Diskutovaná reportáž o Mohammedovi al-Dura

Email Tisk PDF

Záběr z Enderlinova filmu Svatá země 21. týdne roku 2013: Na sever Izraele dopadla raketa z Libanonu. Izraelská vláda rozšířila pásmo pro rybolov palestinským rybářům na šest mil od pobřeží pásma Gazy.

V Izraeli se konala svatba, které se zúčastnily desetitisíce ultraortodoxních židů. Izraelský zákon o zabavování majetku je zpochybňován. Bojovnice za ženská práva se staly v Izraeli terčem útoků sprejerů. K tomu ještě několik informací navíc.  

 

Válka propagand

Už je to třináct let, co svět obletěla reportáž francouzského novináře židovského původu Charlese Enderlina, která odstartovala „aféru al-Dura“. Mohammed al-Dura byl dvanáctiletý chlapec, jenž byl zabit během potyček mezi izraelskou armádou a palestinskými demonstranty v roce 2000 v Gaze. Tedy v době těsně na počátku druhé intifády. Izraelská komise nyní zveřejnila zprávu, podle níž nejenom že Mohammed nebyl zabit Izraelci, ale nebyl zabit vůbec. Podle členů komise je celé video pouze nahranou scénkou arabského „Pallywoodu.“

Část reportáže Charlese Enderlina:

Komise „neuvěřila“ ve smrt Mohammeda a snaží se tak tvrdit, že je naživu. Nedokáže však o tom poskytnout jediný důkaz. Žádné fotografie usmívajícího se pětadvacetiletého mladíka podložená testy DNA a dokazující tak palestinskou lež. Pro Izraelce není problém najít a popravit prakticky kohokoliv zrovna potřebují. Vždy najdou teroristy i novináře, jež je potřeba odstranit či uvěznit. Měli třináct let na nalezení al-Dury a nepovedlo se jim to. Buď se velice dobře skrývá, anebo je tam, kde tvrdí jeho otec. Na hřbitově v uprchlickém táboře Bureij, několik desítek centimetrů pod zemí. Omluvte prosím toto cynické slovní spojení.

Diskutabilní je také vlastní složení izraelské komise. Jeden z hlavních propagátorů jejího založení a nynější předseda je Yossi Kuperwasser. „Kuperwasser, který byl zpravodajským důstojníkem Izraelských obranných sil na velitelství jižního regionu a později vedoucí výzkumu a analýzy pro zpravodajskou službu IDF, vede již třináct let PR kampaň proti Palestincům. Ať již k užitku, či ke škodě, incident al-Dura se pro něj stal posedlostí, což vede k podezření, že by mohlo dojít ke střetu zájmů,“ píše Barak Ravid pro izraelský deník Haaretz. (Celý text v AJ). „Důkazy a argumenty, které byly nyní prezentovány, mohou přesvědčit pouze ty již přesvědčené, ale nic víc. Zdá se, že zpráva byla napsána pro použití pouze v Izraeli,“ píše dále Ravid.

Jiní komentátoři kritizují snahu izraelské strany vytvořit obraz Palestinců jako monster, které pro dosažení svých cílů neváhají obětovat svoje vlastní děti. Naráží se tak na -- ničím nepotvrzenou a zvrácenou -- domněnku, že Mohammed mohl zemřít až po vlastním incidentu. S tím však nesouhlasí jeho otec a dožaduje se dalšího vyšetřování. „Jsem připraven na mezinárodní vyšetřování, během něhož nezávislí vyšetřovatelé vše prozkoumají a určí, na čí straně je pravda, jestli na straně izraelské vlády a armády, a nebo rodiny al-Dura. Izrael se toho bojí. Jsem ochoten udělat cokoliv pro odhalení pravdy, a to včetně otevření hrobu mého syna kvůli provedení testů na příčiny jeho smrti,“ řekl podle deníku Haaretz otec zabitého Jamal al-Dura, krátce po zveřejnění výsledků práce komise.  

Jedno z videí popírajících smrt Mohammeda:

Komise není jediná, kdo se snaží zpochybnit důvěryhodnost daného incidentu. Po internetu kolují desítky videí, které „vědecky“ rozebírají těch několik minut záznamu, a snaží se tak dokázat ležCharlese Enderlina a jeho reportáže. Slovo Pallywood se velice často objevuje na různých fórech a stránkách, které mají v názvu slova jako „hlídka“, „pravda“ či „upřímně“ a podobně. Nebudu tvrdit, že propaganda na palestinské straně neexistuje. Stejně tak je vytvářena na straně izraelské. „Incident Al-Dura“ nyní slouží oběma stranách. Izraelci tvrdí, že je to důkaz palestinské věrolomnosti a touhy opět označit Židy krvavou značkou vrahů dětí. Palestinci se pokoušejí upozornit na problémy okupace a metod, které IDF používá k potlačení jakéhokoliv protestu. Pokoušejí se ukázat, jak jejich zemi ovládá cizí stát s absolutní mocí nad jejich životy.

Případ Mohammeda al-Dury se stal velice rychle symbolem a má připomínat všem nejenom smrt jednoho dvanáctiletého chlapce, ale i smrt všech dětí a mladistvých, které padají na bedra izraelské okupace. Podle zprávy organizace Defence for Children International Palestine bylo od roku 2000 na palestinských územích zabito 1397 dětí a mladistvých ve věku od 0 do 18 let. Přesněji asi takto; 0 – 8 let : 262 obětí; 9 – 12 let : 231 obětí; 13 – 15 let: 447 obětí; 16 – 18 let: 457 obětí.

alt

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

 

 

Krátce ze Svaté země

Útok ze severu. Podle prozatím dostupných informací dopadla minulou neděli do izraelského severního regionu Metula raketa. Nikdo nebil zabit a ani zraněn. Zřejmě byla odpálena z jižního Libanonu a souvisí s vývojem syrské občanské války. Tamní diktátor Bašár Asad hrozil židovskému státu odvetou za jeho útoky na syrské cíle. Té se mohlo zhostit libanonské hnutí Hizballáh, jenž je věrným Asadovým spojencem. V neděli v ranních hodinách také dopadly dvě rakety do šíity ovládané části Bejrútu, a to chvíli po té, kdy se Hasan Nasralláh (vůdce Hizballáhu) oficiálně zavázal bojovat po boku Asada až do úplného vítězství. Učinil tak v projevu oslavující třinácté výročí stažení izraelských vojsk z jihu Libanonu. Tedy možností i důvodů je opravdu hodně. (Více v AJ). Napětí se na severní i golanské frontě pomalu stupňuje již řadu týdnů. Vrchní velitel IDF Benny Gantz již minulé úterý varoval syrský režim (i když by se spíše měl bát islamistických povstalců, co mu kempují na hranici) před případnými následky dalšího ostřelování Izraele. (Více v AJ).

O něco dále, vlastně ale blíže. Vláda židovského státu znovu otevřela devítikilometrové palestinské pobřežní pásmo rybářům z Gazy. Informovala o tom minulé úterý izraelská armáda. K omezení lovu došlo po březnovém raketovém útoku na jižní Izrael. Před tímto rozhodnutím mohli Palestinci rybařit až ve vzdálenosti jedenácti mil od pobřeží. Podle dohod z Osla z roku 1993 Izraelci dokonce souhlasili s dvacetimílovým rybářským pásmem. K tomu však nikdy nedošlo. (Více v AJ).  

Blogger za mřížemi. Omri Hayun si jednoho dne dovolil na svém facebookovém profilu kritizovat vládu Benjamina Netanjahua a vyzývat i k občanským nepokojům a skočil na policejní stanici u výslechu. Nebylo to nakonec nic hrozného a byl propuštěn s varováním. Samotné případy sledování izraelských občanů však jaksi podrývají mýtus „jediné pravé demokracie na Blízkém východě“ a ukazují na chování tamního systému. Omri není jediný, koho izraelská polici sledovala. Podobně dopadla i izraelská aktivistka Daphni Leem, kterou nakonec soud doporučil propustit s pouhým varováním. (Více v AJ).

Boj o „Absentee Property Law“. Tento zákon byl schválen v roce 1950 a sloužil ke konfiskaci pozemků Palestincům, kteří uprchli v letech 1947 až 1949. Jinými slovy každému, kdo nežije v Izraeli, je možné zabavit majetek, a je jedno, jestli odletěl do Spojených států a nebo na něj kouká skrz plot z ostnatého drátu. Nyní je také hojně využíván a mnozí arabští obyvatelé Jeruzaléma či blízkých vesnic jsou s ním často konfrontováni. Nejvyšší izraelský soud požádal minulé pondělí o analýzu jeho legálnosti a užívání. (Více v AJ).

Uprchlickým uprchlíkem. Přes sedmdesát procent Palestinců, kteří žijí ve válkou sužované Sýrii, muselo upustit své domovy. Pro některé z nich je to během jejich života již po několikáté. Kolem patnácti procent jich raději rovnou opustilo zemi. Některé uprchlické tábory, jako například Jarmúk u Damašku, se staly místy těžký bojů mezi vzbouřenci a prorežimními vojáky. (Více v AJ). Přestože jsou palestinští uprchlíci v tamním konfliktu oficiálně neutrální, některé jejich frakce o sobě dávají také znát, většinou však pouze od hranice s Izraelem. Například brigáda Abdula Qadera al-Husseiniho se více než před týdnem pochlubila útokem na izraelské pozice na Golanských výšinách. Video zde:

Novinka: Torah tag. Stejně jako muslimové a křesťané žijící na okupovaných územích či v Izraeli musejí nyní i izraelské ženy čelit sprejerským útoků. Minulé pondělí byly nalezeny hanlivé graffiti na domě aktivistky Peggy Cidor ze sdružení Woman of the Wall (Ženy Zdi). Tyto ženy a dívky se snaží vymoci si během motliteb u Zdi nářků stejná práva jako mají muži. V posledních týdnech se jejich případu věnuje velká pozornost v izraelském i světovém tisku. Na svědomí to má velký počet demonstrací i zatčení aktivistek. I díky nim se věci nyní hýbají směrem k větší rovnoprávnosti, avšak za velké kritiky konzervativní a zvláště pak ortodoxní části židovské společnosti. (Více v AJ).

Lidská práva a Palestina. Minulý týden zveřejnila Palestinian Independent Commission for Human Rights (ICHR) svoji zprávu o dodržování lidských práv na palestinských územích. Dokument obsahuje incidenty jak ze Západního břehu, tak i z Gazy. Patří mezi ně mučení, násilí, diskriminace žen, ubližování dětem, atd. V meziročním srovnání se situace trochu zhoršila a palestinská samospráva si nestojí příliš dobře. Čísla však mohou být ovlivněna strachem. Do statistik se totiž počítají pouze oficiální stížnosti, nikoliv všechny případy, které by mohly být odhaleny například nezávislým vyšetřováním. (Celá zpráva v AJ).

Svatba pro 25 000 hostů. Ultraortodoxní židé z celého světa se sjeli na svatbu osmnáctiletého Shaloma Rokeacha a jeho devatenáctileté nevěsty Hannah Batya Penet. Jednalo se o spojení dvou z nejvýznačnějších ultraortodoxní rodů na světě. (Fotogalerie zde).

UNESCu vstup zakázán. Izraelská vláda si minulé pondělí nakonec rozmyslela povolení pro inspektory UNESCO, kteří se měli vydat zkoumat kulturní památky starého města v Jeruzalémě. Jako důvod uvedli „politizaci šetření“ z palestinské strany. Obě strany se přitom 23. dubna dohodly na odstranění pěti antiizraelských rezolucí z agendy UNESCO, za což měl Izrael vpustit inspektory prozkoumat památky, které potřebují opravit či zrenovovat. Součástí dohody byla i „apolitická klausule“ o zákazu návštěvy Chrámové hory a jednání ohledně mostu Mugrabi. (Více v AJ).

Boje, demolice a zatýkání. No a mezi tím vším se na Západním břehu Jordánu roztáčí každodenní okupační kolotoč. Tedy jen několik vybraných zpráv: Izraelská armáda zastřelila kluka (13 let) blízko Ramalláhu; osadníci zbili postiženého chlapce poblíž Hebronu; srážky mezi Palestinci a izraelskou armádou v Jeruzalémě; Izraelci zatkli šest Palestinců během nájezdu na Západním břehu; Izrael nechal zbourat čtyři palestinské domy ve východním Jeruzalémě; atd., podobných zpráv je stále dostatek, lépe řečeno nadbytek.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 29 Květen 2013 09:01 )  

Jiří Kalát

Jiří KalátObjektivita a pravda se těžko hledají ve zničených obydlích, na ukradených polích, vypálených strážnicích či bouřlivých barech Tel Avivu. Obě zmizely s časem a se všemi křivdami, které si obě strany způsobily. V Izraeli i Palestině jsem se je hledat pokusil, ale nalezl jen příběhy popisující jednu událost z různých úhlů. Byly tak děsivě rozdílné, že se mi chtělo věřit na paralelní vesmíry.

Motto: 

„Nic není černé, nebo bílé a ani s odstíny šedi si ve Svaté zemi nevystačíme."



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz