Hra se syrským ohněm

Email Tisk PDF

Svatá země 18. týdne roku 2013: na okupovaných územích došlo k úkladné vraždě izraelského osadníka, za útokem stojí palestinský muž, který byl zadržen izraelskou armádou. Tato událost zvedla vlnu osadnického násilí na Západním břehu.

Podle posledních čísel organizace Reportéři bez hranic nepatří Izrael zrovna mezi ráje svobodné žurnalistiky. V Gaze došlo k neúspěšnému atentátu na tamního představitele Fatahu a úspěšnému mimosoudnímu vyrovnání, jinými slovy zavraždění, džihádistického velitele. No a samozřejmě ještě několik informací navrch.


Trpělivost jednou dojde

„V zásadě se to musí odsoudit, protože je to porušení mezinárodních práv. Na druhé straně naprosto chápu Izraelce, že když tam je dodávka zbraní pro Hizballáh, který si libuje v ostřelování Izraele, že to chtějí překazit, hlavně aby tam nedostali efektivnější a modernější zbraně,“ uvedl podle serveru Lidovky.cz minstr zahraničí Karel Schwarzenberg ohledně nedělního útoku izraelského letectva na skladiště zbraní syrské armády, při kterém zahynulo nejméně 42 vojáků, a další desítky byly zraněny. Ptám se sám sebe, odkdy je pro českého ministra, stejně tak pro Čechy samotné, ospravedlnitelné, a tedy de facto v pořádku, útočit na cizí stát, skrze vzdušný prostor jiného státu?

Libanon se mezitím obrátil na patnáctičlennou Radu bezpečnosti OSN s žádostí zasáhnout proti izraelskému porušování rezoluce 1701, která upravuje vztahy mezi Libanonem a Izraelem po skončení války v roce 2006. „Izraelské letectvo pokračuje v porušování libanonského vzdušného prostoru a v minulých dnech zintenzivnilo svoji aktivitu. Tím hanebně porušuje libanonskou suverenitu,“ píše se podle agentury Reuters v listě směřovaném radě. Izraelská vláda si mnohdy s mezinárodním právem, o tom humanitárním ani nemluvě, starosti příliš nedělá. Blokáda Gazy i úmyslná destrukce palestinských domů na okupovaných územích jsou toho velice častým důkazem. Přesto všechno má židovský stát neutuchající podporu české vlády. Dlouhou dobu jsem tak žil v jistém domnění, že i pro českou, prakticky stoprocentní, podporu izraelského chování existuje určitá červená linie. Očividně tomu tak není a já se hrubě pletl.

Český minstr zahraničí není ve svém hodnocení rozhodně jediný, podobně se již vyslovil i britský ministr zahraničí William Hague, jeho německý kolega Guido Westerwelle či francouzský Laurent Fabius, stejně jako americký prezident Barack Obama. Generální tajemník Spojených národů Pan Ki-mun zaujal k věci „neutrální“ pozicí s tím, že nejdříve musí vyčkat výsledků šetření a teprve poté pronese vyjádření k útoku.  

Izrael se snaží ospravedlnit svůj čin obavou z přepravy zbraní hromadného ničení i dalších moderních technologií ze Sýrie do Libanonu pro tamní islamistické hnutí Hizballáh. Irán přes Sýrii pašuje zbraně do Libanonu již léta, a pokud by měl tendence o důslednější vyzbrojování svých spojenců, nemusel by s tím čekat až do doby občanské války. Stejně tak ani Bašár Asad není na jistém pokraji svého pádu, jak by si očividně mnozí západní politici i novináři přáli, a nemá tak mnoho důvodů pokoušet se transportovat podobné zbraně skupině lidí, jež je v USA i EU považována za teroristkou organizaci a ještě více si tak komplikovat svoji již tak problematickou situaci na mezinárodní scéně.

Podle izraelského deníku Times of Israel poslal Bašár Asad skrze Moskvu varování izraelské vládě s tím, že jakákoliv další operace na syrské půdě se bude rovnat „vyhlášení války.“ Toto prohlášení je trochu problematické, jelikož Izrael a Sýrie jsou v permanentním válečném stavu již od dob Jomkipurské války z roku 1973, může se tedy jednat maximálně o zrušení příměří. K tomu však, podle některých analytiků a komentátorů nemá nynější bašárovský režim sílu ani prostředky.

Izraelské letectvo zaútočilo tedy z velice prostého důvodu. Prostě mohlo. Situace v Sýrii nenaznačuje, že by se vládní vojska mohla vzchopit na nějakou smysluplnou odvetu, což podpořil svým proslovem i velitel „severní fronty“ generálmajor Yair Golan. „Nezvedají se žádné vichry války,“ řekl na každoročním setkání příslušníků brigády Golani minulé pondělí.   Ovšem ani jemu, ani ostatním představitelům vlády, se nepodařilo rozptýlit obavy všech obyvatel, a proto v posledních dnech roste poptávka po plynových maskách a množí se též dotazy na funkčnost i připravenost protileteckých krytů na severu země.

Tzahi Hanegbi, právník strany Likud a blízký spolupracovník Benjamina Netanjahua, se pokoušel ukonejšit syrskou stranu svým prohlášením: „Pokud je zde z naší strany vyvíjena nějaká aktivita, je zaměřena proti Hizballáhu, nikoli proti syrskému režimu.“ Toto může být velice chabá útěcha pro matky, manželky, otce i ostatní příbuzné čtyřiceti dvou mrtvých syrských vojáků, stejně jako pro všechny obyvatele Sýrie, jedno na jaké straně barikády stojí v právě probíhající občanské válce.

Tento rok se nejedná o první izraelský útok podobného charakteru. Již 31. ledna IAF zaútočilo na vojenský konvoj na cestě z Damašku směrem k libanonským hranicím. V ten samý čas bylo také bombardováno výzkumné středisko poblíž Damašku, kde Izraelci předpokládají provoz laboratoří na vývoj chemických a biologických zbraní. Při útocích podle zdrojů ze syrské státní televize zemřeli dva lidé. V pátek 3. května pak došlo k dalšímu toku na vojenský konvoj, údajně z důvodu převozu zbraní libanonskému Hizballáhu.

Otázkou tedy zůstává, jak dlouho bude Izrael provokovat mezinárodní společenství, než ho opustí i jeho poslední spojenci a bude tak následovat osud Jeruzalémského království z dob křížových výprav. Tedy stane se jen problematickou, i když jistě zajímavou, kapitolou v učebnicích historie.  


Krátce ze Svaté země:

Vražda osadníka. Poblíž izraelské osady Yitzhar, přesněji na křižovatce Tapuah, se Palestinec Salam Zaghal vrhl na dvaatřicetiletého Evyatara Borowského a izraelského osadníka ubodal k smrti. Poté mu ukradl jeho automatickou pušku, kterou měl tento izraelský „civilista“ u sebe a pokusil se zaútočit na vojáky IDF. Ti ho postřelili a poté transportovali do nemocnice. Útočník byl teprve před měsícem propuštěn z izraelského vězení, kde si odpykával trest za útoky na Izraelce. Podle bezpečnostních složek ho zřejmě k útoku vedla touha prokázat svoji odhodlanost palestinské věci, jelikož jeho bratr byl několik dní před útokem souzen palestinským soudem pro údajnou kolaboraci s izraelským okupantem. (Více v AJ). Tento incident následovaly rozhořčené reakce osadníků pocházejících z Yitzharu i některých dalších osad, kteří na vrcholku shlížejícím na místo činu vztyčili nelegální outpost, který izraelská armáda zbourala. K osadnickému násilí pak docházelo i na jiných místech okupovaných území. (Více v AJ).

Nesvoboda slova. V žebříčku aktuálního indexu svobody médií organizace Reportéři bez hranic, si Izrael o dvacet příček pohoršil oproti roku 2011, a tím se posunul až na 112 místo. Tento pokles je možné vysvětlit cílenými útoky proti arabským novinářům pokrývajícím krátkou válku s Gazou i jejich sídlům na konci minulého roku. Stejnou měrou se též podílí na pravidelném znepříjemňování života akreditovaným i neakreditovaným novinářům. Do skupiny druhé patří i velké počty nezávislých fotografů a bloggerů, kteří za svoje úsilí mnohdy zaplatí deportací ze země, v horším případě vězněním (ti zahraniční), problémy s izraelskou policií či vlastní rodinou (ti izraelští). (Více v ČJ).

Zatýkání a vražda v Gaze. Policejní složky Hamásu provedly hromadné zatýkání místních „Saláfistů“. Toto opatření následovalo dva dny po izraelském leteckém útoku na palestinskou enklávu. Během jízdy na motocyklu byl raketou izraelského letectva zavražděn Haitham al-Mishal. Podle izraelských informací se jednalo o devětadvacetiletého džidádistu, který se vyznal ve výrobě bomb a podílel se na řadě útoků proti Izraelcům (Více v AJ). Zatčení byli obviněni z krádeže zbraní vládnoucího hnutí a několika dalších přečinů. Hamás se tak zřejmě snaží Izraelcům dokázat, že pásmo ovládá a dodržuje podmínky dohod z konce minulého roku, které byly uzavření po krátké válce. Příbuzní zatčených se dožadují okamžitého propuštění vězněných. (Více v AJ).

Google uznal Palestinu. Představitelé židovského státu nebyli příliš potěšeni, když se minulý pátek médii roznesla zpráva o tom, že světový gigant Google uznal Palestinu, tedy alespoň na svých stránkách. Na palestinské mutaci vyhledávače se tak změnila slova „Palestinská území“ na prosté „Palestina“. (Více v AJ).

Střelba v Palestině. Poblíž izraelské osady Mitzpe Jericho na okupovaných územích došlo minulý čtvrtek ke střelbě. Cílem se stala izraelská dvojice a podezřelým útočníkem je zatím neznámý Palestinec. IDF propátrala okolí, ale útočníka nezadržela. K napadení došlo v těsné blízkosti jedné z turistických atrakcí oblasti, kterou je Wadi Qelt se svým křesťanským ultraortodoxním klášterem Svatého Jiří. (Více v AJ).

Hamás se chlubí. Podle islamistického hnutí, jež ovládá pobřežní pásmo, užívají obyvatelé pod jeho vládou mnohem více svobody než ti, kteří žijí pod zákony palestinské samosprávy vedené prezidentem Mahmúdem Abbásem. Tomuto tvrzení však oponují mnohé lidskoprávní organizace usídlené v Gaze. (Více v AJ).

Přeživší holocaustu si ztěžují. Třiaosmdesátiletá Dora Roth si nebrala servítky, když se opřela minulý týden do vlády židovského státu. Vyčetla mu totiž jeho neuctivé chování k těm, jež přežili německé vyvražďování během druhé světové války. Ptala se zvláště na to, kam se poděly peníze určené přeživším, jak s nimi bylo naloženo a pokud dobře, jak je možné, že mnozí z těch nejpotřebnějších trpí chudobou, žijí a umírají v nedůstojných podmínkách. (Více v AJ).

Útok na Fatah. Gazou se v pondělí opět nesl zvuk výbuchu. Tentokráte to nebylo izraelské letectvo podnikající jeden ze svých náletů, ale půl kilogramová bomba umístěná pod autem jednoho z místních představitelů Fatahu Monthera al-Bardawiliho. Podle mluvčího místní police byl však atentát neúspěšný a nikdo při něm nebyl zraněn. (Více v AJ).

Tento týden zakončíme několika videi ze západního břehu Jordánu. Obě procházejí z produkce nadšenců spolupracující se izraelským internetovým portálem +972, první se týká zatýkání „dětského teroristy“ ve městě Hebronu:

a druhé pro změnu monitoruje útok izraelských násilníků z osady Yitzhar na palestinskou vesnici Asira al-Qibliya:

Mapa zdroj: Haaretz

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Jiří Kalát

Jiří KalátObjektivita a pravda se těžko hledají ve zničených obydlích, na ukradených polích, vypálených strážnicích či bouřlivých barech Tel Avivu. Obě zmizely s časem a se všemi křivdami, které si obě strany způsobily. V Izraeli i Palestině jsem se je hledat pokusil, ale nalezl jen příběhy popisující jednu událost z různých úhlů. Byly tak děsivě rozdílné, že se mi chtělo věřit na paralelní vesmíry.

Motto: 

„Nic není černé, nebo bílé a ani s odstíny šedi si ve Svaté zemi nevystačíme."



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz