RECENZE: Gravitace. Jak Bůh křísí Hollywood.

Email Tisk PDF

GravitaceNový film Alfonsa Cuaróna je podle všeho horkým adeptem na Oscara. S tak napínavou a dojemnou podívanou z vesmíru už totiž dlouho nikdo nepřišel. Navíc jde o drama s takzvanými přesahy, tedy každé téma nese ještě několik spirituálních nadtémat. Křesťané například ve filmu vidí znovuzrození a důkaz latentní víry v posmrtný život.

Příběh dvou kosmonautů (Sandra Bullock a George Clooney), kteří po nehodě vesírné lodi zůstanou viset v nekonečné tmě, rozvířil poklidné vody amerických křesťanských bloggů. Co udělá průměrný ateista shlížející z vesmíru na planetu zemi a čekající na téměř jistou smrt? Začne se modlit, začne k někomu nebo něčemu mluvit, začne někoho nebo něco prosit o záchranu. Jasný důkaz boží existence? Tato recenze si naštěstí neklade za cíl tuto otázku rozsoudit.
Ve vesmíru je holt všechno jinak a člověk tam pravděpodobně vidí svůj běžný život tak nějak z výšky. Aby zde však nedošlo k omylu - autorka této recenze si film nadmíru užila: vtáhl ji, nenechal ji se hodinu a půl pořádně nadechnout, několikrát ji rozplakal, a na konci propustil ze tmy kinosálu se silným pocitem bezpečí plynoucím z přímého kontaktu s pevnou a bezpečnou zemí.
Už vůbec autorka recenze nechce tvrdit, že by to spirituální pnutí při srovnání jednoho lidského těla s celou planetou zemí nepocítila. Navíc George Clooney jako hrdina všech hrdinů čelící katastrofě s úsměvem na rtech a country kapelou v uších člověka přiměje pozastavit se nad vlastním strachem z všedních denních problémů, podobně jako vůle nejprve bojácné a hysterické, ale později silné a odvážné Sandry Bullock vyvolá v běžné divačce odhodlání zahodit své malicherné strachy.
Nic proti Hollywoodu, přesně takhle by měl fungovat. Semlít, vyždímat a vypustit zpět s pocitem očištění, s pocitem, že jsme to přežili. Hollywoodský film má být přímočarý a silný, a přesně taková je i Gravitace. Jen se potom ta spiritualita stává méně uvěřitelnou, déle po shlédnutí spíš umělou a hraničící s kýčem.
Podobně režisér Cuarón pracuje od chvíle, kdy přišel z Mexika do Spojených států, aby zde debutoval dílem seriálu Padlí andělé. Poté na sebe upozornil snímkem Velké naděje, dojemným romatickým příběhem podle románu Charkese Dickense, erotickou roadmovie Mexická jízda, filmovým zpracováním Harryho Pottera (Harry Potter a vězeň z Azkabanu) a naposledy sci – fi Potomci lidí.
Za poslední zmíněný film byl Cuarón nominován na Oscara a pochvaloval si, jak se skrze příběh z budoucnost dají vyjádřit lidské obavy současnosti. Premisou filmu bylo: jak bychom dopadli, kdyby lidé zůstali neplodní, jak by se nám žilo bez pomyslné buducnosti lidstva? Pokud v Potomcích lidí vyjádřil Cuarón své tehdejší existenciální obavy, šel v Gravitaci na věc ještě víc zgruntu a natočil film o strachu ze života. Ze života, jehož smyslu člověk nerozumí, a přesto na něm tak lpí. Sympatické je, že Cuarón své diváky pobízí, aby se nepoddávali depresi ze strachu z neznáma a aby se nezapomínali těšit z toho, z čeho se právě těšit lze.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Sobota, 12 Říjen 2013 09:09 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz