Zpovídejme začínající tvůrkyni

Email Tisk PDF


tereza čermáková výřez foto dialogNejen o regionalitě. S čerstvou maminkou (a nikoli jen literátkou) Terezou Čermákovou (vlevo a dole na snímku v představení Heda Gablerová divadla Dialog v roli Berty).

 

 


Tereza Čermáková, o níž se lze více dovědět také na jejích stránkách, (*1990 v Plzni), úspěšně vystudovala Střední průmyslovou školu stavební a Fakultu ekonomickou Západočeské univerzity. To však není teď a pro nás hlavní. Tereza se od dětství pokouší dosti úspěšně o literární tvorbu a měla a má různé vzory. Byly a jsou, jak uznává, nejrozmanitější. Tak například spisovatel Zdeněk Šmíd, ale také Terry Pratchett. John Steinbeck, ale rovněž Charles Bukowski. Václav Hrabě, ale taky František Gellner.


Tereza Čermáková je krom toho herečkou Divadla Dialog, a to v představeních hned dvou souborů: Spodina (a viz hru V kapce rtuti) a Amceth (Čekání na profesora zoologie, Dvě dívky a mrtvola, Heda Gablerová, Kosti pro Otta).


Od roku 2010 navíc tančí se skupinou historického tance Arvena.
Získala mimo jiné první místa v literárních soutěžích Vlny modrého delfína 2012, Literární STOPA 2016 a Literární Čáslav 2016. V případě té poslední soutěže mě, pravda, poopravila:
V Čáslavi se nevyhlašovalo první místo. Ale je pravda, že došlo na tři hlavní ceny poroty v kategorii próza.


Tak to tedy je. Dobrá. My se ale, dovolíte-li, ještě vraťme do vašeho dětství. Terezo, v příloze literárního měsíčníku Plž 3/2017 nazývané Listy Ason-klubu se lze dočíst, že svá dětská díla tereza čermáková foto dialog„neberete příliš vážně“. Já jsem si ovšem takřka jist, že už ve vašem dětství byste vykutala pár jakýchsi svých odrazek. Vzpomeňte!
Svoje prvotní počiny určitě nechci shazovat. Každý musel nějak začít a na dětství je úžasné, jak má člověk otevřenou mysl i vytříbenou fantazii. Postupem času se ta fantazie tak trochu vytrácí a nahrazována je, však víte, dospěláckými nesmysly.


Jenže...
Jenže v dětství člověk neumí psát a v dospělosti zase nemá takovou fantazii.


Což znám. Máte pravdu!
Proto si myslím, že každý dobrý autor (ať už píše cokoliv) si musí hýčkat malé dítě ve své hlavě co možná nejdéle.


Souhlasím. A vy? Zvládáte to? - Nebo to snad mají soudit jiní?
Já jsem - asi ve třinácti - napsala takovou poměrně rozsáhlou humoristickou hororovou zombie detektivku; jmenovalo se to Storm Hill. Když jsem si to nedávno četla, musela jsem se občas smát, protože to místy bylo... Fakt vtipné. A to dobře vtipné. Abych tak řekla. Až mě to překvapilo. I říkala jsem si právě tohle: Jak asi člověk věkem blbne. Protože některé věci by mě už dneska ani nenapadly.


V psaní jste nicméně plynule pokračovala i během studia. Jak jste se, zajímalo by mě, ještě navíc přifařila i k jevištím? A kudy k tanci?
Vlastně úplně náhodou. Myslím... Myslím, že většina dobrých věcí, které nás obohatí nebo někam posunou, k nám přijde jako by náhodou. A když je nečekáme. A hlavně v momentě, kdy je vůbec nehledáme.


To je možné. Jaksi od „pánaboha“? On je náhoda? Ale jste i dobrá recitátorka a předčitatelka!
Myslíte? Tak to asi nemohu objektivně posoudit. Až ale budu dětem předčítat pohádky, tak dám vědět. Dám vědět, s jakou odezvou se to setkalo.


Dítě už ovšem máte. Raději mi ovšem prozraďte, kudy jste bloudila či kráčela od onoho původního psaní k dnešnímu publikování a vydávání.
Nejdřív jsem - asi jako každý autor - psala do šuplíku a výtvory dávala číst jen rodině, známým a tak dál. Pak jsem zatoužila po zpětné a řekněme vyšší vazbě. Tak jsem začala publikovat na literárních serverech. Tam jsem se seznámila s člověkem, který mě nasměroval do Divadla Dialog v Plzni, a toto divadlo je, jak známo, nejen rejdištěm herců, ale i různých dalších lidí, a to rovněž z literárních kruhů.
Díky těmto kontaktům jsem se ocitla i na stránkách časopisu Plzeňský literární život.


A v jejich příloze. Však to vím. A zrovna nedávno jste převzala od šéfredaktorky této přílohy Heleny Šlesingerové (která je současně ředitelkou Knihovny města Plzně) a od bohemisty Vladimíra Novotného tzv. Cenu Ason-klubu.
Pomohlo mi ovšem i první místo v soutěži Vlny modrého delfína, za níž stojí Vladimír Babnič. Také tím jsem se trochu uvedla a do různých literárních soutěží se snažím posílat příspěvky stále a neskromně musím říct, že se mi daří poroty zaujmout. Což mám za důležité.


Jistě to má význam. Ale svedla byste třeba psát i pro děti či dítě? Třeba své?
Myslím, že ano. Ba co víc, mám v šuplíku schované nějaké náměty na pohádky. Ale zatím jsem se do samotného zpracování nepustila. Láká mě to ovšem, láká; protože se mi před pár týdny, jak už jste naznačil, narodil syn. Takže by se to dalo zúročit. (Smích.)


Hm. A svedla byste psát i pro partnera, abych už tedy pokračoval v rodinném duchu, když jsem tam upadl?
Nevím, jestli bych dokázala psát přímo pro něj, ale určitě je můj přítel pro mě velkou inspirací a v některých mých povídkách také vystupuje.


I já bych, napadá mě, ale stál o nějakou i jen epizodní roli. Nicméně vážněji. Co si myslíte? Mají to lepší herečky a autorky, když bydlí třeba v Praze na Vinohradech?
A co byste za sebe k téhle - obecné - otázce řekla Literárním novinám? Je osud autora často zpečetěn tím, že se narodil a zůstal v regionu? Mimo Prahu?
Ne. Já si nemyslím, že kvůli slávě nebo popularitě se musí člověk hned stěhovat do Prahy.


Není to třeba u hodně silné osobnosti, to je fakt. Jste ale takovou?
To už my něco podsouváte. Ne. Člověk se nemusí hned stěhovat. Naopak. Praha je velké a anonymní město, ve kterém bydlí spoustu talentů (tak to aspoň já vidím). A mezi talenty je přece těžší se prosadit. Je to těžší, než někde na menším městě.


Kde vyniknete? Aby pak ale nebyl jednooký mezi slepými králem? Ne, žertuji. To nevztahujte na sebe.
Co se týče literatury, tak je podle mě jedno, odkud člověk datluje, abych tak řekla, a spíš záleží na tom, jak ho to baví, jestli to dělá s chutí a co tomu obětuje.


Záleží na kvantu toho, co obětuje. Souhlasím.
Ano. A pak - asi - nezáleží na tom, jestli bydlí na Vinohradech, v Horní Dolní nebo na Měsíci.


Dobrá. A teď otázka až u hranic obligátního trapna. Kterých svých kolegů si vážíte, ať už v jakémkoli oboru a ať už z hlediska regionálního, pražského či z perspektivy kosmu (ať již včetně Luny či bez ní)?
Ivo, můžu použít žolíka a vytáhnout si nějakou jinou otázku?


Jistě, ale zeptám se za trest opět obligátně. Co budete nového psát?
Momentálně mám cíl napsat něco delšího, než jen povídky, a ráda bych se inspirovala mateřstvím, protože je to pro mě zatím absolutně neprobádané území a dobrodružství, takže bych z téhle etapy ráda něco vytěžila. A pak bych také, jak řečeno, chtěla zkusit již zmiňované pohádky.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 



Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB