Kterak se mýlí literární historie

Email Tisk PDF

 

Klatovy Domažlice krajinaPožehnaný kraj.

 

 

 

Byl to Svatý Otec, nebo Apollon, kdo si usmyslil, že doširoka rozmáchlé štráfy země mezi Domažlicemi a Klatovy svěří k duchovnímu obhospodaření také spisovatelům a básníkům?

Nejspíš to byli oba. Nejspíš se dohodli.

My nemůžeme říci, že by spisovatelé a poetové byli špatnými hospodáři ducha generací, to právě naopak. Macechou ovšem bývá paměť. Rozumějme právě těch generací: nejprve paměť jejich mluvčí, nakonec tisícihlavých davů. Spisovatelům a básníkům tak vzniknou nereálné biografie i bibliografie a literární historie sama začne mystifikovat.

Tak Božena Němcová ve Všerubech (1847 – 1848) vůbec neměla pletky s ranhojičem, národopiscem, historiografem a povídkářem Georgem Leopoldem Weiselem (1804 – 1873), ač on, nešťastně ženatý, jí byl okouzlen a nebýt toho, že mu Němcová (1820 – 1862) mluvila do národnostních a politických mínění, kdoví…

- - - V roce 1978 vydalo nakladatelství Melantrich velmi obsáhlou monografii Oldřicha Hartla (1938 – 2014) Rudolf Mayer. Tehdy čtyřicetiletý Oldřich Hartl (1938 - 2014) chybil, když Mayerův veršovaný Prolog k oslavě Havlíčka přejmenoval na Proslov …, zatímco básníka nezištně dbajícího, aby tvorbu a jméno Rudolfa Mayera nezastřel čas, Jaromíra Choda přece, překřtil na Jaroslava.

Skutečné faux pas se Hartlovi podařilo, když zmínil spisovatelku Marii Biskupovou-Marabi (*1911) a její publikaci Nezahyne moje láska (1941): tu považuje naprosto scestně za román. Z toho je patrné, že Hartl vůbec neměl spisovatelčinu osmačtyřicetistránkovou knížečku v ruce. I takto vzniká paralelní, ovšem nepravdivá literární historie.

Čím že tedy knížka Biskupové-Marabi je? Souhlasíme s klatovským nakladatelem Otakarem Čermákem, že kultury Pošumaví neobyčejně znalá regionalistka napsala knihu literárních obrázků. Těch obrázků je osm a každý z nich je dobře vybarveným portrétem – tento portrétem Rudolfa Mayera (Nezahyne moje láska…), onen Jaroslava Vrchlického (Chci novou ti zapěti píseň…), hned vedle Aloise Vojtěcha Šmilovského (Nad vše poklady světa…), i na Karla Langra (Někdy na shledanou!) se dostane, na Josefu Julianu Kubínovou (Pro co srdce hoří…), a jak ne na Františka Palackého (Jaké city tu mnou prochvívají…), Bedřicha Smetanu (Získala mou lásku…) a Františka Křižíka (Díky mé milé matce…). Celkem vzato – co je mayerologům po tom všem, že? Nezahyne moje láska je román a bastafidli!...

- - - Takový Vilém Szpyk.

„1902 Domažlice  - 1939 Praha. Novinář (redigoval Ozvěny divadla Vlasty Buriana a různé hospodářské časopisy), výtvarník, žil v Praze. Sbírky: Koráby v hlubokých očích (s autorovými „fotosyntézami“, 1924), Bolest krásné naděje (1933) a další. – Prozaik (Vysoké napětí, Selská madona), překládal J. Delteila, H. de Balzaca a další.“ (In: Ivan Wernisch: Zapadlo slunce za dnem, který nebyl. Brno: Petrov, 2000)

Co tedy jsou ony „různé hospodářské časopisy“? Pod maskovacím plédem nedbalých literárních historiků není hospodářských časopisů nijaká přehršel. Dobou nepochopený umělec vydával vlastním nákladem čtrnáctideník Hospodářské hovory. Těm předcházelo dvoulistové strojopisné Všeobecné tiskové zpravodajstvíCorrespondance Praogise, zkráceně CORPS. Ve formátu A4 vycházelo v denních bulletinech každého dne kromě neděle.

Ale ještě před vlastními vydavatelskými aktivitami redigoval devětadvacetiletý Szpyk (*1902) plzeňský Život na dlani, což ovšem nebyl časopis výhradně hospodářský. A konečně ostruhy časopiseckého redaktora přibyly Vilému Szpykovi v Ozvěnách Vlasty Buriana, kde už vůbec nemohla být řeč o nějakém hospodářském zaměření.

Neúspěšný básník Vilém Szpyk (*1939) byl z průkopníků progresivní poetické fotosyntézy. Právě pro tu si užil mnohé křivdy, ba i posměchu. Teprve v roce 2009 nekonvenčního tvůrce rehabilitoval Jindřich Toman ve výpravné studii Foto/montáž tiskem (Praha: nakladatelství KANT, 2009 – Karel Kerlický).

Tož, co s tím vším? Svět chce být klamán – a patina času tomu napomáhá, seč to jen jde.

 

 

Ukázka tvorby:

 

01-1Vilém-Szpyk-vytvářel-fotomontážfotomontáž tiskem

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky k fotografiím:

01-1 Augustin Kaplický čile psával Adolfu Heydukovi
 
3 - Vilém Szpyk vytvářel fotomontáže od jednoduchých...

4 - ...po složité...

Foto archiv autora a PNP

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 22 Leden 2016 16:51 )  

Miroslav Vejlupek

foto osobní5Narodil se v chodské metropoli Domažlicích (*1952). Byl ze zakladatelů uměleckého uskupení Občanské sdružení V-ART a v letech 2000 – 2004 editoval jeho filozoficko-umělecký projekt Litterate /28,086. Kolem projektu vznikla virtuální komunita tvůrců a recipientů připojujících se ze šedesáti zemí všech obydlených kontinentů. Knižně debutoval novelou „Chlapi se nebojí“ (1979) a románem „Hlava plná mozolů“ (1981). Poté tvorba samizdatová. Do literatury se vrátil novelistickým triptychem  „Vyvřeliny“ (1998) a sbírkou povídek „Nemocný život“ (1999). Následovaly čtyřdílný literárně-historický soubor  „Dějiny literárně-výtvarného útvaru Litterate“ (2002-06),  románová tetralogie „Země podvedená“ (2009), výběr z literárních a publicistických textů „Cílová rovina“  (2010), cyklus drobných próz „Stoly“ (2011) a próza „Sezona strachu“ (2014).

Od roku 2010 se zaměřuje programově na popularizaci kybernetiky a informatiky ve spisovatelské veřejnosti a na tematiku literárně-historickou. Formou elektronických knih vyšly eseje a studie „Z Parnasu do Českého lesa. Josef Abraham a Jack Flor, nezapomenutí umělci Domažlicka“, “Pomník Jana Sladkého Koziny, fenomén a svědectví“ (obě 2010),Cesty a tvorba Jozefa Kelemena. Rozměr života“, „Literatura v proměnách světa počátku tisíciletí. Nad elektronickými projekty uměleckých sdružení V-ART“ (2011), „Slovo k životu a dílu Jana Vrby básníka“ (2012), „Druhý život spisovatele Jindřicha Šimona Baara“, „Okrajem k románové tvorbě Karla Matěje Čapka-Choda“, „Spisovatel, komentátor a literární dokumentarista Jack Flor“ (2013), „Mnémosyné, nová dobrodružství“ a „Příznačné v umělecké reflexi přírody literaturou Podčerchoví“ (2014).



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz