Znáte ten fórek o tom, jak Bém přijede na kouzelnický festival, vystoupá na pódium a oznámí napjatému obecenstvu: „Dámy a pánové, teď vám ukážu, jak nechat zmizet 820 milionů korun, a pak vám řeknu, na jakou kartu právě myslíte..."

Je záslužné, že pozornost vlády, která si dala rozpočtovou zodpovědnost do vývěsního štítu, se soustřeďuje také na ceny dálnic. Zpráva, že ministr dopravy Vít Bárta hledá inspiraci v Polsku a na Slovensku, ukazuje pokus prolomit obranný val lobbistických skupin betonářů, kteří veškerou kritiku předražených staveb standardně odkopávali s poukazem na česká specifika.

Co bylo těmi specifiky? Podívejme se na ta, která se nezdůrazňovala. Patřilo k nim například rozkouskování dálničních projektů, aby byly pro zahraniční konkurenci příliš malé. Na to navazoval zapuzovač malých domácích firem, které by chtěly české „velké pětce" konkurovat. Spočíval v tom, že takto rozkouskovaný projekt se poptával jako ucelená stavba s veškerou navazující vybaveností. Ta vyžadovala takovou sadu pestrých speciálních kompetencí, jakými menší firma nemůže disponovat.

Právě dnes je tomu 20 let, co tragicky zahynul jeden z nejupřímnějších a nejosobitějších zpěváků sovětského undergroundu 80. let Viktor Coj - zpěvák, textař a autor muziky slavné kapely KINO. Viktor Coj byl básník, rocker a partyzán pravdy. Víťa Coj - my s toboj!

 

Jeden z nejvýraznějších a také sociálně i politicky nejkritičtějších ruských raperů Ivan Alexejev vystupující pod pseudonymem Noize MC byl 31. července zatčen ve Volgogradě bezprostředně po svém koncertu v rámci festivalu Urbania, obviněn z chuligánství a odsouzen k deseti dnům za mřížemi. Případ vyvolal bouřlivou reakci mezi mladými Rusy, pod protestní prohlášení proti znovuzavedení cenzury se podepsali nejslavnější rockoví a rapoví muzikanti z Moskvy a Petrohradu.

Ať to každý ví: nepíšu sí-ví, nemám dží-pí-esku a nechci být pí-ejč-dý ani ví-aj-pí. Když slyším pí, napadne mě 3,14 a vybavím si to zvláštní řecké písmeno, geometrii a kruhy. Rozhlasoví i televizní hlasatelé ovšem v posledních týdnech moje kruhy dost ruší.

Vládní prohlášení sice říká něco jiného, ale minulé dny nám jasně ukázaly, že nás nepotopí ani tak státní dluh, jako dluhy na přírodě. Nic se sice nezměnilo na tom, že voda teče z kopce, ale teď teče rychleji a častěji. Urychlila ji vyholená a zmrtvěná úbočí, kde vodě brání tenčí a tenčí vrstvička půdy, a tam, kde les zbyl, stéká po suchém jehličí bez stopy mikroorganismů jako po plechové střeše. K tomu naše polopouštní prostředí (betonové plochy, které nahradily zemědělskou půdu) zesiluje stoupavé proudy horkého vzduchu a stále častěji - jako vysavač - přitahuje velké bouřkové mraky z jejich obvyklých míst nad oceánem. Větší četnost a velikost těchto bouřkových mraků je pak způsobena klimatickými změnami.

Přiznám se, že v posledních týdnech se střídavou mírou napětí a zvídavosti čekám, jak se k nynější vnitropolitické situaci postaví sociální demokracie.

V Rusku se stále nedaří získat kontrolu nad požáry. Oheň si již vyžádal stovky přímých i nepřímých obětí, celé vesnice a čtvrti měst shořely na troud. Na internetu se lidé vzájemně informují o aktuální situaci, navzájem si radí, kam uprchnout do bezpečí s dětmi a pořádají sbírky pro nejpotřebnější. Obrovskou vlnu nevole a vzteku vyvolala za této situace v ruské blogosféře zpráva o tom, že moskevská radnice namísto toho, aby pomáhala dusícím se obyvatelům Moskvy, zachraňuje včelstva v nedaleké kalužské oblasti a evakuuje je v úlech do „ekologicky příznivější oblasti s mnoha jezery". „Včelky mají přednost před lidmi," horlí tisíce lidí v internetových diskuzích.
Lužkovovy včelky mají speciální, komfortní polystyrenové úly, které uvnitř uchovávají nižší teplotu na principu termosky.