Beseda s Petrem Robejškem čili nekorektnost po česku

Email Tisk PDF

 

robejšek foto fb robejšekJe-li něco zadarmo, nelze se neptat, kdo platil. Petr Robejšek (*1948), který bydlí čtyřicátým rokem v Německu, zrovna putuje Českem se šňůrou besed o limitované délce (přesně jedna a půl hodiny). Dvou takových jsem se v březnu zúčastnil a nezaplatil ani korunu.

 

 

Ještě než odstartoval první z těch pořadů, tak ke mně ze šumu doléhala i slova několika dam plná těšení se, jak budou ony i Petr Robejšek tvrdě nekorektní. Volně ocituji paní X v momentě umístěném deset minut před začátek besedy:

„A ten Peroutka? To byl přece zarytý antisemita; otec s ním seděl v Buchenwaldu, tak já to musím vědět. Političtí tam nosili žlutý trojúhelník, židé hvězdu, těžcí kriminálníci černou značku a homosexuálové růžovou. Ale tahle skupina okolo Peroutky? Na nóbl oddělení s nejlepší stravou. On samo sebou napsal daleko horší články, než nějaké Hitler je gentleman.“

Petr Robejšek vstoupil do sálu vždy v modrém, s koženým kufříkem a vypadá sice hubeně, ale o deset až dvacet let mladší. První z besed klidně začal o pět minut dřív. Bylo plno, někteří dokonce stáli. Po skoro nicneříkajícím úvodu vyzval politolog diváky, ať jen začnou klást otázky, aby se měl čeho chytit. Jaký mám z obou besed pocit?

Prvořadě je Petr Robejšek relativista. Sice vždy v prvních dvou větách bude nekorektní, ale to poté zrelativizuje. Jindy rovnou předem. Příklad? Rusko není takovým nebezpečím, přece ale je; už jen proto, že takovéto země potřebují jistit předpolí.

Za druhé se trochu chlubí svou kontroverzní ikoničností. Opět jej volně parafrázuji: „ V televizi jsem řekl, že Unie je už nikoli jenom na nic, ale že začala členským státům škodit; od té doby mě nepozvali.“ Ale špatně mu rozuměli, vlastně výslovně neřekl, že začala škodit.

Za třetí Robejšek je ryzí Machiavelli a na otázku, zda dnes Turecko vydírá EU, má tuto odpověď: „Vždyť já sám bych Erdoganovi radil totéž. Jak jinak by mohl jednat? Nelze nenásledovat Machiavelliho, ten přístup je už principem poctivě dělané politiky.“

Robejšek na mě rozhodně nezapůsobil jako jakýkoli filozof (od toho patrně na podobném poli potkáváme Václava Bělohradského, kterého jsem slyšel nedlouho předtím) a neberu mu, že politologem je, nicméně se často chová jako kdysi Ronald Reagan a zaplňuje čas besed jen (inteligentní) reflexí toho, co aktuálně uslyšel na CNN. Jistě nic zlého, nicméně mezi pokladači dotazů se na obou besedách postavilo několik osob, které vlastně dlouze přednesly vlastní příspěvek, a dodatečně mi připadá, že to mohlo být domluveno. Jako by dokonce dotyční náleželi k Robejškově suitě a zafungovali více než profesionálně. A vyznění jejich příspěvků? Toto nelze paušalizovat. Nicméně třeba z úplně posledního a nejdelšího mi utkvělo, že USA a Rusko prostě mají jedno společné. A co? Tam i tam víru ve vyvolenost.

Závěrem druhé z besed zazněla navíc přímo z jeviště explicitní propagace obnovení Svazarmu z úst Robejškova spoludiskutéra-vojáka a po ní ještě politologova rada, jak se připravit na očekávanou další krizi. „Rozhodně nevěřte bankám a virtuálním účtům. Je třeba mít zásobu peněz, ovšemže ve správné měně.“ Lepší ovšem je vlastnit nemovitosti a doporučuje taktéž „mince“, anžto „na cihly asi nemáte, že“.

Robejšek občas zopakuje, že „už zase hovoří tak dlouho, až si začíná být sám nepříjemný“, což je samo sebou chytré, a pokud pokrytecké (jak by asi odhalil Goethe), pak tak jednáme skoro všichni. Robejšek je krajně asertivní, nepůsobí nesympaticky, i když křehčím dojmem, a hlásá prostě as správně, že máme vystupovat proti politickým elitám i mimo volby. Sympaticky vnímá všechny elity jako odtržené od reality a „je to přirozeností. I já minimalizuji vlastní námahu a paralelně chci maximalizovat zisk, to komukoli nemůžete mít za zlé a taky byste jednali stejně na jejich místě.“

Jako odtrženou od reality vnímá i „pražskou kavárnu“ a se Zemanem „v mnohém nesouhlasí“, ale v podstatě jej chválí. Koho naopak nechválí, je literární badatel Martin C. Putna. „Nechává mě ale klidným.“ Proč? „Vím, že pan Putna nemá význam.“ A dodává, že ti normální lidé mají rodiny a mohou přijít o chleba, a tak vnímají na rozdíl od Martina Putny reálně.“

Vedle relativismu je Robejšek i mírným populistou, byť zrovna následující příklad patří do kategorie naivit. Jeden muž mu lakoval okna a on si prý hned řekl: Ten bude jistě mít při práci čas dumat a půjde s ním hovořit o politice. A nemýlil jsem se a „výborně jsme si popovídali. On sice nepoužíval ty sofistikované termíny jako já, ale...“

Petr Robejšek na mě dojem neudělal. Přehánět nechci, ale připadal mi jako schopný rétor; lidově řečeno ale spíš kecal a pragmatik, který vybruslí na obě dvě strany ze všeho.

„Příslušníků pražské kavárny mi je teď vlastně líto, protože jistě začali vnímat, že většina nestojí na jejich straně.“ Myslili si to snad někdy?

Petr Robejšek ale umí většinového diváka uspokojit a zvládá i šokovat. Jakým přínosem jsou nicméně podobné jeho besedy, mi připadá přinejmenším na diskusi. Ten efekt se, myslím, blíží efektu pořadů Michaely Jílkové. Diváci získají za hodinu a půl pocit, že se setkali s běžcem po ostří nože, přinejmenším, a to odreaguje. Zvláště pak, když Robejšek nezapomene ani na nepřítele. Hle: „Z pana Putny mám pocit jako z filmu, na který se chvíli dívám, než mi náhle dojde: Bože, to je přece tak mizerně uděláno!“

Je ovšem sympatické, že Petr Robejšek ze své taktiky mnohé ani neskrývá a na těchto svých besedách výslovně lid vyzývá asi takto: „Normální přece je, že se nad něčím hrozně rozčílíte, a tím se vybijete... a už nic víc neuděláte. Ale měli byste.“

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 16 Březen 2016 12:36 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz