Hravost neškodí ani u vážné věci….

Email Tisk PDF

Tomáš Černý: Kniha ve vazběrubrika: představujeme   

Kniha vždy potěší. Knihy, které potěší, můžeme dělit na dvě skupiny: ty, které si rádi přečteme, a ty, na které se rádi díváme. Knihy, na které se rádi díváme, můžeme dělit na dvě skupiny: ty, které jsou krásné, půvabné, ušlechtilé a promyšlené, a ty, které jsou krásné, půvabné, promyšlené a vtipné. Těm prvním se zpravidla říká bibliofilie, těm druhým knižní objekty. Takové tvoří hradecký knihař Josef Pácha.

V knihovnách totiž pan Josef Pácha občas vystavuje své knižní objekty, a baví tak čtenáře knihami, které se nedají číst.

Knihařství Pácha najdete ve vilce pár stanic autobusu od centra Hradce Králové. Na první pohled nic nenasvědčuje tomu, že by se tam dělalo i něco jiného než diplomky, vazby jídelníčku pro restaurace a podobně. V některých knihovnách po naší republice – samozřejmě i v Hradci Králové – však mohli čtenáři vidět i jiné práce knihaře Páchy. V knihovnách totiž pan Josef Pácha občas vystavuje své knižní objekty, a baví tak čtenáře knihami, které se nedají číst. Ne, že by byly nudné nebo ani nepůsobí jako satirický časopis, ale potěší svým jemným vtipem. Nad některými je nutno se chvilku zamyslet, některým se „čtenář“ zasměje až tehdy, když si přečte jejich název.

Jak k této práci-koníčku pan Pácha přišel?
Historie jeho práce je trochu zamotaná. Jako kluk chtěl být všechno možné, jen ne tiskař. Přihlásil se na učební obor mechanizátor zemědělských strojů, vybral podle názvu, který se mu líbil. Pak ale zjistil, že se přihláška nějak zatoulala a nebyl přijat a nemá kam jít. Do školy přišla nabídka z jihlavské tiskárny Grafia, že potřebují učně na knihaře. Praxe bude v mateřském podniku a teorie v Praze na Smíchově, v ulici Victora Huga. Pan Pácha se na knihařinu dal, přestože o ní věděl ještě míň než o mechanice zemědělských strojů. Vyučil se a na vojnu se dostal do táborské vojenské tiskárny. Tisklo se tam na maloofsetovém stroji, k tomu měli knihtiskový „příklopáč“ Grafopres, a tak se chytal řemesla pevněji.

V době, kdy byl v roce 1975 v Dobrušce na vojenském cvičení záložáků, ubylo v jeho mateřské tiskárně práce a měli stop stav pro nové pracovníky. Šel tedy do Hradeckého divadla dělat kulisáka a chodil pomáhat do východočeských tiskáren. Pro rodinu však potřeboval byt a našel ho jen s prací ve strojírenství. Tam se naučil zase jiné dovednosti. Když se otvíraly nové Tiskárny Havlíčkův Brod a vrátil se ke svému oboru, bydlení mu poskytli. Časem se ale ukázalo, že za jejich plat není možné rodinu uživit, a tak se musel ohlížet, co dál.

Podnikaví podnikají
Jak je vidět, panu Páchovi nikdy nechyběly nápady, nebál se nové práce, zkušeností získal hodně. Tak není divu, že se pustil do podnikání. S kamarádem si založili v roce 1992 v Havlíčkově Brodu malou tiskárničku. Přidal se ještě jeden tiskař. Půjčili si, koupili od jedné tiskárny zařízení. Sazeč, tiskař, knihař – to vypadalo na ideální sestavu. Vydrželi do 96. roku: „A když jsem chtěl pryč, chvíli jsem pracoval jako zaměstnanec, ale ani to nebylo ideální,“  dodává pan Pácha.

„V Brně na veletrhu jsem v té době potkal známého hradeckého knihaře, který už chtěl do důchodu. Knihařství jsem od něj koupil, a od té doby tu pracuju.“ To znamená, že pan Pácha knihaří v Hradci. Dělá různé věci, co zákazníci přinesou, od lepších po horší práce. „Tohle je slovník jako salát, na kterém někomu záleží. Bývají to kuchařky, pohádky, které dávají opravit babičky a dědové vnoučatům, za to si nemůžete vzít žádný velký peníz. Také se dávají opravovat církevní knihy. Pár větších zákazníků mě drží nad vodou, když ti nemají peníze, tak je práce málo. Nájem ve středu města, to si nemohu dovolit. Vysoké školy si dnes dělají ve svých budovách kopírovací centrum, a tam rovnou odkazují na svého knihaře. Jedna činnost za druhou odchází. Desky už si udělají reklamní agentury samy. Dříve si lidi často dávali vázat časopisy…, teď už je takových hodně málo. Práce ubývá,“ líčí posmutněle.

Tomáš Černý: Kniha, která si to zavařilaKnihy-objekty – to je něco jiného
Mimo práci, která ho živí, vytváří pan Pácha i objekty po potěšení. Vzniklo to už dávno: „Jedna moje známá měla nápad na úplně jinou knihu, než jsou obvyklé, a mně zase dobře šlo řemeslo. Tak jsme spolu udělali několik knih, které jsme nejdřív měli jen pro své pobavení. Vzal jsem je v roce 1999 na bienále knižní vazby východočeského kraje ve Vrchlabí. Napadlo nás udělat si trochu srandu z těch pravověrných knihařů. Společenství je dalo do vitríny úplně dolů – myslel jsem, že to tím skončí. Jenže na celostátní přehlídce v Třebíči to pak vystavili normálně, ale nepasoval jsem jim tam. Byl jsem „sekce – mimo soutěž“. Když jsem pak objekty poslal do Kroměříže, vrátili mi je. Tím jsem skončil se Společenstvím knihařů…“

Pan Pácha se svou společnicí pokračují a už 15 let vystavují knížky samostatně. Každý rok pár nových objektů. Někdy s někým dalším – třeba s výrobci ručních papírů. Soustředili se na knihovny, a ty jim rády vycházejí vstříc. Často spolu s výstavou udělají workshop pro veřejnost nebo školní děti a učí je tam základům knihařského řemesla. Ty si pak třeba odnesou vlastnoručně svázaný sešitek.

Proběhly už jejich výstavy například v Litoměřicích, Uherském Hradišti, v Havlíčkově Brodě na Podzimním knižním veletrhu. Loni vystavovali v nové knihovně v Hradci Králové. Tam se jejich hravé objekty dobře hodily. V červenci se pan Pácha prezentoval v galerii Ivko v Letohradě. A v tvorbě dalších objektů pokračuje…



AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz