Umění proti fašismu a válce

Email Tisk PDF

Filla E Zápas Hérakla s kithaironským lvem 1936Každých dvacet let se většinou obměňují stálé galerijní a muzejní expozice. Nejinak tomu je v Muzeu Malé pevnosti v Terezíně, kde nedávno otevřeli novou přehlídku českého výtvarného umění s tematikou boje proti fašismu a válce.

Čtěte: Terezín závěrem

 

 

První výtvarnou expozici věnovanou boji proti fašismu a válce v Terezíně otevřeli již v roce 1975. V roce 1995 následovala druhá stálá výstava a nyní spoluautorka předchozích výstavních libret, historička umění Blanka Stehlíková připravila v pořadí již třetí expozici.
Poměrně úzce tematicky vytýčená výstava se chronologicky odvíjí v celkem šesti výstavních prostorách. Přehlídka začíná politickou karikaturou 30. let, která účinnou zkratkou i vtipnou nadsázkou reagovala na Hitlerův nástup k moci. S překvapující jasnozřivostí se vysmívala nejtypičtějším projevům fašismu, jako byl militarismus, rasismus a kult násilí, stejně jako neopomněla jeho doprovodné znaky: demagogii, udavačství a patolízalství.


Následuje téma občanské války ve Španělsku, které mělo mezi českými výtvarníky nebývale velký ohlas. Fantomatické vize blížícího se válečného nebezpečí výtvarně vyjádřily heslo: U Madridu se bojuje také za Prahu. Vystavené obrazy jasně ukazují, že zájem Čechů o osud Španělska byl v evropském kontextu zcela výjimečný.
Další sál je věnovaný velikánům českého předválečného umění Emilu Fillovi a Josefu Čapkovi, kteří na konci 30. let vytvořili obrazové cykly metaforicky vypovídající o dramatech tehdejší doby. Kupříkladu Fillovy slavné boje a zápasy dravých šelem byly již tehdy interpretovány jako zápas svobodného světa s temnými silami fašismu. Filla i Čapek byli proto již první den války zatčeni a bez soudu vězněni až do jejího konce, přičemž Čapek se osvobození nedožil.

 

Martyrové umění
Období protektorátu zastupuje především umělecká skupina Sedm v říjnu, která v počtu sedmi výtvarníků poprvé vystavovala v říjnu roku 1939. Veřejný život ovládla tehdy cenzura, a proto se umělci především uchylovali k biblickým a historickým podobenstvím. Všímavý návštěvník si povšimne potemnělé palety barev i menších formátů obrazů, které malíři záměrně volili proto, aby se daly lépe skrývat.
Poctou umělcům, již byli za války vězněni a někteří našli v koncentračních táborech dokonce smrt, je následující sál. Vedle portrétu židovského malíře Petra Kiena, který ve věku 25 let zahynul v Osvětimi, zde nalezneme například podobiznu teoretika skupiny Sedm v říjnu Pavla Kropáčka, spisovatele Vladislava Vančury nebo hudebního skladatele Rudolfa Karla. Portrétní galerii doplňuje výběr z kreseb Aléna Diviše, v nichž se vyrovnával se svými zážitky z věznění v okupované Paříži.


Poté následuje téma konce II. světové války, které je plné radosti z osvobození, vítězství ale i osobních vzpomínek výtvarníků. Úplně poslední sál expozice patří tvorbě generace, jež začala vystavovat v období takzvané normalizace. Představená díla pracují hlavně s motivy násilí, hrozby současné technické civilizace a mezní situací člověka.

 

Válka a mladá generace
Pomyslnou tečku výstavy tvoří práce Jiřího Sozanského a Ivana Bukovského, kteří spolu s dalšími umělci připravili v létě roku 1980 v Terezíně výtvarné sympozium, jež bylo po třech týdnech oficiálně zakázáno. Přestože expozice končí kolem roku 1980, může být časem doplněna o další artefakty. Určitě by to bylo i vhodné. Mladá generace výtvarníků narozená krátce před sametovou revolucí nebo dokonce i po ní má nejenom svébytný umělecký rukopis, ale také úplně jiné vnímání tématu války. A to je právě ta zásadní otázka: zajímá dnes 70 let po skončení války ještě u nás někoho umění reflektující boj proti fašismu, nacismu a obecně válce? Vzhledem k tomu, že jsem v expozici byla celé dopoledne sama a podle údivu kustodek, že se na výstavu jde vůbec někdo podívat, soudím, že mnoho nadšenců zde zrovna nebude.


Nová stálá expozice terezínského Muzea Malé pevnosti je jednoznačně určená pro předem poučeného návštěvníka dobře znalého dějin moderního umění. Nezasvěcenec se jinak ztratí už v prvním výstavním sále, přestože jsou výtvarná díla pečlivě a logicky nainstalovaná. Jediné, co se dá expozici vytknout, je příliš mnoho artefaktů umístěných často v nedostatečně velkých prostorách. Méně je prostě někdy více.

 

Článek vyšel v Literárních novinách č.7

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 20 Červenec 2015 09:08 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz