S Gruberem plujme Mořem nesamozřejmého života

Email Tisk PDF


Gruber výřez obal10. března bude spisovateli Václavu Gruberovi (kterého neznám jen z Obce spisovatelů) pětašedesát. Obálky rovných deseti jím psaných publikací můžete zhlédnout tady (https://www.megaknihy.cz/19602__vaclav-gruber?p=1), nicméně je to autor řádky dalších knížek i časopiseckých povídek. Gruberovy prózy Řeka a Moře se přitom těm ostatním poněkud vymykají, a to nejen nápadným duchovním akcentem, což podtrhává i jednotná úprava SURSUM AGENCY s. r. o., spadající pod vydavatelství Miroslav Klepáček – SURSUM.

 

 


Zatímco Řeka (2015) na mě udělala výrazný dojem, k Moři (2016) hned vyslovím výhradu. Není přímkou a jistě, putování po Řece také netvořilo čáru, nicméně tah proudu fungoval nezapomenutelněji než rozvlněná masa vodstva.


Ale to neznamená, že by i Moře nezprostředkovalo čtenářům zážitek, a co víc, příběhové linie se zde proplétají hned dvě. Jedna až chirurgicky realistická a druhá vzpomínkově až snově fantazijní.


Ten první, realistický proud čerpá přitom z problému, jehož řešením byli pověřeni lékaři a který by zdrtit psychiku mnohého pacienta; náš hrdina Jan (známý už z Řeky) ovšem míří do boje s Gruber obalodevzdanou statečností a vztyčenou hlavou. Ví, co může čekat. A „fantasy“ část?


Lze ji chápat i jako pouť pacientovou duší v momentě, kdy je fyzická schránka v ohrožení, ba můžeme jí rozumět jako vykouknutí až za mez pozemského života. Skrze sen.


Praktičtí lékaři, do jejichž cechu autor náleží, přitom obvykle neslyší moc rádi o údajné všudypřítomnosti psychosomatického původu různých problémů svých pacientů. Ale to nic nemění na tom, že zde podobná spojení existují a neměla by se obcházet, přičemž Moře je dle mého názoru až jakousi literární verzí právě té diagnózy, již udělá dobrý doktor-psychosomatik.


Gruberův krátký román (fakticky spíše dvě vzájemně propletené povídky) je dobrý v tom, že zcela samovolně, přirozeně dosahuje kontrapunktu. Dvě odlišné části si rafinovaně odpovídají a četba je tak místy až (úspěšným) pronikáním mezi Scyllou a Charibdou. Nejen z Odyssey a dalších bájí se tu však vychází, ale třeba i z Robinsona či Ostrova pokladů... A i paličatý Thor Heyerdahl vstoupí do textu.


„Znám tě,“ říká mu hrdina v prvním momentě setkání. „Táta mi četl z tvojí knihy.“ A vzpomíná a život jistěže není nekonečný a (skutečně) není nutno ho chápat jen co veslování po řece, nýbrž také jako titulní Moře, které i „napříč“ disponuje rozměry: a mnohé se „položené osmičce“ blíží.


Kniha připsaná „Alence“ je textem přístupným více interpretacím, ale tady uteču podobné analýze a možná nekorektně prozradím, že znám i autorovu sympatickou ženu Alenu. Nemohla, jsem si jist, nebýt nepotěšena oním věnováním a knihou jako takovou. A ostatní čtenáři? Dle vlastní zkušenosti mohu říct, že uhranutí, očarování, stržení a uvěření předestřeným legendám se může konat asi tak po přečtení třiceti stran. Právě po nich totiž jsme přeladěni a dál již léčeni, a to nejen vodu. A Moře? Tato kniha je nemegalomanský, malý a jednoduchý, ale triumf. Triumf pocitů. Vyvstávají až magicky z vln, a zatímco někdo jiný takříkajíc vaří díla „z vody“, zde se tvůrci až zázračně povedlo vybudovat vesmír a svět, nad nímž by si, kdo ví, možná i ten Moody sedl na bobek.

 


Václav Gruber: Moře. Fotografie David Kratina. Vydalo nakladatelství Miroslav Klepáček – SURSUM. 2016. 104 stran. ISBN 978-80-7323-298-6

 


Ukázky
Jan odložil skleničku se zbytkem whisky na stolek a znovu vzal do ruky láhev s obrázkem plachetnice. „To je clipper,“ řekl zamyšleně, „tak krásné lodě teď už snad ani nejsou.“


„Lodě jsou různé,“ pokrčil rameny Engel.


„Co za člun měl vlastně Chárón?“


„Pramici,“ odpověděl Engel, „byl to převozník, převážel duše z jednoho břehu na druhý...“


„Byl...?“ Jan se znovu zadíval na obrázek lodě. „Jako dítě jsem si před usnutím představoval, že moje postel je loď a já se vydám na cestu. Vybíral jsem, co musím naložit, kdo se mnou pojede... Vždycky jsem si představoval, že to bude cesta po řece...“


Na řece je to snadné. Pravý břeh, levý, dno také nebývá moc daleko... A proud tě nese...


„S tímhle,“ Engel ukázal na láhev s plachetnicí, „se na normální řeku nevejdeš.“


---


Když máš loď a k lodi kapitána... Hospoda byla nedaleko od přístavu, dveře byly otevřené a do nízké jizby zahalené kouřem bylo zvenku vidět. U nejbližšího stolu seděli tři opálení námořníci a pili rum. Vedle stál asi šestnáctiletý mládenec a mluvil s vysokým statným mužem, který měl levou nohu amputovanou těsně pod kyčlem a opíral se o berli zaklíněnou pod levou paží. Ten kluk se za chvíli vydá zpátky k vodě, aby předal vzkaz od Johna Silvera kapitánovi škuneru, který se jmenuje Hispaniola. Za několik dnů se vydají k ostrovu Pokladů a budou tam bojovat s piráty, které povede právě tenhle jednonohý John Silver...


„Jime!“


Otočil se.


„Pojeď na moře radši se mnou.“


Usmál se. „Dnes nemůžu, pane, jsem plavčík na Hispaniole a plujeme hledat poklad. Dnes opravdu nemůžu.“


„Tak zítra...“


„Proč já?“ zasmál se Jim Hawkins.


„Ne každý dokáže snít o cestě na druhý konec světa.“

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB