EU otáčí: už chce jednat s Bašárem Asadem

Email Tisk PDF

Po čtyřech letech války v Sýrii je Západ pod tíhou reality nucen znovu začít přiznávat prohru své politiky na Blízkém východě.



 

 

 

 

Očividných je několik faktorů. Západ podcenil sílu syrské vládní armády coby národní instituce, a možná rovnou instituce, která definuje stát. V Iráku a Libyi byly armády zničeny zahraniční agresí, v Sýrii si armáda s pomocí Ruska uchovala soudržnost a dezerce z prvních měsíců, placené z Perského zálivu, na ni neměly větší dopad. Západ rovněž – a z jakési setrvačnosti – vsadil na romantizující představu „lidového povstání“, přičemž znovu „přehlédl“ roztříštěnost opozice. Její nejorganizovanější silou se tak záhy stali džihádističtí žoldnéři ze zahraničí podporovaní Perským zálivem, Tureckem, Jordánskem a samozřejmě Západem, byť většina zmíněných byla vedena svými vlastními (a často protichůdnými) motivy. Mylná byla také snaha vydávat konflikt za „sektářský“ – hnacím motorem rané fáze protivládní vzpoury byli sice sunnitští rolníci a sunnitská střední třída některých měst, ale vláda v Damašku má dodnes podporu celého spektra syrské společnosti, včetně sunnitů. (Neudržitelnost tvrzení o „sektářské“ válce nyní jen stvrzuje sunnitský Islámský stát (Daeš), který řeší co se zajatými syrskými vojáky, většinou sunnity?) A k tomu tu byl zcela mylný pohled na „postlibyjskou“ mezinárodní politiku – Rusko se svými regionálními spojenci, Íránem a Hizballáhem, se rozhodlo nepřipustit další pád spřízněného režimu, a to i s rizikem regionální války, protože ve skutečnosti „hrají“ o své vlastní přežití. Ostatně, události na Ukrajině jasně ukazují, že to Kreml myslí s obranou svých „národních zájmů“ vážně. A k těmto všem „špatným odhadům“ je tu samozřejmě Daeš a terorismus obecně.

Bašár Asad v rozhovoru pro Literárky na počátku ledna připomněl, že Damašek o důsledcích terorismu mluví už od počátku syrské krize. „Říkali jsme Západu, že nemá podporovat terorismus a poskytovat mu politické krytí, protože se vše odrazí ve vašich zemích a na vašich lidech. Neposlouchali nás.“ Je přitom pravděpodobné, že si mnozí evropští politici „chybovost“ politiky vůči Sýrii uvědomovali už od samého počátku, nicméně pod tlakem Spojených států drželi linii „společných transatlantických hodnot“. Teroristické útoky v Paříži ale nejspíš byly tou poslední kapkou, která mnohé přesvědčila, že hrozba Daeše je společná jak pro Sýrii (a Irák či Libyi), tak i Evropu, a že bez spolupráce a výměny informací ji eliminovat nelze. Nyní se tedy situace radikálně mění a nic z toho, co EU až dosud, tedy za uplynulé čtyři roky, „principiálně“ říkala, neplatí. Šéf zahraničního výboru Evropského parlamentu Elmar Brok obrat formuluje zcela jasně: EU je prý najednou více zainteresována na boji proti Daeši a je proto připravena se spojit s Asadovým režimem, který mezitím dál trestá řadou sankcí. A co víc, Brusel má sice libanonský Hizballáh na svém seznamu teroristických skupin, ale Brok teď toto šíitské hnutí otevřeně akceptuje a vybízí ho k „upevnění klimatu politické jednoty“ v Libanonu. Pro „politické řešení“ a jednání se „všemi stranami“ konfliktu, tedy i s Asadovou vládou, se vyslovil rovněž nizozemský ministr zahraničí Bert Koenders. Po bok Damašku – přinejmenším z hlediska boje proti Daeši – se vedle Francie aktuálně staví také Itálie, která je prý připravena vést invazi do Libye, odkud malá skupina hlásící se k Daeši slibuje „dobýt Řím“ (byť pravděpodobnější je obava, že by Daeš Itálii obral o miliardové zisky z libyjské ropy). Mimochodem, Libye případnou vojenskou intervenci odmítá. Podaří se jí Západ přesvědčit alespoň napodruhé?

Obrat je patrný i z postojů USA. Poté, co Washington podpořil (zatím marné) ruské aktivity kolem rozhovorů syrské vlády s opozicí, přibývá dalších důkazů o změně politiky vůči Damašku, včetně náznaků svědčících rovnou o nevyřčené spolupráci mezi Damaškem a Washingtonem. To otevírá prostor Rusku a OSN. Zatímco Moskva odhaduje, že v řadách Daeše bojuje na 1700 jejích občanů a pokračuje v především vojenské a politické podpoře Asadovy vlády, světová organizace bez potíží konstatuje, že Bašár Asad už není „příčinou problému“, ale součástí jeho řešení.

Poslední americký velvyslanec v Sýrii Robert Ford, kdysi hlavní propagátor vyzbrojování syrských rebelů, před rokem odešel ze služeb ministerstva zahraničí a nyní před dodávkami zbraní varuje -- má totiž vyhlédnuté „prozápadní“ rebely za nedůvěryhodné, neboť „spolupracují s džihádem“. Bývalý (kresba Chalid Albaih)vrchní velitel NATO generál Wesley Clark pro změnu nyní už „ví“, že na počátku Daeše nebyla jen americká káznice v Iráku Camp Bucca, ale spíš „finance od našich přátel a spojenců“ (míněny Saúdská Arábie, Katar a Perský záliv obecně), přičemž prý hlavním úkolem Daeše podle jeho loutkovodičů mělo prý být zničení libanonského šíitského Hizballáhu. (Když v podobném duchu Egypt nyní obvinil Perský záliv z financování teroristů v Libyi, odvolal Katar z Káhiry svého velvyslance a Egypt nejen kvůli své aktuální politice a náletům proti libyjskému Daeši počítá s tím, že finanční kohoutky z Perského zálivu vyschnou…) Aby nový postoj vůči Sýrii nebyl tak „šokový“, dojednaly USA s Tureckem dlouho odkládaný společný výcvik syrských rebelů – prý už mají vytipováno asi 1200 vhodných „umírněných“ mužů, výcvik bude prováděn v Jordánsku, ale Ankara se s Washingtonem přitom stále ještě neshodla na tom, proti komu by budoucí rebelové měli vlastně bojovat. Robert Ford k tomu připomíná, že oddíl bude beztak natolik malý, že nedává žádný strategický smysl, a totéž prý platí i pro případ, že by se Západu podařilo dát dohromady deset tisíc rebelů. Ankara navíc sklízí plody dosavadní politiky vůči Sýrii, v jejímž rámci poskytovala své území pro nástup džihádu – nyní je prý v Turecku na tři tisíce členů Daeše a chystají útoky proti ambasádám a konzulátům v Ankaře a Istanbulu.

Jediným státem, který otevřeně podporuje džihád v Sýrii, konkrétně Frontu al Nusrá a další skupiny hlásící se k Al Kajdě, je tak aktuálně Izrael. Někdejší izraelský velvyslanec v USA (a blízký poradce premiéra Netanjahua) Michael Oren před dvěma lety vysvětlil pozici Izraele následovně: „Největší nebezpečí pro Izrael spočívá ve strategické ose od Teheránu přes Damašek až po Bejrút. A Asadův režim považujeme za úhelný kámen této osy. Vždy jsme chtěli, aby Bašár Asad padl, vždy jsme dávali přednost špatným hochům, kteří nejsou podporováni Íránem, před špatnými hochy, kteří Íránem podporováni jsou.“ A loni v létě Oren upřesnil, že Izrael by v Sýrii viděl raději vítězství Daeše než Asada: „Z izraelského pohledu platí, že pokud už tu má být nějaké trvalé zlo, pak ať je to zlo sunnitské.“ Zranění džihádisté jsou ve výsledku léčeni v izraelských nemocnicích, izraelská armáda útočí na cíle Hizballáhu, nově vedení Fronty al Nusrá před několika dny vyzvalo Izrael, aby „zachránil“ rebelská území u svých hranic před postupující syrskou armádou. Není jasné, jak dlouho může izraelská sázka na islámské schisma (a předpoklad, že pro sunnitskou Al Kajdu jsou šíité větším nepřítelem než židé) vycházet. A není mimochodem zatím jasné, zda se izraelská podpora Al Kajdě – v důsledku nadstandardních vztahů – nějak nepromítne i do české politiky vůči Sýrii.

 

A stručně z dalších událostí na Blízkém východě:

-- Poté, co libyjská odnož Daeše popravila jednadvacet egyptských koptů, podniklo egyptské letectvo několik náletů na pozice džihádu v Libyi. Káhira vyzývá k celosvětovému koordinovanému úsilí o vyřešení situace v Libyi a rovněž zprostředkovává dodávky ruských zbraní do Libye, byť prodej zbraní do Libye dosud zakazuje rezoluce OSN.  

-- Džihádisté na jihu Libye údajně obsadili skladiště chemických zbraní ještě z dob vlády Muammara Kaddáfího. (Nebo že by to byl jen do médií vypuštěný balonek pro obhajobu další agrese proti tomu, co z Libye zbylo?)

-- Pokračuje spor mezi USA a Izraelem o dohodu o íránském jádru i plánovaném Netanjahuovu projevu v americkém Kongresu, kam byl republikány pozván navzdory nesouhlasu Bílého domu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu prý nařídil úniky informací, aby Washingtonu dohodu s Íránem překazil, Spojené státy reagovaly významným omezením množství informací, které si s Izraelem vyměňují. Vztahy mezi oběma zeměmi jsou znovu na samém dně a Bílý dům nyní zvažuje způsoby, jak Netanjahuův projev v Kongresu vyvážit (či rovnou znevážit). Přes dvacet amerických zákonodárců má za to, že by projev měl být přinejmenším odložen.

-- Izraelská armáda mířila na mírové jednotky OSN záměrně, soudí OSN. V rámci „odvetného“ izraelského útoku proti Hizballáhu byl před třemi týdny zabit španělský příslušník jednotek UNIFIL.

-- Na sedm set britských umělců podpořilo bojkot Izraele dokud bude „popírat základní práva Palestinců“.

-- Po „nevítězných“ válkách v Afghánistánu, Iráku či Libyi Pentagon pochybuje, že jeho plán boje proti Daeši zafunguje.

-- Do velitelských pozic v Daeši se dostávají občané Norska.

-- Bývalý americký kongresman Jim Slattery navštívil Írán – jako první stávající či bývalý americký zákonodárce od roku 1979.

-- Prezident iráckého Kurdistánu Masúd Barzání: „Nové hranice regionu budou kresleny krví.“

-- Zástupce šéfa jordánského Muslimského bratrstva skončil na rok a půl ve vězení za to, že „urazil spojenecký stát“, konkrétně za to, že o Spojených arabských emirátech na FB napsal, že jsou „americkým četníkem v regionu“.

-- Libanonský Hizballáh přiznává, že má své jednotky v Iráku.

-- Za „hnusnou lež“ označil Barack Obama názor, že Západ vede válku proti islámu. (Sýrie se přitom stala už 14. muslimskou zemí, kterou USA od roku 1980 napadla, bombardovala či okupovala).

-- Íránská vláda prezidenta Hasana Róháního zrušila studentům z řad íránských Židů povinnost chodit o šábesu do školy.

-- Z jemenského chaosu, který propukl poté, co stát fakticky ovládly milice šíitských Húthíů, do Izraele prchají poslední jemenští Židé.

-- Ve Francii sílí diskriminace muslimů i Židů. Ve Spojených státech přibývá „hate crimes“ proti muslimům.

-- Saúdský princ Fahd si vyrazil do Pákistánu „na lov“ ohrožených dropů obojkových. A jeho příbuzným, z nichž se nedávno stali noví vládci království, mezitím poddaní gratulují k úspěchu (jaksi v zastoupení). Opravdu stojí za zhlédnutí:



AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 22 Únor 2015 10:15 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz