Rajko in memoriam

Email Tisk PDF

(foto DOKweb)Česko-srbský a československý dietolog a docent Rajko Doleček již fyzicky není mezi námi.

 



 

 

 

 

Záměrně jsem na úvod svého krátkého, skromného „laudatia post mortem“ nenapsal 'politický aktivista' – důvod je tento. Tak jako rozlišuji (nejen) v němčině význam slov 'Beruf / Arbeit' (povolání / práce) a 'job', tak mám i potíže dát rovnítko mezi politickým angažmá a politickým aktivismem. Zatímco slovo 'povolání' již v sobě nese hlubší význam lidské práce, „jobujeme“ buď pro rychle vydělané peníze, nebo naopak děláme něco, co s 'povoláním' nemá nic společného, navíc za nedůstojných podmínek coby přechodně zaměstnaná levná pracovní síla, kdykoliv vyměnitelná za jinou.

Z mého pohledu měl Rajko povolání, které pramenilo z jeho srdce, a zrovna tak byl politicky angažovaný občan, jehož autenticita a kontinuita postoje stály mimo jakoukoliv pochybnost. Rajko stál čelem proti politickému mainstreamu, který od počátku 90. let zachvátil Česko a východní Evropu. Jeho angažmá platilo nejen staronovým imperiálním válkám, tentokráte vedených pod praporem lidských práv, ale i stále se prohlubujícímu sociálnímu propadu společnosti do jámy diktatury kapitálu s jeho novodobými „joby“.

Přes kolegu a přítele Jana Kellera jsme se seznámili právě v době, kdy havlovsko-albrightovská (ne)politická klika brutálně znásilnila mezinárodní právo a Masarykovu ideu humanitní demokracie zorwellovštila do „humanitárního bombardování“. Naše vzájemná politická i lidská afinita byla silná a přetrvala až do konce.

V tomto roce 2017 jsem se potýkal s úmrtím několika blízkých lidí, jejichž odchod zanechal stopu na duši. Jednou z nich byla brněnská členka rodiny, v oblasti veřejného života vzpomínám na Eduarda Zemana, bývalého ministra, znalce slovanské a keltské kultury. A nyní na konci roku tedy Rajko… Pro mne oba zosobňovali onen skutečný masarykovský ideál demokratického a humanitního usilování, stojícího na pilířích sociální spravedlnosti, vzdělání a občanské participace, na požadavku autenticity lidského konání.

Eduard i Rajko mi chybí, a myslím, že budou chybět i české politické kultuře.

Čest jejich památce!

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 29 Prosinec 2017 20:01 )  

Petr Schnur

Petr Schnur

Petr Schnur patřil k brněnské disidentské skupině politického vězně a chartisty Jana Tesaře. V roce 1980 emigroval do Německa, kde žije dodnes.  V Hannoveru vystudoval historii, religionistiku a sociální psychologii. Na počátku 90. let externě spolupracoval s Československou, resp. Českou akademií věd. V roce 2004 vystoupil v Senátu ČR na veřejném slyšení o spisovných názvech České republiky a jejích cizojazyčných ekvivalentů. Působí rovněž jako nezávislý novinář. Publikuje zejména v Britských listech, Právu, Kritické příloze Revolver revue, Sedmé generaci, A2 kulturním týdeníku a samozřejmě v Literárních novinách, ale i v odborných periodikách (Religio).

Motto č. 1: „Musíme stále putovat z tábora do tábora, spolu s pravdou, tou uprchlicí z tábora vítězů.“ (Jan Pavel II.)

Motto č. 2: „Žurnalismus je tisknout něco, co někdo nechce, aby se tisklo. Všechno ostatní je Public Relations.“ (George Orwell)



banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB