Vše o Josefu Ruszelákovi

Email Tisk PDF

 

Josef-Ruszelák autoportrétNové knihy o výtvarnících jsou nepochybně vítané zejména mezi příznivci umění. Jestliže je osobnost, jíž je kniha věnovaná, současná, je pro nejbližší a přátele zaručeným lákadlem. Vždyť ledakterý může být zahrnut do sepsaných dějů. Právě tak je tomu v knize Josefa Ruszeláka s titulem Život je za dveřmi. Autor ji vydal v říjnu vlastním nákladem ve Zlíně, kde je doma.

 

 

 

Víc než monografie

Malíř, grafik, ilustrátor a divadelní výtvarník (podružně i fotograf) Josef Ruszelák (nar. 1938) je nikoliv jen v regionu známým umělcem, členem Sdružení Q v Brně. V době před koncem dlouhé práce na sestavování knihy napsal autorovi tohoto článku: Nevěřil jsem si, jen jsem věděl, že nechci dělat monografii, jak je znám, že jsem se chtěl jen ohlédnout za tou hromadou let a dozvědět se, jaký jsem prožil život. A co by říkala moje maminka, která mně potichu fandila a sem tam pochválila, a co by říkal můj otec, který mě brával jako nepraktu a nešiku. Při listování se divím, kdy a co všechno jsem páchal.

 

Výsledné osobní dílo je tedy z autorova rozhodnutí vlastně víc, než monografie. Je to rozsáhlá cesta (hlavní a mnohé odbočky) jeho životem, uměleckým i soukromým. Sestává ze vzpomínek bohatě ilustrovných fotografickou dokumentací. Ovšem ta direktně umělecká část, která by bez onoho Ruszelákova širokého záběru do životů a náklonností členů rodiny a přátel byla právě tou nechtěnou monografií, neschází. Autorova tvorba, rozvíjená v čase v rozličných tématech a formách, je přiblížena opravdu bohatě. Zaslouženě, protože, nechť je to jak chce, obrazové a textové přiblížení Ruszelákovy tvořivé pracovitosti je ve shrnutí tím, co čtenáři říká, kdo je autor, jaká byla jeho dosavadní dráha umělce. Vše ostatní je, dokonale v intencích Ruszelákova záměru, mnohoúhelnou reflexí podmínek a situací, za nichž se vše událo. Tedy snad nepostrádá výstižnost mínění, že Ruszelák jsou dva důkladně srostlí v jednoho – umělec osobitého výrazu, podmíněného citem k lidem a přírodě, a kronikář, který je neustále rozechvíván vším, co bylo a je, odtud titul knihy, za dveřmi a čeho byl účasten.

 

Autor ruszelákovské monografie by jistě volil (třeba i ve spolupráci s umělcem), o čem a jak psát, co akcentovat, co vypustit. Ruszelák rozvrhl koncept, v němž takovéto problémy neřešil. Sepsal, vyhledal, poskládal a vydal o sobě bezmála vše. Od nynějška není výtvarným publicistům třeba po ničem, co se Ruszeláka týká, pátrat. Vše jim v knize poskytuje na způsob přebohatě obloženého podnosu s pochutinami srovnanými s ohledem na tok minulého času. Řečeno souhrnně: Život je za dveřmi je instantním Ruszelákem. Slovem a obrazem. A na četných místech nádavkem s přivysvětlujícími kratičkými komentáři v malých našikmo graficky „vložených“ rámečcích.

 

 

Od malířských začátků k dnešku

Ruszelákova kniha má třináct kapitol (autor netrpí triskaidekafobií) s titulky Malířské začátky, Malba kolem osmašedesátého, Volna grafika, Vděčné téma - stromy, Pyromachie, Návrat k malbě, 35 let výtvarníkem ve zlínském divadle, Užitá grafika, Obrazy v interiérech, Jak šel život, …a ještě Michalův příběh. Osobní a vztahové kapitoly doprovází velký počet dokumentačních fotografie. Kapitoly umělecké zdobí bohatý výběr reprodukcí výtvarných děl. Ukazují průřez dosavadní Ruszelákovou tvorbou. Je jistě škoda, že z bezmála tří set padesáti barevných reprodukcí výtvarných artefaktů je jen čtyřicet celostránkových.

 

Ruszelákova tematicky, formálně a účelem široce založená tvorba vždy vyvolávala zájem kritiků a kunsthistoriků, psali o ní, kniha je připomíná, František Brüstl, František Dvořák, Nina Dvořáková, Bronislava Gabrielová, Ludvík Kundera, Igor Zhoř, Jaromír Zemina, Václav Zykmund a další. V běhu let je nejvíce zaujal, proto o něm psali s porozuměním a uznáním, Ruszelákův početný cyklus pastelů Stromy, dále grafický soubor slepotisků Bílá na bílé, abstraktní tisky z fragmentů desek a rozsahem i uměleckou hodnotou velké dílo v oblasti užité grafiky, rostoucí do mohutnosti po třicet pět let (1957 – 1992) autorova působení ve zlínském divadle.

 

Z přátel byl Ruszelákovi nejblíže Ludvík Kundera. Svými znalostmi problematiky výtvarného umění byl mu rádcem i podporovatelem. Společně uskutečnili mnoho výletů a zahraničních cest za uměním. Ruszelák je autorem výstavy Hora dění, přibližující Kunderův život a tvorbu. Dnes je výstava součástí stálých expozic Moravského zemského muzea v Brně. V knize je připomenut Kunderův článek s titulem Lesy Josefa Ruszeláka. Zde jeho úvodní část:

 

Maluje-li někdo, tak jako Josef Ruszelák, po řadu let a zrovna v této době jen a jen les a lesy, nutně se zvedá otázka, co to říkám: hned celý chumel otázek. Vyjmu z nich pouze dvě. Ta první je téměř dětská: Proč? Proč, pod tlakem čeho a z jakých pohnutek se malíř vrhl do této, dnes ne pravě běžné specifické oblasti? Řekl bych, že hledal útěchu. Život ho tvrdě křísl a sto metrů za jeho domem začínal les. Jeho ticho, jeho samota, jeho přírodní elementárnost působily blahodárně. Ovšem: pod pláštěm melancholie. Ten plášť (mám-li zůstat u tohoto romantického obrazu) se začal vzdouvat, řasit, vznášet a uvolňovat teprve ve chvíli, kdy drsnost života poněkud ustoupila a začala se prosazovat poetika, výtvarný názor, princip. Tím jsme u otázky číslo dvě. Jaký je ten princip, jenž – když obrazy se zvolna vrstvily – se nutně musil vyhraňovat a vyhranit? Jaká vznikla poetika, z jakých uměleckých východisek a k jakým cílům směřující? Jako vždy bylo prvé stadium víceméně popisné. Sondy, ohledávaní terénu, studium jednotlivých stromů, letmé záznamy. Klenba lesa, potok, tůň, nad stromy kroužící dravci, slunce. Hluboce horují pro zákon o přeměně kvantity v kvalitu. Když Josef Ruszelák namaloval patnáctý či dvacátý pastel na téma les, byl tu už zjevný pohyb od trpnějšího přepisu reality k jejímu svébytnějšímu vidění i ztvárněni. Nabízejí se tu dva protipóly: buď je cesta k lesům návratem k pralesu, to znamená, že kořeny, větve, hlína, kmeny a kameny ve veliké změti se jakoby figuralizují, mění se v hemžení skřítků a skřetů, v jakýsi fantastický realismus; anebo se malíř soustřeďuje na hru a souhru tvarů a světla a vytváří si svůj les cestou soustředěné stylizace a abstrakce. Josef Ruszelák jde asi právě touto druhou cestou, a jestliže občas naznačí možnost fantaskního, byť hodně pozakrytého, „zalidněni“ lesa, je to – zatím! – výjimka potvrzující toto pravidlo.

 

V závěru knihy Ruszelák procítěně vzpomíná na výtvarně talentovaného syna Michala, jehož život v jinošství přervala nevyléčitelná choroba.  

                 

 Ukázka:

 

 

 

 1 Josef Ruszelák Život-je-za-dveřmi titulní-strana2 Josef-Ruszelák Velké-mlčení olej-na-plátně 120-x-740-cm 19683 Josef-Ruszelák Slunce-nad-studánkou-II pastel 100-x-40-cm 1988

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

4 Josef-Ruszelák Plakát-k-dramatu-Bertolta-Brechta-Muž-jako-muž 19725 Bílé na bílé

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1) Josef Ruszelák: Život je za dveřmi, titulní strana

2) Josef Ruszelák: Velké mlčení, olej na plátně, 120 x 740 cm, 1968. Foto: archiv autora

3) Josef Ruszelák: Slunce nad studánkou II, pastel, 100 x 40 cm, 1988. Foto: archiv autora

4) Josef Ruszelák: Plakát k dramatu Bertolta Brechta Muž jako muž, 1972. Foto: archiv autora

5) Josef Ruszelák: Bílá na bílé, reliéfní tisk, 1988, 14. list, 195 x 90 mm. Foto: archiv autora

 

 

Josef Ruszelák se narodil 16. června 1938 v obci Nětčice (Zdounky), raná dětská léta prožil v Těšnovicích, od roku 1946 žije ve Zlíně. Je absolventem Střední uměleckoprůmyslové školy v Uherském Hradišti. Od roku 1967 uskutečnil na sedmdesát samostatných výstav a zúčastnil se více jak stovky kolektivních výstav u nás a v zahraničí. Významné jsou jeho účasti na výstavách české grafiky – Grafika roku (Praha), Moravská grafika (Brno), Současná česká grafika (Praha), Experimentální česká grafika (Berlín, Německo), Meditativní grafika z Čech (Graz, Rakousko), Bienále české grafiky (Ostrava), Santo André (Brazílie), Kuala Lumpur (Malajsie).

 

Josef Ruszelák: Život je za dveřmi. Vydal a graficky upravil autor. 264 strany, 493 barevné obrázky, 297 černobílých obrázků, tisk Graspo CZ, Zlín.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 10 Listopad 2017 12:47 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Literatura pro děti

25. listopadu od 10:00 do 17:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB