V sobě chováme naději

Email Tisk PDF

Sílu mi nedává v životě víra v nějakého boha, ale víra v sebe, v člověka, v jeho lásku, schopnost solidarity, milosrdenství, respekt vůči jiným a souznění s jeho tolerancí. Těžce nesu, když seznám, že někdo v sobě tyto hodnoty potlačí a nahradí je zlem a sobectvím. Nebo lhostejností.

 

 

 

 

Rok, který končí, byl v centrální Evropě poznamenán obrovskou vlnou neznámých příchozích, kteří tvrdili, že u nás hledají ochranu. Je odporné a nelidské jim tuto pomoc šmahem odmítat. Je neodpovědné a nebezpečné tuto pomoc poskytovat bezpodmínečně, být slepí k rizikům, protože s potřebnými otevíráme dveře i onomu zlu a sobectví.

Umím si představit, že takovým potřebným se mohu stát i já, když mi zlo zničí dům, vezme jeho teplo a prostředky k životu. Proto jsme lidé, že si umíme vzájemně pomoci. Nadáni rozumem však musíme rozlišovat. Podat ruce těm, kteří chtějí prospět naší obci a přijmout její hodnoty za své. Odmítat jak ty, kteří nás chtějí jen využít, aniž by k řešení své situace sami aktivně přispěli, tak ty, kteří by nás chtěli ovládnout.

Deprimuje mne intolerance, zvláště v situacích, kdy rozum nahrazuje strach. Neochota vnímat a zohledňovat argumenty protistran, neochota naslouchat. Iracionální a často vulgární obhajoba dogmat. Deprimuje mne absence obyčejné slušnosti, zkratkovitost a zaslepenost, která je roznětkou konfliktů. Proti tomu je třeba se rozhodně postavit.

Po sedmdesáti letech života jsem skeptik v tom smyslu, že lidé ve své většině najdou dost síly k tomu, aby se v míru spojili proti těm, kdo je rozdělují bez ohledu na běsy možné války. Lidé jsou ve své většině manipulovatelní. Zjišťujeme, že pojem demokracie se v molochu Evropské unie vyprázdnil. Společenství se v důsledku své impotence stalo kolonií světového hegemona, jeho korporací a kapitálu. Přesto se propadu do beznaděje dá do jisté míry čelit tehdy, když spolu s dalšími podobně smýšlejícími vytvoříme společenství míru.

Braňme se zlu – v sobě i v jiných. Chraňme třeba silami chatrnými svou lidskou totožnost, braňme se tomu, aby nás někdo ohrožoval v našem domově. Jinak prohrajeme jako lidé. Pokud rezignujeme, nečeká nás nic pěkného.

Nejsme v tom osamělí. Proces osvobození však musí začít u každého z nás a pokračovat vytvářením nezávislých komunit. Jako součást systému nemáme šanci. Jednou z cest, kterou se může vydat každý, je soběstačný život mimo velká města a aglomerace, spojení s přáteli, minimalizace závislosti na tom, co nás zotročuje.

Šance každého z nás na život ve svobodě bude silnější tehdy, když budeme silní my sami.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 27 Prosinec 2015 17:45 )  

Milan Daniel

Milan DanielNarozen 1946, v roce 1969 vyloučen ze studia žurnalistiky,  v letech 1970 - 1973 vězněn za pošťuchování republiky, poté vnitřní emigrace v lesích a na folkových festivalech, v dělnických povoláních až do roku 1990. Krátce vedl okresní noviny v Chrudimi, působil jako komentátor Deníků Bohemia ve východních Čechách, v roce 1998 založil občanské sdružení Most pro lidská práva, které původně vydávalo stejnojmenný časopis věnující se rasismu a xenofobii. Současně publikoval komentáře v řadě deníků (Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny) a další materiály (Listy, Romano hangos, Deníky Bohemia a jiné). Základním tématem pro něj byli cizinci a lidská práva se širším přesahem do vnitřní i zahraniční politiky. V rámci sdružení Most pro lidská práva, které později působnost omezilo na Pardubický kraj a pomoc cizincům v něm žijícím, působil jako jeho jednatel až do svého odchodu do důchodu v roce 2011.



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz