Cyklo-šípologie

Email Tisk PDF

 

Rychlé šípy přebalJestliže může mezi pošetilci bujet věda zvaná šípologie, pak nepochybně existuje i její sportovní podmnožina a cyklo-podmnožina této podmnožiny.

 

 

Zkoumat sporty Rychlých šípů je poněkud zdlouhavé, to samé nicméně neplatí o jejich (a tedy asi i Foglarově) vztazích ke kolu. Přičemž...

Tím bezpochyby nejznámějším jízdním kolem, s kterým se hoši Rychlých šípů kdy střetli a popasovali, je zlověstný bicykl Jana Tleskače (z knihy Záhada hlavolamu). A v kresleném seriálu, na který se soustřeďuji raději, sice o dotyčné stínadelské kolo nezavadíte, nicméně roku 1947 byla v časopise Vpřed uveřejněna šestidílná série komiksů, kterou dnes najdete na stránkách 187-191 souborného vydání. Původně vyšla mezi 2. zářím a 7. říjnem a zdejší inkriminovaný bicykl vidíme zprvu bez křídel. Navíc náleží Rychlonožkovi, který na něm ráno co ráno šlape do učení. Ale jednou přistihne u bicyklu tři kolegy z dílny (Tyčku, Baga a Strašouna), i rozječí se: „Zmizte od toho kola! To je MOJE kolo! Ještě by se vám mohlo zadřít za nehet a já bych měl opletačky s úřadem!“ A od té doby bicykl zamyká na řetízek. Jistota je jistota.

Souběžně Rychlonožka odhalí, že jeho kolegové tajně sestrojují své vlastní kolo, které by mělo létat. Objev je to jako hrom, a taky že vše vyzvoní na schůzce, kde chrabrý Mirek rozhodne, že budou trojlístek vynálezců sledovat.

Ještě předtím se ovšem ztratí Rychlonožkovo kolo. Jak by taky ne: má být v sobotu TUZE zkoušeno v Černém údolí.

Ale Šípy se nedají a na zlodějíčky si počíhají. Šokovány pak i pozorují montáž křídel a bizarní vrtule. „Vidíte to krvavé slunce? To je špatné znamení!“ míní Prokopák 1930Strašoun, který tady až podivuhodně asociuje Štětináče či mentalitu Dlouhého Bidla.

A co schválně tipujete? Vychází na obrázku slunko... anebo tam zapadá? Podle mého se vše odehrálo ráno, ale je to diskutabilní.

„Křtím tě jménem Jana Tleskače stínadelskou černou vodou,“ pronese Tyčka a trio losuje, kdo podnikne první let. Strašoun si – smolař - vytáhne černou kuličku a je zdrcen. Není totiž nikdy moc příjemné být pokusným králíkem. A tu...

Vpravdě se ocitáme na půdě ryzího hororu. Navíc...

Rychlé šípy šílenému pokusu překvapivě nezabrání a nešťastník se rozjede jako neřízená střela v ústrety propasti, zapne onu absurdní vrtuli a na dvou obrázcích letí... a letí... a raduje se a jásá. Hurá! Vzápětí se kolo zřítí a hoch si zlomí ruku. Bago pak, pravda, Rychlonožkovi slíbí, že mu trojice učňů koupí bicykl nový.

Foglar ale, pozor, ještě tentokrát nekončí a finále netypicky nastavil o dva obrázky, na nichž Tyčka kajícně běduje: „Ukradli jsme ti kolo, způsobili jsme ti nepříjemnosti – a ty nám všechno odpouštíš! Nejsme hodni z prachu otřít tvoje botky – a – a...“ Načež velkorysý Rychlonožka rozšafně odvětí: „Dobrá, dobrá, mladý muži, však toho od vás taky nežádám! Čistím si botky každý den sám!“ A Metelka do toho mudruje: „Tak se mi zdá, že uplyne ještě hodně vody, než bude Tleskačovo létací kolo znovu vynalezeno!“

Tolik tedy k počátkům kolo-letectví, ale bicykly se v seriálu Rychlé šípy objevily už dřív a poprvé 20. května 1939 v dílu Rychlé šípy závodí (str. 28 souborného vydání). Hoši se tehdy účastnili silničního závodu. Soupeřili s klubem Mladého hlasatele Ontario. Rychlonožka prahl po vítězství, „i kdyby měl zavařit kolo“, nicméně jízda zkrachovala po děsivé strážce Mirka Dušína s neznámým červeným vozem, jenž ujel. Jakýsi Láďa z Ontaria ovšem nelenil, prostě otočil vlastní bicykl a jal se padoucha pronásledovat!

Lehké to ale věru neměl, vždyť pirát silnic „otevřel výfuk, aby nebylo vidět číslo“, a díky této takřka bondovské fintě zmizel. Ne však provždy. Úvodem dalšího pokračování Mirek Dušín je odškodněn se oba týmy obrátí na představitele zákona a zpráva o zločinu jest rozhlášena rádiem. Auto, jak se ví, ujíždělo na Český Brod a hle, nu, a v tamním klubu V jednotě síla se dají do hledání i jiní kluci. Aspoň na hodinu se rozptýlí ulicemi a není to marné, anžto právě jeden člen Jednoty objeví vůz s poškozeným chladičem, a to v autosprávkárně Josefa Vyl… (celé jméno se nedovíme). Bezohledného šoféra díky tomu zadrží četnictvo a Dušínovi staršímu dokonce přijdou peníze na nové kolo pro syna. „Už nikdy ale nedělejte žádné závody na silnici,“ říká Mirkovi otec a až polopaticky nám tak byla předvedena údajná funkčnost sítě Foglarových čtenářských klubů, které tudíž prý půjde využívat i k odchytu lidí.

A už jen pro pořádek! Trať cyklo-závodu měřila tři kilometry, závodníci startovali ve dvojicích a při střetnutí s řidičem registruji až nepřirozenou zkroucenost Mirkovy nohy. Nepřišel dokonce o kus chodidla? ulekl jsem se jako dítě. Ale popožeňme tento náš bicykl.

Prokopák-ŠandaV dílu Rychlé šípy robí šlapohyb (str. 40 souborného vydání) přijdou hrdinové do vetešnictví a spatříme nejméně čtyři jízdní kola. V příběhu Rychlé šípy pod vlivem kočičí pracky (str. 67) padá Rychlonožka poprvé (ale zdaleka ne naposled) právě z bicyklu.

Epizoda Rychlé šípy cvičí sebeovládání (str. 72) je o cyklo-výpravě a vpředu na Mirkově kole spatříme bedničku s psem Bublinou. V dalším dobrodružství Rychlé šípy zkoušejí nového člena nakreslil bicykl hned třikrát také Václav Junek (a později po něm také Marko Čermák) a poprvé zvíme, že každý Rychlý šíp „musí umět na kole jezdit“.

A ne že ne! A tudíž i tlusťoch Bambus to má zvládnout, když se zatouží přifařit ke slavnému klubu pěti hochů, i půjčí si kolo od jakéhosi zevlujícího hocha. Ale má bohužel nadváhu a prásk. Končí v prkenné ohradě.

Na další cyklistické výpravě se Šípy „stanou svědky neštěstí“ (str. 141) a Bublina si nadále hoví v bedně. Jen pozor! Pouze na první pohled sedí před Mirkem a ve skutečnosti asi nově cestuje nad zadním blatníkem Jindrova či Jarkova kola.

Anebo snad jde jen o kreslířský přehmat? Kdo ví. Ale na druhé tabuli téhož příběhu Rychlonožka rozhodně opět padá s kola.

U vody ovšem role bicyklů končí a naposled vidíme už jen jeden na čtvrtém obrázku.

A Rychlé šípy se přesouvají na venkov. V honbě za pašíkem (str. 143) užije bicyklu až nečekaně divošsky i Jarka Metelka, oj žebřiňáku ho ale zklidní.

Cyklo-příběh Nebezpečný sport je ze zimy 1947 a konkrétně z 11. února (str. 164). Jistý Jan Dedků chce zlepšit svůj výkon na zamrzlé louži, kterou objíždí právě na kole, a rekord pětasedmdesáti vteřin hodlá i navzdory Mirkově a Rychlonožkově varování „stáhnout“ na minutu.

„Jděte si radši na Kašpárka, strašpytlové,“ ohrazuje se, což je jediná zmínka o tomto hrdinovi v Rychlých šípech, ale Jenda se bohapustě rouhal, takže mu podklouzla pneumatika.

Pravdou ovšem taky je, že pak leží v dosti nepravděpodobné, ne-li přímo nemožné poloze, a taky na tyto chybičky je dnes ctiteli seriálu poukazováno. A co víc?

Asi vprostřed příběhu Honba za odcizenou knihou (str. 175) hodí jacísi kluci titulní knihu do korby náklaďáku „obchodu zeleninou“ pana V. Melichara, načež se auto rozjede. Jenže Dušín je Dušín a neváhá a způsobně si půjčí cizí bicykl.

„Musím dohnat tamhle to auto,“ vysvětlí jeho majiteli sebestředně, ale za pronásledování jej zdrží strážník řídící křižovatku. A hle. Mirka teprve napadne, že by do firmy pana Melichara mohl prostě zatelefonovat, což i zkusí. Z budky. A následuje happy end.

„Velmi jsi nám pomohl, žes mi kolo půjčil! Vracím ti je s díky a v pořádku!“ dí Mirek vznosně, ale... Mrknete-li do tváře naivního kolo-půjčovatele, napadne vás jediné: To byl vůl!

A nechci ten příběh zlehčovat, ale výraz chlapcova obličeje jest jednoznačný.

A pak? - Následoval zmiňovaný tady už příběh létajícího kola a znovu se bicykl vynořil v titulu k pokračování Rychlé šípy hledají hocha se žlutým kolem (str. 256). Už v Rychlonožkově snu (str. 240) si ovšem všimneme koloběžky, na které se indiánským táborem prohání jeho tatínek v té nejdobráčtější z mnoha svých podob. Čímž ale už vjíždíme do světa Marko Čermáka a v pokračování Rychlé šípy se vzdávají odměny (str. 257) je na pavlači zdárně nalezeno právě žluté kolo, čímž jsem se seriálem protáhli až k cyklo-příběhu Rychlé šípy jezdí na pětikole (str. 306). Ten vyšel prvně teprve v dubnu 1971 (v časopise Rychlé šípy), ale dotyčné pětikolo čekalo předtím snad celou věčnost v „kumbále po panu Tvrdíkovi", který je u Metelků na dvoře.

Nakonec ale Rychlé šípy o kolo zavadily při úklidu, týden cvičily brilantní spanilou jízdu a Rychlonožka, který povětšinou sedával vzadu, několikrát div nesletěl.

I tak ale stačil dělat dlouhý nos na Bratrstvo. A když už měli za to, že nácvik stačil, došlo jednoho odpoledne na tržišti i k předvedení bicyklu a umu jeho krotitelů. Ale je dnes už víc než jasné, že Mirek tenkrát neměl nechat řídit Rychlonožku. Anebo snad „Ježoun" za výsledek nemohl a vážně „ruplo v řídítkách“? Kdopak ví. Ale jistě za katastrofu nemohla ona babka ve žlutém šátku, kterou zoufalý Rychlonožka objímá kol hrdla za pádu a s pokřikem: „Kilo jablek, ale ať v nich nejsou červi! A rychle, máme fofr!“ Načež bohorovně dodá: „Klucííí, vždyť vy jste mi vzali draka…, to jste nemohli chvilku počkat??“

Ano, mohli; ale leda rozhozeni po tržišti. A mimochodem, Rychlonožkova bujará rozvernost během katastrofy a jeho naprostá lhostejnost ke kolektivní katastrofě mi zde přijde v divném rozporu s celkovým duchem Rychlých šípů.

Ale to už brzdíme před závěrem. neboť kola se vynořují už jen v dílu Rychlé šípy jedou na přehradu (str. 307 z června 1971), a to pouze na dvou obrázcích.

Druhý z nich je, pravda, velice podstatný, neboť napravuje dávnou scénu ze silničního závodu dvojic, a to podobně, jako už bylo Foglarem jinde napraveno líčení následků pádu sněhu se střechy. A Mirek zde Rychlonožku prostě a jednoduše kárá:

„Hele – koukej zapadnout do řady, víš, že dvě kola vedle sebe nesmějí jet!“

Nu, a které že jízdní kolo se v Rychlých šípech objevilo úplně naposled?

To Rychlonožkovo. V příběhu Rychlé šípy vidí tajemné světlo (str. 310 z června 1971 a v časopise Rychlé šípy číslo 9). A jak to?

„Ježoun" tenkrát dostal od Mirka za úkol nakoupit ve vsi, ale cestou zastavil u cvičících děvčat.

Ó, běda! Jako by tím reálně i symbolicky končilo nejen bicyklování, ale i tradičně chlapecké pojetí těchto příběhů.

 

Renčín o Bratrstvu a Šípech

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 25 Srpen 2017 07:19 )  

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Problémy současné češtiny

Kurz je určen všem těm, kteří denně pracují s naším rodným jazykem, nebo těm, kteří o něm rádi přemýšlejí a uvědomují si, jak se mění. Budeme mluvit o tom, jak se dnes mluví a píše, a zaměříme se i na to, proč se nám v jazyce něco nelíbí. Na příkladech konkrétních jazykových provinění proti správné češtině si ukážeme dnešní nejčastější chyby ve vyjadřování psaném i mluveném v úřednických, reklamních i mediálních textech.

3. prosince od 10:00 do 16:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB