Rychlé šípy ve světě neidealizovaných dospělých

Email Tisk PDF

rychlé šípyJak už jsme psali, bývají dospělí hrdinové v díle Jaroslava Foglara často zachyceni v negativních konotacích. Nerozumí světu dětí, ale nejde jen o to.

 

 

 

 

Naposled na věc upozornil loni badatel Tomáš Vučka ve své přínosné publikaci Cesta za modrým světlem. Meditace nad texty Jaroslava Foglara (http://literarky.cz/blogy/ivo-fencl/20834-toma-vuka-a-jeho-nova-kniha-o-foglarovi), a zatímco dětští protagonisté foglarovek mnohdy jednají s dospělými až moc pokorně, ba poníženě, tito naprosto nevynikají laskavostí ke světu chlapců; až na výjimky typu Rikitana.

Co se týče kresleného seriálu o Rychlých šípech, akcentuje onu zlovolnost nejen scénář, ale i kresebné zpracování Jana Fischera, ale notně i jeho pokračovatele Marka Čermáka.

„Nedávej nikdy na první dojem, neboť je vždy pravdivý,“ napsal kdysi Oscar Wilde. Co tím mínil? To, že po Londýně, ale i světě jistě chodí i ryzí dobrotiska, ale není to zdaleka pravidlem a často jsme každý, i kdyby jen trochu, vychýleni. Ať už kamkoli.

Těmi vnímavými lidmi to může být odhaleno již a právě při prvním kontaktu a Wilde fakticky vyjádřil přesvědčení, že by ti vnímavci, mezi které sám patřil, neměli v takových případech okamžitě brát nohy na ramena a neměli by „prokouknuté“ spoluobčany rovnou odepisovat.

Ne však z toho důvodu, že druhý dojem často bývá lepší. Prostě už proto, že je možná líp spoluobčana brát či přijmout, jaký je, takže i s potenciální jinakostí. Neboť kam vede opak takového přístupu? Ne snad výslovně do pekel, jakmile však jednou začneme intuitivně a příliš kastovat lidi, tak už to nemusí skončit nikdy nikde.

Dosti však úvah. Je, myslím, dobře, že ne veškeří „dospěláci“ v Rychlých šípech vypadají strašidelně či odpudivě! Je to výhra a fér. Ale na druhé straně se skutečně dá z jednotlivých pokračování dnes už klasického komiksového díla vypreparovat velice slušná šňůra jiných příkladů (a viz také http://literarky.cz/blogy/ivo-fencl/20916-odporni-dospli-v-rychlych-ipech) a prohlédněme si pokud jen možno nejdětštějšíma očima i následující díly:

Rychlé šípy v ohni pátrání

V tomhle Foglarově až reklamním (ne-li samožerném) kresleném příběhu pátrají čtenáři časopisu Mladý hlasatel v ulicích „Druhé strany“ (neznámého města) po legendárních Rychlých šípech! Pátrají úporně, ale jsou to samy Rychlé šípy, kdo najde své oddané čtenáře, ba zachrání je z podzemí. Ale co to? „Šlechetní zachránci“ se už vzápětí vypařují za roh. Chtějí zůstat v pomyslném reálu vzácnými? Působí to tak.

„Viděli jsme je, mluvili s nimi, a přece nám to v naší ulici nikdy nikdo neuvěří!“ mohou si tak „prostí“ hledači idolů maximálně přiznat. Nu, a právě v tomto pokračování se vyskytuje i typický Fischerem malovaný „strašidelný dospělý“ v placaté (byť ne výslovně dělnické) čepici. Pekelníkem není, ale zlověstně a „v hlubinách“ pod chodníkem obsluhuje páku nákladního výtahu.

Rychlé šípy hledají Tondu Pírka, Rychlé šípy pomáhají Tondovi Pírků

Jako „strašidlácká obluda“ vyhlíží ovšem i nejapný hospodský s velikým „frňákem“, jenž Rychlé šípy nechá přespat „v prázdném sále, dvě koruny za osobu“.

Se svící působí přímo děsuplně a už jako dítěti mi připadal podezřelý. Právem? Ano. Poctivému klubu sprostě lhal, jak se ukáže. Inu, dospělý.

Rychlé šípy objevují psí hřbitov

Foglar v tomto příběhu vskutku nasadil do bitvy a přistrojil hotové lidské monstrum, jemuž by se dalo říkat Fialový muž. Ozbrojeno klackem, ježícím se hřebíky jak Tleskačův hlavolam ostny, ve sklepě už umučilo minimálně osm pejsků a mezi činžáky jim patrně bez problémů se spoluobčany upravuje úhledné hrobečky i s úmrtními daty.

Doložit věc nelze, ale částečně se tu Foglar mohl inspirovat psím hřbitovem jisté šlechtičny v Kunštátě (http://www.turistika.cz/fotogalerie/20529/psi-hrbitov-kunstat). Ta nicméně svá psiska nevraždila, jen miulovala.

Rychlé šípy prchají ze skal

V tomto příběhu vystupují slovníkem dneška i dva bezdomovci. První má (opět) placatou čepici a druhý chodí v klobouku a ve fialovém oděvu. Na vrub Janu Fischerovi ale ty dva přičíst nelze, mimořádně je ten díl kresebnou prací Bohumíra Čermáka.

Pískloun a Tlouštík ve spárech Bratrstva

Určitým „dospělým monstrem“ je tu údajný dospělý se škatulí na horní části těla a pátrající ve dvorcích uvnitř bloku po cestě „k nádraží“. Strašidelně ale, uznejme, nepůsobí, neboť od počátku víme, že je pouze seskládána ze dvou kluků. Ti jsou zatroleně naivní a zjevně ani nepočítali se Štětináčovou myší (či krysou) podstrčenou pod okraj krabice.

Rychlé šípy na pouti

I pouťový vyvolavač může být aspoň malilinko příšerou, pokud ho necháte malovat Janu Fischerovi. Jindru Hojera zničehonič uchopí za rameno.

Rychlé šípy poctivými nálezci

Jeden dospělý tu bohapustě lže a tentokrát jde o muže jiného typu, než byli dosavadní zloději v seriálu. Spíše se jedná o moderního elegána typu čert-myslivec. Přesto frajírek přejde k násilí (na chlapcích) a i odstínění jeho výrazů v jeho tváři je věrohodné.

Rychlé šípy vnikají do chlapeckého domova

Vrátného v tomto dětském domově se ovšem nelekneme, a to ani když běsní. Je bezpochyby kreslený dle komika němé éry Jamese Finlaysona, známého z filmů s Laurelem a Hardym, a sice řádí jako kulový blesk v kurníku, ale jaksi mile (a i ve třech dalších dílech věru že jednou hodných zfilmování). Strážný dští sýru, uhání chodbami, ale stejně Rychlonožkovi nakonec zasalutuje. Sekvence svým způsobem připomíná (daleko) pozdější komedii Šest medvědů s Cibulkou.

Kočičí pracka chystá léčku

Kořenářka v tomto příběhu už nemůže být (zesnulou) Jeremiáškou a na úvodním obrázku je dokonce milá. Jenže spustí o uspávání a už působí strašidelně. Bratrstvo Kočičí pracky ostatně taky. Vizuálně „babu“ výtečně doplňuje.

Rychlé šípy v komediantském voze, Provazolezcovým dětem pomoženo

Když jsem jako dítě obdržel darem příslušný sešit Rychlých šípů a rozevřel jej, tak jsem se ulekl a stránky opět rychle zabouchl. Zašklebil se z nich totiž cirkusák v tureckém fezu.

Opět jsem se k Turkovi jen polehoučku propracovával od začátku a má ve tváři určitě jisté zlo. Navíc skoro polapil Jarku Metelku, který visel na svahu. Jarka naštěstí zdvihl provaz a jeho i Rychlé šípy plus komediantské děti zachránil terén.

Vysvědčení – úřední listina!

Tatínka, byť s odepnutým opaskem, za monstrum nepovažujme, nicméně na paměti mějme, že malý Foglar výprask nikdy nedostal a jeho otec zemřel, když byly budoucímu spisovateli čtyři.

Rychlé šípy utíkají s Kuliferdou

Stařec v klobouku a s petrolejkou se povedl. Hotová stvůra! Sice Rychlým šípům odpustí, ale jeho úvodní výraz ve tváři ho regulérně pasuje na důstojné místo naší galerie.

Rychlé šípy svědky zlého činu

A zase duo zlodějů a zase nosí čepice-placatky. Tenhle krásný díl Rychlých šípů vyšel 2. 3. 1948 a ti muži určitě nejsou žádnými monstry, jak uznávám. Fakticky jen vykonávají svou práci. - Sekvence zvláštně připomíná scény ze starých francouzských filmů či snad z italských Zlodějů kol (1948).

Rychlé šípy v biografu

Ó, tak tenhle kávově oděný pán není milý. V kině tlačí nadloktí vlezle do Jarkovy hrudi. Jak se vedle hocha dostal? Úvodem na zemi našel Jindrův lístek a brzy se i zaslouží o Metelkovo vykázání z biografu.

Rychlé šípy jdou za uprchlíky

Tento díl byl zveřejněn 23. 3. 1948, nicméně kluci v něm podle Foglara utekli z domova ne ke hranici ale kvůli vysvědčení. Jejich lapení dostaly na starost místo policie Rychlé šípy a mám pocit, že z tatínka obou malých uprchlíků čiší strach. Jeho zlostnosti bych se nicméně nedivil; děti mu nosily špatné známky.

Rychlé šípy prohánějí šmelináře

Šmelináře je nám tu spíš líto a není nijakým „monstrem“. Příběh vyšel 13. 4. 1948 a později už po právu nebýval reeditován.

Rychlonožka ve snu vynálezcem

Rychlonožkův tatínek se v seriálu záhadně měnil, což je námět pro studii, a právě tady působí nebezpečně. O dost poklidnější vstávání zažije jeho dítě v dílu Rychlonožka ve snu ředitelem školy.

Rychlé šípy v údolí záhad

Nový, už čtvrtý kreslíř Rychlých šípů (a jediný dosud žijící) Marko Čermák se tu taktéž a poprvé pokusil o fischerovsky dospělácké monstrum, ale při vší úctě k jeho umu marně.

Cesta do záhadného domu

Druhý Čermákův pokus je už o hodně úspěšnější. I když hlavně v případě posledního obrázku, kterým si to dospělák vyšlapuje se svítilnou. Výtečné zakončení. dílu.

Rychlé šípy prokazují svou nevinu

Marko Čermák nicméně přesto „zlochy“ tak neumí, v tom snad Fischer ani není nahraditelný. Muž s holí zde běsní „co je to tu za rámus – ven bando, ven,“ ale řádně mu nevidíme do tváře. Je to trochu odbyté a taky už dnes víme, že Čermák tenkrát opravdu tvořil „trapem“. I když není Kája Mařík.

Rychlé šípy a vykradač chat, Rychlé šípy proti ozbrojenému lupiči

Rychlé šípy jsou poprvé, co pamatujeme, ohrožovány nožem, jehož majitel sice je drsňák, ale to je taky vše. Anebo role pro Jana Kanyzu. U Jana Fischera sálá z některých lidských monster nebezpečí dost jiného typu.

 

Rychlé šípy nosí v zimě čepice

Pana Hartusila, kvůli němuž dostal Rosťa „zápal mozkových blan, nebo co", tu ovšem zmiňme. Už proto, že tak jako on lidé opravdu vypadají. A právě tu schopnost také, pěkně prosím, Marku Čermákovi ponechme. Umí. I Fischer uměl, ale kreslil často karikatury. Byť mistrné. A jde o dvě docela regulérní cesty. Cestu magického snu (Fischer), cestu už dospělé pravdy (Čermák).

Rychlé šípy zápolí s Jedovatým dědkem

Jestlipak je Jedovatý Dědek (opravdu) totožný se starým Duškem, který kdysi zřezal Dlouhé Bidlo? Podle všeho ano a mám aspoň za to, že to tak Foglar mínil. Nicméně v Čermákově podání to tak zrovna vizuálně nevypadá.

Rychlé šípy v roli detektivů, Rychlé šípy běží za zloději kufrů

Tito noví lapkové jsou surovými mladíky a opět nepůsobí monstrózně, ale více lidsky, přičemž i výrazy v obličejích během jejich spravedlivého dopadení vystihl Marko Čermák bravurně.

Rychlé šípy řeší zamotaný spor

Jeden pán (a není to, prosím, ředitel Koranda, pokud si naň vzpomenete) nafackuje v tomhle případě na ulici klukovi a facky dokonce počítá. A opět máme co do činění se skutečným, nijak nekarikovaným světem, na hony už vzdáleným Fischerovu království. A metaforicky řečeno se „Hospůdko známá na návsi za můstkem, kam chodil táta na trumpetu hrát“ víc nekoná. - Přesto je i Marko Čermák báječný kreslíř a nepochybně dodnes na místě.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz