Většinu z hlášených úmrtí v Sýrii nemá na svědomí Asad

Email Tisk PDF

Bašár Asad v MalúleDnes ještě k diskusím kolem textů Seymoura Hershe o skutečných pachatelích chemického masakru u Damašku z loňského srpna, a další události z Blízkého východu.


Slavný americký investigativní novinář Seymour Hersh svým článkem, v němž ze zosnování chemického masakru u Damašku z loňského srpna obvinil Turecko, vyvolal bouřlivé reakce, obzvláště z řad amerických jestřábů (a vcelku pochopitelně i té části Turecka, která souzní s premiérem Erdoganem). Veterán a držitel Pulitzerovy ceny Hersh u toho ale nezůstal a přidal ještě článek, v němž dokládal, že Obamova administrativa věděla, že za atentátem byla kajdistická Fronta al Nusrá, a že věděla, že kajdisté v Sýrii mají chemické zbraně, ale přesto dovedla Spojené státy na mez vojenské agrese proti Sýrii. Až na poslední chvíli se Obama rozhodl požádat o souhlas Kongres, načež ministr zahraničí John Kerry předložil Vladimiru Putinovi nabídku výměny – odpískání útoku za likvidaci syrského chemického arzenálu. Hersův text se jmenuje příznačně „Červená čára a meze krysy (v angličtině to zní lépe: The Red Lina and the Rat Line).

Významná část odpůrců Hershových analýz se přitom opírá o jistého Eliotta Higginse, který vede blog Brown Moses. Taky jsem ho kdysi sledovala, než mi plně došlo, že ten člověk sedí kdesi v Anglii, celý den prohlíží videa ze Sýrie, u nichž ani není zřejmé, kdo nebo kde je natočil, a na základě jejich „analýz“ dochází k „betonovým“ závěrům, to vše si může na plný úvazek dovolit díky blíže nespecifikovaným „sponzorským darům“. A právě Higgins je nyní paradoxně hlavním argumentem pro pokračující tvrzení, že za chemickým masakrem byl režim v Damašku.

Seymour HershNa Hershovu podporu nyní nicméně vystoupili známí experti Theodore Postol z MIT a analytik Tesla Laboratories a někdejší zbrojní inspektor OSN Richard Lloyd. Ti už koncem prosince zpochybnili možnost, že by za útokem z 21. srpna u Damašku stál Asadův režim, a to kvůli typu použitých raket, jejichž trajektorie vylučovala, že by mohly být odpáleny z vládních pozic. Nově v rozhovoru dále vysvětlují: „Znepokojovalo nás obzvláště to, že ministr zahraničí a Bílý dům mluvili (o vině Damašku) až příliš určitě,“ říká Postol. „Tvrdili, že mají satelitní záběry odpálení těch raket. A to je dost specifické tvrzení. Znám satelity, o nichž je řeč, a vím, že nemohou rozeznat, která raketa má chemickou bojovou hlavici a která nese jen výbušninu.“ A co víc, zdá se, že místa, odkud byly rakety odpáleny, se ani nenacházela na vládou kontrolovaných územích. Postol a Lloyd jsou přitom překvapeni Higginsovým přesvědčením, že tyto „vulkánové rakety“ mohly být odpáleny jen syrskou armádou. „Dokáže je vyrobit průměrná nástrojářská díla,“ podotýká Postol. „Design je důmyslný pro účel, k němuž má raketa sloužit, ale jakmile máte nákresy, výroba už není nijak složitá.“ A Lloyd v rozhovoru dodal, že osobně vede pro studenty kurz výroby zbraní používaných v Sýrii. „Jednu část věnuji výhradně zbraním používaným rebely. Oni přitom ale mají továrny, výrobní linky. Jsou schopni vyrábět takové zbraně, jako kdokoli jiný.“      

Zajímavý výběr z rozhovorů Seymoura Hershe k tématu (pro Diken a The Guardian) chvályhodně publikoval portál Outsidermedia, a tak ho (s díky!) ocitujme:

Bílý dům ve svém prohlášení váš názor odmítl. Co k tomu řeknete?

Stejně jako při jejich dávnějším prohlášení tvrdí, že vše, co říkají, je pravda. Prohlásili: „Nepotvrzujeme, že materiál, o kterém pan Hersh tvrdí, že je v jeho rukou, vůbec existuje.“ Jestli chtějí strkat hlavu do písku, ať tak činí. 

 

Mluvíte o pětistránkovém materiálu rozvědky. Skutečně jej máte?

Samozřejmě, zde je. Přečtu vám první řádku, napsanou tlustým písmem - Body k projednání. Je to dopis Davidu Sheddovi, jednomu z vedoucích pracovníků americké vojenské kontrarozvědky (DIA). Píše se zde: „Výrobna sarinu spojená s Frontou al Nusrá je součástí nejpokročilejšího komplotu se sarinem od akce z 11.9.“ Dokladem je i to, že jsme v Afghánistánu zachytili nahrávky dokazující že Al Kajda zkoušela sarin na zvířatech.

 

Ta výrobna je v Sýrii nebo někde jinde? 

Je to buňka Fronty al Nusrá. Zřejmě je blízko Aleppa. V dokumentu, o kterém mluvím, se zmiňuje to, že Nusrá má dodavatele v Turecku, kteří jim nakupují materiály včetně nervového plynu, součástek a zařízení. Mluví se tam o tom. My (tj. vláda USA) jsme to zjistili a víme, co dělají. Sledovali jsme je a zcela jistě je též sleduje i turecká tajná služba. 

 

Po publikaci této zprávy vás někdo jménem syrské vlády kontaktoval?

Ne. Ale na internetu jsou o tom haldy informací. Někteří lidé nadhazují otázku, zda tento materiál nepochází z Ruska. Rusům přece nemůžeme věřit… Víte, ten materiál studoval vysoký britský generál, měli ho na americkém generálním štábu a pak ho dostal prezident. O čem to mlží? Že by byl ruský?

 

Místopředseda turecké vlády řekl, že vaše závěry jsou totální pomluvy. Co na to řeknete? Přece kdyby to, co říkáte, byla pravda, šlo by o zločiny proti lidskosti.

Turecko pomáhalo při vývoji sarinu v Sýrii. Ale nyní na to zapomeňte. Dovolte, abych vysvětlil, o co jde. Jsem Američan. Moje vláda trvá na tom, že nemáme žádné důkazy, že sarin mají povstalci, ať již sekulární, nebo islamističtí.
Přitom minulý měsíc bylo na Floridě na pracovišti ústředního velení (které je odpovědné za záležitosti Blízkého východu) cvičení. Námětem byla protiteroristická operace, tedy co bychom dělali, kdyby Fronta al Nusrá, AQI nebo ISIS v zoufalství přikročili k předání sarinu ostatním sunnitům, wahábistům nebo salafistům na Blízkém východě nebo v Severní Africe. To bylo cvičení. A vláda ve Washingtonu přitom říká „Nevíme, jestli někdo sarin má.“ Armádní centrum odpovědné za operace na Blízkém východě má přitom starosti, jak se bránit proti použití sarinu. Kdo si z nás dělá legraci? Tomu se říká „strkání hlavy do písku“.

 

Někteří vaše texty kritizují…

Ano, máte na mysli Elliota Higginse alias Browna Mosese.

 

Ano, Higginse a taky Dana Kaszetu...

Slyšel jste o Tedu Postolovi? Promluvte si s ním. Je to fyzik a expert na raketovou obranu na MIT. Působil jako poradce šéfa štábu pro námořní operace. Víte, když mi před několika měsíci poprvé zavolal (po publikaci mého prvního článku) řekl: „Hershi, tentokrát jsi v průšvihu. Nemáš pravdu.“ Později mi ale napsal, že mám pravdu až hrůznou.
O Higginsovi nevím nic. On hovoří jen o raketách. Sledoval jste zasedání OSN 16. září, když Ake Sellström, šéf vyšetřovacího týmu OSN v Sýrii, na tiskové konferenci řekl, že rakety by nedoletěly dál než na míli. Chtěl bych se zeptat, jestli si myslíte, že by syrská armáda odpálila chemické rakety na míli daleko, když se vítr může každou minutou měnit … To byste pak musel věřit v jejich sebevražednost. Tento materiál je hrozná zbraň, která se může snadno obrátit proti vám.
Higgins tak mluvil před pár měsíci. Dnes je to o něčem jiném. Jsou zde nové informace. Podívejte se na jeho webové stránky dnes. Mluvil jste ale ještě o jednom člověku... 

 

Kaszeta.

Ano. Pracuje v obranném průmyslu. A je v řadě společností. Podívejte se na ně pečlivě. Všechny tvoří jen jedna osoba. Co je tedy zač? Nemá kvalifikaci. A to, že před 10 lety pracoval na chemických zbraních? Budete se informovat o současných telefonech u někoho, kdo v tom oboru pracoval před 10 lety? Myslíte, že v chemických zbraních nedošlo za 10 let ke změnám? Higgins opakuje stejné věci, protože nechce měnit svůj názor. Ale já vím, že měl soukromou komunikaci s Postolem a Lloydem. A v ní připustil, že možná pravdu nemá. Veřejně to ale nepřizná. Higgins se chová stejně jako Bílý dům. Když jednou něco řeknou, trvají na tom.
Mluvil jsem s Tedem Postolem dnes ráno. Poslal mi e-mail s otázkou „Proč ten Higgins pořád mluví o raketách Volcano?“ Řekla snad vláda něco, co by jeho argumenty potvrzovalo? 

 

Ne.

A co říkám já?. Ozval se snad Izrael byť jedním slovem k té věci po 21. srpnu? Ne. Co vám to říká? Chce snad Izrael salafisty na svých hranicích? Pokud by si mysleli, že to provedl Asad, nemluvili by o tom?
Ale je tu problém a opravdový problém: lidé nemají Bašára Asada rádi. A vy jste mne za to, co jsem napsal, automaticky považoval za lokaje Rusů, protože samozřejmě to Rusové museli dodat chemikálie a já se tedy stavím na stranu baasistů. Ale když jsem v roce 1969 napsal, že američtí vojáci ve Vietnamu zabili 550 dětí, mužů a žen, bylo to horší.

 

Turecko nacvičuje použití sarinu, dodává a dopravuje ho do oblastí bojů v Sýrii. Někteří říkají, že by to vyžadovalo rozsáhlou operaci a nějaké velké centrum. Co si o tom myslíte?

Americká rozvědka dospěla k závěru, že je v tom turecká rozvědka MIT, ta ovšem nepracuje vlastníma rukama. Plánují, činí strategická rozhodnutí. Vlastní práci dělají turečtí četníci. Tak je materiál z Turecka dopravován do Sýrie a konkrétně do Aleppa. Včetně materiálů na výrobu nervového plynu. Jsou za tím. Prokazuje to zpráva rozvědky a to jsem taky napsal.

 

V rozhovoru padla několikrát zmínka o chemickém provozu u Aleppa, tak jen pro úplnost. Jediná továrna na výrobu chlóru v Sýrii leží východně od Aleppa a Fronta al Nusrá ji obsadila už v roce 2012. O hrozbě, že džihádisté díky tomu mohou provést chemický útok, syrská vláda informovala OSN už před dvěma lety. OSN to ignorovala a pár měsíců na to se odehrál chemický útok u Chán Asalu západně od Aleppa. Město ovládaly vládní jednotky a při chemickém útoku bylo tehdy zabito na 30 lidí. Americký Time zveřejnil rozhovory s majitelem chemičky i s šéfem aleppské obchodní komory a oba potvrdili, že továrna je v rukou Fronty al Nusrá. „Proč by jinak chtěli obsadit fabriku uprostřed ničeho? Aby měli lepší pozice pro odstřelovače?“ ptá se v rozhovoru předseda obchodní komory. „Hned jsme varovali, že se do rukou teroristů dostaly chemické komponenty, ale nikdo nás neposlouchal.“
Po útoku v Chán Asalu syrská vláda opakovaně vyzývala OSN, aby vyslala vyšetřovací tým, který by zjistil, co se ve městě stalo, ale Británie a Francie to pokaždé zamítly s tím, že „dostačujících důkazů“ mají po ruce spoustu. Když se nakonec OSN shodla na vyslání vyšetřovatelů, Fronta al Nusrá rychle a za cenu vysokých ztrát Chán Asal dobyla, načež podle Damašku zabila na 123 civilistů. Posléze to přiznali sami kajdisté, když své masakry vystavili na YouTube. Syrská vláda tvrdila, že jediným smyslem masakru bylo pozabíjet všechny očité svědky, kteří by byli s to ukázat prstem na kajdisty nebo jejich sbratřenou Brigádu al Chalífa coby pachatele chemického útoku. V den, kdy tým OSN konečně přijel do Damašku, byl spáchán chemický masakr ve východním Ghútu, při němž bylo zabito přes tisíc lidí, a kajdisté v aleppské oblasti oznámili, že OSN nepustí do Chán Asalu, pokud nejprve nevyšetří, co se onoho 21. srpna stalo u Damašku.

Rebelové nicméně od zveřejnění Hershových analýz pravidelně obviňují z chemických útoků Damašek, v posledním týdnu tak činí snad obden, nově jim s obviněním Asadova režimu vypomohl i francouzský prezident Hollande

Pro mainstreamový pohled na válku v Sýrii se nicméně vynořil další problém. Zatímco se dál tak nějak ze setrvačnosti tvrdí, že Asad a jeho režim musejí padnout, aby mohla zvítězit humanita, sama (v Británii sídlící one man šou) zvaná Syrská observatoř pro lidská práva (SOHR), která se na Západě stala monopolním dodavatelem údajů o ztrátách na lidských životech, nyní připouští – a americký Výbor pro zahraniční vztahy (CPR) ji cituje -- že „většinu z hlášených úmrtí v Sýrii nemají na svědomí síly pod velením Bašára Asada“.

CPR tak ve výsledku shrnuje, že „během syrské občanské války bylo zabito více prorežimních vojáků než civilistů“.

SOHR přitom nově použila „účetní fígl“ – v dřívějších přehledech ztrát byli civilisté a rebelové vedeni ve zvláštních rubrikách, nyní jsou ale spojeni, což je matoucí. Ponechme ale stranou bizarní představu, že vousatý kajdista s protitankovou raketou je dál kýmsi vnímán jako civilista, protože odhadovaná čísla jsou zajímavější: SOHR napočítala 24 275 zabitých rebelů, což v mixu se skutečnými civilisty dává dohromady 75 487 obětí. A právě z toho vyplývá, že pokud SOHR mluví o celkovém počtu 150 tisíc obětí války, musejí většinu tvořit syrští vojáci.

Jistě, válka v Sýrii je chaotická, nepřehledná a účastní se jí celé spektrum ozbrojených sil, z nichž mají civilisty na svědomí všichni. Nikoho to neomlouvá, nikoho nevyviňuje, jen to tak nějak tuneluje přetrvávající teze, podle nichž jedině s pádem Asadova režimu zavládne v Sýrii klid a mír.    

Mimochodem, zmíněné protitankové rakety americké výroby už k převážně kajdistickým rebelům opravdu dorazily.

Syrská armáda nicméně dál postupuje a Bašár Asad na Velikonoce zavítal do čerstvě osvobozené Malúly, symbolu nejen syrského křesťanství. Byl to de facto počátek jeho prezidentské kampaně, na jejímž konci, tedy ve volbách 3. června, bude – pokud se nestane nic fatálního – zvolen na další sedmileté funkční období. Samotná otázka demokratických voleb v arabském světě (a jejich smysluplnosti) je záležitost hodně diskutabilní, a co víc, není příliš jasné (eufemisticky řečeno), jakou legitimitu mají volby v době války. V syrském případě není ani zatím jasné, zda bude mít Asad nějakého protikandidáta. Syria Comment informoval o průzkumu, který byl proveden loni na podzim mezi obyvateli rebely ovládaných oblastí v Aleppu. Jasně ukazuje rozpolcenost současné Sýrie – zatímco civilisté touží po dojednaném míru „hned teď“, rebelové dávají přednost válce až do „konečného vítězství“. Civilisté rovněž chtějí poválečnou vládu s omezeným náboženským vlivem, zatímco rebelové chtějí vládu náboženskou. Podle nových odhadů přitom v řadách džihádu bojuje na 11 tisíc zahraničních ozbrojenců z celkem 74 zemí světa, což je největší „mobilizace“ od dob afghánské války proti sovětské okupaci v 80. letech. Většina cizinců pochází z Blízkého východu, ale nejméně 2800 jich je z Evropy a Západu obecně.

Bude asi relativně kvalifikovaným odhadem, když si tipnu, že názor syrských civilistů mimo Sýrii nikoho nezajímá, nicméně za situace, kdy si většina Syřanů právě s Asadem spojuje možnost co nejrychlejšího ukončení války, je jasné, že pochybovat o jménu budoucího syrského prezidenta nemá smysl. A valného smyslu nemá ani zabývat se názorem Západu (po kyjevském puči), natož autoritářských feudálních režimů z Perského zálivu, podle nichž budou volby v Sýrii „parodií na demokracii“. 

 

A stručně:

-- Podrážděně zareagovaly USA na nápad palestinské samosprávy, že se po definitivním konci „mírových“ rozhovorů sama rozpustí a hodí tak okupaci zpět a plně na bedra okupujícího, tedy Izraele. Židovskému státu ale na opětovnou plnou okupaci chybějí peníze i vojáci, takže je to vyhlídka dost nepříjemná. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí Jen Psakiová prohlásila, že by takový krok měl „závažné důsledky“ pro americké vztahy s palestinskou samosprávou, což je v zásadě pravda, neboť samospráva by při takovém scénáři vůbec neexistovala. Mluvčí například vysvětlila, že pokud by samospráva už neexistovala, nemohly by jí USA poskytovat finanční pomoc… 

 



Tři dny náletů amerických bezpilotníků v Jemenu si vyžádaly nejméně 68 lidských životů, přičemž hlavním cílem má být jakýsi šéf regionální frančízy Al Kajdy, které se říká Al Kajda Arabského poloostrova, čili AQAP. Nějakého „lídra“ už se prý zabít podařilo, ale jestli je to ten pravý, to není jisté, a tak se raději o jménech zatím mlčí. Z mediálního důvodu je ale dobré vydávat každého zabitého za významný terč, čímž se překlene fakt, že obětmi jsou v mnoha případech jen obyčejní civilisté. Mezi zabitými jsou prý také dva občané Nového Zélandu a Austrálie, údajní teroristé. (Mimochodem, globální zabíjení prostřednictvím dálkově řízených letadel prý USA vedou ze základny v německém Rammsteinu.)

Tož tak.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 22 Duben 2014 07:25 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz