Sám, pane prezidente. Bijte se jako lev

Email Tisk PDF

Francouzský písničkář Boris Vian je autorem legendární písně Dezertér. Stojí za to připomenout její text:



 

 

 

Já píšu tenhle list
Vám pane prezidente
Tak jenom si ho vemte
Snad bude čas ho číst

Mně totiž píše stát
A v tom přípisu stojí
Abych se chystal k boji
A že mám rukovat

Já ale nechci jet
Mám pane jiný plány
Než dostávati rány
A lidi zabíjet

Má pouť má jiný směr
Nic ve zlém pane ale
Dám válce brzo vale
Zběhnu co dezertér
---
Pokud vlast žádá krev
No tak jí tu krev dejte
Sám pane prezidente
Bijte se jako lev

A ještě toto jen:
Vyřiďte svým lidem
Že střílet můžou s klidem
Nebudu ozbrojen

(překlad Jiří Dědeček)

Vzpomněl jsem si na ni, když ukrajinský prezident Porošenko na prahu nového roku už po několikáté vyhlásil, že Ukrajina válku vyhraje.

Podle kanadského serveru Global Research k tomuto cíli ukrajinská vláda používá kromě pravidelné armády, v níž je množina potenciálních dezertérů, dobrovolnické prapory, v nichž figurují propuštění zločinci, krajní nacionalisté a protofašisté. Tyto prapory užívají jak známo fašistické symboliky. Podstatná část jejich příslušníků, kteří zabíjejí s požehnáním vlády své spoluobčany, tak činí pro peníze. Válčení je dnes totiž na Ukrajině jednou z mála výnosných činností a bojovníci se činí. Cíle vyhnat obyvatelstvo Donbasu z jeho domovů se daří dosahovat zejména prostřednictvím jejich zločinů. Kromě ničení infrastruktury a civilních objektů třeba i tím – jak uvádí výše odkazovaný zdroj – že plní vagíny a jiné tělní otvory znásilňovaných žen stavební pěnou.

Německá kancléřka zastává vůči ruskému prezidentovi tvrdý postoj údajně proto, že anexí Krymu porušil mezinárodní právo. Což je pravda – ale Merkelová a s ní celá tzv. demokratická Evropa naproti tomu nejen ignoruje zločiny ukrajinské likvidační vlády, ale svou podporou je v souladu s politikou amerických neocons fakticky schvaluje. Je snad anexe území provedená se souhlasem místního obyvatelstva ohroženého masakrováním souměřitelná s organizovanými zločiny vlády vůči stejně vymezené skupině vlastních občanů?

Proč obyčejní Ukrajinci na něž se vztahuje branná povinnost, ve stále větší míře hledají možnost dezertovat, ale zatím se většinou nebouří? Protože se tamní propagandě podařilo přesměrovat zlost na skutečné viníky na náhradní nepřátele: Rusy (a další „Neukrajince“). Kdo propagandě nevěří, má strach to otevřeně projevit. Ukrajinská média jsou v rukách oligarchů, kteří jsou hlavními, kdo z války těží, a proto se jim v ní zalíbilo. Když chce být někdo v politickém prostředí vyfutrovaném zástupci lidu v uniformách nezávislý a objektivní, zatraceně si to rozmyslí.

Porošenko mobilizuje zdroje, za půjčené peníze nakupuje výzbroj, armáda cvičí a komentátoři ve vzácné shodě očekávají jarní ofenzívu vládních jednotek. Zemi má od bankrotu zachránit MMF a Unie, likvidační vláda prohání parlamentem požadované zákony.

Obyčejné lidi lze na Ukrajině střílet s klidem. Nejsou ozbrojeni.

Občané Evropské unie, bez jejíhož přičinění by ukrajinské občany ze západu nebylo čím střílet, se mezitím baví ohňostroji. Jejich politici jim vysvětlují, že ekonomický propad způsobený válkou, je nezbytnou součástí boje za právo a demokracii.

Právu a demokracii lze na Ukrajině pomoci ale i podle Vianova receptu:

Pokud vlast žádá krev
No tak jí tu krev dejte
Sám pane prezidente
Bijte se jako lev



Věřím, že prezident EU Donald Tusk by v tom nenechal prezidenta Porošenka samotného. Možná by přirazil v plné zbroji i prezidentský exkandidát Schwarzenberg. V parlamentu to fláká, tak by to v Donbasu mohl napravit. A když se do první lajny postaví místní oligarchové?

Výhodou takového přímého nasazení by bylo to, že válka by brzo skončila.



AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 02 Leden 2015 15:06 )  

Milan Daniel

Milan DanielNarozen 1946, v roce 1969 vyloučen ze studia žurnalistiky,  v letech 1970 - 1973 vězněn za pošťuchování republiky, poté vnitřní emigrace v lesích a na folkových festivalech, v dělnických povoláních až do roku 1990. Krátce vedl okresní noviny v Chrudimi, působil jako komentátor Deníků Bohemia ve východních Čechách, v roce 1998 založil občanské sdružení Most pro lidská práva, které původně vydávalo stejnojmenný časopis věnující se rasismu a xenofobii. Současně publikoval komentáře v řadě deníků (Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny) a další materiály (Listy, Romano hangos, Deníky Bohemia a jiné). Základním tématem pro něj byli cizinci a lidská práva se širším přesahem do vnitřní i zahraniční politiky. V rámci sdružení Most pro lidská práva, které později působnost omezilo na Pardubický kraj a pomoc cizincům v něm žijícím, působil jako jeho jednatel až do svého odchodu do důchodu v roce 2011.



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz