„Věrojapné“ zpravodajství

Email Tisk PDF

ct logaNaše veřejnoprávní zpravodajství o „separatistické" východní Ukrajině vyvolává velmi smutné dejà vu. S vědomím, že jistě každé srovnání pokulhává ve významných detailech a souvislostech, vnucují se přesto vzpomínky na časy 70. a 80. let.

Tehdy náš disent postupně zmohutněl a dospěl, řekl bych, od petic do ulic - nejmasověji k dvacátému výročí klíčových událostí 21. srpna 1988 a pak hlavně o „Palachově týdnu" v lednu 1989. Na Václavském náměstí v Praze se tenkrát konaly masové demonstrace a srážky s pohotovostními oddíly policie, takže nebylo už možné ani v televizi předstírat, že se i nadále neděje vůbec nic. Bylo tedy použito následující referenční schéma:

 

1. Události nemají vnitřní původ, nevyvěrají z nespokojenosti domácího obyvatelstva s panujícím režimem. Jsou především, ba výhradně dílem vnějšího tlaku, „rejdů imperialismu", cizích mocí a činitelů. Ti jsou hlavními inspicienty, to oni řídí hrstku bezcharakterních tuzemských „zrádců a samozvanců" pracujících za „jidášký groš", „údajných" - slova „údajných" či „takzvaných" byla hojná - bojovníků za svobodu a demokracii z takzvané „Charty 77" (i uvozovky byly všudypřítomné).

 

2. Domácích nepřátel je logicky žalostně málo (stávající režim je přece nejlepším z možných světů), a to i tehdy, zneužijí-li k „protistátním vystoupením" výtržníky, jakož i vyloženě kriminální a jiné deklasované živly, k nimž se připojuje z čiré naivity a nezkušenosti pomýlená (samozřejmě nepatrná) část mládeže. Tohle byl důvod, proč pět až dvacet tisíc demonstrantů tehdy pravidelně skandovalo: „Je nás tady tři sta!", „Rudé právo psalo, že je nás tu málo!" a „Kde máte ty živly?!" Na režimní média to dojem samozřejmě neudělalo a vedla si nadále svou.

 

3. Důležitým motivem v normalizačním komentovaném zpravodajství tváří v tvář napětí v zemi bylo zdůrazňování, že běžní pracující lidé, kteří v čase a místě protestů spořádaně jdou domů ze svých rozličných zaměstnání a kvůli výtržníkům si nemohou ani nakoupit v nejhojněji zásobeném centru města, nejvíce tímto „bojem za svobodu" trpí. A že v drtivé většině s těmito rejdy nesouhlasí, poněvadž vedou řádný, nepříživnický a pracovitý způsob života.

 

Naše nynější zpravodajství v zásadě dodržuje všechny tři normalizační body. Česká televize je stihla naplnit v pondělí večer (12. května) v jediném tematickém okruhu (Ukrajina) a v jediném pořadu (Události, komentáře) prostřednictvím svých dvou zpravodajů v terénu, Bohumila Vostala z Bruselu a Josefa Pazderky z Ukrajiny, jakož i s pomocí hosta ve studiu, ukrajinisty Davida Svobody (moderoval Daniel Takáč).

 

Ad 1. K tomuto bodu na téma - pravil bruselský zpravodaj ČT Bohumil Vostal - „nelegitimita takzvaných referend" přispěl zejména specialista na Ukrajinu David Svoboda. Ten odhalil imperialistické rejdy z jediné strany. „Toto je všechno syceno Ruskem. Tady je třeba si neustále uvědomovat - nebýt ruských intrik, nebýt ruského tlaku, tak to, co nyní pozorujeme, se neděje, anebo se děje v míře zanedbatelné."

 

Důkaz infiltrace cizí moci z Východu? Za Janukovyče žádné separatistické tendence - informoval Svoboda - na Ukrajině nebyly! Nevypustil jediné slovo o tom, že zásadní vnitřní impuls k nim dal až únorový puč v Kyjevě a diskriminační dekret nové moci, která se hodlá teprve prezidentskými volbami 25. května jakž takž formálně legalizovat. Zato jsme se od téhož ukrajinisty dozvěděli, že předpokládat masovou účast v referendech v Doněcku a Luhansku je „absurdní". A k tomu zadarmo přidal moudrost na Nobelovu cenu za logiku (kdyby se nějaká taková udělovala): Separatisté prý referendum „nevypisovali s tím, že si tak nějak otestují vůli lidí. Vypisovali to referendum už předem ve snaze potvrdit správnost své věci, čili tendenčně".

 

Poučení? Nechcete-li být tendenční, vypište referendum jenom tehdy, když předpokládáte, že lidé „správnost vaší věci" hlasováním smetou. To jsme tedy v Česku propásli; ideální by v tomto smyslu totiž určitě bylo referendum o církevních restitucích. Nečas nechtěl. Škoda, snad příště...

 

Ad 2. Josef Pazderka sice mluvil o „občanské válce", ale tu prý vedou „malé skupinky separatistů, radikálů, kteří si navzdory centrální ukrajinské vládě de facto dělají, co chtějí". Což má „negativní vliv na zdejší obyvatelstvo". Když separatisté jásali nad svým „údajným vítězstvím", sešlo se jich - podle Pazderky - jen „několik desítek". Ani tři sta jich nebylo, živlů jedněch! Také asi proto nám Česká televize nepustila ani jeden záběr toho slavícího shromáždění a do Pazderkových slov nastřihala snímky hořících budov.

 

Ad 3. Většina zdejšího obyvatelstva se podle našeho reportéra „dlouhodobě neprojevuje, jako by to dění kolem sebe příliš nevnímala. Žije svým vlastním životem, stará se zejména o svoji ekonomickou situaci, pracuje, podniká..." Zkrátka - řekl by Gustáv Husák - vede řádný život pracujících lidí. A mnohem víc: Pazderka dovodil, že „řada lidí tady nejenže nesouzní se separatisty, ale také čeká vlastně na nějaké rozhodnější akce ukrajinské vlády, která toho bohužel schopná není. Ty určité naděje se upínají k mezinárodnímu společenství..." Tak se dnes říká bratrské internacionální pomoci? Odeslali už do Bruselu zvací dopis? Pazderko, Pazderko...!

 

V přepisu těchto Událostí, komentářů dopustil se Newton Media geniální chyby. Zatímco ukrajinista David Svoboda korektně pravil, že některé informace jsou „věrojatnější", v přepisu čteme, že jsou „věrojapnější". To je ono! Není prostě záhodno veřejnoprávním informacím z Ukrajiny věřit. Jsou nejapné.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 14 Květen 2014 07:41 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz