřábů“ donucena změnit nynější postoj a navýšit Húthíům vojenskou pomoc, když pro nic jiného, tak jen aby Saúdům jejich snažení co nejvíce zkomplikovala – z hlediska saúdské podpory džihádu v Iráku a Sýrii by se jednalo o zrcadlovou odvetu. Saúdové se přitom zatím snaží svou agresi obhajovat „íránskou agresí“, ale nemají nic přesvědčivého, čím by své tvrzení podložili.

Lze přitom předpokládat, že chaosu využijí různé kmenové bojůvky, ale především AQAP, a to nejen k posílení svých řad, do nichž se nyní hlásí jemenští sunnité vystrašení vzestupem šíitských Húthíů, ale i k eskalaci teroru a získání příslušné image. K tomu se objevují spekulace o ad hoc alianci mezi Húthíi a někdejším diktátorem Sálihem, jehož vliv v zemi je stále značný, ale o jeho úmyslech lze jen spekulovat. Lídr rebelů, šajch Abdal Malik al Húthí, k tomu před pár hodinami varoval Saúdy, aby „přestali s těmi hloupostmi“ – míněna pozemní invaze -- protože jinak jeho bojovníci promění Jemen ve „hřbitov sunnitských nájezdníků“.

Profesor politologie na univerzitě v San´á Fuád Alsaláhí má za to, že nynější zahraniční intervence nemá naději na úspěch: „Porušuje svrchovanost Jemenu, problém nevyřeší a neobnoví legitimitu (uprchlého prezidenta), jen prohloubí rozpory a mocenský boj mezi Jemenci.“

Válka proti Jemenu se tak stává jen dalším z řady pokusů udržet starý „světový řád“ a z něj vyplývající mocenská postavení, ať už je řeč o Saúdech, nebo USA. Triumf svého druhu „lidového“ hnutí v Jemenu by měl totiž zásadní dopad na postavení totalitních feudálních monarchií v Perském zálivu a následně i na celý region Blízkého východu. A bude zajímavé sledovat, jak se snaha o uchování moci nutně projeví například i v (neveřejné) snaze o spolupráci útočících stran s Al Kajdou, neb nepřítel mého nepřítele je přece mým přítelem…

Hlavní otázky ale znějí takto: Zhroutí se ve finále Jemen, nebo Saúdové (a spol)? Nebo se Saúdům podaří vtáhnout Íránce do války a mimo jiné tím zmařit vidinu normalizace vztahů mezi USA a Íránem? A v jak velkou válku může splynout kombinace válek v Libyi, Sýrii, Iráku a nově i v Jemenu?

 

PS. Syrský prezident Bašár Asad v rozhovoru pro americkou televizi CBS konstatoval, že jeho vláda je otevřena dialogu se všemi, včetně Spojených států. A navrhl Rusku, aby svou servisní námořní základu v syrském Tartasu proměnilo v základnu trvalou. Do složitého propletence vazeb na Blízkém východě přibude oficiálně další hráč.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 27 Březen 2015 18:33 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz