Júlie Piačkové a Igora Piačky cesty k snovým vizím

Email Tisk PDF

GALERIE-12 Náměšť nad Oslavou foto galerie12Nemnoho privátních galerií má to štěstí, že vznikly na místě zvláště pěkném. V tom smyslu pěkném, že snad ani ne skrze stavby, v nichž jsou, ale zejména pro prostředí, v němž se nacházejí. 

Ve vztahu k běžnosti je to prostředí tak jiné, tak přitažlivé, že už sám tento fakt je první příčinou hojnosti pravidelných návštěvníků. A je-li každým rokem k onomu prostředí přidán solidní výstavní program, je i opakovaná návštěva takové galerie potěšením.     

 Mezi moravskými privátními galeriemi, jichž se to podle mého mínění týká, je Galerie 12 Ludmily Tasovské v Náměšti nad Oslavou (na snímku nahoře). Jméno má podle domovního čísla v Kaštanové ulici a ta je dostala od kaštanů v sousedním zámeckém parku. Galerie stojí k zámeckému parku zády (s přezíravostí to nesouvisí). Před ní je dvůr, za pěkného počasí místo vernisáží. Umělecká nálada dvora je opřena o kované sochy a objekty Pavla Tasovského, manžela galeristky. A povšechnou náladu podporuje stálá přítomnost drobností z přírody a ze souvislostí bytí Tasovských.

 

Júlia Piačková a Igor Piačka

Letošní prázdninový výstavní program Galerie 12 vyplňuje výběry z individuální tvorby manželská dvojice současných slovenských malířů a grafiků Júlia Piačková (* 1961 v Hlohovci) a Igor Piačka (* 1962 v Třebíči) - níže na snímku Galerie 12. Výstava má přiléhavý titul Obrazy nad Oslavou.
     Piačková studovala na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, odkud si odnesla ovlivnění především prof. Igorem Rumanským (jednoduchá, pevná linie portrétní kresby). V 90. letech a v následující dekádě učila adepty keramického oboru. Věnuje se malbě, je zaujata krásou hlubotiskové grafiky. Piačku, po matce Moravana, zdrželi v Třebíči po narození jen pár dnů, pak cestoval za otcem na Slovensko. Na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě studoval u prof. Albína Brunovského, jímž je principiálně ovlivněn. Rok byl na Královské akademii krásných umění v Bruselu. Od začátku 90. let je příštích třináct roků pedagogem na své alma mater. Maluje a věnuje se grafickým technikám hlubotisku a jejich kombinacím. Je členem prestižního Sdružení českých umělců grafiků Hollar.

Julia a Igor Piačkovi

 

 

 

 

 

 

 


Stále tytéž otázky
Kde je základ tvůrčího hledání? Jak se tříbí výtvarný názor? Kde pramení svéráznost estetického vidění? Tři podstatné, stále stejné otázky. Jsou na ně uspokojivé odpovědi? Do jisté míry ano. A může jich být řada, každá jiná. Ale žádná vyčerpávající. Konečné odpovědi, bylo-li by jich možno dosáhnout, by tak jako tak prostor tázání nevyplnily, jen by jej připravily o atmosféru příznačné zvlněnosti. Nabízím své zkušební odpovědi, vztažené k Júlii Piačkové a Igoru Piačkovi:

Jsou to otázky spojité, řetězí se. Východiska tvůrčího hledání Piačkové a Piačky (připomeňme, že nepracují pospolu, že jejich tvorba je individuální) leží z aspektu obsahu i formy nepochybně v míře ovlivnění vysokoškolskými pedagogy – Igorem Rumanským (Piačková) a Albínem Brunovským (Piačka) – co do akcentování kresby jako fundamentu sdělení obsahu, a co do orientace na lidskou bytost a originalitu ztvárnění proměn její existence. Výtvarný názor se tříbí životem založeným na tvůrčí soustavnosti. A k estetickému vidění si nejdříve připomeňme, že k estetickému se pojí krásné, vzbuzující pocit libosti. Protože na různé lidi působení krásno různě, plyne z toho, že recepce krásna má svérázné rozměry, že pramení ve sdružení schopnosti myšlení, letory a emocí.

 

Surrealismus bez revolučnosti
U Júlie Piačkové a Igora Piačky nepřehlédneme přítomnost surrealistických tendencí. Chilský výtvarník a esejista Enrique de Santiago, věren duchu nejčistších surrealistických tradic, napsal v revui Matérica v souvislosti s loňskou mezinárodní surrealistickou výstavou Las llaves del deseo v Kostarice: Surrealismus ve své historii, od vydání Prvního manifestu surrealismu v roce 1924, nebyl nikdy mrtvý, naopak se proti jiným uměleckým proudům projevil v každé dekádě, na každém místě, s novým elánem. V tomto smyslu byly výstavy surrealismu (…) vždy aktuální demonstrací třímající živý oheň k osvětlení snů. A má-li surrealismus žít, nesmí pozbýt nic ze své permanentní revolučnosti. V tom duchu Enrique de Santiago dospívá k těmto vybízejícím slovům: Stačí už jen založit požár starých zákonů a předpisů, být popravčí četou střílející verši po těch, kteří nás po staletí zneužívali.Jak je to krásné čtení! Je ale surrealismus dnes stále týmž surrealismem, jakým byl před druhou světovou válkou? Když není, co zbylo z toho původního? Rozhodně zůstal, v modifikované podobě, aktuální demonstrací třímající živý oheň k osvětlení snů. A v tom je stále krásný. Avšak ze své permanentní revolučnosti, řekl bych, nemálo ztratil.
     Tam, kde při hovoru o malířských a hlubotiskových grafických realizacích Júlie Piačkové a Igora Piačky zmiňujeme surrealistickou tendenci, máme na mysli tendenci veristickou. Ta v dokonalém předmětném provedení vyzvedává na stupních imaginace představy snového a fantazijního charakteru. U Piačkové jde především o magickou malbu Sibyla, jejíž tichá poetika odkazuje k Brunovskému. Od Piačky je to rozměrný narativní diptych Sen a dynamický obraz Bosorky. Nadreálné prvky nejsou však důvodem k označení sledovaných autorů za surrealisty. Vždyť aktuální výstava v účelném výběru exponátů ukazuje, že se vyjadřují i prvky realistickými (oba), expresivními (Piačka), lyrickými (Piačková). Jsou univerzalisty, bez tužby svázat se s určitým stylem a nepřekračovat jeho dimenze. To je jejich manifestace tvůrčí svobody.

     
Zviditelněná vnímání
Obrazy a grafické listy nejsou výpovědí o krásách světa, ale o podobě umělcova vnímání a tvořivé schopnosti učinit ono vnímání i onu schopnost viditelnými. A je-li tomu tak, jak bylo již dávno napsáno, že každý umělecký artefakt postavený před veřejný pohled, se osvobozuje od závislosti na tvůrci a vším, co nese na povrchu i uvnitř sebe, hledá spřízněné duše, pak soudím, že k dílům Piačkových přimknuly se už četné duše.
Od začátku druhé dekády třetího tisíciletí jsem vícekrát četl v různých tiskovinách a webech, že závěsný obraz v nové etapě kulturních dějin vyspělých civilizací skončil svoji přítomnost, a že individuální tvorbu předstihl skupinový výtvarný projev. Štěstí, že to dosud zůstává jen přáním nejrevolučnějších uměleckých teoretiků.  

 

Ukázka z tvorby:

 Igor-Piačka BosorkyIgor-Piačka Ty-a-KarpatyIgor-Piačka SenJúlia-Piačková Sibyla

 

 

 

 

 

Júlia-Piačková Den-čápaJúlia-Piačková Soumrak-havraníIgor-Piačka PolibekJúlia-Piačková Jih

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Popisky:

1/ Igor Piačka: Bosorky, olej, akryl na plátně, 2011. Foto: Jan Dočekal

2/ Igor Piačka: Ty a Karpaty, olej, akryl na plátně, 2013. Foto: Jan Dočekal

3/ Igor Piačka: Sen, olej, diptych, akryl na plátně, 2011. Foto: Jan Dočekal

4/ Júlia Piačková: Sibyla, akryl na plátně, 2016. Foto: Jan Dočekal

5/ Júlia Piačková: Den čápa, autorský hlubotisk. Foto: Jan Dočekal

6/ Júlia Piačková: Soumrak havraní, autorský hlubotisk. Foto: Jan Dočekal

7/ Igor Piačka: Polibek, olej, akryl na plátně, 2015. Foto: Jan Dočekal

8/ Júlia Piačková: Jih, akryl na plátně, 2011. Foto: Jan Dočekal

 

Obrazy nad Oslavou, Júlia Piačková, obrazy, grafika, Igor Piačka, obrazy, grafika, Galerie 12, Kaštanová 12, Náměšť nad Oslavou. Výstava je přístupná do 17. srpna 2017, otevřena je od úterý do neděle od 13. do 17 hod., v pondělí zavřeno, mimo uvedenou dobu po domluvě na telefonním čísle 724 301 621. www.galerie12.cz, facebook:galerie12

Zdroje:
http://www.piackova.szm.com/,
http://www.igor.piacka.com/index.php
http://www.revistamaterika.com/es_materika_11/entremos_en_materika.html

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 28 Červenec 2017 08:30 )  

Jan Dočekal

Jan Dočekal

historik umění, výtvarník, publicista

* 12. července 1943 v Třebíči

Vyučil se frézařem, studoval dějiny umění a estetiky, byl dělníkem, technologem, reklamním výtvarníkem, obchodním ředitelem v tiskárně, učitelem výtvarné výchovy.

Vydal: Grafika Maxe Švabinského (Muzeum a galerie Dačice, 2001), Všední věci / Za prahem umění (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2004), Recenze Texty Rozhovory (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2005), Rozhovory 2005 – 2013 (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2014), je editorem knihy vzpomínek a básní Vlastimil Toman - Životní cesta (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2015).   

 



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Literatura pro děti

25. listopadu od 10:00 do 17:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB