Když politika zapáchá, aneb Toho vydám, toho ne…

Email Tisk PDF

ze středečního -jednání sněmovny foto youtubeAndrej Babiš snad v lepší předvolební kampaň doufat nemohl. A podílejí se na ní v podstatě všechny významné konkurenční politické subjekty.

 

 

 

Místo toho, abychom měli jako občané pocit, že policie a soudy měří všem stejně a že vyšetřování politiků a jejich rezignace na své funkce bude v takovém případě samozřejmostí, jsme svědky politických frašek.

 

Včera na ně plivali, dnes po hlavě je hladí…
Ti, kteří včera vykřikovali, jaký že tu máme policejní stát a jak nás prý zlí státní zástupci o demokracii připravují, se dnes pasují do rolí morálních autorit, kterým leží demokracie – jak také jinak – přímo na srdci. 
Tisíckrát pak můžeme kroutit hlavou nad tím, jak to, že panu Babišovi neubývají voličské preference – když přece je zastáncem poměrně asociální pravicové politiky – a o nějaké alternativě ke stávajícímu systému nemůže být u jeho jména řeč. Lidé totiž reagují na tunu pokrytectví, kdy se ti, kdo včera měli máslo na hlavě, stylizují do postav ušlechtilých soudců a obránců „pravých hodnot“.
Není to tak dávno, kdy se řešilo zneužití poslaneckých náhrad ze strany B. Sobotky (Viz), kdy do ztracena vyznívá kauza I. Rittiga s vazbami na ODS (Viz) či kdy policie vyšetřovala M. Půtu ze Starostů a nezávislých (Viz).
Až v překvapivé mediální tichosti (ve srovnání s kauzou Čapího hnízda) probíhá kauza OKD (Viz). Většinou vše vyzní do ztracena a je obrazně zameteno pod koberec.
Těžko se potom věří těm, kdo si hrají na „poslední spravedlivé, kteří to s námi občany přece myslí jenom dobře“.
Mezi takovéto „spravedlivé“ dozajista patří i M. Němcová.   

 

Toho vydám, toho ne…
Ta má například jasno, že A. Babiše je potřeba policii vydat: „Jak sleduji ministra spravedlnosti, který napadl bez jakýchkoliv důkazů a beztrestně dosavadní průběh předběžného vyšetřování v kauze Čapí hnízdo, tak myslím, že po volbách mají určitě zálusk na to, aby si tyto věci lépe pohlídali než dosud. Pro to žádný důkaz nemám, ale naprosto neakceptovatelná slova od ministra spravedlnosti, pro která by každý jiný ministr spravedlnosti okamžitě letěl a už nikdy by na tu židli nemohl zasednout, mě vedou k takovémuto směru uvažování.“– (Viz)  
Tatáž M. Němcová ale ještě nedávno odmítala policii vydat M. Nečase: „Nicméně, pokud zůstane pouze na těch informacích mediálních, které mám dosud k dispozici, tzn., že pozice pro poslance byly označeny jako kriminální čin, nikoli součást politických dohod, pokud tam nebude nic jiného, tak já budu hlasovat proti vydání Petra Nečase k trestnímu stíhání.“– (Viz
Bylo by docela zajímavé zjistit, podle paní Němcová určuje, kdy je vhodné někoho poslanecké imunity zbavit, a kdy je to naprosto nepřípustné. Oboje samozřejmě v naprostém souladu s „ochranou demokracie a západních hodnot“.
Poslanecká imunita je ošidná věc. Zatímco pan Babiš jí je zbaven, pánům Fuksovi, Šnajdrovi a Tluchořovi zajistila nedotknutelnost (Viz).
Dodnes se tak můžeme jenom dohadovat, cože způsobilo, že přes noc tento trojlístek radikálně změnil své názory a hlasoval tak, aby „daňový balíček“ a následně i zákon o tzv. církevních restitucích mohly nerušeně projít.

 

Úctyhodné životopisy podle pana Kalouska
Dnešní velký Babišův kritik M. Kalousek prohlásil, že pánové Fuksa, Tluchoř a Šnajdr měli „úctyhodné životopisy“ (Viz).
Tak si tu „úctyhodnost“ přibližme:
Ivan Fuksa byl spolu s celým vedením příbramské radnice vyšetřován policií v souvislosti s úplatkářskou aférou kolem společnosti Tender Group, kterou odstartovala razie v roce 2002. Po šesti letech prošetřování všech zakázek policie konstatovala, že v Příbrami nedošlo k žádnému porušení zákona. 29. ledna 2007 byl tehdejším ministrem financí Miroslavem Kalouskem jmenován prvním náměstkem. Na podzim 2007 stanul v čele vládní komise pro rozvoj Brd (vznikla v souvislosti s jednáním o americké radarové základně v Česku). Jako ministr zemědělství byl expremiérem Nečasem odvolán.
Petr Tluchoř (nedokončil studia na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy) byl v souvislosti s vyděračskou aférou poslance Jana Moravy dne 8. září 2008 vyzván Janem Schwippelem, aby rezignoval na funkci předsedy poslaneckého klubu ODS, neboť o Moravově akci údajně věděl. Tluchoř též nechvalně proslul záhadnými schůzkami s K. Kočí (Viz), kdy se spekulovalo o politických intrikách.
Vskutku – úctyhodnost sama.

 

Od „boje proti zvůli“ k „obhajobě práva“? aneb Tomu mámě věřit?
Dnes se M. Kalousek tváří jako někdo, kdo stojí na straně zákona, policie a soudů. Ještě před pár lety ale právě M. Kalousek vyšetřovatele slovně napadal a nabádal k jejich bojkotu. Například v souvislosti s vyšetřováním V. Parkanové o nějakém jejím vydávání policii nechtěl ani slyšet: „Obviňují ji, že pije pivo, létá na koštěti na Petrovy kameny a obcuje tam se Satanem", sdělil a pokračoval: „Tvrzení 'Vydejte nám Vlastu Parkanovou, protože nesplnila zákonnou povinnost, která neexistuje', je asi stejné jako 'Vydejte nám Vlastu Parkanovou, protože létá na Petrovy kameny'." Na adresu policie potom pronesl, že se jedná o absolutní zvůli (Viz). 
Sám pan Kalousek byl policií vyšetřován např. v souvislosti s internetovými sázkami (obviněn však nebyl). K tomu se vyjádřil „zcela babišovsky“: „Pokud to chce někdo prošetřovat, tak může, samozřejmě v tom nelze nikomu bránit, ale je to naprosto absurdní“ (Viz).
V podobném duchu podpořil M. Půtu. Je přesvědčen, že jeho obvinění je „vykonstruované“ (Viz).
Je zajímavé, pokud se politik řídí přesvědčením. Jednou mu tento báječný vnitřní hlas našeptá, že je někdo policií zcela protiprávně pronásledován (jako paní Parkanová či pan Půta) – a jindy mu neomylně sdělí, kdo je padouch (jako v případě pana Babiše).
Pak se můžeme jenom těžko divit, že řada občanů už na nějaké objektivní vyšetřování nevěří a je náchylná idealizovat si toho, koho napadají stokrát provaření a stokrát vypečení.
Nejsmutnější je však fakt, že po volbách jsou schopni se dát zase všichni dohromady, jen když bude příležitost vládnout. Nějaké programové či ideové zábrany jim pochopitelně v cestě stát nebudou – protože v podstatě neexistují.

 

Co skutečně ohrožuje demokracii?
Je evidentním paradoxem, že volič má sice k dispozici desítky volebních lístků různých stran, ale de facto má na výběr jedinou volbu: Systém (od bleděmodré po sytě rudou). Antisystémová levice na pomyslných pultech jednoduše není. A právě tento rys považuji za jeden z významných faktorů ohrožení demokracie.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 07 Září 2017 10:44 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB