Osvobození: Chemický útok byla provokace rebelů

Email Tisk PDF

altAť už to bylo náhodné (a náhod moc neexistuje), nebo dojednané v Petrohradu, Obama získal možnost, jak nejít do války a přitom si uchovat tvář, cizinci osvobození v Sýrii varují Západ před „šílenou“ podporou rebelům, a Bílý dům potřebuje novou záminku k útoku na Sýrii…

Upřímně řečeno, ono to ze všeho nejvíc připomínalo, jako kdyby ministr zahraničí supervelmoci už po všech těch Hitlerech a Mnichovech nevěděl, co má ještě říct, a tak na otázku, co by měl Bašár Asad udělat, aby zabránil americkému útoku, plácl: „Může během příštího týdne předat veškeré své chemické zbraně mezinárodnímu společenství – předat je, kompletně, bez otálení a umožnit jejich plnou a totální kontrolu. To on ale neudělá, to se nemůže stát.“

Ve filmech v takové chvíli někdo zvolá „Bingo!“ Rusko po nápadu rychle skočilo, přidalo k němu fázi zneškodnění chemického arzenálu a syrský ministr zahraničí, toho času „zrovna v Moskvě“, ruskou „iniciativu“ přivítal. Kerryho ministerstvo se zatvářilo (na oko?) zaskočeně a na nový vývoj zprvu reagovalo prohlášením, že nápad s předáním chemických zbraní byl jen „rétorický argument“ a vyjádřilo k plánu „hlubokou skepsi“. Neudržitelnost tohoto postoje ale rychle někomu došla, a tak o pár hodin později už Bílý dům mluvil o „významném průlomu“. Rétorika od té chvíle už směřovala jen k vypíchnutí faktu, že Obamovy výhružky válkou „zabraly“, byť skutečnost bude spíš přesně opačná – reálné argumenty pro válku nikdy neměl a nový vývoj mu zázračně nabízí možnost vyjít ze všeho bez ztráty kytičky a ještě si zachovat tvář. Největším -- a kdyby nebyly ve hře životy dalších tisíců lidí – až tragikomickým problémem ovšem je, že ani oficiální syrský souhlas s americkým plánem zdá se nebýt žádným důvodem k tomu, aby Obamova administrativa nepokračovala ve výhrůžkách útokem. (Cynici jistě ocení Kerryho obhajobu agrese coby „neuvěřitelně malé akce“, které by si snad nikdo ani nevšiml, nebo tak něco.)

V nasmlouvaných televizních rozhovorech, které měly původně „prodat“ Američanům i Kongresu chystanou válku, tak nakonec Obama mluvil o „mírně pozitivním vývoji,“ který ale netřeba zatím přeceňovat (na ABC), o Putinovi, s nímž o předání syrských chemických zbraní mluvil na summitu G20 v Petrohradu („Upřednostňuji diplomatické řešení“ na PBS), zatímco na NBC přiznal, že pro válku nemá podporu Kongresu a že „to není právě ten precedent, který by chtěl ustavit“, a pro CBS si nechal ujištění, že se opravdu nebojí případných syrských odvet za americkou agresi, protože „pan Asad nemá kapacitu, aby nás významněji zasáhl“. Připustil přitom ale, že ví, že Američané jeho válku dál nechtějí – šest nových průzkumů totiž ukázalo, že nesouhlas s agresí se pohybuje někde kolem dvou třetin (a proti válce je prý i Michelle Obamová). Při pohledu na to vše se proti válce vyslovilo dalších šest senátorů a vůdce demokratické většiny v Senátu Harry Reid hlasování o válce odložil na neurčito, nejspíš aby poskytl Obamovi čas vymyslet něco nového.

Neskrývané zklamání z toho, že zabíjení nebude eskalovat, vyjádřil velitel „naší“ Svobodné syrské armády generál Sálim Idrís. Asada označil za lháře, Putina za „největšího lháře“, předávání chemických zbraní za trik, který má režimu v Damašku jen „koupit čas“, a znovu poprosil Američany, aby na jeho vlast zaútočili… Názory loutek ovšem nikoho nezajímají.

Pokud by plán na předání syrského chemického arzenálu pod kontrolu OSN mohl zabránit dalšímu zabíjení, jen dobře, nicméně celý nápad má samozřejmě jednu obří nevýhodu: chemické zbraně v Sýrii už budou mít jen džihádisté. A ti je také (na rozdíl od Asadovy vlády?) už použili. Írán na chemické zbraně v rukou Al Kajdy v Sýrii upozorňuje Spojené státy přes rok, ale kdo by poslouchal Írán, že?

Nové svědectví o tom, co se stalo 21. srpna u Damašku, nyní ale poskytli belgický učitel Peirre Piccinin a italský novinář Domenico Quiric, kteří byli propuštěni po několika měsících v zajetí rebelů. „Je mou morální povinností říci, že u Damašku sarin nebo jiné chemické zbraně nepoužila vláda Bašára Asada,“ prohlásil Piccinin pro belgický rozhlas RTL. Spolu s Quirikem totiž vyslechli rozhovory svých věznitelů, kteří mluvili o použití chemických zbraní coby strategickém tahu opozice. „Říkali, že chemické útoky na dvě předměstí Damašku podnikli rebelové jako provokaci, aby zavedli Západ k vojenskému zásahu,“ řekl Quirico italskému deníku La Stampa, přičemž dodal, že jedním z účastníků těchto diskusí byl generál „naší“ Svobodné syrské armády. „Bylo by šílené a sebevražedné, kdyby Západ dál podporoval takové lidi,“ konstatoval Peccinin pro RTL. „Bolí mě to říkat, protože jsem byl od roku 2012 rozhodným zastáncem Svobodné syrské armády v jejím oprávněném boji za demokracii.“ A Quirico: „Extrémně mě překvapuje, že Spojené státy vůbec mohou uvažovat o intervenci, když velmi dobře vědí, že se syrská revoluce proměnila v mezinárodní džihádismus – jinými slovy v Al Kajdu.“

Oba byli uneseni v dubnu ozbrojenými muži, kteří podle všeho byli ze Svobodné syrské armády. Záhy byli ale předáni brigádě Abú Ammar, což byli „víc bandité, než islamisté“. „Předávali si nás často, ne vždy jsme byli u stejné skupiny, některé z nich byly velmi násilné, silně protizápadní, někteří byli zaměřeni proti křesťanům.“ Oba byli nakonec (za peníze?) propuštěni poté, co Řím začal s rebely vyjednávat před očekávaným americkým útokem.

Znamená ale nový vývoj, že je Sýrie – pokud se proces předávání a ničení vládních chemických zbraní nějak nezadrhne -- před americkou agresí zachráněna? Ani v nejmenším. Irák také v rámci dobrých gest předával „mezinárodnímu společenství“ jedny zbraňové systémy za druhým, a beztak mu to k ničemu nebylo – a navíc se pak ani neměl čím bránit. Navíc, stačí nějaký propagandistický hokus pokus a záminkou k útoku se mohou stát „zničehonic objevené“ chemické zbraně v rukou džihádu nebo i Al Kajda jako taková. Vždyť jsme ve „válce proti terorismu“, přece. (K zodpovězení této otázky by bylo dobré vědět, na čem se (ne)shodli Putin s Obamou v Petrohradu, protože na zničení džihádu v Sýrii, alespoň toho – Saúdy placeného čečenského -- má zájem i Rusko). Jinými slovy, válka poběží dál, i když se třeba mohou na pohled změnit její priority. Dál budou umírat lidi. Dál bude pokračovat destrukce Sýrie. Některé důvody nabízí třeba Adrian Salbuchi (bohužel nemám čas to rozebírat celé, sorry).

Faktem je, že se jen hodně málo věcí, navíc událostí typu války, děje „zničehonic“.

 

A stručně:

-- Rusko tlačí na Mezinárodní agenturu pro atomovou energii, aby zpracovalo studii o rizicích, které by obyvatelům Damašku hrozily v případě, že by americký útok zasáhl jaderný reaktor u hlavního města. Bazírování na tomto požadavku – a rozhodný americký odpor proti němu – jsou rozhodně zajímavé.

-- Policymic připomíná 10 největších chemických útoků USA a jejich spojenců, o nichž se nyní raději nemluví: přehlídka zahrnuje 20 milionů galonů jedů svržených na Vietnam, pokračuje přes bílý fosfor ve Fallúdži a v Gaze a končí třeba pokusy na černošských obyvatelích chudinských čtvrtí v St.Louis v 50.letech.

-- 72 procent Egypťanů se necítí bezpečně a 62 procent tvrdí, že se jejich životní podmínky oproti situaci před rokem zhoršily.

-- Kurdští rebelové z PKK zastavili svůj odsunTurecka do iráckého Kurdistánu a obvinili Ankaru z porušení dohod, příměří ale prý (zatím) dodržovat budou.

-- Šéf FIFA má problém s tím, že se mistrovství světa ve fotbale v roce 2022 dostalo Kataru, nedělá si ale starosti kvůli lidským právům, jen s vedrem.

 

A na závěr dneska úplně z jiného vesmíru: John Lennon a Stand By Me:

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz