Rychlé šípy ve světě neidealizovaných dospělých

Email Tisk PDF

rychlé šípyJak už jsme psali, bývají dospělí hrdinové v díle Jaroslava Foglara často zachyceni v negativních konotacích. Nerozumí světu dětí, ale nejde jen o to.

 

 

 

 

Naposled na věc upozornil loni badatel Tomáš Vučka ve své přínosné publikaci Cesta za modrým světlem. Meditace nad texty Jaroslava Foglara (http://literarky.cz/blogy/ivo-fencl/20834-toma-vuka-a-jeho-nova-kniha-o-foglarovi), a zatímco dětští protagonisté foglarovek mnohdy jednají s dospělými až moc pokorně, ba poníženě, tito naprosto nevynikají laskavostí ke světu chlapců; až na výjimky typu Rikitana.

Co se týče kresleného seriálu o Rychlých šípech, akcentuje onu zlovolnost nejen scénář, ale i kresebné zpracování Jana Fischera, ale notně i jeho pokračovatele Marka Čermáka.

„Nedávej nikdy na první dojem, neboť je vždy pravdivý,“ napsal kdysi Oscar Wilde. Co tím mínil? To, že po Londýně, ale i světě jistě chodí i ryzí dobrotiska, ale není to zdaleka pravidlem a často jsme každý, i kdyby jen trochu, vychýleni. Ať už kamkoli.

Těmi vnímavými lidmi to může být odhaleno již a právě při prvním kontaktu a Wilde fakticky vyjádřil přesvědčení, že by ti vnímavci, mezi které sám patřil, neměli v takových případech okamžitě brát nohy na ramena a neměli by „prokouknuté“ spoluobčany rovnou odepisovat.

Ne však z toho důvodu, že druhý dojem často bývá lepší. Prostě už proto, že je možná líp spoluobčana brát či přijmout, jaký je, takže i s potenciální jinakostí. Neboť kam vede opak takového přístupu? Ne snad výslovně do pekel, jakmile však jednou začneme intuitivně a příliš kastovat lidi, tak už to nemusí skončit nikdy nikde.

Dosti však úvah. Je, myslím, dobře, že ne veškeří „dospěláci“ v Rychlých šípech vypadají strašidelně či odpudivě! Je to výhra a fér. Ale na druhé straně se skutečně dá z jednotlivých pokračování dnes už klasického komiksového díla vypreparovat velice slušná šňůra jiných příkladů (a viz také http://literarky.cz/blogy/ivo-fencl/20916-odporni-dospli-v-rychlych-ipech) a prohlédněme si pokud jen možno nejdětštějšíma očima i následující díly:

Rychlé šípy v ohni pátrání

V tomhle Foglarově až reklamním (ne-li samožerném) kresleném příběhu pátrají čtenáři časopisu Mladý hlasatel v ulicích „Druhé strany“ (neznámého města) po legendárních Rychlých šípech! Pátrají úporně, ale jsou to samy Rychlé šípy, kdo najde své oddané čtenáře, ba zachrání je z podzemí. Ale co to? „Šlechetní zachránci“ se už vzápětí vypařují za roh. Chtějí zůstat v pomyslném reálu vzácnými? Působí to tak.

„Viděli jsme je, mluvili s nimi, a přece nám to v naší ulici nikdy nikdo neuvěří!“ mohou si tak „prostí“ hledači idolů maximálně přiznat. Nu, a právě v tomto pokračování se vyskytuje i typický Fischerem malovaný „strašidelný dospělý“ v placaté (byť ne výslovně dělnické) čepici. Pekelníkem není, ale zlověstně a „v hlubinách“ pod chodníkem obsluhuje páku nákladního výtahu.

Rychlé šípy hledají Tondu Pírka, Rychlé šípy pomáhají Tondovi Pírků

Jako „strašidlácká obluda“ vyhlíží ovšem i nejapný hospodský s velikým „frňákem“, jenž Rychlé šípy nechá přespat „v prázdném sále, dvě koruny za osobu“.

Se svící působí přímo děsuplně a už jako dítěti mi připadal podezřelý. Právem? Ano. Poctivému klubu sprostě lhal, jak se ukáže. Inu, dospělý.

Rychlé šípy objevují psí hřbitov

Foglar v tomto příběhu vskutku nasadil do bitvy a přistrojil hotové lidské monstrum, jemuž by se dalo říkat Fialový muž. Ozbrojeno klackem, ježícím se hřebíky jak Tleskačův hlavolam ostny, ve sklepě už umučilo minimálně osm pejsků a mezi činžáky jim patrně bez problémů se spoluobčany upravuje úhledné hrobečky i s úmrtními daty.

Doložit věc nelze, ale částečně se tu Foglar mohl inspirovat psím hřbitovem jisté šlechtičny v Kunštátě (http://www.turistika.cz/fotogalerie/20529/psi-hrbitov-kunstat). Ta nicméně svá psiska nevraždila, jen miulovala.

Rychlé šípy prchají ze skal

V tomto příběhu vystupují slovníkem dneška i dva bezdomovci. První má (opět) placatou čepici a druhý chodí v klobouku a ve fialovém oděvu. Na vrub Janu Fischerovi ale ty dva přičíst nelze, mimořádně je ten díl kresebnou prací Bohumíra Čermáka.

Pískloun a Tlouštík ve spárech Bratrstva

Určitým „dospělým monstrem“ je tu údajný dospělý se škatulí na horní části těla a pátrající ve dvorcích uvnitř bloku po cestě „k nádraží“. Strašidelně ale, uznejme, nepůsobí, neboť od počátku víme, že je pouze seskládána ze dvou kluků. Ti jsou zatroleně naivní a zjevně ani nepočítali se Štětináčovou myší (či krysou) podstrčenou pod okraj krabice.

Rychlé šípy na pouti

I pouťový vyvolavač může být aspoň malilinko příšerou, pokud ho necháte malovat Janu Fischerovi. Jindru Hojera zničehonič uchopí za rameno.

Rychlé šípy poctivými nálezci

Jeden dospělý tu bohapustě lže a tentokrát jde o muže jiného typu, než byli dosavadní zloději v seriálu. Spíše se jedná o moderního elegána typu čert-myslivec. Přesto frajírek přejde k násilí (na chlapcích) a i odstínění jeho výrazů v jeho tváři je věrohodné.

Rychlé šípy vnikají do chlapeckého domova

Vrátného v tomto dětském domově se ovšem nelekneme, a to ani když běsní. Je bezpochyby kreslený dle komika němé éry Jamese Finlaysona, známého z filmů s Laurelem a Hardym, a sice řádí jako kulový blesk v kurníku, ale jaksi mile (a i ve třech dalších dílech věru že jednou hodných zfilmování). Strážný dští sýru, uhání chodbami, ale stejně Rychlonožkovi nakonec zasalutuje. Sekvence svým způsobem připomíná (daleko) pozdější komedii Šest medvědů s Cibulkou.

Kočičí pracka chystá léčku

Kořenářka v tomto příběhu už nemůže být (zesnulou) Jeremiáškou a na úvodním obrázku je dokonce milá. Jenže spustí o uspávání a už působí strašidelně. Bratrstvo Kočičí pracky ostatně taky. Vizuálně „babu“ výtečně doplňuje.

Rychlé šípy v komediantském voze, Provazolezcovým dětem pomoženo

Když jsem jako dítě obdržel darem příslušný sešit Rychlých šípů a rozevřel jej, tak jsem se ulekl a stránky opět rychle zabouchl. Zašklebil se z nich totiž cirkusák v tureckém fezu.

Opět jsem se k Turkovi jen polehoučku propracovával od začátku a má ve tváři určitě jisté zlo. Navíc skoro polapil Jarku Metelku, který visel na svahu. Jarka naštěstí zdvihl provaz a jeho i Rychlé šípy plus komediantské děti zachránil terén.

Vysvědčení – úřední listina!

Tatínka, byť s odepnutým opaskem, za monstrum nepovažujme, nicméně na paměti mějme, že malý Foglar výprask nikdy nedostal a jeho otec zemřel, když byly budoucímu spisovateli čtyři.

Rychlé šípy utíkají s Kuliferdou

Stařec v klobouku a s petrolejkou se povedl. Hotová stvůra! Sice Rychlým šípům odpustí, ale jeho úvodní výraz ve tváři ho regulérně pasuje na důstojné místo naší galerie.

Rychlé šípy svědky zlého činu

A zase duo zlodějů a zase nosí čepice-placatky. Tenhle krásný díl Rychlých šípů vyšel 2. 3. 1948 a ti muži určitě nejsou žádnými monstry, jak uznávám. Fakticky jen vykonávají svou práci. - Sekvence zvláštně připomíná scény ze starých francouzských filmů či snad z italských Zlodějů kol (1948).

Rychlé šípy v biografu

Ó, tak tenhle kávově oděný pán není milý. V kině tlačí nadloktí vlezle do Jarkovy hrudi. Jak se vedle hocha dostal? Úvodem na zemi našel Jindrův lístek a brzy se i zaslouží o Metelkovo vykázání z biografu.

Rychlé šípy jdou za uprchlíky

Tento díl byl zveřejněn 23. 3. 1948, nicméně kluci v něm podle Foglara utekli z domova ne ke hranici ale kvůli vysvědčení. Jejich lapení dostaly na starost místo policie Rychlé šípy a mám pocit, že z tatínka obou malých uprchlíků čiší strach. Jeho zlostnosti bych se nicméně nedivil; děti mu nosily špatné známky.

Rychlé šípy prohánějí šmelináře

Šmelináře je nám tu spíš líto a není nijakým „monstrem“. Příběh vyšel 13. 4. 1948 a později už po právu nebýval reeditován.

Rychlonožka ve snu vynálezcem

Rychlonožkův tatínek se v seriálu záhadně měnil, což je námět pro studii, a právě tady působí nebezpečně. O dost poklidnější vstávání zažije jeho dítě v dílu Rychlonožka ve snu ředitelem školy.

Rychlé šípy v údolí záhad

Nový, už čtvrtý kreslíř Rychlých šípů (a jediný dosud žijící) Marko Čermák se tu taktéž a poprvé pokusil o fischerovsky dospělácké monstrum, ale při vší úctě k jeho umu marně.

Cesta do záhadného domu

Druhý Čermákův pokus je už o hodně úspěšnější. I když hlavně v případě posledního obrázku, kterým si to dospělák vyšlapuje se svítilnou. Výtečné zakončení. dílu.

Rychlé šípy prokazují svou nevinu

Marko Čermák nicméně přesto „zlochy“ tak neumí, v tom snad Fischer ani není nahraditelný. Muž s holí zde běsní „co je to tu za rámus – ven bando, ven,“ ale řádně mu nevidíme do tváře. Je to trochu odbyté a taky už dnes víme, že Čermák tenkrát opravdu tvořil „trapem“. I když není Kája Mařík.

Rychlé šípy a vykradač chat, Rychlé šípy proti ozbrojenému lupiči

Rychlé šípy jsou poprvé, co pamatujeme, ohrožovány nožem, jehož majitel sice je drsňák, ale to je taky vše. Anebo role pro Jana Kanyzu. U Jana Fischera sálá z některých lidských monster nebezpečí dost jiného typu.

 

Rychlé šípy nosí v zimě čepice

Pana Hartusila, kvůli němuž dostal Rosťa „zápal mozkových blan, nebo co", tu ovšem zmiňme. Už proto, že tak jako on lidé opravdu vypadají. A právě tu schopnost také, pěkně prosím, Marku Čermákovi ponechme. Umí. I Fischer uměl, ale kreslil často karikatury. Byť mistrné. A jde o dvě docela regulérní cesty. Cestu magického snu (Fischer), cestu už dospělé pravdy (Čermák).

Rychlé šípy zápolí s Jedovatým dědkem

Jestlipak je Jedovatý Dědek (opravdu) totožný se starým Duškem, který kdysi zřezal Dlouhé Bidlo? Podle všeho ano a mám aspoň za to, že to tak Foglar mínil. Nicméně v Čermákově podání to tak zrovna vizuálně nevypadá.

Rychlé šípy v roli detektivů, Rychlé šípy běží za zloději kufrů

Tito noví lapkové jsou surovými mladíky a opět nepůsobí monstrózně, ale více lidsky, přičemž i výrazy v obličejích během jejich spravedlivého dopadení vystihl Marko Čermák bravurně.

Rychlé šípy řeší zamotaný spor

Jeden pán (a není to, prosím, ředitel Koranda, pokud si naň vzpomenete) nafackuje v tomhle případě na ulici klukovi a facky dokonce počítá. A opět máme co do činění se skutečným, nijak nekarikovaným světem, na hony už vzdáleným Fischerovu království. A metaforicky řečeno se „Hospůdko známá na návsi za můstkem, kam chodil táta na trumpetu hrát“ víc nekoná. - Přesto je i Marko Čermák báječný kreslíř a nepochybně dodnes na místě.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Ivo Fencl

Ivo Fencl foto Eva Smolíková

(16. 4. 1964 v Plzni) Labilní i silná (souběh) osobnost, která se realizuje prvořadě psaním, ale i četbou. Bude vám vykládat, že tvoří jen kvůli jisté Jorice (své femme fatale), ale máme podezření, že těch důvodů skrývá víc.

 



Akademie Literárních novin

vás zve na kurz

Literatura pro děti

25. listopadu od 10:00 do 17:00 hod.

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

Telefon: 234 221 131

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB