Byl to nejdojemnější okamžik studentských demonstrací v Anglii: demonstranti přestrojení za obrovské knihy se postavili policistům, kteří mávali pendreky.
Působí to jako nápaditý výpad proti britské vládě, která 9. prosince odhlasovala zvýšení školného na 9 000 liber (269 294 Kč) za rok. Vláda tvrdí, že ne každá univerzita dostane povolení žádat maximální školné: nejdřív prý musejí ukázat, že aktivně podporují chudší studenty. Ale tím, že se veřejné prostředky pro univerzity sníží o 40 procent, bude vyšší školné do budoucna nejspíš jedinou možností přežití pro vysoké školy.
Studenti nebudou muset platit školné předem: dostanou půjčku od vlády. Kritici ovšem namítají, že tím absolventi budou vážně zadluženi a že mnozí budou školné splácet až do doby, kdy už studovat začnou jejich vlastní děti.
Proč měl okamžik konfrontace mezi knihami a policisty větší význam než senzační obrázky útoku na auto prince Charlese anebo heslo „Education for the masses" (Vzdělání pro masy) naškrábané na pomník Winstona Churchilla? Protože zvýšení školného je dalším důkazem, že britská politika považuje vzdělání za něco, co se dá prodávat a kupovat - a za drahý luxus, který nepatří k základním potřebám nejen každého člověka, ale ani každé společnosti. Zastánci zvýšení školného trvají na tom, že absolventi vysokých škol najdou dobře placenou práci, a proto nebudou mít problémy za školu platit. Zvlášť liberální politici prohlašují, že zvýšení je tudíž „progresivní". Ovšem předpoklad, že cílem studia je stát se dobře placeným bankéřem nebo podnikovým právníkem, odhaluje velice úzkou definici smyslu školství. Absolvent, který má více než 40 000 liber (1 197 400 Kč) dluhů, si nevybírá práci učitele v chudé čtvrti Londýna, nepracuje jako pečovatel nebo v dobročinném ústavu. A netroufne si něco riskovat - je to člověk, který kvůli dluhům nezakládá nový společenský podnik, nevynalézá nové pojízdné křeslo a nepíše ani knihu o filozofii.
Taková rozhodnutí jsou naší politikou stále přísněji trestána. My Angličané se musíme ptát, proč vlastně chceme vysoké školy. Jen abychom měli spousty poslušných mladých lidí, kteří pracují od rána do večera a soustavně platí dluhy? Vzdělání je snad o utváření nových idejí, ne? Proto je konfrontace mezi knihami a policisty tak silným symbolem: zapomněli jsme, že zdravá společnost potřebuje mladou generaci, která umí víc než papouškovat výrazy typu „rozpětí zisku" nebo „tržní hodnota". Potřebujeme nápady, potřebujeme odvahu. Premiér David Cameron mluví o „velké společnosti". Jen těžko si představit, jak můžeme být velcí, když máme nejdražší vysoké školy v Evropě.
Ještě poznámka: Mezi knihami, které naše studenty chránily, byly třeba Konec civilizace, Hlava XXII nebo Idiot.
psáno česky
Publikováno v aktuálních Literárkách 50/2010
