Pohodlné modly, diktát názorové korektnosti

Email Tisk PDF

„Jak lehce a nenávratně může být člověk stržen do víru tím, že nic nedělá, že mlčí z přechytralosti nebo z oportunismu, že je zbabělý nebo z jiného důvodu nečinný…“

H. B. Gisevius (1904-1974) - jeden z mála, co unikl represivnímu aparátu Velkoněmecké říše



 

 

Není vůbec nic špatného na tom, když lidé hledají inspiraci či určité ideály. Problém nastává tehdy, když se lidé či události začnou cíleně propagandisticky retušovat. Pak se po letech z lidí se svými světlými i horšími stránkami stávají nedotknutelní polobohové, které není radno podrobit kritickému zkoumání, aby se náhodou nenabourala vytvořená nereálná představa určité skupiny obdivovatelů dotyčného člověka. Je to špatně hned z několika důvodů – předně to vytváří falešnou představu bránící poučení se z chyb, kterých se nikdo nikdy nevyvaroval, a také se z rozcestníku, ke kterému je možné přijít pro poučení, mnohdy stává sám cíl.

Učebnicovou ukázkou budiž kritizování prezidenta Zemana za jeho návštěvu Číny v roce 2014 a 2015, kam se svezli i někteří podnikatelé. Za to byl kárán a odsuzován, někteří komentátoři se mohli zbláznit, neb přeci Čína stále pošlapává lidská práva. Neudělal však nic jiného než Václav Havel v roce 2001, když navštívil amerického spojence Saúdskou Arábii, která si s dodržováním lidských práv vrásky rozhodně nedělá, a veřejné popravy setnutím hlavy či bičování nepohodlných osob nejsou ničím ojedinělým. A světe div se, s Havlem jeli i zástupci českých firem. Mimochodem, vadilo snad někomu z pohoršených komentátorů či novinářů groteskní jmenování Saúdské Arábie do čela Rady OSN pro lidská práva?

Až tragikomický rozměr získává postřeh Chomského o šesti předních latinskoamerických intelektuálech, jezuitských kněžích, zabitých v prostorách jezuitské univerzity elitní jednotkou salvadorské armády, kterou vycvičili v USA. Hned poté Václav Havel navštívil USA, kde před Kongresem sklidil bouřlivý potlesk, neb USA popisoval jako „obránce svobody“. Tito „obránci svobody“ však zabili půl tuctu jeho protějšků. Kdokoli, kdo zmínil tuto událost, byl veřejně odsouzen a vyvolalo to proud hysterie (viz kniha Chomsky: Západní terorismus). Časem se na tyto paradoxy pochopitelně zapomíná.

Celý tento matrix kolem nás je určen k tomu, aby nás vedl ke svobodě. Svobodně volit, rozhodovat se a sám za sebe, za svůj život převzít zodpovědnost, což s sebou nese i možnost chybovat. Bezduchý konzum je zde proto, abychom sami za sebe rozhodovali, zda mu chceme podlehnout či ne. Reklama od toho, abychom si sami zvolili, zda podlehneme klamu (re-klam-a), či se zasmějeme a uděláme čelem vzat. Nemusíme víkendy trávit nakupováním nějakých hloupostí, ale v přírodě; lze se zaměřit, alespoň v rámci třeba i značně omezených možností více na kvalitu než kvantitu. Takto rozlišovat a na základě toho volit jde samozřejmě až od určitého věku člověka, u dětí ne. Proto reklama cílená na děti je pěkné svinstvo. Děti sycené již odmala reklamou mají v dospělosti rozlišovací schopnost značně otupělou a nabídku vnímají jako svou bytostnou potřebu.

Mahátma Gándhí kdysi prohlásil: „My musíme být tou změnou, kterou si přejeme vidět ve světě kolem nás.“ Tím, že se vytvářejí modly, se ochuzujeme právě o tu pozornost, která by měla směřovat k práci na sobě a ke smysluplným aktivitám. Je přeci snadné obléknou tričko s podobiznou např. Václava Havla a opájet se představou, jaké by to bylo, kdyby punker Karel byl na Hradě. Otázkou zůstává, k čemu nám to je, a proč takto smýšlejícím skupinkám věnují média tolik pozornosti. Snad proto, aby ti ostatní konečně „pochopili“ a vytvořil se tak jeden myšlenkově sterilní homogenní monolit lidské masy? Pokud ulpíme na nějaké své idealizované představě pánů zlatoústých, ať už jím je kdokoliv, ochuzujeme tak především sami sebe. Předsudky nás připravují o možnost poznávat věci, které nezapadají do našeho ideologického schématu a citová zaujatost nedovoluje zkoumat události či veřejné osoby nezaujatě a objektivně.

Každá doba přináší své problémy. Nemá moc význam šroubovat současnost na minulost a v ní hledat řešení, ale je možné hledat paralely a z nich se poučovat. Celý náš život je odezvou na naše vlastní kladené otázky, jejichž odpovědi pak žijeme v reálném životě. Pokud se netážeme a nehledáme sami za sebe odpovědi, ale jen tupě přejímáme názory nám podsouvané a očkované do našich myslí bez kritického přezkoumávání, co pak můžeme očekávat?

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 19 Únor 2016 12:04 )  

Jiří Bátěk

 

P6104439Mám rád četbu (spiritualita, literatura faktu), pobyt v lese (bez motorek), sázení stromů, trhání plodů,

pěstování kaktusů, brnkání na kytaru a dá-li Múza, něco napíšu. A svého času radost z jízdy na kole.

Teď volný čas zaplňují převážně děti.

 

Motto: „Většinou si to, co každý pokládá za jisté, zaslouží přezkoumání“. Lichtenberg

 



banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz