Vnitřně konsistentní, pevná a rozhodná vláda rozpočtové zodpovědnosti pokračuje neochvějně v započaté demontáži státních funkcí a připravuje obyvatelstvu guláš nové radostné budoucnosti.
Základní ingrediencí tohoto guláše je sám občan, který se zodpovědně stará sám o sebe a vláda, která mu k tomu vytváří prostor např. možností svobodného rozhodnutí o spoření na důchod nebo možností, zda si zakoupit nebo nezakoupit léky se zvýšenou DPH. Vláda přidá různé další ingredience, např. drakonické podmínky pobírání sociálních dávek, ale třeba i netečnost k rozsáhlé korupci ve státních zakázkách. Pod takto připraveným hrncem bude libovolně přidávat a ubírat plyn soukromý sektor, který je zárukou oné radostné budoucnosti, protože jako jediný tvoří, řečeno slovy ministra práce a sociálních věcí (sic!) Drábka, hodnoty.
Vláda postupuje jak v praktických krocích, tak v komunikaci s veřejností podle modelu loupání cibule. Vrstvu po vrstvě postupuje neochvějně v loupání jednotlivých vrstev až bude občanský guláš připraven. Jak známo, při loupání cibule se nelze ubránit slzám, to je prostá fyziologická reakce. V tomto případě však dochází k velmi zvláštnímu jevu. Ten, kdo cibuli loupe, nepláče.
Připomeňme si několik základních vrstev loupání cibule po česku. Začít musíme u lysenkovských aktivit vlády Mirka Topolánka. Medailí vyznamenaný ministr financí Kalousek po sobě zanechal ve státním rozpočtu „díru" na úrovni 225 miliard korun, téměř pětinu aktuálního deficitu. Dokázal to za pouhé dva roky ve funkci a tím vytvořil žádoucí prostor pro budoucí rozpočtovou zodpovědnost. Další vrstvou bylo zavedení tzv. rovné daně z příjmu fyzických osob, které obralo státní finance o, střízlivě odhadnuto, cca 20 mld Kč. Další vrstvou bylo zastropování odvodů na sociální zabezpečení. To představuje propad státních financí o dalších, střízlivě odhadnuto, cca 20 mld Kč. Po krátkém období oddechu během období fischerovy vlády se recyklovaní Frankesteinové přeskupili v TOP 09. Ostřelování obyvatelstva lživými projektily Řecka a diletantství kampaně ČSSD vyzvedlo do Parlamentu i třetího do mariáše - VV.
Nová vládní koalice pilně přenesla politické boje z Parlamentu přímo do vlády a pokračovala v loupání cibule. Mantra rozpočtové zodpovědnosti byla inovativně doplněna mantrou o vysokých vedlejších nákladech práce, bez ohledu na to, že jsou nejnižší z původní EU 15. Po obsáhlé společenské diskusi ve společnosti vyvolených zástupců penzijních fondů v tzv. PESu začala vláda loupat další vrstvy cibule. Odpovídajícím způsobem komunikuje i s veřejností.
Vražda průběžného systému byla zamaskování možností důchodové sebevraždy občanů prostřednictvím dobrovolného spoření. Zdroje k pokrytí výpadků se našly v DPH, kterou občané jistě rádi zaplatí, aby saturovali rozpočtově zodpovědné hrátky vlády. Nejnovější další vrstva cibule je, dle mantry vysoké ceny práce, přenesení vlivu zvýšené DPH na léky do zdravotního pojištění prostřednictvím zvýšeného zdravotního pojištění. Již tak těžce zkoušený systém zdravotního pojištění by po zvýšení DPH totiž velmi pravděpodobně zkrachoval. Vrstvy cibule v podobě plánovaného školného, zostření podmínek zaměstnanců změnou zákoníku práce a dalších inovativních kroků vlády pak dochutí guláš definitivně. Vláda se rozhodla tuto cibuli doloupat až do konce. Škoda, že se se stejnou rozhodností vláda nevěnuje vlastním výdajům v oblasti státních zakázek, kde se ročně „oloupe" až 60 mld Kč.
Komu při tomto loupání cibule potečou slzy? Samotné vládě nebo občanům?
Autor je koordinátor makroekonomické skupiny iniciativy ProAlt
-
|2011-03-12 19:20:45 Karel Petráň - Daně sdírají kůži občanůDaňová soustava státu vede jen ke sdírání peněžní kůže z těl a peněženek občanů. Ze zdaněného platu, který vesměs každý z nás dostane od nějakého svého zaměstnavatele, platíte nekonečný příběh dalších daní. Pro příklad stačí připomenout pohonné hmoty, benzín. Málokdo si uvědomuje, a příliš se to neprezentuje, že na tuto komoditu jsou nabaleny hned dvě daně: spotřební daň a daň z přidané hodnoty. Z každého litru, kterým nakrmíte svého čtyřkolového miláčka, stát vám zdarma a bez maskování či ozbrojení sebere, nebo ukradne, uloupí (?), celkem 54 procent. Natankujete-li za 500 korun, státu jen tak, aby se neřeklo, z dobré vůle, z legrace či ze soucitu a solidarity vůči jeho chudosti a zadluženosti darujete přes 250 korun. za co? Co vám stát při tankování dal? Věru, stát je dobrý loupežník. Nabízí se tedy otázka: kolikrát jsou vaše zdaněné peníze vlastně daněny? Je to asi jako v trestním řádu a zákoníku, za jeden trest byste si mohli jít sednout do vězení třeba i dvakrát nebo třikrát. (Kam zařadit dědickou daň, že?) Kdepak: daň by měla být ve státě jenom jedna (z příjmu u fyzických osob, ze zisku u právnických osob). Jinak prostě našeho nenasytného státního Otesánka bychom krmit neměli. A na závěr: proč by DPH mělo vylepšovat naše důchody? Daně spotřební jsou daleko vyšší, proč by se rovněž nemohly použít na zalepení důchodových děr? Suma sumárum: daně by se zvyšovat neměly. Po Dánsku budeme daňově nejzatíženějšími občany z 27 států EU. Není to ostuda? A platově? Chcete to opravdu vědět, jak si stojíme v nahých mzdách (třeba proti Dánsku)? Raději to nechtějte vědět. Otevřená kudla v kapse by vás mohla zranit.
