Je Češka a slouží Izraeli

Email Tisk PDF

altSloužit v armádě není v Čechách zrovna v oblibě a při představě služby v ozbrojených složkách cizího státu na Blízkém východě se mnohým naježí strachem chlupy po celém těle. Přesto se každoročně najde i v České republice mnoho dobrovolníků, kteří na krátký časový úsek odjíždějí do Izraele pomáhat tamní IDF (Izraelské obranné síly) s obranou židovského státu.

Mnozí se tam i opakovaně vracejí, sní o konverzi a přestěhování do země zaslíbené. Pro ně je učen program Sar-El. Jednou z nich je i Bára Tylcerová, která si v uniformě IDF odsloužila několik turnusů a chystá se na další.  

 

Sar-El je program přivádějící dobrovolníky všech věkových kategorií z různých částí světa do Izraele. Co vedlo vás k pomoci izraelské armádě

Už dlouho se o Izrael velmi zajímám, po turistické návštěvě jsem hledala způsob, jak Izrael poznat z jiné stránky. 

 

Nejsou dny na vojenské základně nudné a jídlo ne zrovna nejlepší? Mohla by jste ve zkratce takový den popsat?

Dny nudné rozhodně nejsou a strava je pestrá, čerstvá, velmi chutná a samozřejmě košer. Den začíná snídaní, následuje pracovní dopoledne, lehký zasloužený oběd, odpolední klid, další pracovní blok, odpolední volno, večere. Po večeři probíhají přednášky na různá témata týkající se Izraele – historie, kultura, armáda, hebrejština, atd. V průběhu celého dne jsme samozřejmě v osobním kontaktu s izraelskými vojáky, což považuji za velmi obohacující.

 

Podle některých komentátorů je program Sar-El pouze marketingovým počinem IDF. Cítíte, že práce kterou v jeho rámci vykonáváte, má pro Izrael hlubší smysl?

Marketingový počin to určitě není, většina izraelské veřejnosti o programu slyší poprvé z mých úst. Stejně tak v České republice o programu Sar-El v životě nikdo neslyšel. Práce dobrovolníků má pro stát Izrael určitě smysl, přesvědčovala jsem se o tom každý den, jak v debatách s veliteli a vojáky, tak v každodenní realitě.

 

Během těch týdnů na různých vojenských základnách a víkendů strávených cestováním jste si musela přinést řadu nových zážitků a zkušeností. Napadnou vás ty nejzajímavější či nerozporuplnější?

Během jednoho výletu do palestinského Hebronu jsem byla svědkem situace, která potvrdila mé vnímání každodenní blízkovýchodní reality. Projížděli jsme Hebronem do židovského Kiryat Arba. V jednu chvíli jsem pozorovala palestinské mladíky v Hebronu, kteří se mlátili klacky a házeli po sobě kameny, pár minut na to židovské děti spěchající do ješivy v Kiryat Arba s knížkami v podpaží. Myslím, že jasněji už kontrast mezi těmito komunitami vidět nemůžeme.

 

Jaký je rozdíl mezi českou mediální realitou a tím co se ve Svaté zemi, podle vás, skutečně děje?

Rozdíl je naprosto propastný. Kromě běžných hlídek IDF a spousty vojáků, kteří cestují veřejnou dopravou se samopaly s ostrými náboji, jsem nezaznamenala žádnou mimořádnou situaci. Je třeba podotknout, že bezpečnějšího místa na zemi snad není. Izraelská armáda je vždy v pozoru, tajné služby odvracejí jakékoliv nebezpečí a člověk se může cítit chráněn 24 hodin denně.

 

Izraelci, myslím vojáci i civilisté, reagovali na vaši přítomnost pozitivně anebo s nelibostí? Přeci jenom nejste Židovka, ale nosila jste jejich uniformu?

Vojáci i civilisté reagovali jednoznačně pozitivně.

 

Jet na Blízký východ a „sloužit v armádě“ jednoho z tamních států, to může znít mnoha lidem v České republice jako hodně ztřeštěný nápad. Jaké jsou reakce vašeho okolí?

Reakce mého okolí jsou také vesměs pozitivní, má rodina i přátelé mě velmi podporují.

 

Izraelská armáda ovládá palestinská území, což je podle mezinárodního práva nelegální. Přijde vám práce IDF, potažmo i vaše pomoc jí, morálně v pořádku?

Ano.

 

Pokud vím, tak jste některé osady navštívila. Jaký je vlastně váš názor na osadnickou politiku?

Otázka, jako je tahle, se nedá shrnout do několika vět, je to opravdu složité a rozporuplné téma. Nicméně můj vztah k osadám je spíše pozitivní.

 

Celkem jste již strávila na programu Sar-El dvanáct týdnů během dvou let, chystáte se znovu do Izraele?

Zrovna jsem se z Izraele vrátila a chystám se tam vrátit co nejdříve to půjde, jen co to finance dovolí. V druhé polovině roku 2014 bych dokonce měla vycestovat na několikaměsíční pracovní stáž v rámci univerzity.

 

Chápu to tak, že byste chtěla v Izraeli žít a sloužit v tamní armádě. Co byste proto musela udělat?

Tahle otázka je bohužel bezpředmětná, tím že jsem se rozhodla pro studium na univerzitě Palackého jsem možnost práce v armádě ztratila. Než dostuduji, přesáhnu věkový limit pro nábor do armády.

 

Pokud se podíváme na politickou mapu židovského státu a projevy Benjamina Netanjahua či Avigdora Liebermana, k jaké straně či politickému proudu v Izraeli cítíte největší náklonnost?

Tohle je další z otázek, která je spíše na několikahodinovou diskusi. Navíc si nemyslím, že jsem v Izraeli strávila dost času na to, abych mohla kohokoliv kritizovat či soudit.

 

S jak těžkým srdcem se budete vzdávat českého občanství, jelikož podle našich zákonů je v nynější době zakázané být občanem několika států zároveň?

Tohle zatím neřeším, teď studuji a do Izraele se vydávám pouze na kratší časové období.

 

Židovská kultura má tisíciletou tradici, která obsahuje i Českou republiku. Co je pro vás na ní tak výjimečné?

Historie židovského národa v našich zemích mě vždy přitahovala, opuštěné židovské hřbitovy našich měst a městeček, synagogy, festivaly židovské kultury – to vše mě vedlo k mým cestám do Izraele, kde jsem židovství začala poznávat podrobněji. Asi nejvíce mi imponují židovské morální hodnoty a tradice.

 

Konvertovat k judaismu musí být velice náročné. Co je k tomu nutné podstoupit?

Konverze je sáhodlouhý proces, během kterého se člověk musí naučit vše ohledně judaismu – jazyk, tradice, historii, modlitby, atd. Poté předstoupí před rabínský soud, který rozhodne o jeho osudu. Rabínové ho podle tradice několikrát odmítnou, aby konvertující dokázal svůj opravdový zájem.

 

Doporučila byste program Sar-El i ostatním Čechům?

Jednoznačně ano.

 

Bára Tylcerová je dvacetiletá Ostravačka, která studuje na Univerzitě Palackého v Olomouci Židovská a izraelská studia a Praktickou nizozemskou filologii.

Program Sar-El mám více než dvacetiletou tradici. První dobrovolníci přijeli do Izraele v roce 1982, v době probíhající války v Libanonu, a díky nim se mnoho rezervistů izraelské armády mohlo vrátit do svých kibuců a sklidit úrodu, která tak nezůstala na polích. Za myšlenkou stál armádní velitel výsadkářů a pěchoty IDF Aharon Davidi, který je tak považován za otce celého programu. Každoročně se ho zúčastní přes 5 000 dobrovolníků z celého světa. Musejí být starší sedmnácti let, fyzicky a duševně zdraví, toť vše. Tito lidé slouží jako pomocné sbory, tedy nejedná se o bojovou jednotku a zbraně se jim do rukou nedostanou, jde tak o zaměstnání v logistice, stravování, zásobování atd. Dobrovolníci nejsou placeni, naopak oni sami si platí například letenku do Izraele i mnohé další finanční výdaje na cestu.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 31 Leden 2014 17:47 )  

Jiří Kalát

Jiří KalátObjektivita a pravda se těžko hledají ve zničených obydlích, na ukradených polích, vypálených strážnicích či bouřlivých barech Tel Avivu. Obě zmizely s časem a se všemi křivdami, které si obě strany způsobily. V Izraeli i Palestině jsem se je hledat pokusil, ale nalezl jen příběhy popisující jednu událost z různých úhlů. Byly tak děsivě rozdílné, že se mi chtělo věřit na paralelní vesmíry.

Motto: 

„Nic není černé, nebo bílé a ani s odstíny šedi si ve Svaté zemi nevystačíme."



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz