K čemu povede západní „rebranding“ Al Kajdy v Sýrii?

Email Tisk PDF

Obyvatelé Kafranbelu prosluli svými aktuálními plakátyDnes o pokračujících bojích mezi džihádisty v Sýrii a politice USA, která očividně nezná Cimrmana, o Iráku, naplňování dohody o íránském jádru, bortící se Libyi a dalších reáliích Blízkého východu.


Poslední týdny bojů mezi jednotlivými rebelskými/džihádistickými skupinami v Sýrii, které jsem si v minulém blogu cvičně rozdělila na „naše“ a „hosty“, akutně volají po přesnější kategorizaci, a tak lze očekávat, že v dohledné době západní mainstream v návaznosti na své politiky začne používat fantasmagorické pojmy typu umírněný terorista, poměrně umírněný terorista, umírněný džihádistický extremista nebo třeba umírněný džihádistický fanatik. Přitom aktuální snaha Západu o čistý marketingový rebranding, tedy snaha vydávat část džihádistů za vcelku přijatelné vousáče, naráží na tvrdý fakt, že zatím ještě nikdo nenašel jasnou dělící linii, která by ty „naše“ džihádisty (a tedy vlastně jako by „dobré“) odlišovala od těch, které považujeme za „zlé kajdisty“. Mám přitom dojem, že při pohledu na ty řady islámských extremistů – stoupenci syrské (islámské) revoluce nechť mi prominou – se jako hodnotící kritérium ze všeho nejvíc hodí okřídlený citát z Cimrmanova Vyšetřování ztráty třídní knihy: „Debil, blbec, debil, blbec, debil, blbec… jenom tam vzadu, to je snad jediná výjimka, sedí dva blbci vedle sebe!“

Absence jasné dělící čáry pak vcelku znesnadňuje uchopení vnitrodžihádistického boje, a příliš ho neosvětlil ani šéf Fronty al Nusrá Abú Muhammad Golání v rozhovoru pro Al Džazíru. Vlastně řekl jen to, že povel k průniku bojovníků fronty na území Sýrie byl vydán už v srpnu 2011 a přišel ze štábu „Islámského státu Iráku“, což je de facto dnešní ISIL/ISIS. Nynější konflikt je prý „sporem mezi bratry v jednom bytě“ a že už ho řeší osobně šéf Al Kajdy Ajmán Zavahrí, který zároveň Frontě vydává rozkazy. Mnohem jasněji ale popsal budoucnost Sýrie po vítězství džihádu: zavládne právo šaríja, veškeré občanské zákony budou zrušeny, a lidem nezbude, než situaci přijmout, nebo…

altZavahrí nicméně zatím žádný smír mezi svými oddíly prosadit nedokázal, a tak během týdne „naši“ džihádisté v čele s Islámskou frontou a nově zformovanou Armádou mudžáhidů, mezi nimiž figurují i bojovníci Fronty al Nusrá, která je už přes rok na americkém seznamu teroristických skupin, překvapili Iráckou Al Kajdu (AQI). Ta je aktuálně zároveň pod hlavičkou Islámského státu Iráku a Levanty/Šámu (ISIL/ISIS) rozkročená mezi severozápadem Sýrie a iráckým Anbárem, a „naši“ ji vytlačili z několika jejích opěrných bodů. Kajda v posledních dvou dnech ale vrací úder a prudké boje mezi jednotlivými skupinami náboženských fanatiků aktuálně zachvátily především provincii Aleppo. „Naši“ teroristé pak obklíčili „špatné“ teroristy v Rakká, „naši“ pak ještě popravili 34 zajatých „špatných“, zatímco bojovníci ISIL v Aleppu popravili několik desítek civilistů, které drželi v zajetí, a k tomu nádavkem i asi stovku zajatců z Fronty al Nusrá, Ahrár al Šám a dalších aktuálně znepřátelených, ale ideově srovnatelných uskupení. Týden bojů si z obou stran vyžádal prý na 700 lidí, nicméně je v tom započítáno i přinejmenším stovka zabitých civilistů. Mezitím už přibývají další těla, prudké boje neutuchají, z čehož podle všeho plyne, že válka islamistů z okolí Aleppa proti režimu v Damašku je pro tyto dny mimo program. Což neplatí pro vládní vojska, která se k Aleppu naopak ve výsledku blíží rychleji, než asi čekala.

(Mimochodem, jako vždy tento souhrnný blog skládám během několika dní a ve dni druhém mi radost udělal Miami Herald, který rovněž míní, že dělení Al Kajdy v Sýrii na „hodnou“ a „zlou“ Západu štěstí nepřinese).

Nicméně, pokud máte náladu na trochu konspiračního teoretizování, The Saker jednu takovou hypotézu k současné situaci v Sýrii nabízí. Vychází z toho, že existuje dohoda mezi Asadem/Ruskem a „neislámskými rebely“, jejíž jsou nynější boje mezi domácími a zahraničními džihádisty součástí. Rebelové za sebe „vymetou“ ze Sýrie zahraniční džihádisty, načež může začít jednání o amnestiích, změnách ústavy i politické struktury a nakonec by přišly i volby a vše by bylo otevřené. To vše pod dohledem Ruska, Číny a Západu. Obama by tak na závěr svého prezidentství dostal tolik potřebný úspěch, Rusko prestiž, Čína kšefty a Evropa kšefty a plynovody. Asad by dostal klid a jeho pozice by závisela na tom, jak by pak vše uměl sehrát. Saúdové by dostali na pudel.

The Saker přitom připomíná formulaci z loňského summitu G8, který v dokumentu přijatém na závěr mimo jiné – v pasáži věnované Sýrii -- pravil: „Vyzýváme syrské úřady a opozici na ženevské konferenci, aby společně usilovaly o zničení a vypuzení všech organizací a jednotlivců spojených s Al Kajdou a všech ostatních nestátních hráčů spjatých s terorismem.“

Celá hypotéza je k přečtení tady, nicméně má hodně much a proměnných a neznámých, stejně jako počítá s náhlou racionalitou sil, které se až dosud chovaly důsledně iracionálně (tím míním i USA), a tak tomu moc velký význam nepřikládám, ale coby myšlenkové cvičení je to fajn. Jednodušší ale bude vysvětlení takové, že za Saddáma vzpurný Irák už je rozbitý, Kaddáfího Libye rovněž, stejně nepoddajnou Sýrii je třeba dorozbít a Al Kajdu alespoň částečně uchovat, aby byla dál záminka zbrojit a válčit v rámci „boje proti terorismu“. (Skvělý komentář k americké armádě, která neumí vyhrávat, ale přesto začíná další války a nechává po sobě jen zmar, teď mimochodem nabídl v LA Times Andrew Bacevich.)

„Revoluce“ v Sýrii mezitím pokračuje -- nálož umístěná v autě zaparkovaném před školou ve vesnici Kaffát v provincii Hamá, zabila nejméně 16 civilistů, další oddíly džihádistů mezitím zaútočily na dvě vládní úložiště látek pro chemické zbraně. Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) útoky potvrdila, jejich podrobnosti ale odmítla zveřejnit. Už koncem prosince přitom bylo oficiálně potvrzeno, že kvůli pokračujícím bojům nebudou dodrženy termíny dohody o likvidaci syrského chemického arzenálu, konkrétně pak odvoz látek mimo území Sýrie.

Vládní oddíly mezitím pokračují v bojích u Homsu a při několika akcích se jim prý podařilo zlikvidovat během jediného dne 45 džihádistů ze čtyř různých skupin, další čtyři desítky džihádistů vojáci zabili na severu provincie Aleppo, což ale nijak neznamená, že by vláda začala mít v oblasti navrch. Sirotci po de facto už neexistující sekulární Svobodné syrské armádě (FSA) mezitím podepsali s vládou dohodu o příměří, čímž jí vydali Barzíh, severní předměstí Damašku, které ovládali více než rok.  

Všemu tomu zoufalství by alespoň teoreticky měla učinit přítrž „mírová konference v Ženevě“, jejíž první kolo by mělo začít 22. ledna v Montreaux. Člověk už se těšil, jak se zajede podívat, jak se v 21. století dělá mír, a ono z toho možná ani nic nebude. Exilová Syrská národní koalice (SNC), kterou si Západ stvořil a posléze pro její naprostou neschopnost a bezvýznamnost i zatratil, v těchto dnech jedná o účasti/neúčasti v „Ženevě“ tak vehementně, až se znovu ocitla na pokraji rozpadu. Jistě, praktický význam SNC a její „exilové vlády“, která nemá v Sýrii takřka žádný vliv, je nulový, ale Západ by svůj výtvor u jednacího stolu přece jen rád měl. Poté, co ani „naši“ džihádisté o mírová jednání nestojí a mnozí členové SNC účast odmítají (protože jsou placeni ze Saúdské Arábie a Perského zálivu a tato oblast má se Sýrií své záměry), hrozí, že Sýrii v „Ženevě“ budou zastupovat Kurdové a delegace Asadovy vlády, tedy dvě strany, nad nimiž nemá Západ kontrolu. OSN mezitím do „Ženevy“ pozvala představitele 30 zemí, aby tam o čemsi jednali, ale vynechala Írán, který je klíčovým aktérem syrské války. Teherán pak v reakci odmítl „úlitbu“ ministra zahraničí USA Johna Kerryho, podle něhož by mohl hrát v Ženevě „vedlejší roli“, a tak se „mírová konference“ podle všeho – přinejmenším v prvním kole (pokud se tedy bude konat) – promění v bizarní sešlost, na němž bude záplava západních delegací, čili tzv. Přátel Sýrie, dusit delegaci Asadovu, kterou budou bránit Rusko s Čínou. A k míru zase nikdo neudělá ani krůček.

A ono by to už nějaký ten konec války fakt chtělo.

Ještě pár poznámek k Sýrii: Podle opozičních zdrojů v obleženém palestinském uprchlickém táboře Jarmúk u Damašku zemřelo hladem a bez lékařské pomoci 41 lidí, podle šéfa Palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse je to ale vlastně OK, protože ti, kteří se přidali na stranu protivládního boje „zradili palestinskou věc“. XXX Syrská vláda rozhodla, že vedle arabštiny, angličtiny a francouzštiny přidá žáčkům ve školách ještě ruštinu. (A proč ne i perštinu?) XXX MEMO popisuje bující libanonský trh s lidskými orgány, jejichž hlavními dodavateli jsou syrští uprchlíci. XXX Minule jsem psala o „záhadném“ náklaďáku, který z Turecka vezl zbraně do Sýrie. Vláda v Ankaře už ho mezitím prohlásila za „státní tajemství“. XXX Al Achbár pro fajnšmekry nabízí detailní popis vzestupu teroristické Fronty al Nusrá i vnitřní boje o její vedení. Text vychází z dnes tak moderních „leaks“ kohosi zevnitř kajdistické struktury a vysvětluje mimo jiné, že Fronta al Nusrá vznikla sice coby odnož Irácké Al Kajdy, ale nikoli jako cílená snaha o otevření druhé fronty v Sýrii, nýbrž spíš jako výsledek obav o uchování statutu AQI v době, kdy bude přibývat bojovníků žhavých jít do další války. Zajímavá je také lehkost, s níž si Kajda umí obhájit únosy a vydírání k doplňování své kasy…

 

Zatímco v Sýrii USA tedy podporují „hodnou“ Al Kajdu proti vládě, v Iráku naopak podporují vládu proti „zlé“, ale přitom de facto stejné Al Kajdě. Ve výsledku je to ale ostatně vcelku jedno, protože zúčastněných sil je mnohem víc. V týdnu, který uplynul od chvíle, kdy kajdisté z AQI a ISIL obsadili Fallúdžu a Ramádí, se na scéně vytvořily hned čtyři ozbrojené a navzájem proti sobě stojící proudy: Kajda, místní sunnitské klany, znovu se zformovaly ozbrojené skupiny, které bojovaly proti americké okupaci, a k tomu i saláfisté, kteří nechtějí mít nic společného s Kajdou. Tři nekajdistické strany jasně pohrozily Al Kajdě, aby se z oblasti urychleně stáhla, přičemž jedním dechem pohrozili i (šíity ovládané) vládě, že její jednotky vstoupí do Fallúdži jen „přes hromadu našich mrtvol“, což bude mít „zásadní dopady“. Mezitím se lokálním klanovým ozbrojencům v součinnosti s místní policií podařilo „očistit“ některé části města od Kajdy, a obchody znovu začínají otevírat a lidé se začínají do vracet do města.

Mezitím započaly přípravy dohody Fallúdžanů s vládou, podle níž si kajdisty vyženou sami a vládní jednotky na město (už obklíčené tanky a dělostřelectvem) nezaútočí. Fallúdža leží jen asi 70 kilometrů od Bagdádu a je centrem sunnitské provincie Anbár. Pokud se nynější situace opravdu vyřeší tímto „samoočistným“ způsobem, nepochybně to významně posílí moc lokálních sunnitských lídrů a spolu s tím posílí i možnost faktického rozpadu Iráku podél nábožensko-etnických linií na šíitskou, sunnitskou a kurdskou část.

K Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC) mezitím k projednání zamířila 250stránková studie, která analyzuje válečné zločiny britských politiků v Iráku během Bushovy války. Nabízí stovky zdokumentovaných případů systematického mučení, znásilňování, ponižování Iráčanů… a samozřejmě i jejich zabíjení.

 

Libye. Nervy praskají i dalšímu „zdemokratizovanému“ režimu. Poté, co východolibyjská Kyrenaika na počátku listopadu slavnostně uvedla do funkcí „vlastní vládu“, vyhlásila autonomii a „přinárodnila“ si veškeré tamní ropovody, rafinérie, překladiště ropy i přístavy, pohrozil předseda vlády z Tripolisu, že tankery, které by si do Benghází přijely pro ropu, budou bez obalu potopeny. Aby premiér, který je vlastně produktem agrese NATO do Libye, doložil vážnost své pohrůžky, libyjské námořnictvo prý vzápětí v mezinárodních vodách zaútočilo na tanker plující pod maltskou vlajkou a mířící do „vzbouřeneckého“ přístavu As Sajder. Následující den nicméně centrální vláda, která neovládá plně ani hlavní město, pohrůžku zmírnila a všem, kdo by chtěli z Kyrenaiky nakupovat ropu, pohrozila soudem.

Kyrenajská vláda si mezitím (zcela jistě za „své“ petrodolary) najala montrealskou lobbistickou firmu Dickens & Madson, jejímž cílem má být dotlačit Kyrenaiku nejen k mezinárodnímu uznání, ale především k volnému prodeji ropy. „A na to je ještě brzy,“ konstatoval zástupce lobbistů.

Ve své rodné Syrtě byl mezitím zastřelen náměstek ministra průmyslu. Neznámí útočníci ho zabili během jízdy v autě, na němž byla později nalezena nálož. Ta nevybuchla, a tak nezbylo než ho zlikvidovat střelbou…

 

A už jen stručně:

Naplňování dohody o íránském jaderném programu začne 20. ledna. Barack Obama říká, jak „moc to bude těžké“, John Kerry slibuje na Írán přísnost, ale obě prohlášení jsou ze všeho nejvíc určeny 59 senátorům, kteří už vyjádřili podporu rezoluci o nutnosti uvalení dalších sankcí, které by jadernou dohodu s Íránem spolehlivě zničily. Obama už ale pro jistotu prohlásil, že bude vetovat jakýkoli návrh zákona o dalších sankcích proti Íránu.

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) už oznámila, že bude k naplnění dohody potřebovat posílit stavy svých inspektorů v Íránu, což ale za situace, kdy se vše dalo do pohybu nejspíš už nebude problém. V americkém Senátu ale s pomocí izraelské lobby AIPAC pokračuje „sběr“ hlasů, a tak může být konečné hlasování o míru nebo válce velmi těsné.

 

Bahrajnská feudální diktatura se chlubí tím, že konečně našla „důkaz“ o íránském podněcování prodemokratických protestů, což samo o sobě (vedle nesmyslnosti „důkazu“ samotného) zní tak hloupě, že to nepodpořil ani Washington. Údaje lidskoprávních organizací mezitím konstatují, že režim během potlačování protestů už pozatýkal celý fotbalový tým a stovky dalších sportovců. Zatímco USA opěvují „politické reformy“ režimu, Jižní Korea Bahrajnu zablokovala dodávku nábojů se slzným plynem (za 28 milionů dolarů).

 

Obří nizozemský penzijní fond PGGM stáhl všechny své investice z pěti izraelských bank, které financují výstavbu „bezpečnostní zdi“. Mimochodem, objevuje se spousta komentářů, podle nichž by se rok 2014 mohl – z hlediska bojkotu Izraele kvůli jeho politice – stát rokem zlomovým, „jihoafrickým“. Už koncem prosince akademický bojkot Izraele vyhlásila americká Asociace amerických studií, v sobotu pak americká Asociace moderních jazyků vyzvala ministerstvo zahraničí USA, aby se zasadilo za to, aby Izrael napříště vpouštěl zahraniční akademiky na okupovaný Západní břeh. Izraelský ministr financí Jair Lapid konstatuje, že sílící bojkot se dotkne „izraelských peněženek“. (Mezitím se ale novou tváří reklam sifonu Soda Stream se stala americká herečka Scarlett Johanssonová.)

Izrael mezitím už oznámil další zábor palestinských území, na nichž vyroste dalších 1400 bytových jednotek.

Glenn Greenwald, který „spravuje“ Snowdenovy materiály, oznámil blížící se zveřejnění kauz z Blízkého východu. Většina z nich se prý bude týkat USA a Izraele.

BTW. Palestinská policie na okupovaném západním břehu Jordánu slzným plynem i střelbou do vzduchu rozháněla v neděli demonstraci mladých Palestinců, kteří protestovali proti měsíc trvající stávce OSN v uprchlických táborech. UNRWA kvůli nedostatku financí zastavila provoz škol i odvoz odpadků. Desítky lidí byly při policejním zásahu zraněny.

 

A dneska skončíme „reklamou na colu“ od mých oblíbenců, egyptských Cairokee:



AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 13 Leden 2014 07:24 )  

Tereza Spencerová

tereza-spencerova-107x150Redaktorka (nejen) zahraničních stránek Literárních novin, milovnice dobré kávy (na ulici v Káhiře), jablečné vodní dýmky (tamtéž), bílého vína (snad kdekoli jinde), dobrých filmů (tudíž do kina skoro nechodím), literatury faktu (hlavně o Blízkém východě), zvířátek (i těch kryptozoologických) a rozumu.

Motto:
Až všichni půjdou skákat z mostu, já s nimi nebudu



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz