Osobní rebelie Vlasty Vostřebalové Fischerové

Email Tisk PDF

Vlasta-Vostrebalova-Fischerova vyrez obrazuHistoričky umění Michala Frank Barnová a Martina Pachmannová připravily v Moravské galerii v Brně výstavu téměř neznámé české umělkyně Vlasty Vostřebalové Fischerové (1898 – 1963). Její dílo překvapí návštěvníka svou jednoduchostí i syrovostí zároveň. Kurátorky Michaly Frank Barnové jsme se proto zeptali, jakou byla Vlasta Vostřebalová Fischerová umělkyně, proč ji výtvarně přitahovaly ženy na okraji společnosti a proč vlastně byla její tvorba téměř zapomenuta.


Můžete nejprve představit Vlastu Vostřebalovou Fischerovou jako umělkyni?
Vlasta Vostřebalová Fischerová byla vynikající kreslířkou a malířkou 20. a 30. let minulého století. Její výtvarný jazyk osciloval mezi sociálním uměním a magickým realismem. Do řady psychologických portrétů promítala dosti bizarní fantaskní motivy nebo karikaturní prvky z nové věcnosti, s níž se seznámila během svých cest po Německu. Vostřebalová Fischerová patřila rovněž k první generaci umělkyň, kterým bylo v roce 1918 umožněno regulérně studovat na pražské Akademii výtvarných umění.


Zaujalo mě, že Vlasta Vostřebalová Fischerová často výtvarně ztvárňovala ženy na okraji společnosti. Proč ji jako ženu z vyšších kruhů přitahovaly tragédie právě těchto žen?
Vlasta, jak ji poněkud familiérně po mnoha letech výzkumu nazývám, pocházela z velmi bohaté rodiny. Její otec kromě toho, že byl lékárník a vynalezl mnoho nových léčiv, se stal i nadšeným sběratelem umění. Vlastnil bohatou sbírku umělců generace Národního divadla, třeba s Vojtěchem Hynaisem, pozdějším Vlastinným učitelem se dokonce přátelil. Její příklon k antihrdinkám žijícím na okraji společnosti byl podle mě motivován dvěma směry. Nejprve vlivem rodičů, kteří se velmi angažovali v charitativní oblasti a přirozeně tak vedli i Vlastu. Proto například během první světové války docházela Vlasta pomáhat do karlínského válečného lazaretu. Ale také zde můžeme vidět jistou osobní rebélii, vymezení se vůči ještě konzervativním představám rodičů, kteří zrovna neplesali nad jejím povoláním svobodné umělkyně a spíše si ji představovali jako vzdělanou ženu, která se věnuje tradičnějšímu povolání, hlavně rodině a ctí svého muže.

K jejím osobním rebéliím patřilo i vystoupení z římskokatolické církve a podání si přihlášky do Komunistické strany v roce 1921...
Ano, Vlastiny rodiče neradi viděli její angažovanost v Komunistické straně. V žádném případě nesdíleli její iniciativnost a bojovnost, k níž ji podněcovala válečná zkušenost. Na škole čile organizovala kolující čítárnu komunistických tiskovin a angažovala své spolužáky, aby ilustrovali dětský časopis Kohoutek, který vydávala Komunistická strana. Vším, co Vlasta dělala, se obracela k protisvětu tolik vzdálenému pozlátku luxusního obydlí a krásných usměvavých žen. Všemi smysly prostě negovala svět, v němž ji chtěli vidět její zámožní rodiče. Nutno říci, že v jejím případě nešlo o žádné pozérství.

V roce 1923 Vlasta Vostřebalová odjela na půl roku do Paříže, ačkoli byla těhotná. Krátce po návratu se pak provdala za otce svého dítěte, významného literáta a překladatele Otokara Fischera. Tvrdila, že ji manželství svazuje, naopak svou roli matky-umělkyně jako svazující nevnímala. Nazvala byste ji dnes feministkou?

Rozhodně, svým naturelem, emancipovaností a odvahou předběhla svou dobu. Názorově se shlédla v myšlenkách spisovatelky Marie Majerové, která oddělovala biologické a intelektuální naplnění ženina života. Vlasta cítila, že její manželství je svazující, protože ji předurčovalo pouze k roli matky-manželky. K tomu připočtěme milostnou avantýru jejího manžela, takže jejich manželství skončilo brzy rozvodem. Je třeba zajímavé, že jako umělkyně, navíc samoživitelka s dítětem, zcela otevřeně proklamovala, proč neusilovala o členství v tehdejších uměleckých spolcích. Vehementně kritizovala mužský spolkový svět kaváren, kde se jen dlouze teoretizovalo. To si s dítětem nemohla dovolit, a proto umělecké spolky vnímala jako zbytečné. Soustředila se radši na dítě a svou tvorbu.


Proč vlastně přestala najednou po dvaceti letech malovat?
Jejím posledním dílem se stal vlastní autoportrét vzniklý týden před okupací v roce 1939. Důvodem, proč přestala malovat, byly velké obavy o syna, který byl podle norimberských zákonů po svém otci polovičním Židem. Ačkoliv původně zamýšlela po válce začít znovu tvořit, kromě pár skic dětí a poznámek k obrazům, v nichž chtěla syrově zúčtovat s válkou, se nic nezachovalo. Řekla bych, že Vlasta asi řadu kreseb zničila. Vždy k sobě byla přísná, když například jednu linku udělala špatně, začala s celou kresbou znovu. Také byla zklamaná s vývojem po roce 1945, konkrétně s nabubřelým socialistickým uměním na objednávku. To ji nezajímalo.


Můžete objasnit důvody, proč bylo dílo Vlasty Vostřebalové Fischerové u nás téměř zapomenuto?
Vlasta byla pozapomenuta během svého života i posmrtně rovnou několikrát. Za svého života vystavovala pouze třikrát. I když byla svou tvorbou řazena k proudu sociálního umění, jejímu svébytnému výtvarnému jazyku nikdo zcela nerozuměl. V jejím díle se zrcadlí odcizení, útrapy stáří, problémy s alkoholem nebo potíže žen samoživitelek, které svou těžkou situací řeší buď alkoholem nebo sebevraždou. Všechny tyto existencionální otázky Vlasta zobrazovala s nebývalou syrovostí, která jí byla už na její první výstavě vytýkána. Byla také kritizovaná za sporou malířskou barevnost a hlavně za ošklivost žen. Když totiž portrétovala nahé ženské tělo, nevyhýbá se starému, sedřenému tělu, vytahaným břichům ani genitáliím. Její styl byl prostě na hony vzdálen proletářskému umění 20. a 30. let minulého století, který byl u nás i po válce silně protěžován.


Čím nás Vlasta, jak Vy familiárně říkáte, může dnes jako žena či umělkyně inspirovat?
Pro mě je Vlasta nesmírně inspirativní osobností a to jak svým dílem, tak svým životem. Fascinuje mě svou opravdovostí a neohrožeností. Ať se podíváme na jakékoliv její dílo, možná nás zarazí, jak jsou tyto věci živé, nevyčpělé. Setkáváme se s něčím, co nás stále zneklidňuje a co nám klade otázky. Za ta léta, co jsem strávila detektivním bádáním o jejím životě, je pro mě i velkým ženským vzorem. Vlasta je ženou, která se vydala sama do Paříže a nadto těhotná. Měla obrovskou odvahu a své mateřství necítila jako něco, co by ji uzavřelo uměleckou realizaci. To až posmrtně bylo mylně tradováno, že svou tvorbu utlumila kvůli péči o dítě. Ale ona byla nejvíce aktivní právě v období, kdy se rozváděla a kdy její syn měl pouze dva roky. Navrhla si vlastní dům s veškerým nábytkem i zahradou. Po smrti svého otce pečovala o jeho uměleckou sbírku. Ani během války nezahálela, vrhla se na nový jazyk - angličtinu, když chtěla se synem emigrovat do Anglie. To vše zamýšlela či realizovala zcela sama jako žena-umělkyně bez toho, aby se schovala za záda svého partnera. A to je jistě i dnes nadmíru inspirativní.


Výstava s názvem Vlasta Vostřebalová Fischerová: Mezi sociálním uměním a magickým realismem trvá v Moravské galerii v Brně až do 23. února.

Článek byl rovněž publikován v Literárních novinách č.1/2014 .

VlastaVlasta2

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 20 Leden 2014 13:15 )  


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB