EU vyklízí pozice -- za potlesku izraelských osadníků

Email Tisk PDF

altSvatá země 48. týden roku 2013: V Jeruzalémě došlo ke zranění dvouleté izraelské holčičky, čtyři palestinské útočníky zatkla policie. Další provokace izraelských nacionalistů se odehrála na Chrámové hoře. EU opět stáhla ocas a nedotáhla hrozbu sankcí do konce. Palestinec zemřel po zásahu gumovou kulkou. Na Západním břehu se objevila skupina napojená na Al-Kájdu. No a k tomu všemu ještě několik informací, videí a fotografií navíc.

 

Shodli se, že se neshodnou

„Izrael a Evropská unie v úterý večer dosáhly kompromisu ohledně izraelské účasti v obřím evropském programu vědecké spolupráce Horizon 2020 (česky Horizont 2020). Obě strany se shodly, že se neshodují – ale budou spolupracovat,“ píše český server Eretz.cz. Izrael tak s největší pravděpodobností bude během sedmi let čerpat z evropských finančních prostředků 300 milionů eur (cca 8 miliard korun). Předpokládá se, že 600 milionů do projektu vloží a 900 milionů získá na podporu výzkumu.

Před několika měsíci se Evropská unie postavila proti nelegálním osadám i osadnictví na okupovaných územích, když schválila stanovisko, které striktně rozlišuje mezi státem Izrael a okupovanými územími, tedy východním Jeruzalémem, Golanskými výšinami a západním břehem Jordánu. Firmám i institucím zde sídlícím či majícím na těchto územích jakékoliv aktivity, nesměly připadnout žádné finanční prostředky mířící z EU. Tedy fakticky i prakticky potvrdila stanovisko k okupaci, které Evropská unie dlouhodobě zastává. Vše to vypadalo dobře až do chvíle, kdy začaly zvonit telefony a izraelští představitelé v čele s ministryní spravedlnosti Cipi Livni začali slovně bombardovat evropské politiky. Ti nakonec ustoupili.

Nově vzniklý kompromisní hybrid říká, že EU sice neuznává izraelské aktivity na okupovaných územích a neustupuje od svých pravidel bojkotu, což sice Izraele bere v potaz, ale nevyvodí z toho žádné důsledky. Na oplátku se Izrael zaručil, že finanční prostředky z Evropské unie se nedostanou na území dobytá ve válce z roku 1967.

„Například pro firmu Israeli Petrol Company by bylo (před podepsáním kompromisu pozn.) získání půjčky z EU nemožné, jelikož provozuje síť čerpacích stanic na západním břehu Jordánu. Nyní musí prokázat jen to, že bude bránit prostředkům z fondů EU, aby se dostaly k těmto čerpacích stanicím,“ popisuje základní problém Michael Omer-Man pro server +972. V praxi tedy jde pouze o to, vytvořit právní prostředky a kličky, kterými bude možné pravidla EU obejít. Například jde rozdělit firmu na dvě části, jedna operuje v Izraeli a druhá na okupovaných územích s tím, že během přesunů peněz se oddělí finance z EU, které budou využity pro rozvoj izraelské firmy a peníze firemní které zamíří na okupované území. Izraelský stát se také zaručil, že bude kompenzovat osadníkům ztráty, které jim nové směrnice EU přinesou.

Z původně zamýšleného bojkotu izraelských osad na okupovaných územích a politiky vysidlování palestinských Arabů ze Svaté země se tedy pod vedením ministryně zahraničí EU Catherine Ashtonové a po několika týdnech tvrdých vyjednávání, stalo bezzubé torzo, které na papíře možná dobře vypadá, v praxi však obtížnou situaci na okupovaných územích jen těžko změní.

 

Krátce ze Svaté země:

Dvouletá děvčátko se stala obětí vzrůstajícího napětí v Jeruzalémě. Řvoucí záchranka řítící se ulicemi Jeruzaléma mířící z místa nehody přímo do nemocnice. V jejích útrobách bojuje o život dvouletá holčička. Stala se obětí čtvrtečního útoku Palestinců v jeruzalémské čtvrti Armon Hanatziv, která se nalézá v blízkosti tzv. Zelené linie. Obrázek, který se vykreslí v mysli snad každého, kdo se dozvěděl o událostech minulého týdne.

„Když jsme přijeli na místo, řekli nám, že byla zasažena velkým kamenem, když jela v autě s  matkou a dvěma bratry, kteří seděli vedle ní na zadní sedačce,“ popsal situaci medik Rafael Herbst. S touto verzí souhlasí i vyšetřovatelé, kteří již druhý den (tedy v pátek) zatkli čtyři podezřelé v čtvrti Sur Baher ve východním Jeruzalémě. Tento čin tak rozpoutal v Izraeli již tradiční debatu o tom, jestli je kámen zbraň, nebo ne. Starosta Jeruzaléma Nir Barkat v tom má jasno: „Musí být jasně řečeno, že kámen je zbraň, a podle toho by s ním mělo být i nakládáno.“

Několik dní před tímto incidentem, stanulo před soudem pět mladistvých izraelských Arabů z části Isawiyah, kteří byli obviněni z útoků proti izraelským cílům zápalnými bombami. Kluci kolem patnácti let za posledních pár měsíců několikrát napadli izraelskou vojenskou základnu Ofrin a automobily projíždějící kolem Hebronské univerzity na hoře Scopus. Rozsudek zatím nepadl.

Podle obyvatel východního Jeruzaléma se napětí, a s ním ruku v ruce jdoucí násilí, v posledních týdnech šíří. S tím přicházejí i krádeže, sexuální obtěžování a další trestné činy, z nichž převažuje vrhání kamenů a Molotovových koktejlů. Na odhad, jestli nynější situace spěje k další intifádě, je však ještě brzy, na druhou stranu násilí i napětí neustále přibývá.

Al Kaida v Palestině. „Oznamujeme národu s radostí, že s boží pomocí ideologie globálního džihádu získala oporu na Západním břehu, a to i přesto, že se všichni snažili udusit jakékoli semínko víry tam zaseté,“ píše na svých stránkách teroristická organizace The Mujahideen Shura Council, která má údajně vazby na Al Kaidu. Islamisté odkazují ke třem teroristům, kteří zemřeli minulý týden během společné akce tajné služby Šin Bet a speciálních jednotek v obci Kafr Otta v oblasti jihohebronských kopců na okupovaných územích. Podle oficiálních informací byli dvaadvacetiletý Moussa Pansha, třiadvacetiletý Mohammed Nairuh a přibližně stejně starý Mahmoud Anjar zastřeleni po přestřelce s izraelskými ozbrojenými složkami. V jejich automobilu se našla řada zbraní a výbušnin, které měly být využity k útokům a únosům Izraelců.

„Toto je lokální buňka organizace s extrémní náboženskou orientací,“ popsal saláfistickou organizaci, ke které všichni tři patřili, nejmenovaný izraelský policista. Napojení na teroristickou Al Kaidu ale odmítají někteří z palestinských komentátorů, jakým je například vedoucí editor agentury Maan Nasser Lahham, který informace o Al Kaidě připisuje izraelské propagandě: „Absence palestinské verze a ticho palestinských organizací a bezpečnostních složek dovoluje Izraeli šířit svůj příběh a udělat ho důvěryhodným.“

Zabití těchto tří Arabů také odsoudilo Palestinské centrum pro lidská práva (PCPP), které ve svém prohlášení uvedlo: „PCPP silně odsuzuje tyto zločiny, které dokazují neúctu izraelských obraných sil k životům civilistů. PCPP také volá po tom, aby mezinárodní komunita podnikla urychleně kroky k zastavení těchto zločinů.“ PCPP poukazuje na to, že Izraelci stříleli jako první a nedali tak třem mladíkům šanci se vzdát. Podle organizace se jednalo o další z dlouhé řady tzv. mimosoudních likvidací, která jsou pochybná a podle řady zdrojů i nelegální.

Přestože se vědělo, že extrémní džihádistické organizace, podobné těm z Egypta a Sýrie, již v Gaze operují, na západním břehu Jordánu se jednalo o první bojový střet mezi jejich členy a izraelskou armádou. Palestinská samospráva však již své zkušenosti má. Teroristé totiž nebojují za svobodnou Palestinu, ale za ideu celosvětového džihádu, tedy v jejich pojetí za vytvoření celosvětového islámského chalífátu s extrémní verzí šaríi jako jediným platným zákonem. To nechtějí ani Palestinci, ani Izraelci. Vzrůstající podpora saláfistů, kteří v Gaze i na Západním břehu působí už dekády (své učení ale dosud šířili nenásilnou cestou), se odvozuje od zklamání Palestinců ze samosprávy pod vedením Mahmúda Abbáse, ale i komplikací, které sebou přináší Hamás.

(Poslední dobou začínám mít z informací o činech Al Kaidy takový dobře známý pocit, vlastně hodně podobný, jako z činů našeho vynálezce, světáka a génia Járy Cimrmana. Tedy Al Kaida je všude a za vším, stejně jako byl kdysi Jára. Málokdy ona sama něco udělá, vždy to vykoná někdo jiný s ní nějak spojený, stejně jako byl Jára v kontaktu se všemi významnými osobnostmi své doby. Tedy Cimrman nikdy neexistoval. Jenže jak je tou s tou strach nahánějící Al Kaidou?)

Smrt způsobená gumovou kulkou. Název této munice zní jako jméno hračky. Používá se k rozhánění davu a budí tak pocit, že se jedná o bezpečný prostředek. Není tomu tak, gumové kulky v Palestině zabíjejí. Tento týden přibyl další případ. Osmadvacetiletý Wajeeh Awwad minulý týden podlehl svým zraněním, které mu způsobila gumová kulka, jež ho zasáhla před několika měsíci. Awwad byl střelen vojákem izraelské armády do hlavy během demonstrací v uprchlickém táboře Kalandia u Ramalláhu.

Zavádějící název může vést k tomu, že to, co narazí do těla, je gumový projektil, ale tak tomu mnohdy není. Ve většině případů se jedná o kovovou kulku, která je gumou pouze v tenké vrstvě pokryta. Tato munice se má používat k rozhánění davů a je hodnocena jako bezpečná. To však neznamená, že vždy a všude. Zásah gumovou kulkou může „způsobit zlomeniny, zranění vnitřních orgánů nebo smrt. Během studie zabývající se případy devadesáti pacientů zraněných gumovou kulkou, jeden z nich zemřel, sedmnáct utrpělo trvalé následky a čtyřicet jedna muselo vyhledat lékařskou pomoc poté, co byli postřeleni,“ píše anglická Wikipedie s odkazem na studii R. Millara, W. H. Rutherforda, S. Johnstona a V. J. Malhotra s názvem „Injuries Caused by Rubber Bullets: A Report on 90 Patients.“

Hodně záleží na vzdálenosti, ze které je munice používána, to se projevuje na její průraznosti. Při použití z několika metrů může penetrovat lebku, poničit vnitřní orgány, a způsobit tak smrt. Izraelští vojáci mnohdy nedodržují bezpečností pravidla, ať již ze svojí iniciativy či nařízení velitelů, a používají prostředky k rozhánění davu nevhodnými způsoby. Smrtí tak přibývá.

Izraelský voják úmyslně zasáhl na několik málo metrů kameramana granátem se slzným plynem:



Mezi tyto nevhodné způsoby patří například střelba na horní část těla, přičemž cílem by měly být nejlépe nohy. O oko přišla již řada Palestinců, a například třináctiletý Yousef Taha unikl smrti jen o vlásek, když ho před několika týdny trefila pogumovaná kulka do hlavy cestou ze školy. Takové štěstí neměl dvaadvacetiletý Muhammad Asfour, který byl v březnu tohoto roku izraelskými vojáky postřelen do obličeje a na následky tohoto zranění zemřel. Užití gumové munice vyvolává kontroverze už od svého prvního masového užití v sedmdesátých letech britskou armádou v Irsku. Munice je smrtelná i v případě, že se dodržují pravidla jejího použití. Když se však rovnou ignorují, smrt se prochází po okupovaných územích mnohem častěji.

 

Závěrem je několik střípků z palestinsko-izraelského dění:

Opět se převalil další týden okupace, lidé umírali, policie zatýkala, mladíci házeli kameny i zápalné bomby a osady rostly: IDF zatkla Palestince z Gazy, kterému se podařilo překonat plot do Izraele, a našli u něj granát; na checkpointech ležících na okupovaných územích jsou nyní již oficiálně vyhrazeny jedny pruhy pro židovské osadníky a druhé pro Palestince; stále ještě vrchní palestinský vyjednavač Saeb Erekat obvinil Izrael z ničení mírového procesu a upozornil na to, že během nového kola rozhovorů jednal pouze s Američany, nikoliv s Izraelci; za poslední měsíce již po několikáté vstoupili extrémističtí izraelští nacionalisté do mešity Al Aksá na Chrámové hoře v Jeruzalémě, během zakázaných motliteb je chránila izraelská policie; izraelské jednotky zranily pět Palestinců během střetů u uprchlického tábora Aida v blízkosti Betléma.

Trochu na odlehčení video s dvojníkem severokorejského diktátora Kim Jong Una, který podporuje Izrael a hlavně jeho hamburgery (Z vlastní zkušenosti musím říct, že jsou vážně vynikající):



Izraelský rabínský soud nařídil obřízku, pokud matka neuposlechne, zaplatí za každý „neobřezaný den“ cca 3000 Kč; Němci a Britové se postavili proti palestinskému přání včlenit se do mezinárodní skupiny obchodu s olivovým olejem (International Olive Council), prý tím sabotují mírové rozhovory; přes právě probíhající „mírové“ rozhovory vrostla meziročně výstavba na okupovaných územích o 130 procent; tisíce beduínů i mnoho aktivistů demonstrovalo u města Hura v Negevské poušti proti přestěhování desítek tisíc beduínů do měst; v Gaze už i náklaďáky svážející odpadky nahradili oslové s vozy, problémy způsobené nedostatkem paliva se prohlubují.

Video „Z al-Araqibu do Susiya“ vypráví příběhy vesnic al-Araqib a Susiya (obě byly několikrát zničeny izraelskou okupační mocí). Druhou jmenovanou jsem mnohokrát navštívil a s tamními lidmi mluvil i chvíli pobýval. Není lehké zde žít s permanentní hrozbou ztráty střechy nad hlavou, ale na druhou stranu je nutné upozornit, že video zachycuje pouze pohled tamních lidí na problém a nekonfrontuje ho s názory „nepřátel“. Za vidění však rozhodně stojí:



Pohraniční policie zabila jednoho Palestince a čtyřicet dalších zatkla během akce proti nelegálním přistěhovalcům v izraelském městě Petah Tikva; drúzskému vojákovi, tedy plnoprávnému občanovi Izraele, byl odmítnut vstup do atomového komplexu v Dimoně, zatímco jeho židovští druhové ve zbrani se cvičení účastnit mohli; je to rok, co se Česká republika jako jedna z mála postavila proti Palestině a její žádosti změny statutu na nečlenský pozorovatelský stát OSN, agentura Reuters k tomu poskytla velice zajímavé vysvětlení; sedm Arabů bylo odsouzeno na dva roky za lynč vojáka, který pod vlivem kahanistické extrémistické ideologie v roce 2005 zaútočil v autobuse na izraelské Araby, čtyři zabil a dalších dvacet zranil.

Jelikož se nám blíží Vánoce a tedy čas nakupování dárků, rád bych upozornil, že ta úžasná věcička, která se jmenuje Soda Stream a kouká na nás z mnoha plakátů a reklam, se z velké části vyrábí na západním břehu Jordánu v průmyslové zóně Mišor Adumim poblíž Ma'ale Adumim. (Pokud někdo víte o dalších osadnických výrobcích prodávaných v České republice, napište mi jejich názvy, prosím, do komentářů pod textem, budu moc vděčný.)

Pro tento týden úplně na závěr video o beduínském kmeni Jahalin, který je nedobrovolným „ilegálem v Izraeli i Palestině“, jeho stany jsou bourány a lidem odpírány základní služby i lidská práva. Zde si již filmaři dali větší práci a na názory izraelské armády nezapomněli:



 

Sledujte autora na jeho twitter účtu: @jiri_kalat

(Budu velice rád, drazí čtenáři, pokud se vyjádříte v komentářích, jestli Vám text připadá proizraelský, propalestinský, neutrální či cokoliv mezi tím.)

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 04 Prosinec 2013 07:06 )  

Jiří Kalát

Jiří KalátObjektivita a pravda se těžko hledají ve zničených obydlích, na ukradených polích, vypálených strážnicích či bouřlivých barech Tel Avivu. Obě zmizely s časem a se všemi křivdami, které si obě strany způsobily. V Izraeli i Palestině jsem se je hledat pokusil, ale nalezl jen příběhy popisující jednu událost z různých úhlů. Byly tak děsivě rozdílné, že se mi chtělo věřit na paralelní vesmíry.

Motto: 

„Nic není černé, nebo bílé a ani s odstíny šedi si ve Svaté zemi nevystačíme."



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz