Rychlé šípy BEZ Rychlých šípů?

Email Tisk PDF

rychlé šípy obálkaKdyž už jsem komicky a hnidopišsky probral, kde měli Rychlé šípy čepice, přijměte i pojednání o tom, kde vůbec nejsou.

 

 

V příbězích Rychlé šípy a rozjetý vůz (20. 9. 1940), Rychlé šípy škádlí Rychlonožku (12. 10. 1940) a Rychlé šípy napravují kamaráda (19. 10. 1940) se neobjevuje Červenáček a s rukou na srdci přiznám, že jsem ony absence zaregistroval teprve po letech.

Až dodatečně mě také napadlo, že má absence logiku. V Mladém hlasateli vycházel paralelně  vkládaný román Záhada hlavolamu, a právě tamse, jak asi víte, chlapci Rychlých šípů s Červenáčkem tehdy na nějaký čas rozkmotřili.

Sympatický hoch v typické červené čapce se však přece znovu objevil v podivném „mezidobí" reprezentovaném příběhy Rychlé šípy v nákladním vagoně a Rychlé šípy a vlakoví zloději (str. 86 a 87 souborného vydání). Je docela dobře možné, že Foglat psal ty dva scénáře už o něco dříve.

Červenáček ale jako jediný chybí i při dobytí terasy na konci války s Podkováky v Rychlé šípy vnikají do Pevnosti (str. 196). To je ovšem přece něco jiného, ba lépe opodstatněného, i tažme se: Nechybí snad proto, že předtím byl vybit papírovým míčkem? S nejvyšší pravděpodobností ano. Na Fischerových obrázcích lze sice registrovat jen nešťastné vybití Jarkovo (ošklivou trefou do hrdla), nicméně už dva obrázky nato Hojer hlásí Mirkovi: „Eskadra smrti má už jen čtyři muže,“ přičemž z Plánu na zdolání Pevnosti, otištěného v předchozím pokračování, víme, že Eskadru vedl právě Červenáček. S Jarkou a Mirkem. Průběžně měli být doplňováni z tzv. Základní čety a na konci předchozího pokračování Červenáček ještě srdnatě prohlašuje: „Bude to ostré.“

Zůstal snad mezi čtyřmi (Jindrou zmiňovanými) nezasaženými? Soudě podle obrázků, se to nejeví pravděpodobným. Nechme ale už chlapce s čapkou na pokoji a přistupme ke kardinálnější otázce, kde všude chybějí v seriálu kompaktní Rychlé šípy jako klub.

Myslíte si, že nikde? Pak znáte seriál špatně. Všichni přece především nefungovali hned v prvních čtyřech pokračováních publikovaných od 17. prosince 1938 do 7. ledna 1939. Chyběli Rychlonožka i právě Červenáček a na samém začátku i Jindra Hojer. To je však, pravda, samozřejmé a uvádím to pouze pro pořádek, poněvadž tím skutečně prvním dílem Rychlých šípů bez Rychlých šípů se stala až epizoda Dlouhé Bidlo hledá kočičí pracku z 23. března 1940 (str. 66 souborného vydání), v jejímž případě vskutku kráčí o pokračování ZCELA A ÚPLNĚ zasvěcené Bratrstvu. I když... Ale ano, Bidlo tu alespoň čte Bohoušův dopis, kde se o Rychlých šípech píše.

Pokročme však slavnou epopejí dál. V příběhu Jindra Hojer visí nad propastí (82) chybějí (opět) Červenáček a také Rychlonožka. Přímé pokračování Jindra Hojer uniká vzdušnou cestou je pak už čistě individuálním dobrodružstvím titulní postavy. Zde tak vyzdvižený Jindra naopak vůbec „nehraje“ v epizodách Rychlé šípy v ohni pátrání (str. 97) a Rychlé šípy a létající kolo (str. 191). Ač... Pravda, v druhém z těch příběhů je mimo záběr skoro určitě přítomen (ale mi jej nevidíme). I v prvním z těch příběhů přítomen být může, ale nemusí, a pokud přítomen byl, už se to nikdy nedovíme a není sebemenší šance to zjistit.

Ale dál. Velmi „rychlonožkovský" a rodinný je i „individuální díl“ Rychlonožkův Štědrý večer (str. 202): o Rychlých šípech tady není sebemenší zmínka.

Ale co se týká Rychlonožkových snů, jeho kamarádi absentují vlastně jenom v prvním pokračování snu o Old Shatterhandovi (str. 239), přičemž v tom druhém figurují bez Jindry Hojera. A právě Jindra se i následkem toho stává nejméně se v seriálu vyskytujícím hochem.

Další totálně „bezšípovskou“ chvílí jsou tři slavná pokračování známá se společným titulem Pískloun a Tlouštík (Junák 28. 2. až 14. 3. 1946) a navazující na ně (taky v Junáku) epizoda Tlouštík odvlečen v neznámo, vydaná 21. března 1946. Vlastně ale i díl Tlouštík uniká Bratrstvu k. p. ze Vpředu z 9. 4. Nicméně rozhodně nelze říct, že se ty díly od cyklu nějak přespříliš odchýlily. Kdeže! Už v druhém a třetím jejich pokračování se o Rychlých šípech aspoň mluví a už od druhého pokračování (str. 125) tu figuruje i věčný souputník Rychlých šípů, zlopověstné Bratrstvo.

„A tam kde je Bratrstvo, tam jsou I ONY. Rychlé šípy,“ ví okamžitě Pískloun.

A co říct závěrem?

Ve Vpředu se pak Rychlé šípy znovu vynořily, i když až v příběhu Rychlé šípy dostávají výstrahu z 16. 4. 1946, a pak už jen tak nezmizely, nebo vlastně vůbec ne, i když v éře Marka Čermáka (a jinak mu všechna čest!) byly čas od času odbývány a brány krapet na hůl, takže v některých pokračováních sice vystupují, ale všechny je nevidíme. Anebo ano, ale jen matně, z naprosto neúnosné dálky, trapně malinkaté a jen jako siluetky. Ne, ne.

To by nám JUDr. Fischer nedělal.

A jenom namátkou jmenuji díl Rychlé šípy chrání Podfukáře (str. 242) a však si ho sami dobře prohlédněte! A v pokračování Cesta do záhadného domu (str. 234) zas následkem Čermákovy ledabylosti zůstal úplně mimo obraz Jarka. Hned v následujícím dílu už kromě Metelky chybí i Rychlonožka a... Ale pozor, není to vlastně malířova chyba, protože Rychlonožkova absence je zdůvodněna už Foglarem, autorem scénáře. A vůbec, proč to přehánět s hnidopištvím? Je třeba i uznat, že to Marko Čermák posléze napravil a kreslil Rychlé šípy čím dál pečlivěji a líp a ani jednou už ani jednoho nakreslit nezapomněl.

Tedy s výjimkou onoho předposledního Rychlonožkova indiánského snu.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB