Každý dělníkem míru

Email Tisk PDF
Za několik dní po vyhlášení výzvy Společně za mír se k její podpoře přihlásily téměř tři tisíce občanů Slovenska, Česka, ale i dalších evropských zemí. Lidí, kteří si upřímně přejí, aby utichly válečné bubny, znepřátelené strany si přestaly hrozit a začaly spolu vést dialog.



 

 

Tři tisíce lidí nebudou ve spojené Evropě znamenat mnoho, pokud si řeknou, že svým podpisem udělali pro mír dost. Zmíněná výzva však předpokládá něco jiného – že tito lidé budou mír tvořit. A oni to navzdory skeptikům skutečně dělají.

Zastupitelstvo jednoho z největších slovenských měst, Bánské Bystrice, přijalo v úterý 19. května na návrh jednoho ze signatářů výzvy, slovenského psychiatra Luďka Nábělka, usnesení, kterým výzvu podpořilo. To je podpis hodně tučným písmem.

V diskuzích k výzvě se setkávám často se skepsí, někdy s pohrdáním. Je to jen výkřik do tmy, čtu, nic to neřeší, podepisují to stále stejní lidé, kteří se tak chtějí zviditelnit. „Stále stejným“ ale nejde o zviditelnění sebe sama. Na rozdíl od kritiků, kteří sami nic konstruktivního nepřinášejí, jim jde o zdůraznění nesporného problému. Což se v Bánské Bystrici díky aktivitě jednoho ze signatářů podařilo a pevně věřím, že ostatní zastupitelstva nezůstanou za tímto příkladem pozadu.

Podporovateli výzvy nejsou jen známé osobnosti, ale i obyčejní lidé. Mnozí si uvědomují, že nic nezmohou, pokud dále neosloví své blízké, přátele, spolupracovníky, spoluobčany a nestrhnou je k třeba malému, ale činu. Příklad Luďka Nábělka mohou následovat všichni – většina z nás přece zná nějakého toho zastupitele, může za ním s výzvou zajít a požádat ho, aby navrhl její projednání a usnesení k ní na nejbližší schůzi zastupitelstva – lhostejno, zda v Praze, nebo v Mokré Lhotě. Ale nejen to – blíží se čas grilovaček, párty, letních slavností. Tam všude je příležitost oslovit lidi, požádat je, aby věnovali chvilku něčemu důležitému, něčemu, co jim dovolí, aby jejich pohoda v míru pokračovala. Výzva se podepisuje online, což je dnes možné odkudkoliv. Je čas třídních schůzek, na nichž učitelé seznamují rodiče s prospěchem jejich ratolestí. Dobrý učitel by měl využít příležitost a těmto rodičům říci, že perspektiva jejich dětí je podmíněná mírem a oni k němu mohou přispět jak podpisem pod výzvu, tak výchovou v jejím duchu.

Nejde totiž zdaleka o tu signaturu. Text výzvy k výchově k míru vybízí. Ve vyhrocené atmosféře znepřátelených občanských táborů je jí zapotřebí jako soli. Ve veřejném prostoru chybí věcnost, ochota naslouchat argumentům druhé strany a zamýšlet se nad nimi, ochota ke kompromisům, ale i k trpělivému demaskování lží. Je třeba vést děti a studenty k životu v pravdě a být si vědomi toho, že my sami jim v tom musíme být příkladem.

Výzva expanduje do zahraničí, ale doma je pod Tatrami a v české kotlině. Uložte si text výzvy Společně za mír do svého chytrého telefonu. Nebo si ji prostě vytiskněte a složte do peněženky tak, jako jsme to dělali na konci osmdesátých let, když se sbíraly podpisy pod Několik vět. Máte i jiné možnosti. Využijte pro dobro věci principu řetězových dopisů. Rozešlete mailem text výzvy svým přátelům a požádejte je, aby udělali totéž. Nevěřte tomu, že nic nezmůžeme. Zmůžeme toho úměrně tomu, kolik nás bude odhodlaných.

Werich s Voskovcem zpívali v době ohrožení republiky fašismem svou slavnou píseň Proti větru. Co je z ní dnes aktuální? Každý ujde centimetr, dáme metr k metru…

Tehdy nám šlo o svobodu. Dnes nám jde o život. A svůj centimetr k míru proti válečnému větru je povinen ujít každý, komu na životě záleží.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 21 Květen 2015 05:39 )  

Milan Daniel

Milan DanielNarozen 1946, v roce 1969 vyloučen ze studia žurnalistiky,  v letech 1970 - 1973 vězněn za pošťuchování republiky, poté vnitřní emigrace v lesích a na folkových festivalech, v dělnických povoláních až do roku 1990. Krátce vedl okresní noviny v Chrudimi, působil jako komentátor Deníků Bohemia ve východních Čechách, v roce 1998 založil občanské sdružení Most pro lidská práva, které původně vydávalo stejnojmenný časopis věnující se rasismu a xenofobii. Současně publikoval komentáře v řadě deníků (Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny) a další materiály (Listy, Romano hangos, Deníky Bohemia a jiné). Základním tématem pro něj byli cizinci a lidská práva se širším přesahem do vnitřní i zahraniční politiky. V rámci sdružení Most pro lidská práva, které později působnost omezilo na Pardubický kraj a pomoc cizincům v něm žijícím, působil jako jeho jednatel až do svého odchodu do důchodu v roce 2011.



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz