Čtvrtý den v Ramalláhu a konečně se zadařilo – pěší túra městem bez deště a za světla mi odhalila jeho tvář. A musím parafrázovat Cimrmana, když řeknu, že prvek očekávání byl vystřídán prvkem lehkého zklamání.

Než vypukne online rozhovor, je tu chvíle na zběžný průlet událostmi v Ramalláhu a v nejbližším i vzdálenějším okolí z posledních dnů, o nichž jsem nepsala, což ale vůbec neznamená, že se nestaly.

Třetí den v Ramalláhu a zase lije jako z konve, tři stupně nad nulou a do toho se odkudsi vzala ještě mlha. Jak už jsem konstatovala v pondělí, v takovém nečase přichází čas na politiku. Dneska byla nejvyšší možná. A k uzoufání.

Ramalláh, den druhý, oproti předpovědi svítí sluníčko, ale o Ramalláhu dál nic nevím, protože je tu Jeruzalém. Někteří říkají, že je to město věčné, další, že dokonale promodlené, já jsem po dnešku – s jubilejně dvacetiletým odstupem od své první návštěvy – přesvědčená, že je ze všeho nejvíc prokleté.

První den v Ramalláhu a nic o něm nevím. Za okny leje jako z konve, takže to na pěší průzkum a poznávání a ohmatávání a čichání všech roztodivných vůní zrovna není. Z okénka autobusu jsem viděla otevřené šavermárny, kafírny, cukrárny, vodnídýmkárny a falafelárny, ale chuťový vjem z nich žádný nemám, protože vystoupit nešlo a déšť beztak všechno bezpečně splachoval tu do kanálů, tu prostě jen tak křivolakými ulicemi, které kličkují po zdejších městských kopcích…

K frontálnímu útoku na svobodu projevu se přidává i Twitter – oznámil, že vyvinul možnost cenzurovat zprávy podle země jejich původu. Smyslem je prý cenzurovat sdělení, která by „mohla porušovat místní zákony“ toho či onoho státu.

Fotografové, kteří pořídí snímek podobný snímku už existujícímu, riskují žalobu za porušení autorských práv, rozhodl přelomový rozsudek britského patentového soudu. Svět se s konečnou platností zbláznil.

V rozhovoru pro agenturu Bloomberg izraelský ministr financí Yuval Steinitz odmítl ropné embargo EU vůči Íránu s tím, že tento krok nezachází dost daleko.